© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 13. února 2014 ve věci č. 66393/10
Tali proti Estonsku
Senát první sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že použití pepřového spreje příslušníky vězeňské služby k překonání odporu stěžovatele a jeho následné několikahodinové připoutání na lůžko nebylo s ohledem na okolnosti případu nezbytné, a s ohledem na kumulativní účinek těchto opatření došlo k porušení s článkem 3 Úmluvy.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel je estonský občan, který byl pro trestný čin vraždy odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. V průběhu výkonu trestu byl několikrát odsouzen za útoky směřující na příslušníky vězeňské služby a další odsouzené. Krom toho mu bylo ve výkonu trestu uloženo i velké množství kázeňských trestů za neuposlechnutí příkazů a vyhrožování příslušníkům vězeňské služby. Při přemístění stěžovatele do cely určené k výkonu kázeňského trestu (samovazby) ve věznici Tartu dne 3. července 2009 použili příslušníci vězeňské služby proti stěžovateli donucovací prostředky, aby překonali jím kladený odpor. Stěžovateli měly být nejprve zkrouceny ruce, následně byl povalen na zem, přičemž kvůli silnému stisknutí krku údajně nemohl dýchat. Zatímco byl stěžovatel položen na podlahu, byla mu nasazena pouta a podle jeho tvrzení měl být několikrát kopnut do žeber tak silně, až se jedno z nich zlomilo (následné vyšetření lékařem však zlomeninu nepotvrdilo). Poté byl přemístěn do cely určené k výkonu kázeňských trestů.
Dne 4. července 2014 stěžovatel odmítl odevzdat příslušníkům vězeňské služby matraci. Podle tvrzení stěžovatele mu měli příslušníci vězeňské služby bez předchozího varování nastříkat do obličeje pepřový sprej. Poté, co byl přinucen lehnout si na zem a byla mu přiložena pouta, měl být opakovaně udeřen teleskopickým obuškem přes záda. Následně byl přes tři a půl hodiny připoután k lůžku.
V rámci trestního vyšetřování byli opakovaně vyslechnuti stěžovatel i osoby z řad příslušníků vězeňské služby, jakožto svědci či podezřelí z trestné činnosti, zajištěny znalecké posudky a shromážděny další písemné podklady (zdravotní dokumentace stěžovatele, záznamy o použití donucovacích prostředků). Bylo zjištěno použití donucovacích prostředků, nicméně pouze k překonání odporu stěžovatele. Nebylo zjištěno, že by donucovací prostředky byly použity se záměrem způsobit stěžovateli zranění, ani že jejich použití bylo nepřiměřené. V rámci vyšetřování se nepodařilo zjistit, zda byl stěžovatel dne 4. července 2009 udeřen obuškem před nebo až po nasazení pout. Trestní řízení policejní orgán zastavil, neboť dospěl k závěru, že použití donucovacích prostředků bylo v daném případě v souladu se zákonem. Stěžovatelova stížnost proti zastavení trestního řízení byla vnitrostátním soudem zamítnuta a stěžovatel neuspěl ani v soudním správním řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že zacházení, kterému byl ze strany příslušníků vězeňské služby podroben ve dnech 3. a 4. července 2009, bylo v rozporu s článkem. 3 Úmluvy. Tvrdil konkrétně, že byl bit, kopán, paralyzován pepřovým sprejem a přikurtován k posteli, což bylo zcela nepřiměřené jeho jednání. V důsledku zranění způsobených zákrokem ze dne 4. července 2009 trpěl po několik dní silnou bolestí. Stěžovatel měl být v návaznosti na tento incident rovněž traumatizován a zažívat pocity bezmoci a nejistoty. Donucovací prostředky použité příslušníky vězeňské služby považoval s ohledem na okolnosti za neadekvátní.
Soud připomněl, že článkem 3 Úmluvy je chráněna jedna z nejzákladnějších hodnot demokratické společnosti. Špatné zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy je zakázáno, bez ohledu na okolnosti a chování oběti (srov. Labita proti Itálii, č. 28772/95, rozsudek velkého senátu ze dne 6. prosince 2000, § 119 a Chahal proti Spojenému království, č. 22414/93, rozsudek velkého senátu ze dne 15. listopadu 1996, § 79). Aby bylo možné špatné zacházení považovat za zakázané článkem 3 Úmluvy, musí dosáhnut určité minimální intenzity, která se bude v jednotlivých případech lišit v závislosti na dalších okolnostech. Má-li být určitý trest či zákrok považován za „nelidský“ či „ponižující“ musí utrpení či zákrok překročit nevyhnutelnou míru utrpení či ponížení, které je legitimnímu zacházení nebo trestu vlastní (srov. například V. proti Spojenému království, č. 24888/94, rozsudek velkého senátu ze dne 16. prosince 1999, § 71). Použití pout nebo jiných omezovacích prostředků v rámci zákonného zbavení svobody není ve světle článku 3 Úmluvy problematické, pakliže s ním není nad nezbytnou míru spojeno použití síly či vystavení na veřejnosti. V tomto ohledu je zejména třeba přihlédnout k nebezpečí útěku daného jedince či k riziku zranění nebo škody na majetku (viz např. Kuzmenko proti Rusku, č. 18541/04, rozsudek ze dne 21. prosince 2010, § 56). Soud si je vědom hrozby násilí, která je přítomna ve věznicích a skutečnosti, že neposlušnost vězňů může v těchto zařízeních vést k rychlému zhoršení situace. Je také srozuměn s tím, že užití síly může být nezbytné pro udržení bezpečnosti, zachování pořádku a prevenci kriminality ve věznici. Nicméně i v těchto případech musí být užití síly nevyhnutelné a přiměřené (srov. Ivan Vasilev proti Bulharsku, č. 48130/99, rozsudek ze dne 12. dubna 2017, § 63). Soud zopakoval, že tvrzení o špatném zacházení by mělo být podloženo příslušnými důkazy, přičemž při hodnocení těchto důkazů aplikuje standard „nade vši rozumnou pochybnost“. Takový důkaz může vyplynout i ze souhrnu indicií a nevyvrácených domněnek, které jsou dostatečně silné, jasné a souladné. V případech, kdy průběh sporných událostí mají zcela nebo z velké části pod svojí kontrolou úřady, jako v případech zadržených osob, uplatní se ve vztahu k zraněním vzniklým v průběhu zadržení silná skutková domněnka, že k nim došlo způsobem uváděným zadrženou osobou. Důkazní břemeno v takovém případě spočívá na státních orgánech, které musí předložit dostatečné a uspokojující vysvětlení (srov. Salman proti Turecku, č. 21986/93, rozsudek velkého senátu ze dne 27. června 2000, § 100).
Ve vztahu k událostem z 3. července 2009 Soud nejprve poznamenal, že k použití síly došlo v daném případě v návaznosti na neuposlechnutí příkazu ze strany stěžovatele. Stěžovatel přitom nepopřel, že příslušníkům vězeňské služby vyhrožoval nebo se alespoň odmítl příkazu podrobit. Použití donucovacích prostředků (plastový štít, neprůstřelné vesty a přilby) byly z jejich podstaty pasivní obranou. Stěžovatelův popis skutkového stavu navíc poukazoval spíše než na neuvážené bití ze strany vězeňské služby na použití technik za účelem znehybnění stěžovatele. Zlomenina žebra stěžovatele nebyla potvrzena a k žádným jiným zraněním nedošlo. Příslušnou námitku proto Soudu prohlásil za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Co se týká událostí ze 4. července 2009, Soud vzal při svém hodnocení v úvahu důkazy žalované vlády o nebezpečnosti stěžovatele (jeho předchozím trestním odsouzení, kárných proviněních a jeho osobní charakteristice) a přisvědčil, že stěžovatelovo předchozí chování bylo důvodem pro ostražitost příslušníků vězeňské služby a v případě projevu neposlušnosti, vyhrožování nebo agrese rovněž k přijetí okamžitých opatření. Soud rovněž konstatoval, že v rámci dvou vnitrostátních řízení se po důkladném vyšetřování prokázalo, že stěžovatel se choval agresivně a z toho důvodu bylo použití různých donucovacích prostředků oprávněné. Zatímco zranění stěžovatele svědčí o tom, že proti němu byla použita fyzická síly určité intenzity, nebylo možné s určitostí uzavřít, zda údery teleskopickým obuškem byly stěžovateli zasazeny před nebo až po nasazení pout; Soud se proto k použití obušku blíže nevyjádřil.
Pokud jde o použití pepřového spreje, Soud v této souvislosti odkázal na zprávu Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) z návštěvy Bosny a Hercegoviny [CPT/Inf (2009) 25]. S ohledem na potenciální zdravotní rizika by podle názoru CPT neměl být pepřový sprej používán v uzavřených prostorách. Pokud je jeho použití nutné v otevřených prostorách, potom musí být jasně stanovená bezpečnostní opatření. Pepřový sprej by neměl být nikdy používán proti vězni, jehož odpor byl již překonán (srov. İzci proti Turecku, č. 42606/05, rozsudek ze dne 23. července 2013, 40-41). Použití pepřového spreje může mít navíc za následek vážné zdravotní následky, jako jsou dýchací potíže, nevolnost, zvracení nebo podráždění dýchacího ústrojí. S ohledem na výše uvedená rizika použití pepřového spreje v uzavřených prostorách a dostupnost alternativních donucovacích prostředků Soud konstatoval, že okolnosti případu použití pepřového spreje proti stěžovateli neospravedlňovaly.
Soud dále připomněl, že v případě jiné stížnosti proti Estonsku se již zabýval připoutáním vězně na lůžku na dobu téměř devíti hodin, přičemž dospěl k závěru, že takové zacházení bylo v rozporu s článkem 3 Úmluvy. Jakkoliv byl stěžovatel v projednávané věci přikurtován po kratší dobu (přes tři a půl hodiny), přičemž důvodem tohoto opatření měla být jeho agresivita a nezbytnost tohoto opatření měla být vyhodnocována každou hodinu. Soud nepovažoval užití tohoto opatření za opodstatněné. Zdůraznil, že tohoto opatření nesmí být používáno k trestání vězňů, ale k ochraně vězňů před jejich sebepoškozením, zabránění zranění dalších osob nebo zajištění bezpečnosti ve věznici (srov. Julin proti Estonsku, č. 16563/08, rozsudek ze dne 29. května 2012, § 127). Soud nedospěl k přesvědčení, že po skončení zákroku stěžovatel (umístěný v samovazbě) ohrožoval sebe nebo ostatní způsobem, který by ospravedlňoval jeho přikurtování k lůžku. Dobu, po kterou byl připoután k lůžku, nelze rozhodně považovat za nepatrnou a dané omezení muselo stěžovateli působit úzkost a fyzické nepohodlí.
Ve světle výše uvedeného a s ohledem na kumulativní účinek opatření uplatněných vůči stěžovateli dne 4. července 2009 Soud dospěl k závěru, že stěžovatel byl v rozporu s článkem 3 Úmluvy vystaven nelidskému či ponižujícímu zacházení.
Full & Egal Universal Law Academy