© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 15. prosince 2015 ve věci č. 17249/12 – Szafrański proti Polsku
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že samotné nedostatečné oddělení toalet od zbytku vězeňských cel stěžovatele nevystavilo ponižujícímu zacházení či trestání v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Takovéto podmínky výkonu trestu ale představovaly porušení práva na soukromí ve smyslu článku 8 Úmluvy. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 800 eur.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel si od března 2010 do prosince 2011 odpykával trest odnětí svobody ve vězení Wronki. V září 2010 podal žádost o náhradu škody způsobené podmínkami výkonu trestu, konkrétně nedostatečným vytápěním a ventilací cel a nedostatečným soukromím z důvodu oddělení toalet od zbytku cel jen nízkou dřevotřískovou přepážkou. Prvostupňový soud žádosti stěžovatele nevyhověl, neboť na základě materiálů předložených státem shledal, že vězni měli přístup k sportovním, vzdělávacím a kulturním aktivitám a zdravotní péči, byla jim poskytnuta odpovídající strava a měli k dispozici hygienické potřeby. Přepážka mezi toaletou a zbytkem cely sice neskýtala plné soukromí, postačovala ale k zakrytí vězňů do té míry, že při použití toalety nebyli na očích ostatním vězňům. Dále soud shledal, že ventilace i topení po výměně řádně fungovaly. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu, když shledal, že přepážka mezi toaletou a zbytkem cely nevybočovala z obvyklých těžkostí spojených s výkonem trestu odnětí svobody.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
V řízení před Soudem se stěžovatel dovolával porušení článků 3 a 8 Úmluvy, přičemž zejména poukazoval na nedostatečné sanitární podmínky výkonu trestu včetně nedostatečného oddělení toalety od zbytku cel.
A. K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Soud úvodem připomněl význam článku 3 Úmluvy v demokratické společnosti a odkázal na svou bohatou judikaturu k tomuto ustanovení, z níž vyplývá, že aby bylo možno špatné zacházení považovat za nelidské či ponižující pro účely daného článku, musí dosáhnout určitého minimálního stupně závažnosti. Dále připomněl, že výkon trestu odnětí svobody může zahrnovat i nevyhnutelný prvek strádání a ponížení. Úroveň tohoto utrpení ale nesmí zajít dál, než je nevyhnutelně spojené s touto formou legitimního zacházení či trestání. Osoby zbavené svobody jsou ve zranitelném postavení a státní orgány mají povinnost zajistit jim podmínky zaručující respektování jejich lidské důstojnosti (např. Valašinas proti Litvě, č. 44558/98, rozsudek ze dne 24. července 2001, § 102). Při posuzování podmínek zbavení svobody je nutné vzít v úvahu kumulativní dopady těchto podmínek (zejm. přeplněnost cely, doba vystavení špatným podmínkám, fungování ventilace a topení, přístup k dennímu světlu či vzduchu, možnost používat toaletu při zajištění soukromí, možnost pobývat mimo celu apod.), stejně jako zvláštní námitky vznesené stěžovatelem.
V projednávané věci stěžovatel v průběhu výkonu trestu vystřídal deset různých cel, přičemž tři z nich měly toalety zcela odděleny od zbytku cely. Námitky ohledně nedostatečné ventilace a vytápění nebyly vnitrostátními soudy uznány jako důvodné. Soudy ovšem připustily, že sanitární zařízení v celách byla skutečně od zbývajícího prostoru oddělena pouze dřevotřískovou přepážkou bez dveří. Soud připomněl, že v předchozích podobných případech byly obdobné okolnosti provázeny dalšími faktory, jejichž kumulativní účinek měl za následek porušení článku 3 Úmluvy (např. Canali proti Francii, č. 40119/09, rozsudek ze dne 25. dubna 2013, § 52–53). V projednávané věci však bylo jediným strádáním právě nedostatečné oddělení toalet od cel. Cely byly dostatečně osvětleny, vytápěny i ventilovány a vězni měli umožněný přístup k aktivitám mimo cely.
Soud proto shledal, že celkové podmínky stěžovatelova výkonu trestu nepřesáhly úroveň strádání nevyhnutelně spojenou se zbavením svobody. K porušení článku 3 Úmluvy tedy nedošlo.
B. K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Soud úvodem konstatoval, že okolnosti nepředstavující zakázané zacházení dle článku 3 Úmluvy mohou odporovat článku 8 Úmluvy. Ten nejen zapovídá určité zásahy ze strany státu do práv osob nacházejících se v jeho jurisdikci, ale obsahuje též určité pozitivní závazky států zajišťující respektování soukromého a rodinného života (např. Evans proti Spojenému království, č. 6339/05, rozsudek velkého senátu ze dne 10. dubna 2007, § 75).
Ve vztahu k projednávané věci Soud připomněl, že v minulosti mnohokrát shledal porušení článku 3 Úmluvy v případech, kdy nedostatečné oddělení toalet od ostatního prostoru cely bylo jedním z prvků přispívajících k nelidským či ponižujícím podmínkám zbavení svobody. Dle názoru Soudu proto státy mají povinnost zajistit osobám zbaveným svobody přístup k toaletám, jejichž oddělení od zbývajícího prostoru cely zajistí minimální míru soukromí. Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) pak zastává názor, že toliko částečné oddělení toalety v celách určených pro více než jednu osobu je neakceptovatelné; toaleta musí být oddělena přepážkou dosahující až ke stropu.
Soud konstatoval, že stěžovatel pobýval v sedmi celách, které takovéto zařízení nenabízely. Stěžovatel byl tedy nucen užívat toaletu v přítomnosti ostatních odsouzených a byl na každodenní bázi zbaven základní míry soukromí. Soud proto uzavřel, že vnitrostátní orgány nedostály svému pozitivnímu závazku zajistit stěžovateli ve vězení Wronki minimální úroveň soukromí, čímž došlo k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy