© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 11. října 2018 ve věci č. 55216/08 – S. V. proti Itálii
Senát první sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že tím, že stěžovatelce nebylo po dobu dvou a půl roku, kdy čekala na chirurgickou změnu pohlaví, umožněno změnit jméno z mužského na ženské, ačkoli již dlouho žila v ženské identitě, což bylo potvrzeno rozsudkem soudu schvalujícím operaci, došlo k porušení práva stěžovatelky na respektování soukromého života chráněného článkem 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelka, trans žena, byla při narození zapsána v matrice jako muž se jménem začínajícím na L. Ztotožňovala se však s ženskou identitou a žila ve společnosti v této roli. Kolegové na pracovišti ji tak od roku 1999 oslovovali ženským jménem začínajícím na S.; na průkazové fotografii z roku 2000 již působila jako žena. V roce 1999 zahájila stěžovatelka proces změny pohlaví s pomocí hormonální léčby. O dva roky později soud rozhodnutím schválil, aby stěžovatelka podstoupila operaci směřující k chirurgické změně pohlaví.
V roce 2001 během čekání na operaci požádala stěžovatelka o změnu jména s odůvodněním, že s ohledem na její vzhled pro ni představovalo mužské jméno v osobních dokladech častý zdroj ponížení a trapných situací. Žádost stěžovatelky o změnu jména byla zamítnuta s tím, že dosud nebyl vydán rozsudek potvrzující ukončení procesu změny genderové identity. V důsledku toho musela stěžovatelka čekat až do října 2003, kdy soud potvrdil, že podstoupila chirurgickou změnu pohlaví. Na základě tohoto rozsudku byl stěžovatelce správním orgánem údaj o pohlaví a jméně v dokladech změněn.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že zamítnutí její žádostí o změnu jména z mužského na ženské z důvodu, že dosud nepodstoupila operativní změnu pohlaví, představovalo porušení článku 8 Úmluvy, který zaručuje právo na respektování soukromého života.
a)K použitelnosti článku 8 Úmluvy
Soud podotkl, že ve vztahu k transsexuálům patří právo na svobodu určení genderové identity mezi nejzásadnější složky práva na sebeurčení. Dodal, že právo na sebeurčení a fyzickou a duševní integritu transsexuálů jsou právy chráněnými článkem 8 Úmluvy (Van Kück proti Německu, 35968/97, rozsudek ze dne 12. března 2003, § 69 a 73).
Judikatura Soudu se doposud zabývala tématy právního uznání změny pohlaví osoby, která podstoupila chirurgickou změnu pohlaví (Rees proti Spojenému království, č. 9532/81, rozsudek pléna ze dne 17. října 1986; Cossey proti Spojenému království, č. 10843/84, rozsudek pléna ze dne 27. září 1990), podmínkami pro přístup k operaci (Van Kück proti Německu, cit. výše; Y. Y. proti Turecku, č. 14793/08, rozsudek ze dne 10. března 2015) a právním uznáním změny pohlaví osob, které nepodstoupily vnitrostátními orgány schválenou chirurgickou operaci nebo které tuto operaci nechtěly podstoupit (A. P., Garçon a Nicot proti Francii, č. 79885/12 a další, rozsudek ze dne 6. dubna 2007). Projednávaná věc se týká změny jména osoby před ukončením fyzické přeměny, což je otázka, ke které Soud dosud neměl příležitost se vyjádřit, která však bezesporu spadá do působnosti článku 8 Úmluvy. V obecnější rovině se předmět stížnosti týká volby nebo změny jména fyzické osoby, což je také oblast spadající do působnosti tohoto článku (Golemanova proti Bulharsku, č. 11369/04, rozsudek ze dne 17. února 2011, § 37).
b)K odůvodněnosti stížnosti
Soud zopakoval, že v otázkách změny jména má stát velký prostor pro uvážení. Ačkoli může mít osoba skutečné důvody, proč chce ke změně jména přistoupit, Soud připouští, že může být ve veřejném zájmu – sloužícím například vedení přesné evidence obyvatelstva, ochraně prostředků k identifikaci osob či potřebě spojit nositele jména s jeho rodinou – možnost změny jména omezit (Golemanova proti Bulharsku, cit. výše, § 39). Dodal však, že genderová identita představuje jednu z nejintimnějších oblastí soukromého života, a státy tak mají v této oblasti pouze omezený prostor pro uvážení (Hämäläinen proti Finsku, č. 37359/09, rozsudek velkého senátu ze dne 16. července 2014, § 67).
V projednávané věci bylo klíčové posoudit, zda vnitrostátní orgány nastolily v rámci prostoru pro uvážení spravedlivou rovnováhu mezi veřejným zájmem a zájmem stěžovatelky na získání jména odpovídajícího její genderové identitě. Soud podotkl, že vnitrostátní právo připouští právní změnu pohlaví při změně osobního statusu. Stěžovatelka však musela k získání souhlasu se změnou svého jména vyčkat do podstoupení chirurgické operace a potvrzení této skutečnosti soudem. Operaci přitom na rozdíl od stěžovatelek ve věci A. P., Garçon a Nicot proti Francii absolvovat plánovala a chtěla. Nenamítala, že by k operaci byla nucena, a v projednávané věci tak není předmětem stížnosti zásah do fyzické integrity stěžovatelky. Soud se proto zabýval otázkou, zda bylo nepřiměřeným zásahem do jejích práv neudělení souhlasu se změnou jména před operací: stěžovatelce nebyl udělen souhlas se změnou jména po rozsudku z května 2001, kterým bylo schváleno, že může operativní změnu pohlaví podstoupit, a musela tak v souladu s vnitrostátní právní úpravou vyčkat až do rozhodnutí soudu v říjnu 2003, kterým bylo potvrzeno podstoupení chirurgické operace a uznána změna jejího pohlaví.
Soud podotkl, že mu nepřísluší nahrazovat vnitrostátní orgány v rozhodnutí o tom, zda by rozhodování o změně osobního statusu transsexuálů mělo příslušet správním orgánům či soudům. Připustil, že existuje veřejný zájem na zachování zásady neměnitelnosti, spolehlivosti a konzistentnosti osobního statusu či obecněji řečeno na právní jistotě, který odůvodňuje přísné postupy týkající se ověření motivace pro změnu právní identity jednotlivce (A. P., Garçon a Nicot proti Francii, cit. výše, § 142). V projednávané věci Soud nicméně shledal, že zamítnutí žádosti o změnu jména bylo založeno toliko na zcela formálních argumentech a osobní situace stěžovatelky nebyla vzata v úvahu. Vnitrostátní orgány nijak nezohlednily, že stěžovatelka byla již dlouho v procesu změny pohlaví, žila s ženskou visáží a její sociální identita byla rovněž ženská. Podle Soudu za daných okolností nebyly žádné důvody veřejného zájmu, které bránily po dobu více než dva a půl roku tomu, aby stěžovatelce bylo jméno v osobních dokladech změněno, když její ženská sociální identita byla již v roce 2001 uznána soudem. Soud poznamenal, že uvedená nepružnost systému stěžovatelku po nepřiměřeně dlouhou dobu vystavila pocitům zranitelnosti, ponížení a strachu (Christine Goodwin proti Spojenému království, č. 28957/95, rozsudek ze dne 11. července 2002, § 77–78). Soud přitom odkázal na doporučení Výboru ministrů Rady Evropy k opatřením k boji proti diskriminaci na základě pohlaví a pohlavní identity [CM/Rec(2010)5], které smluvním státům doporučuje, aby změnu jména a pohlaví v osobních dokumentech umožnily rychlou, dostupnou a transparentní cestou.
Soud shrnul, že tím, že stěžovatelce nebyl po dobu dvou a půl roku udělen souhlas se změnou jména s odůvodněním, že proces její změny pohlaví nebyl dosud uzavřen podstoupením chirurgické operace, stát nedostál svému pozitivnímu závazku zaručit právo na respektování soukromého života. Došlo proto k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy