© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 10. července 2014 ve věci č. 2260/10
Tanda-Muzinga proti Francii
Senát páté sekce Soudu jednomyslně shledal, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy (právo na respektování rodinného života) tím, že žalovaný stát nevzal dostatečně v potaz stěžovatelův status uprchlíka, když řízení o udělení víz jeho manželce a dětem za účelem sloučení rodiny bylo příliš formalistické a zdlouhavé. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel uprchl s manželkou a dětmi z Demokratické republiky Kongo do Kamerunu. Zde byl jemu i jeho ženě Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky udělen status uprchlíka. V roce 2004 stěžovatel odjel sám do Francie, kde požádal o azyl. V roce 2007 zde získal status uprchlíka a bylo mu vystaveno povolení k pobytu na 10 let. Následně stěžovatel opakovaně žádal o dlouhodobá víza pro svou manželku a tři děti za účelem sloučení rodiny. Jeho žádosti bez odůvodnění zamítnuty. Jak se stěžovatel později dozvěděl, důvodem byla ochrana veřejného pořádku, jelikož bylo zjištěno, že na francouzském konzulátu v Kamerunu manželkou stěžovatele předložené dva rodné listy dětí byly falešné. Francouzské orgány se zdráhaly udělit víza, ačkoli kamerunský soud vydal na žádost manželky nový rodný list jedné z dcer stěžovatele a z předchozího řízení vyplývalo, že není sporu o tom, že stěžovatel je otcem uvedených tří dětí. Víza byla udělena až v roce 2010, poté, co francouzský soud nařídil opětovné posouzení žádosti stěžovatele.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že dlouhotrvajícím odmítáním udělení víz jeho manželce a dětem v rámci sloučení rodiny bylo porušeno jeho právo na respektování rodinného života.
Soud uznal, že vnitrostátní orgány jsou v nelehké pozici, pokud jde o hodnocení pravosti cizích dokladů, vzhledem ke špatnému fungování matrik v některých státech, z nichž uprchlíci pocházejí, a s tím spojeným rizikům padělání dokladů (Z. M. proti Francii, č. 40042/11, rozsudek ze dne 14. listopadu 2013, § 60). Státy proto v tomto ohledu musí požívat jistého prostoru pro uvážení. V projednávané věci však vnitrostátní orgány odmítly rodině stěžovatele udělit víza jen proto, že manželka stěžovatele předložila falešný rodný list, aniž bylo zjištěno, že tak učinila vědomě. Stěžovateli byl přitom přiznán status uprchlíka. Bylo proto klíčové, aby jeho žádosti o udělení víz byly vyřízeny urychleně, pozorně a se zvláštní péčí. Příslušné orgány byly v řízení povinny přihlédnout mj. k událostem, které rozvrátily rodinný život stěžovatele a donutily ho stát se uprchlíkem. Stěžovatel totiž neopustil rodinu z vlastního rozhodnutí, jak mylně uváděly vnitrostátní orgány, ale v důsledku strachu z pronásledování.
Soud dále připomněl, že jak na mezinárodní, tak evropské úrovni existuje shoda na tom, že k žádostem o sjednocení rodiny uprchlíků musí být přistupováno příznivěji než k obdobným žádostem jiných cizinců. Vnitrostátní orgány tak měly povinnost přihlédnout ke zranitelnému postavení stěžovatele a jeho osudu, věnovat zvýšenou pozornost jeho argumentům a měly své rozhodnutí řádně odůvodnit a vydat v krátké lhůtě. Četné mezinárodní dokumenty i evropské právo ostatně zdůrazňují nutnost přistupovat k žádostem uprchlíků humánně a pružně. Vnitrostátní orgány by tak mj. měly přihlížet i k jiným důkazům prokazujícím příbuzenský vztah, kupř. testům DNA, pokud uprchlík nemůže předložit doklady.
V projednávané věci se však stěžovatel dozvěděl o důvodech odmítnutí své žádosti až po 15 měsících a, ačkoli předložil jiné doklady prokazující jeho vztah k dětem, konečné rozhodnutí bylo vydáno až po třech a půl roku. Zdlouhavost a nejasnost řízení o udělení vedly u stěžovatele k stavům úzkosti a deprese.
Jelikož tedy vnitrostátní orgány náležitě nepřihlédly ke zranitelnému postavení stěžovatele a předmětné řízení neobsahovalo potřebné záruky pružnosti, rychlosti a účinnosti, došlo navzdory prostoru k uvážení, kterého v dané oblasti státy požívají, k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy