© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
RADA EVROPY
EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA
PRVNÍ SEKCE
VĚC Štulíř proti ČESKÉ REPUBLICE
(stížnost č. 36705/12)
ROZSUDEK
ŠTRASBURK
12. ledna 2017
Tento rozsudek nabude právní moci za podmínek stanovených
v čl. 44 odst. 2 Úmluvy. Může být předmětem formálních úprav.
Rozsudek je v autentickém anglickém znění publikován na internetových stránkách Evropského soudu pro lidská práva v databázi HUDOC ().
Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním rozsudku.
Ve věci Štulíř proti České republice,
Evropský soud pro lidská práva (první sekce), zasedající v senátu ve složení:
Mirjana Lazarova Trajkovska, předsedkyně,
Ledi Bianku,
Kristina Pardalos,
Aleš Pejchal,
Armen Harutyunyan,
Pauliine Koskelo,
Tim Eicke, soudci,
a Abel Campos, tajemník sekce,
po poradě konané dne 29. listopadu 2016,
vynesl tento rozsudek, který byl přijat výše uvedeného dne:
Řízení
1. Řízení bylo zahájeno stížností (č. 36705/12) směřující proti České republice, kterou dne 8. června 2012 podal k Soudu občan České republiky Emil Štulíř („stěžovatel“) na základě článku 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“).
2. Stěžovatele, kterému byla poskytnuta právní pomoc, zastupuje J. Petera, advokát působící v Hradci Králové. Českou vládu („vláda“) zastupuje její zmocněnec V. A. Schorm z Ministerstva spravedlnosti.
3. Stěžovatel tvrdí, že v trestním řízení vedeném proti němu bylo porušeno jeho právo na obhajobu.
4. Dne 26. června 2013 byla stížnost oznámena vládě.
Skutkový stav
I.Okolnosti případu
5. Stěžovatel se narodil v roce 1967 a bydlí v Praze.
6. Bylo zjištěno, že v období od 30. prosince 2005 do 8. června 2006 stěžovatel adresoval C., své bývalé partnerce, e-maily, ve kterých mimo jiné uváděl:
„... Prave takovou [C.] touzim spatrit a tu druhou nestojim jiz vice nikdy potkat. Vzdal jsem se moznosti drzet ji cimkoli v sachu (fotky jak si picha drogy, fotky jak dela prostitutku nebo fotky jak masturbuje) protoze natolik jsem si ji vazil, ze jsem s ni nechtel travit dalsi hodiny tim, ze na ni budu delat nejakou habaduru, a naivne si myslet ze se ji na podruhe jiz otevrou oci...
Rikas, ze ze me mas strach, tak ho konecne zahod, jinak nebudeme ani vyborni pratele...
Navrhuji, aby se udelala cara za minulym obdobim, předevsim za tim zlym. Stejne jako navrhuji se o tom zlem jiz nikdy v zivote nebavit, jinak se strachu zbavit nedokazes...
... Copak spolu dokazeme diskutovat jenom kdyz na tebe kricim nebo te svazu nebo te unesu autem, nebo musim vymyslet podobnou habaduru? To se musim stat zlym, abys me dokazal vyslechnout a byla si ochotna se mnou povidat? Nebudes mi to verit, ale bolelo me to, ze jsem se k tomu musel snizit...
Je skoda, ze te musí clovek unest nebo svázat, proste te omezit na svobode, abys ho dokazala vyslechnout a abys dokázala i premyslet a vyhodnotit to co ti rekl. Radeji bych se dockal toho, ze to dokazes bez takovych věci...
... slib z auta...
protože ani ja jsem te neponizil a mel jsem k tomu velkou prilezitost. Mohl jsem te nafotit přinutit te k natoceni porna a toto všechno rozeslat tem lidem v Anglii. Mohl jsem Te přinutit podepsat mi vse co budu chtit a vim[,] ze ty bys to v tu chvili udelala. Nepremyslej nad tim o cem jsem ja schopny premyslet, ale nad tim proce jsem to neudelal...
Reknu ji o vsem co jsem ti delal a i to proc jsem to delal a dam ji na tebe kontakt a snad nam pomuze se sblížit...
Rekl jsem psycholozce o vsem co jsem ti delal, ... ruzne byl na tebe zly, vcetne toho jak jsem te poslední dobou nutil me vyslechnout vyhrozovanim. Když jsem ji rikal o tom svazani tak mi rekla ze to uz ti nesmim nikdy udelat a ze muzu byt rad zes me neudala...
Je to v pondeli mesic, co jsem ti naposled vyhrozoval, co jsem te vydiral...
... vsechny me vyhruzky jsou vazne jenom ma obranna reakce, na ruzne pociti nespravedlnosti...
Kdyz jsi byla u me, mohl jsem si s tebou delat co chci, ale ja takovy nejsem, je tezke udelat ti něco když te miluji...
Pokud to neprijmes, neudelam nic vic nez co jsem tisickrat opakoval, když jsme o Vanocich tu dohodu delali...
Udelam, nebo si zaplatim[,] aby někdo udelal, cokoliv co te poskodi. Od prkotin az po tezky kalibr, co bude v rozporu se zákonem...
[C.], zacinam prichazet k poznani, ze me city k tobe se ubiraji k bodu mrazu a zacina prevladat nenavist...“
7. Dne 7. června 2006 vypovídala C. na policii v Surrey (Spojené království) o stěžovatelových výhružných telefonátech a e-mailech. Následující den si na doporučení policie změnila telefonní číslo a e-mailovou adresu.
8. Dne 23. června 2006 obdrželo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 anonymní trestní oznámení týkající se údajného sexuálního zneužívání dětí. Podatelka oznámení uvedla, že se jistá C. svěřila, že se účastnila sexuálního zneužívání během své práce ve Spojeném království jako au pair.
9. V červenci 2006 bylo v souvislosti s prošetřováním trestního oznámení vyslechnuto několik osob, včetně stěžovatele.
10. Dne 13. července 2006 vypovídala na policii v Praze 1 matka C. a uvedla, že stěžovatel C. svázal ve svém bytě a ukazoval jí tašku, ve které ji hodlal odnést. Matka uvedla zejména toto:
„Dne 6. 6. 2006 mi dcera zavolala s tím, že jestli mám čas a abych se posadila[,] a sdělila mi, že nechodí s [L.], jak mi celou dobu[,] co chodila se [stěžovatelem,] tvrdila, ale že chodila se [stěžovatelem], který ji měl a do současné doby má vyhrožovat fyzickou likvidací[,] pokud se k němu nevrátí zpět s tím, že vyžadoval, aby [C.] nadále s ním udržovala sexuální styk. O celé záležitosti se rozhodla mi říci až v momentě, kdy ji měl poslat e-mail ve znění... ‚a nezapomeň, že máš doma rodinu – mámu, bráchu’. Tuto výhrůžku považuje [C.] za velmi pravděpodobně ze strany [stěžovatele] za splnitelnou po její zkušenosti s ním. Od té doby změnila e-mailovou adresu, telefonní spojení a rovněž mi sdělila, že změnila místo svého pobytu v Anglii, neboť se s ním již nechtěla žádným způsobem spojit. Dále mi dcera sdělila, že celou věc oznámila i v Anglii, kde ji rovněž vyslýchali k této věci, neboť se zde psychicky zhroutila. Tento její stav svým jednáním způsobil uvedený [stěžovatel], který ji neustále e-mailoval a vyhrožoval. Dcera uvedla, že tyto e-maily má k dispozici...
Dále jsem se od dcery dozvěděla, že [stěžovatel] v době, kdy s ní komunikoval a mohl komunikovat[,] jí uvedl, že se již může k němu vrátit, že jí nehrozí z jeho strany nebezpečí, neboť začal chodit k psychologovi... [,] aby omezil či se zbavil svého násilnického jednání, kterého si je vědom ... a které užíval vůči ní – [C.]...“
11. Dne 19. července 2006 uvedla přítelkyně C., D. B., že se jí C. v dopise ze dne 28. ledna 2006 svěřila s vydíráním ze strany stěžovatele dne 29. prosince 2005. D. B. dále uvedla, že současně jí C. telefonovala ze Spojeného království s tím, že stěžovatel jí a její rodině vyhrožuje smrtí. Dále uvedla, že stěžovatel ji kontaktoval prostřednictvím SMS zpráv, telefonicky a rovněž e-mailem. D. B. dopis odevzdala policii.
12. Dne 7. srpna 2006 požádala policie Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6 o podání návrhu na provedení neodkladného a neopakovatelného úkonu dle § 158a trestního řádu a následující den byl proveden výslech C. Návrh je velmi podrobně odůvodněn. V návrhu je uvedeno, že stěžovatel C. vydíral v České republice i ve Spojeném království, kde podala trestní oznámení. C. v době podání návrhu bydlela a pracovala ve Spojeném království a za účelem výslechu dne 8. srpna 2006 by do České republiky přijela na jeden den. Její zaměstnání a vzdálenost zaměstnání od Prahy, tedy místa výslechu, jí neumožňovaly častější cestování do České republiky, kde se navíc necítila vzhledem k proběhlým událostem bezpečně.
13. Téhož dne státní zástupkyně z obvodního státního zastupitelství požádala Obvodní soud pro Prahu 6 o zajištění účasti soudce při výslechu C., který bude proveden jako neodkladný a neopakovatelný úkon.
14. Dne 8. srpna 2006 policie vyslechla C. jako svědkyni za účasti soudce podle § 158a trestního řádu. V té době nebyl stěžovatel obviněný, a proto se výslechu neúčastnil. C. na počátku uvedla, že:
„... [O]d září 2005 pracuji jako au pair ve Spojeném království. ... Do České republiky jsem přijela na základě dohody s policejními orgány [České republiky] a na radu svého zaměstnavatele, ..., který je policejním důstojníkem, poté, kdy činy [stěžovatele] dosáhly takové intenzity, že jsem se opravdu začala bát.“
C. dále vypověděla, že stěžovatel se nevyrovnal se skutečností, že ukončila jejich milenecký vztah. Velmi podrobně popsala vydírání ze strany stěžovatele ve formě telefonátů, SMS zpráv, e-mailů, dopisů a ústních výhrůžek. Dále vypověděla, že dne 29. prosince 2005 se v době od 12 do 16.30 hodin zdržovala v bytě stěžovatele, který ji přivázal k posteli, částečně jí obnažil spodní polovinu těla, vyhrožoval jí omámením heroinem, odvezením z bytu ve velké tašce a předáním blíže neurčeným osobám za účelem odvozu do Turecka za částku 100 000 Kč (3 622 eur), pokud mu neslíbí obnovení jejich mileneckého vztahu, který s ním přerušila dne 25. prosince 2005. Podle ní jí dále vyhrožoval, že s ní nafotí nebo natočí pornografický materiál, který zašle jejímu zaměstnavateli ve Spojeném království a společnosti, která jí ve Spojeném království zprostředkovala práci. Dne 1. ledna 2006 jeli společně autem, kde stěžovatel C. vyhrožoval, že ji pohodí do závějí a že ji i sebe zabije při úmyslné dopravní nehodě. C. uvedla, že stěžovatel z jejího telefonního přístroje zjistil telefonní číslo na její přítelkyni D. B., kterou později kontaktoval. C. napsala D. B. vysvětlující dopis. Současně zatelefonovala matce a svěřila se jí s vydíráním ze strany stěžovatele. Dále C. uvedla, že stěžovatel navštěvoval psychoterapeutku. Když vydírání pokračovalo, C. dne 7. června 2006 podala trestní oznámení na policii ve Spojeném království.
C. rovněž uvedla:
„Na radu policie ve Spojeném království jsem si dne 8. června 2006 změnila svou e-mailovou adresu a po 9. červnu 2006 jsem také změnila číslo svého mobilního telefonu a na radu svého zaměstnavatele ... mám utajené zaměstnání, ve kterém mě ani stěžovatel, ani lidi, které by poslal, nenajdou...
...
Byla jsem požádána o vyjádření k anonymní e-mailové zprávě doručené Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne 23. června 2006 v 10:48 hodin. ... Neznám žádnou dívku, která se se mnou měla potkat v klubu ve Spojeném království, neznám žádnou takovou dívku, která by znala informace, které se mě týkají a které byly uvedené v tomto udání. ... Informace uvedené v tomto udání odpovídají tomu, co o mně ví [stěžovatel] a co jsem mu v minulosti naivně řekla.“
Na závěr výslechu C. předložila kopie e-mailové korespondence se stěžovatelem a kazetu s nahrávkami jeho vzkazů a k opsání rovněž SMS zprávy, které měla k dispozici ve svém telefonu.
15. Dne 25. října 2006 nařídil soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 pořízení seznamu příchozích a odchozích telefonních hovorů ze stěžovatelova mobilního telefonu v období od 20. prosince 2005 do 31. července 2006. Dne 26. října 2006 nařídil pořízení seznamu korespondence ve třech e-mailových schránkách v období od 14. února do 30. června 2006 a v období od 1. ledna do 30. června 2006. Dne 31. října 2006 soudce nařídil pořízení seznamu korespondence ve stěžovatelových různých dalších e-mailových schránkách v období od 25. prosince 2005 do 30. června 2006 a také poskytnutí informace o celkovém počtu korespondence v těchto schránkách v období od 25. prosince 2005 do 18. října 2006. Téhož dne soudce nařídil pořízení seznamu odchozích telefonních hovorů ze stěžovatelovy pevné linky dne 9. června 2006 mezi 11:00 a 15:00 hod.
16. Dne 5. dubna 2007 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní řízení pro trestný čin omezování osobní svobody v souběhu s trestnými činy vydírání, pomluvy a křivého obvinění.
17. V dubnu 2007 byla provedena prohlídka v bytě stěžovatele a v obchodních prostorých, v nichž podnikal, a to na základě příkazů k prohlídce vydaných ve dnech 16. a 18. dubna 2007. Stěžovatel byl zatčen dne 20. dubna 2007, obviněn z trestných činů omezování osobní svobody, vydírání, pomluvy a křivého obvinění a poté propuštěn.
18. Policie v letech 2007 a 2008 dále shromažďovala důkazy. Získala znalecký posudek v oblasti psychiatrie, který hodnotil stěžovatelovo zdraví, analyzovala jeho počítač, provedla prohlídku jeho bytu a vyslechla řadu svědků.
19. Dne 27. dubna 2007 byla vyslechnuta matka C. Matka zejména uvedla, že:
„Dne 6. června 2006... mi dcera telefonovala do zaměstnání, začala do telefonu brečet... Řekla mi, že... celou dobu chodila se [stěžovatelem]. [Ona] ale pořád strašně brečela a tak jsem pochopila, že to není všechno. Až se mi z toho udělalo fyzicky špatně. Ona pak pokračovala s tím, že jak byla doma na Vánoce, tak jí [stěžovatel] unesl, že s ním měla někde v Praze schůzku, normálně se sešli a dohodli se, že večer půjdou někam si sednout. On ale říkal, že se potřebuje převléct a že tedy pojedou k němu domů a potom večer, že si vyrazí. V bytě jí měl ale svázat a nějak strašně jí vyhrožovat. Tehdy podrobnosti neuváděla... Zároveň jsme v tom telefonátu došly k tomu, že jí celou dobu [stěžovatel] posílal výhružné maily, ale že to tak nějak nebrala, ale v poslední době se to strašně vymklo z rukou a... jí začal vyhrožovat, že j[i] zabije, a nakonec jí poslal mail, ve kterém bylo, aby nezapomněla, že má v Praze celou rodinu, konkrétně měl mluvit o mámě a o bráchovi[,] a že nemá zapomínat na to, že ví, kde bydlíme.
...
Psycholožku... jsem kontaktovala osobně... Uvedla také, že má dcera jí také volala... a že jí poradila..., aby dcera okamžitě se [stěžovatelem] přerušila veškeré kontakty... Říkala jsem jí, co provedl [stěžovatel] dceři o Vánocích 2005[,] a ona v podstatě řekla, že o tom jí [stěžovatel] také říkal a že mu naprosto striktně zakázala, aby něco takového dělal znovu...
[C.] mi říkala, že v prosinci roku 2005, když byla v bytě [stěžovatele], tento jí svázal, vyhrožoval jí zabitím, prodáním jako bílé maso, tím, že ji nafilmuje[,] jak si bere drogy, nebo s ní udělá nějaké porno[,] a mimo jiné jí prohledal kabelku, sebral jí tam papírek s adresou toho bydliště, nebo si to opsal, prohlédl jí adresář mobilu a díval se jí i do mailové schránky, ke které mu musela dát heslo...“
20. Vyšetřování bylo uzavřeno v květnu 2008 a na stěžovatele byla dne 16. června 2008 podána obžaloba pro spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 a 2 trestního zákona. Tato právní kvalifikace jeho trestné činnosti byla přísnější než kvalifikace uvedená v obvinění, které mu bylo doručeno dne 20. dubna 2007, kdy byl obviněn z trestného činu omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 a 2 trestního zákona v souběhu s trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 trestního zákona. Stěžovatel tvrdí, že na to nebyl v rozporu s § 176 odst. 2 trestního řádu upozorněn.
21. Podle vlády se dne 10. září 2008 C. prostřednictvím své matky omluvila z účasti na jednání obvodního soudu.
22. Hlavní líčení začalo dne 14. října 2008. C. se omluvila z účasti na hlavním líčení, a proto byla její výpověď ze dne 8. srpna 2006 přečtena. Stěžovatel tvrdil, že pobyt C. v zahraničí není dostatečným důvodem pro provedení její výslechu jako neodkladného úkonu a že její výpověď by neměla být v hlavním líčení přečtena. Stěžovatel uvedl, že podmínky stanovené v § 211 odst. 2 trestního řádu nebyly splněny.
23. Obvodní soud se znovu pokusil C. předvolat. V dopise ze dne 12. března 2009 zaslal C. prostřednictvím její matky předvolání k hlavnímu líčení. Dne 13. března 2009 zaslalo obvodní státní zastupitelství obvodnímu soudu kopie listin prokazující neodkladnost výslechu C., a to žádost ze dne 7. srpna 2006 o zajištění účasti soudce při neodkladném a neopakovatelném úkonu a dopis policie ze dne 7. srpna 2006.
24. V dopise ze dne 24. dubna 2009 C. sdělila předsedkyni senátu, že sice byla předvolána k výslechu, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že více než čtyři roky pracuje v zahraničí a hodlá v zahraničí zůstat trvale, nemůže se dostavit k hlavnímu líčení. Uvedla, že skutečnosti odůvodňující trestní stíhání stěžovatele jsou pro ni i pro její matku velice stresující. Obvodní soud se zřejmě již znovu nepokusil C. předvolat.
25. Rozsudkem ze dne 8. prosince 2009 uznal obvodní soud stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu vydírání a odsoudil ho k trestu dva a půl roku odnětí svobody s podmíněným odkladem na dobu dvou let. Soud výslovně uvedl, že při shledání viny stěžovatele se opřel o výpověď C. a také o výpověď D. K., spolužačky C., která uvedla, že obdržela e-maily týkající se C., výpověď M. V., psychoterapeutky C., která uvedla, že se jí C. svěřila s tím, že byla někam odvezena stěžovatelem proti své vůli, výpověď matky C., výpověď L. B., ze které je patrno, že stěžovatel a C. se o Vánocích 2005 setkali, znalecké posudky z oboru kybernetika a výpočetní technika a z oboru psychiatrie, e-maily stěžovatele, které adresoval C. v době od 30. prosince 2005 do 8. června 2006, a dopis C. adresovaný D. B., ve kterém C. píše své přítelkyni o násilném chování stěžovatele vůči ní.
26. Soud dále uvedl:
„Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného tak, jak je uvedena v odsuzující části rozsudku. Obžalovaný popírá, že by se k [C.] choval jednáním, které je popsáno v rozsudku, je však jednoznačně usvědčován důkazy, které byly provedeny. Soud zejména vycházel z výpovědi svědkyně [C.], která jednání obžalovaného podrobně popsala. Její výpověď je v souladu s dalšími provedenými důkazy. Jedná se o emailovou korespondenci, která je v souladu s výpovědí poškozené a s výpovědí matky poškozené, která uvedla, že poškozená se jí 6. června 2006 se vším svěřila. Zkráceně jednání obžalovaného popsala poškozená i v dopise své kamarádce [D. B.], který měl soud k dispozici... Znalec ve svém znaleckém posudku dospěl k závěru, že je zcela bezproblémově možné, aby obžalovaný přivázal připravenými popruhy poškozenou k posteli a částečně jí obnažil spodní polovinu těla, a dále že je zcela bezproblémové, aby ji mohl připoutat způsobem tak, jak to poškozená popsala...“
27. Dne 13. února 2010 podal stěžovatel odvolání, v němž uplatnil řadu procesních, skutkových a výkladových námitek. Stěžovatel mimo jiné tvrdil, že výpověď C., která byla základem jeho odsouzení, není podpořena dalšími důkazy.
28. Ve svém rozsáhlém podání ze dne 26. března 2010 požadoval výslech C., aby mimo jiné byly vysvětleny nesrovnalosti mezi výpovědí C., její matky a její psycholožky a výpovědí stěžovatele. Rovněž navrhl vypracování znaleckého posudku znalcem v oboru psychiatrie, který by posoudil věrohodnost C., a dále navrhl doplnění a provedení dalších důkazů, včetně výslechu tří svědků, kteří byli soudem prvního stupně bez řádného zdůvodnění odmítnuti. Rovněž žádal Městský soud v Praze, aby odročil hlavní líčení, aniž však tuto žádost jakkoli odůvodnil.
29. Jednání u městského soudu se konalo dne 30. března 2010 a neúčastnil se ho stěžovatel, který se písemně omluvil dne 29. března 2010, kdy uvedl, že se z vážných osobních a rodinných důvodů nemůže dostavit a že souhlasí s tím, aby soud provedl pouze procesní úkony podle § 263 odst. 5 trestního řádu, a zároveň požádal o to, aby bylo poté jednání odročeno. Na jednání byl zastupován advokátem, který v rozporu s písemným odvoláním stěžovatele nepožadoval provedení dalších důkazů. Soud zamítl žádost stěžovatele o odročení jednání a přezkoumal jeho odvolání a potvrdil odsuzující verdikt soudu prvního stupně.
30. Soud rozhodl, že vina stěžovatele byla jednoznačně prokázána zejména výpovědí C., která nebyla jediným důkazem proti stěžovateli, neboť její výpověď je v souladu s dalšími nepřímými důkazy, např. výpovědí její matky, které se C. v rozhodné době svěřila. Odvolací soud rovněž zjistil, že i přes skutečnost, že C. a její matka neměly předtím blízký vztah, C. ji kontaktovala z důvodu strachu o život její i život svého bratra a popsala jí vydírání, kterému ze strany stěžovatele čelila. Matka svědkyně C. také tvrdila, že původní anonymní trestní oznámení zaslal e-mailem na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 stěžovatel, který se tak dopustil křivého obvinění. Její výpověď byla podrobně prozkoumána. Mezi nepřímé důkazy patřily také SMS zprávy zaslané stěžovatelem dne 5. června 2006 a trestní oznámení podané C. ve Spojeném království dne 7. června 2006. Významným faktorem byla tedy také časová souvislost.
31. Odvolací soud k věrohodnosti C. a hodnocení důkazů uvedl:
„... hodnocení důkazů je logické a přesvědčivé, stejně tak jako jeho [obvodního soudu] závěr o věrohodnosti svědkyně [C.]. Obvodní soud nepochybil, pokud této svědkyni, která obžalovaného z trestného jednání usvědčuje, uvěřil. Výpověď poškozené nebyla jediným usvědčujícím důkazem, na kterém obvodní soud založil svůj závěr o vině obžalovaného, neboť obžalovaný je z trestného jednání usvědčován řadou dalších nepřímých důkazů, které jsou v souladu s výpovědí poškozené a potvrzují věrohodnost jejích tvrzení. Jedná se zejména o svědeckou výpověď její matky..., které se poškozená svěřila telefonicky dne 6. června 2006, kdy jí popsala jednání obžalovaného, včetně toho, jak ji ve svém bytě svázal, vyhrožoval, zasílal výhrůžné e-maily. Svědecké výpovědi [C.] a její matky... ohledně podstatných skutečností korespondují s obsahem trestního oznámení, které učinila poškozená na policii v Surrey ve Velké Británii... dne 7. června 2006. Nedůvodná je námitka obžalovaného, že o nevěrohodnosti poškozené svědčí skutečnost, že se s jeho údajným jednáním nesvěřila matce či bližší kamarádce dříve. Z provedených důkazů je totiž zřejmé, že mezi poškozenou a její matkou nebyl nijak zvlášť důvěrný vztah, když se jí ani nesvěřila ohledně známosti s obžalovaným, což lze pochopit, pokud měla být v minulosti zneužívána partnerem matky, jak se poškozená obžalovanému svěřila. Navíc poškozená již byla v té době zpět ve Velké Británii (od 3. ledna 2006) a kontakt s obžalovaným byl pouze prostřednictvím mobilního telefonu a e-mailové korespondence. Za této situace se jeví jako logické a pochopitelné jednání poškozené, která se matce svěřila až v okamžiku, kdy obžalovaný začal v SMS vyhrožovat ublížením matce a bratrovi poškozené a zabitím poškozené. ... Věrohodnost poškozené a pravdivost její výpovědi je dále potvrzována e-maily založenými ve spise... Tyto e-maily, které poškozená policii předložila, časově i obsahově s výpovědí poškozené korespondují... Městský soud si však neumí představit, že by poškozená po řadu měsíců plánovitě připravovala veškeré důkazy..., aby pak mohla na obžalovaného podat trestní oznámení. Skutečnost, že obžalovaný byl s poškozenou v kontaktu (což sám nepopřel), jakož i věrohodnost poškozené vyplývá kromě shora uvedeného i z čestného prohlášení obžalovaného ze dne 2. června 2006..., ve kterém obžalovaný prohlásil, že k poškozené nemá žádné pohledávky. Konečně nelze přehlédnout výpověď na věci nezaujaté svědkyně..., která jako psychoterapeutka poškozené potvrdila, že poškozená přišla kvůli partnerským problémům s obžalovaným, svěřila se jí, že ji obžalovaný držel proti její vůli, někam ji odvezl autem, psal jí e-maily, že jí ublíží[,] pokud ho opustí. Všechny tyto nepřímé důkazy na sebe navzájem navazují a jsou v souladu s výpovědí poškozené. Námitka obžalovaného ohledně nevěrohodnosti poškozené proto není důvodná... obvodní soud proto správně uvěřil výpovědi poškozené i ohledně této skutečnosti, když její výpověď hodnotil celkově jako věrohodnou...
Chování obžalovaného a jeho pozdější slovní agrese zadokumentovaná v zaslaných e-mailech a SMS se stupňovala, což u poškozené posléze, kdy obžalovaný vyhrožoval ublížením její matce a bratrovi, vedlo k podání trestního oznámení a k utajení kontaktů na sebe, neboť měla z jednání obžalovaného strach...“
32. Pokud jde o námitku stěžovatele týkající se výslechu C., který byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158a trestního řádu, městský soud uvedl, že:
„Poškozená byla řádně v přítomnosti soudce vyslechnuta..., přičemž neopakovatelnost úkonu byla dána tím, že se svědkyně dlouhodobě zdržuje ve Velké Británii. Důvodnost takového postupu a nedosažitelnost svědkyně byla potvrzena snahou obvodního soudu zajistit její účast u hlavního líčení, neboť k tomu se svědkyně opakovaně nedostavila s písemným vyjádřením, že dlouhodobě žije v cizině a není schopna se v dohledné době k hlavnímu líčení dostavit. Městský soud proto shledal jako zákonný postup obvodního soudu, který po vyčerpání možností poškozenou u hlavního líčení vyslechnout z důvodu nedosažitelnosti v cizině, její výpověď z přípravného řízení... podle § 211 odst. 2 písm. a) trestního řádu přečetl. Ačkoli se jedná o klíčový důkaz, nejedná se o důkaz jediný, kterým by byla vina obžalovaného prokázána...“
33. Odvolací soud uznal, že státní zástupce porušil § 176 odst. 2 trestního řádu, když překvalifikoval obvinění, aniž na to stěžovatele upozornil. Odvolací soud však uvedl, že toto opomenutí nemělo vliv na zákonnost a správnost přezkoumávaného rozsudku v takové míře, aby to vedlo k povinnosti ho zrušit.
34. Dne 18. července 2010 podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud dne 30. listopadu 2010 odmítnul jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud nepochybil, když rozhodl ve věci bez přítomnosti stěžovatele, který svou žádost o odročení jednání dostatečně neodůvodnil. Dodal, že právní zástupce stěžovatele nežádal o doplnění dalších důkazů a jejich provedení, a že tedy nebylo nutné jednání odročit.
35. Dne 13. března 2011 podal stěžovatel ústavní stížnost, kterou Ústavní soud svým usnesením ze dne 1. prosince 2011 odmítl, toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 9. prosince 2011. Ústavní soud přezkoumal výpověď C. a uvedl, že sice šlo o přímý důkaz, který však byl podpořen řetězcem nepřímých důkazů, zejména výpovědí její matky. Pokud jde o další námitky, Ústavní soud se ztotožnil se zjištěními nižších soudů a uvedl zejména:
„Námitky stěžovatele ohledně provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků jsou nedůvodné. Domovní prohlídka v bydlišti stěžovatele byla provedena dle § 83 trestního řádu na základě příkazu k domovní prohlídce vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6. Stěžovatel měl možnost, pokud byl přesvědčen o nezákonnosti domovní prohlídky, podat ústavní stížnost proti výše citovanému příkazu... V ústavní stížnosti směřující proti již pravomocnému odsuzujícímu rozsudku lze v souvislosti s nezákonně provedenou domovní prohlídkou namítat zejména nepřípustnost konkrétních důkazů, které byly takto získány a na jejichž základě byl uznán vinným. Stěžovatel však žádný konkrétní důkaz, který by byl získán nezákonným způsobem, výslovně neuvádí...“
36. Dne 30. srpna 2012 podal stěžovatel na Ministerstvo spravedlnosti žádost na základě zákona o odpovědnosti státu za škodu (zákon č. 82/1998 Sb.) o náhradu škody způsobené průtahy v trestním řízení. Dne 24. září 2012 byla jeho žádost zamítnuta, neboť byla předložena po uplynutí lhůty šesti měsíců pro její podání. Dne 24. května 2013 podal stěžovatel proti ministerstvu žalobu na náhradu škody, která je zřejmě dosud projednávána u Obvodního soudu pro Prahu 2.
II.PŘÍSLUŠNÉ VNITROSTÁTNÍ PRÁVO
37. Příslušná ustanovení trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb.) ve znění účinném v rozhodné době zněla:
§ 83
„(1) Nařídit domovní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§ 18) učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.
(2) Na příkaz předsedy senátu nebo soudce vykoná domovní prohlídku policejní orgán.“
§ 158a
„Je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný.“
§ 176 odst. 2
„Obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§ 160). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit.“
§ 211 odst. 2
„Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona a:
a) taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, nebo
b) šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.“
§ 263 odst. 5
„Po zahájení veřejného zasedání přednese předseda senátu nebo jím určený člen senátu napadený rozsudek a podá zprávu o stavu věci. Potom přednese odvolatel své odvolání a odůvodní je; není-li odvolatel přítomen, přečte odvolání včetně odůvodnění předseda senátu nebo jím určený člen senátu. Státní zástupce a osoby, které mohou být rozhodnutím odvolacího soudu přímo dotčeny, pokud nejsou odvolateli, přednesou své vyjádření a návrhy na provedení dokazování; není-li některá z těchto osob přítomna a je-li vyjádření obsaženo ve spise, anebo požádá-li o to, přednese obsah jejich podání předseda senátu nebo jím určený člen senátu.“[1]
38. Příslušná ustanovení trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb.) ve znění účinném v rozhodné době zněla:
§ 231
Omezování osobní svobody
„(1) Kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu usnadnit jiný trestný čin.“
§ 235
Vydírání
„(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
...
c) spáchá-li takový čin se zbraní,
d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví nebo značnou škodu,
e) spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti...“
III.PŘÍSLUŠNÉ MEZINÁRODNÍ PRÁVO
39. Vzájemná pomoc ve věcech trestních mezi Českou republikou a Spojeným královstvím se řídí zejména Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959, doplněnou Úmluvou o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie ze dne 29. května 2000.
40. Podle Úmluvy z roku 2000 může členský stát požádat justiční orgány jiného členského státu o předvolání svědka, který se nachází na území tohoto jiného členského státu, aby byl vyslechnut prostřednictvím videokonference. Souhlas svědka není v tomto případě vyžadován.
PRÁVNÍ POSOUZENÍ
I.K tvrzenému porušení článku 6 Úmluvy
41. Stěžovatel namítá, že neměl možnost zpochybnit výpověď klíčové svědkyně C., která byla vyslechnuta pouze v přípravném řízení prostřednictvím neodkladného úkonu bez účasti stěžovatele nebo jeho právního zástupce. Stěžovatel odkazuje na čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
Soud má za to, že tato námitka by měla být přezkoumána z hlediska čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy s tím, že odst. 3 písm. d) se týká konkrétních aspektů práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 6 odst. 1, jehož příslušná část zní:
„1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu...
...
3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva:
d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; ...“
A.K přijatelnosti
42. Soud konstatuje, že tato námitka není zjevně neopodstatněná ve smyslu čl. 35 odst. 3 písm. a) Úmluvy. Dále konstatuje, že není nepřijatelná ani z jiných důvodů. Je tedy třeba ji prohlásit za přijatelnou.
B.K odůvodněnosti
1. Tvrzení účastníků řízení
(a)Stěžovatel
43. Stěžovatel zaprvé tvrdí, že argument vlády o tom, že ani on, ani jeho právní zástupce nepožadovali výslech C., je zavádějící, protože stěžovatel ve skutečnosti trval na výslechu svědkyně C. v žádosti podané městskému soudu dne 29. března 2010.
44. Stěžovatel dále uvádí, že výpověď C. před zahájením trestního stíhání nebyla ani neodkladným, ani neopakovatelným úkonem, jelikož nehrozilo zmaření nebo zničení nebo ztráta důkazu. Podle stěžovatele v okamžiku provádění výslechu měly vyšetřovací orgány a rozhodující orgány k dispozici skutečnosti, které by odůvodnily zahájení trestního stíhání stěžovatele. Stěžovatel v této souvislosti uplatňuje vnitrostátní judikaturu, která uvádí, že v případě, že má být během přípravného řízení proveden úkon, který nelze zopakovat během hlavního líčení, toto neznamená, že tento důkaz je možné provést před zahájením trestního stíhání, pokud je osoba, která má být obviněna, známa a její trestní stíhání je možné zahájit. Stěžovatel nakonec uvádí, že v této situaci nelze dle české judikatury provést výslech jako neopakovatelný úkon, i když jde o úkon, který nelze provést během hlavního líčení.
45. Stěžovatel znovu uvádí, že soud se v podstatě vůbec nesnažil vyslechnout C. během hlavního líčení a nepožádal justiční orgány Spojeného království o provedení důkazu postupem dle článku 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (č. 550/1992 Sb.) Stěžovatel tvrdí, že jednání C. prokazuje její rozhodnou snahu vyhnout se povinnosti vypovídat jako svědek a že její výpověď ze dne 8. srpna 2008[2] prokazuje, že peníze na cestu na soudní jednání jí nechyběly. Navíc během vyšetřování přijela do České republiky opakovaně, například ve dnech 24. července 2007 a 14. února 2008.
46. Stěžovatel upozorňuje na to, že výpověď C. byla pro jeho odsouzení významná. Soudy odůvodnily svá rozhodnutí pouze její svědeckou výpovědí, která je podpořena nepřímými důkazy, o jejichž důležitosti z hlediska důkazní hodnoty lze mít pochyby. Podle stěžovatele jsou mezi výpovědí C. a výpověďmi ostatních svědků rozpory. Stěžovatel dále uvádí, že C. tvrdila, že obdržela výhružný e-mail s odkazem na článek o vraždě české au pair, ale podle znaleckého posudku historie internetového prohlížeče v počítači stěžovatele žádnou takovou internetovou adresu neobsahovala. Dále ani obvodní soud, ani městský soud neprokázaly, že e-maily a SMS zprávy psal on.
47. Stěžovatel tvrdí, že mu nebyly poskytnuty dostatečné procesní záruky, které by vyvážily jeho procesní znevýhodnění. Tvrdí, že neměl možnost zpochybnit výpověď C., jelikož soudy nepřipustily žádný jím navržený důkaz. Stěžovatel dále tvrdí, že české orgány mohly přijmout opatření, které by vyrovnalo ztížené podmínky, za kterých obhajoba pracovala. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí ve věci S. N. proti Švédsku (č. 34209/96, rozsudek ze dne 2. července 2002, § 50), v němž měl právní zástupce stěžovatele možnost klást alespoň nepřímo otázky dítěti, které bylo obětí sexuálního zneužívání. Stěžovatel uvádí, že by považoval za dostatečnou procesní záruku, pokud by výslech C. byl proveden prostřednictvím videokonference nebo telekonference ve smyslu Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech.
(b)Vláda
48. Vláda na úvod poznamenává, že stěžovatel sice v odvolání k městskému soudu trval na výpovědi C. před soudem, nicméně jeho právní zástupce, který se účastnil jednání před odvolacím soudem, nevznesl požadavky na další dokazování, tedy ani nežádal výslech C.
49. Vláda uvádí, že byl dán závažný důvod pro to, že obhajoba neměla možnost vyslechnout C. V této souvislosti vláda opakuje, že výpověď C. učiněná před zahájením trestního stíhání byla v souladu s vnitrostátním právem pořízena jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle § 158a trestního řádu. Podle vlády byl uvedený postup v tomto případě zcela namístě, neboť se jednalo o svědkyni, která se dlouhodobě zdržovala v zahraničí, kde pracovala a dle svého vyjádření se nechystala k brzkému návratu do České republiky. Svědkyni tak nebylo možné řádným způsobem předvolat k obvodnímu soudu a zajistit tak její osobní slyšení, i když obvodní soud vyvinul nemalé úsilí za účelem předvolání C. k hlavnímu líčení. Motivací C. bylo vedle jejího pobytu v zahraničí zároveň vyhnout se konfrontaci se stěžovatelem. O podloženosti obav C. nelze vzhledem k okolnostem projednávané věci pochybovat. Podle znaleckého posudku na osobnost stěžovatele stěžovatel vykazoval rysy nestability, pasivní agresivity či excesivního pronásledování. Vláda uvádí, že nebylo možné identitu C. jakýmikoli prostředky zakrývat, protože se jednalo o jedinou poškozenou v trestním řízení, s níž navíc stěžovatel dříve pracoval a žil.
50. Vláda se rovněž domnívá, že výpověď C. sice byla pro posouzení viny stěžovatele významná, nikoli však rozhodující, neboť ve věci byly provedeny i další usvědčující důkazy. V této souvislosti vláda uvádí, že obvodní soud vycházel i z výpovědí dalších svědků provedených u soudu, a to především výpovědi matky C., psychoterapeutky C. a přítelkyně D. B., a z listin založených v trestním spise, totiž z dopisu C. adresovanému D. B., z e-mailů stěžovatele adresovaných C., z SMS zpráv stěžovatele adresovaných C., ze znaleckých posudků a dalších důkazů. Vláda tvrdí, že výpověď C. byla podpořena dalšími důkazy podstatné důkazní síly (a contrario Tseber proti České republice, č. 46203/08, rozsudek ze dne 22. listopadu 2012, § 56).
51. Vláda tvrdí, že přítomnost soudce u výslechu v přípravném řízení, možnost stěžovatele zpochybnit výpověď C. při hlavním líčení, hodnocení věrohodnosti C. ze strany obecných soudů a další důkazy, které výpověď C. podporovaly, byly dostatečným procesním vyvážením znevýhodněné situace stěžovatele, který neměl možnost přímé konfrontace s C. Vláda dodává, že důvody věrohodnosti C. jsou velmi podrobně popsány v usnesení městského soudu. Navíc psychoterapeutka C. potvrdila, že za ní C. přišla kvůli partnerským problémům se stěžovatelem a svěřila se jí, že ji držel proti její vůli a psal jí e-maily, že jí ublíží (a contrario Tseber, cit. výše, § 64–68).
52. Vláda nakonec zdůrazňuje, že stejně jako ve věci Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království (č. 26766/05 a č. 22228/06, rozsudek velkého senátu ze dne 15. prosince 2011) se C. svěřila matce, své psychoterapeutce a rovněž přítelkyni D. B. s nezákonným jednáním stěžovatele a tyto osoby v tomto směru také během hlavního líčení vypovídaly. Obdobná skutečnost hrála ve věci Al-Khawaja významnou roli vedoucí Soud ke konstatování neporušení článku 6 Úmluvy.
2. Hodnocení Soudu
(a)Obecné zásady
53. Soud opakuje, že všechny důkazy musejí být za normálních okolností provedeny v přítomnosti obviněného na veřejném jednání, aby mohly být kontradiktorně přezkoumány. Z této zásady existují výjimky, které však nesmějí porušovat práva obhajoby; ustanovení čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) v zásadě vyžadují, aby obviněnému byla poskytnuta dostatečná a řádná příležitost vyslechnout a zpochybnit věrohodnost svědka proti sobě – buď v době, kdy tento svědek podává svoji výpověď, nebo v pozdější fázi řízení (viz Chodorkovskij a Lebedev proti Rusku, č. 11082/06 a č. 13772/05, rozsudek ze dne 25. července 2013, § 707).
54. Ve věci Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království (cit. výše, § 119–147) velký senát vysvětlil zásady, podle nichž je třeba postupovat, pokud se svědek nedostaví k veřejnému líčení. Tyto zásady lze shrnout následovně:
(i) Soud by se měl nejprve zabývat předběžnou otázkou, zda existoval vážný důvod připustit důkaz získaný od nepřítomného svědka, a to s ohledem na zásadu, že svědci by měli obecně vypovídat v hlavním líčení a na zajištění jejich přítomnosti by mělo být vynaloženo veškeré přiměřené úsilí;
(ii) nejčastějšími důvody nepřítomnosti svědků jsou úmrtí dotyčného svědka (jako např. ve věci Al-Khawaja a Tahery, cit. výše) nebo obavy z odplaty. Existují však i jiné legitimní důvody, pro které se svědek nemusí dostavit k hlavnímu líčení;
(iii) pokud nebyl svědek vyslechnut v žádné z předchozích fází řízení, jeho písemná výpověď může být připuštěna namísto osobního slyšení v hlavním líčení jen jako nejzazší možnost;
(iv) připuštění písemné výpovědi nepřítomného svědka jako důkazu znamená pro obžalovaného potenciální nevýhodu, neboť by v zásadě měl mít účinnou možnost zpochybnit v hlavním líčení důkazy proti sobě. Zejména by měl mít možnost ověřit pravdivost a spolehlivost důkazu podaného takovým svědkem tím, že jej nechá ve své přítomnosti ústně vyslechnout, buď v době, kdy činí výpověď, nebo v některé pozdější fázi řízení;
(v) zásada „výlučného nebo rozhodujícího důkazu“ znamená, že opírá-li se odsouzení obviněného výlučně nebo v převážné míře o důkaz poskytnutý svědkem, jehož obviněný nemohl v žádné fázi řízení vyslechnout, má se za to, že jeho práva na obhajobu byla nepřiměřeně omezena;
(vi) výraz „rozhodující“ je v této souvislosti třeba chápat úzce jako důkaz takového významu či důležitosti, že je pravděpodobně určující pro výsledek případu. Je-li výpověď nepřítomného svědka podpořena dalšími důkazy, bude posouzení otázky, zda se jedná o rozhodující důkaz, záviset na síle podpůrných důkazů: čím budou tyto podpůrné důkazy silnější, tím menší bude pravděpodobnost, že výpověď nepřítomného svědka bude považována za rozhodující;
(vii) článek 6 odst. 3 Úmluvy by však měl být vykládán v kontextu posouzení spravedlivosti řízení jako celku; pravidlo „výlučného nebo rozhodujícího důkazu“ by nemělo být používáno nepružným způsobem;
(viii) zejména v případech, kdy je výlučným nebo rozhodujícím důkazem proti obžalovanému svědectví z doslechu, nemá jeho připuštění jako důkazu automaticky za následek porušení čl. 6 odst. 1. Zároveň však platí, že je-li obžalovaný odsouzen výlučně či v rozhodující míře na základě důkazu získaného od nepřítomného svědka, musí Soud zkoumat řízení zvlášť důkladně. Vzhledem k rizikům, která jsou spojena s jeho připuštěním, bude takový důkaz představovat velmi důležitý faktor, který bude třeba zohlednit a který bude vyžadovat dostatečné vyvažující faktory, včetně existence silných procesních záruk. Otázkou v každém případě je, zda dostatečné vyvažující faktory existují, včetně opatření umožňujících spravedlivě a řádně posoudit spolehlivost takového důkazu. Tím by bylo zajištěno, že odsouzení obviněného se na takovém důkazu bude zakládat jen v případě, že takový důkaz je vzhledem ke svému významu pro daný případ dostatečně spolehlivý.
55. Tyto zásady byly dále upřesněny ve věci Schatschaschwili (cit. výše, § 111–131), kdy velký senát potvrdil, že absence závažného důvodu pro nepřítomnost svědka nemůže být sama o sobě rozhodující pro závěr o nespravedlivosti řízení, avšak zůstává velmi důležitým faktorem, který je třeba při posouzení celkové spravedlivosti zvážit a který může jazýček vah vychýlit ve prospěch závěru o porušení čl. 6 odst. 1 odst. 3 písm. d). Soud v této souvislosti připomíná, že je-li důvodem nepřítomnosti svědka skutečnost, že jej nebylo možno kontaktovat, jsou vnitrostátní soudy zásadně povinny využít mezinárodní právní pomoc, zdržuje-li se svědek v zahraničí a mají-li tento mechanismus k dispozici (viz Schatschaschwili, cit. výše, § 121).
56. Dále vzhledem k tomu, že úkolem Soudu bylo zjistit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé, neměl by zkoumat existenci dostatečných vyvažujících faktorů jen tehdy, pokud byl důkaz získaný od nepřítomného svědka výlučným či rozhodujícím základem pro stěžovatelovo odsouzení, ale též v případech, kdy považoval za nejasné, zda byl předmětný důkaz výlučný či rozhodující, avšak byl přesvědčen, že měl významnou váhu a jeho připuštění mohlo znevýhodnit obhajobu. Rozsah vyvažujících faktorů potřebných k tomu, aby bylo řízení považováno za spravedlivé, bude záležet na váze důkazu podaného nepřítomným svědkem. Čím významnější bude tento důkaz, tím větší váhu budou muset mít vyvažující faktory, aby mohlo být řízení jako celek považováno za spravedlivé (viz Seton proti Spojenému království, č. 55287/10, rozsudek ze dne 31. března 2016, § 58 a 59).
(b)Použití těchto zásad na projednávanou věc
57. V projednávané věci Soud konstatuje, že svědkyně C., která v řízení rovněž vystupovala jako poškozená, vypovídala před zahájením trestního stíhání stěžovatele, a to formou neodkladného a neopakovatelného úkonu, a její výpověď byla v hlavním líčení přečtena (viz § 12–14, 25 a 32 výše). Obhajoba tak v žádné fázi řízení neměla možnost konfrontovat C. a soud neměl možnost pozorovat její vystupování při výslechu, aby si mohl sám učinit obrázek o její bezúhonnosti a věrohodnosti.
(i)Zda existoval závažný důvod pro nepřítomnost svědkyně C. u hlavního líčení
58. Pokud jde o první požadavek uvedený výše, konkrétně zda existoval závažný důvod pro nepřítomnost svědkyně, Soud ve věci Al-Khawaja a Tahery (cit. výše, viz § 122–125) rozhodl, že obava svědka může ospravedlnit jeho nepřítomnost u hlavního líčení a že pro omluvení svědka z povinnosti vypovídat v hlavním líčení není nutné, aby obavy svědka byly způsobeny přímo hrozbami ze strany obžalovaného nebo jeho zástupců. Jsou-li však důvodem pro nepřítomnost svědka u hlavního líčení jeho obavy, je nalézací soud povinen náležitě zjistit, zda jsou dány objektivní důvody této obavy a zda se tyto objektivní důvody opírají o důkazy.
59. Soud uvádí, že v projednávané věci vedl obvodní soud hlavní líčení, aniž by vyslechl C. jako svědkyni, a po řadě neúspěšných pokusů o její předvolání k hlavnímu líčení připustil jako důkaz její výslech z přípravného řízení (viz § 21–24 výše). Soud dále uvádí, že hlavním důvodem, pro který se C. neúčastnila hlavního líčení, byla skutečnost, že se zdržovala a pracovala ve Spojeném království, přičemž její strach z konfrontace se stěžovatelem se jeví jako podružný důvod (viz § 24 výše).
60. Soud v této souvislosti připouští zvláštní zranitelnost obětí domácího násilí, která vyžaduje aktivní zapojení státu do jejich ochrany (viz Eremia proti Moldavsku, č. 3564/11, rozsudek ze dne 28. května 2013, § 32–36), což zahrnuje jejich ochranu během soudního řízení, včetně zajištění zvláštních podmínek pro jejich účast na jednání tak, aby se zabránilo opakování výpovědi a aby se zmírnily traumatizující dopady řízení, a přijetí opatření na účinnou ochranu obětí před výhružkami a možnou odplatou.
61. Soud však má při použití příslušných zásad stanovených ve své judikatuře (viz § 53–56 výše) za to, že vnitrostátní soudy, které v projednávané věci rozhodovaly, zejména obvodní soud jako soud nalézací, se příliš nesnažily zajistit účast svědkyně C. v řízení proti stěžovateli, i když je zpravidla vyžadováno, aby vnitrostátní soudy využily mezinárodní právní pomoci (viz Schatschaschwili, cit. výše, § 121). Obvodní soud však v tomto ohledu neučinil žádný dotaz, ale svědkyni přestal předvolávat s tím, že byl zřejmě spokojen s jejím písemným vysvětlením důvodů, pro které se hlavního líčení nemůže účastnit, tedy že pobývala v zahraničí a přítomnost stěžovatele by pro ni byla velice stresující (viz § 24 a 32 výše).
62. Soud konstatuje, že za těchto konkrétních okolností nebyl zjištěn žádný závažný důvod pro nepřítomnost svědkyně C., a tedy i pro připuštění její výpovědi u policie za účasti soudce v průběhu přípravného řízení jako důkazu. Chybějící závažný důvod ve smyslu rozsudku ve věci Al‑Khawaja a Tahery pro nepřítomnost svědkyně C. u hlavního líčení proti stěžovateli však není konečným závěrem. Jak je zdůrazněno v rozsudku ve věci Schatschaschwili proti Německu (viz § 55 výše), tato skutečnost nemůže být sama o sobě rozhodující pro závěr o nespravedlivosti řízení, avšak zůstává velmi důležitým faktorem, který je třeba vzít v úvahu společně s dalšími důležitými poznatky.
(ii)Zda byl důkaz nepřítomným svědkem výlučným nebo rozhodujícím základem pro odsouzení stěžovatele
63. Pokud jde o druhý krok testu Al-Khawaja a Tahery, Soud posoudí, zda bylo stěžovatelovo odsouzení založeno výlučně nebo v rozhodující míře na výpovědi C. Soud v této souvislosti opakuje, že je-li nepřezkoumaná výpověď svědka podpořena dalšími důkazy, bude posouzení otázky, zda se jedná o rozhodující důkaz, záviset na síle podpůrných důkazů: čím budou tyto podpůrné důkazy silnější, tím menší bude pravděpodobnost, že výpověď nepřítomného svědka bude považována za rozhodující (viz Al-Khawaja a Tahery, cit. výše, § 131).
64. Soud má za to, že výpověď C. byla sice dle zjištění obvodního soudu hlavním důkazem (viz § 25 výše), ale nebyla výlučným nebo rozhodujícím důkazem, na kterém bylo založeno rozhodnutí proti stěžovateli (viz Jakubczyk proti Polsku, č. 17354/04, rozsudek ze dne 10. května 2011, § 48 a 49; Fąfrowicz proti Polsku, č. 43609/07, rozsudek ze dne 17. dubna 2012, § 58).
65. Obvodní soud zjistil, že výpověď C. týkající se obvinění stěžovatele z vydírání byla v projednávané věci podpořena mnoha dalšími důkazy, zejména konkrétním zněním e-mailů, které stěžovatel zaslal C. v době od 30. prosince 2005 do 8. června 2006, posudky znalců v oboru kybernetika a výpočetní technika a v oboru psychiatrie, výpovědí D. K., spolužačky C., která uvedla, že obdržela e-maily týkající se C., výpovědí M. V., psychoterapeutky C., která uvedla, že se jí C. svěřila s tím, že byla někam odvezena stěžovatelem proti své vůli, výpovědí matky C., výpovědí L. B., ze které je patrno, že stěžovatel a C. se o Vánocích 2005 setkali, a dopisem C. adresovaným D. B., ve kterém C. píše své přítelkyni o násilném chování stěžovatele vůči ní (viz § 25 a 26 výše).
66. Městský soud byl konfrontován s námitkou stěžovatele, že jeho odsouzení bylo založeno na výpovědi C., která nebyla podpořena dalšími důkazy (viz § 27 výše). Městský soud však toto tvrzení odmítl s tím, že vina stěžovatele byla jednoznačně prokázána zejména výpovědí C., která nebyla jediným důkazem proti stěžovateli, neboť stěžovatelova trestní činnost byla též prokázána řetězcem nepřímých důkazů, které podporují výpověď C. a věrohodnost jejích tvrzení potvrzují (viz § 30 a 31 výše). Ústavní soud tento názor sdílí (viz § 35 výše).
67. I když z výše uvedených důvodů nemusí být výpověď C. výlučným nebo rozhodujícím důkazem pro odsouzení stěžovatele, platí, že měla významnou váhu a její připuštění mohlo znevýhodnit obhajobu (viz Schatschaschwili, cit. výše, § 116). Soud tedy posoudí, zda existovaly dostatečné vyvažující faktory.
(iii)Zda existovaly dostatečné vyvažující faktory
68. Rozsah vyvažujících faktorů potřebných k tomu, aby bylo řízení považováno za spravedlivé, bude záležet na váze důkazu poskytnutého nepřítomným svědkem. Čím významnější bude tento důkaz, tím větší váhu budou muset mít vyvažující faktory, aby mohlo být řízení jako celek považováno za spravedlivé (Schatschaschwili, cit. výše, § 116).
69. V tomto ohledu Soud konstatuje, že český trestní řád stanoví opatření, která umožňují obžalobě dát vyslechnout již v přípravném řízení svědky, u kterých se očekává, že nebudou pro účely výpovědi v hlavním líčení k dispozici. Opatření umožňují výslech svědka jako „neodkladný a neopakovatelný úkon“ před podáním obvinění a také umožňují přečtení výpovědi svědka v hlavním líčení, pokud není tento svědek v hlavním líčení přítomen. V projednávané věci obsahovala žádost policie ke státnímu zástupci o podání návrhu na provedení tohoto opatření velmi podrobné odůvodnění, které popisuje, jak stěžovatel vydíral C. v České republice i ve Spojeném království, kde C. pobývala a pracovala, a že C. přijela za účelem výslechu do České republiky, kde se necítila vzhledem k proběhlým událostem bezpečně (viz § 12 výše). Soud dále konstatuje, že průběh vyšetřování v takto rané fázi, včetně využití opatření dle § 158a trestního řádu, byl zcela v rukou policie a státního zástupce. Výslech C. se však konal za účasti a dohledu soudce. I když tento postup sám o sobě sice plně nenahrazuje právo obžalovaného vyslechnout ty, kteří ho obviňují (viz Tseber, cit. výše, § 62), a nevyvažuje nevyužití mezinárodní právní pomoci v případě pobytu svědka v zahraničí, jsou-li tyto mechanismy k dispozici (viz Schatschaschwili, cit. výše, § 121), Soud je toho názoru, že zajistil zákonnost úkonů prováděných policií, a poskytl tak jednu z procesních záruk chránících právo na spravedlivý proces.
70. Soud má dále za to, že věrohodnost výpovědi C. a síla podpůrných důkazů byla hlavním aspektem vnitrostátních řízení. Obvodní soud provedl komplexní a pečlivé hodnocení všech důkazů a zjevně si byl vědom toho, že k důkazu výslechem C. musí přistupovat opatrně. Jeho závěr byl takový, že výpověď C. byla věrohodná, protože byla z řady důležitých hledisek v souladu s dalšími důkazy, např. s výpovědí matky C., obsahem dopisu D. B.,[3] přítelkyně C., a výpovědí psycholožky C. (viz § 25 a 26 výše). Soud je přesvědčen, že přezkum výpovědi C. nalézacím soudem byl pečlivý (viz, mutatis mutandis, Fąfrowicz proti Polsku, cit. výše, § 61).
71. Soud dále uvádí, že stěžovatel měl možnost výpověď C., její věrohodnost a spolehlivost důkladně zpochybnit, neboť ji znal osobně již mnoho let. Navíc měl možnost zpochybnit další důkazy, které byly v souladu s její výpovědí, a této možnosti využil.
72. Soud rovněž přikládá významnou váhu důkladnému přezkumu provedenému městským soudem, který se zabýval odvoláním stěžovatele proti rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti Soud uvádí, že kritický bod dané věci, tj. věrohodnost C. a spolehlivost její výpovědi, odvolací soud posoudil rozsáhlým a podrobným způsobem (viz Sievert proti Německu, č. 29881/07, rozsudek ze dne 19. července 2012, § 65; a contrario Tseber, cit. výše, § 67, kde nebyla věrohodnost nepřítomného svědka, jehož svědectví bylo pro případ rozhodující, řádně přezkoumána). Odvolací soud se vyjádřil k tomu, proč neexistovaly důvody se domnívat, že C. křivě obvinila stěžovatele z účasti na tvrzeném trestném činu, a vyloučil možnost, že by si C. celý příběh proti stěžovateli vymyslela (viz § 30–32 výše).
73. Soud má za to, že hodnocení „vyvažujících faktorů“ je relativní, protože rozsah vyvažujících faktorů potřebných k tomu, aby bylo řízení považováno za spravedlivé, bude záležet na váze důkazu podaného nepřítomným svědkem (viz Seton, cit. výše, § 68, odkazující na Schatschaschwili, cit. výše). Vzhledem k okolnostem projednávané věci je Soud tedy přesvědčen, že při hodnocení výpovědi C. i v rámci odvolací fáze trestního řízení byla vynaložena nezbytná péče.
(iv)Závěr
74. Na základě výše uvedeného a s ohledem na spravedlivost řízení jako celek má Soud za to, že i přes obtíže způsobené obhajobě připuštěním uvedené výpovědi a související rizika existovaly dostatečné vyvažující faktory, na jejichž základě lze uzavřít, že připuštění výpovědi C. v přípravném řízení jako důkazu nezpůsobilo porušení čl. 6 odst. 1 ve spojení s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
II.K Ostatním tvrzeným porušením Úmluvy
75. Stěžovatel předložil různé další námitky na základě článků 6, 8 a 13 Úmluvy. Soud uvádí, že námitka stěžovatele týkající se tvrzené nepřiměřené délky trestního řízení je předčasná, protože před vnitrostátními orgány stále probíhá řízení o náhradě škody (viz § 36 výše). Pokud jde o zbývající námitky, Soud s ohledem na veškeré dokumenty, který má k dispozici, a v rozsahu, v jakém tyto námitky spadají do jeho pravomoci, dochází k závěru, že nevyšlo najevo žádné porušení práv a svobod stanovených Úmluvou nebo protokoly k ní. Tato část stížnosti tedy musí být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle čl. 35 odst. 3 písm. a) a odst. 4 Úmluvy.
Z TĚCHTO DŮVODŮ SOUD
1.prohlašuje jednomyslně stížnost za přijatelnou, pokud jde o námitku založenou na čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve spojení s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy a týkající se nemožnosti stěžovatele vyslechnout nebo dát vyslechnout svědkyni C., a ve zbývající části za nepřijatelnou;
2.rozhoduje pěti hlasy proti dvěma, že nedošlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve spojení s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
Vyhotoveno v anglickém jazyce a sděleno písemně dne 12. ledna 2017 podle čl. 77 odst. 2 a 3 jednacího řádu Soudu.
Abel Campos
Mirjana Lazarova Trajkovska
tajemník
předsedkyně
V souladu s čl. 45 odst. 2 Úmluvy a čl. 74 odst. 2 jednacího řádu Soudu je k tomuto rozsudku připojeno odlišné stanovisko soudkyně Lazarové Trajkovské a soudce Bianku.
M. L. T.
A. C.
společné nesouhlasné stanovisko
SOUDkyně lazarové trajkovské a soudce BIANKU
Odkazujeme na stejné důvody, které vedly k našemu nesouhlasnému stanovisku ve věci Bátěk a ostatní proti České republice (č. 54146/09), v níž bylo rozhodnuto téhož dne jako v projednávané věci, a které jsou tak základem pro náš nesouhlas s názorem většiny i v tomto případě.
Tím spíše, že v projednávané věci se svědkyně C. zdržovala v Londýně a nelze tvrdit, že problémy s jejím nalezením byly stejného charakteru jako problémy s nalezením řidičů kamionů ve věci Bátěk a ostatní. Stejně jako ve věci Bátěk a ostatní však vnitrostátní orgány použily postup, že v případě pobytu svědka v zahraničí není možné jeho výpověď zopakovat v hlavním líčení. Uvědomíme-li si, že takový odmítavý přístup se odehrává v případě svědků pobývajících v jiném členském státě Evropské unie, v níž by soudní spolupráce měla být účinná, domníváme se, že naše obavy jsou více než oprávněné.
[1] Pozn. překl.: Anglický text rozsudku cituje příslušné ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2001. Český překlad příslušné pasáže zákona je textem platným v rozhodné době.
[2] Pozn. překl.: Správně 8. srpna 2006.
[3] Pozn. překl.: Ve skutečnosti se jednalo o dopis C. adresovaný přítelkyni D. B.
Full & Egal Universal Law Academy