© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 17. září 2013 ve věci č. 29411/07
Söyler proti Turecku
Senát druhé sekce jednomyslně rozhodl, že v souvislosti s automatickým odnětím volebního práva odsouzeným k trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu, včetně nemožnosti volit po podmíněném propuštění, došlo k porušení práva stěžovatele na svobodné volby chráněného článkem 3 Protokolu č. 1. Soud shledal konstatování porušení Úmluvy dostatečným zadostiučiněním.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl odsouzen za vystavování nekrytých šeků. Podle tureckých zákonů odsouzeným k trestu odnětí svobody za úmyslné trestné činy nepřísluší volební právo, stěžovateli proto nebylo umožněno volit jak ve volbách v roce 2007, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, tak v roce 2011, neboť bez ohledu na jeho podmíněné propuštění v roce 2009 bylo odebrání volebního práva účinné až do konce zkušební lhůty.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 Protokolu č. 1
Soud úvodem připomněl principy vztahující se na volební právo vězňů, které jsou obsaženy v jeho judikatuře, jmenovitě ve věcech Mathieu-Mohin a Clerfayt proti Belgii (č. 9267/81, rozsudek ze dne 2. března 1987), Hirst proti Spojenému království (č. 2) (č. 74025/01, rozsudek velkého senátu ze dne 6. října 2005), Frodl proti Rakousku (č. 20201/04, rozsudek ze dne 8. dubna 2010) a Scoppola proti Itálii (č. 3) (č. 126/05, rozsudek velkého senátu ze dne 22. května 2012). Připustil, že článek 3 Protokolu č. 1 ponechává smluvním státům široký prostor pro uvážení a volební systémy mohou být uspořádány různými způsoby zohledňujícími dějinný vývoj, kulturní rozmanitost a politické myšlení, které státy formulují dle vlastních představ o demokracii. Soud však musí dohlédnout, aby byl dodržen smysl a účinnost práva chráněného článkem 3 Protokolu č. 1. Automatické vyloučení vězňů bez ohledu na délku trestu a povahu nebo závažnost jejich jednání a individuálních okolností sahá však za rámec prostoru pro uvážení.
V projednávané věci Soud přijal názor vlády, že omezení volebního práva vězňů za účelem jejich sociální rehabilitace není samo o sobě neslučitelné s Úmluvou. Konstatoval však, že turecké podmínky jsou mnohem přísnější a sahají dále než omezení uvalená na vězně ve Spojeném království, Rakousku a Itálii, která Soud v minulosti přezkoumával. Zbavení volebního práva se v Turecku děje na základě zákona, nikoli rozhodnutím soudu, a nepodléhá tedy soudní kontrole. Nejsou brány v potaz ani povaha a závažnost trestného činu, ani individuální okolnosti odsouzených. Turecká legislativa zároveň nespecifikuje, jaké kategorie trestných činů podléhají omezení volebního práva [srov., a contrario, Scoppola proti Itálii (č. 3), cit. výše], přičemž pouhé kritérium „úmyslu“ není podle Soudu postačující. Jak totiž ukazuje i projednávaný případ, omezení volebního práva dopadá i na případy relativně málo závažných trestných činů, a též i na případy, kdy neexistuje mezi touto sankcí a jednáním odsouzeného rozumná souvislost.
Soud proto uzavřel, že automatické a nerozlišující opatření zakotvené v turecké právní úpravě překračuje prostor pro uvážení a představuje porušení článku 3 Protokolu č. 1.
Full & Egal Universal Law Academy