© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 2. dubna 2013 ve věcech č. 25851/09, 29284/09 a 64090/09
Tarantino a ostatní proti Itálii
Senát druhé sekce Soudu dospěl většinou šesti hlasů proti jednomu k závěru, že podmíněním studia na vysoké škole úspěšným složením přijímacího řízení a omezením maximálního počtu studentů, kteří mohou být přijati, nedošlo k porušení článku 2 Protokolu č. 1 Úmluvy (právo na vzdělání).
(i) Okolnosti případu
Stěžovateli je 8 italských státních příslušníků, kteří neprošli úspěšně přijímacím řízením na vysokou školu, konkrétně na lékařskou a stomatologickou fakultu, a proto nebyli přijati.
V Itálii se numerus clausus (maximální počet uchazečů, které je možné přijmout ke studiu na univerzitě) používá ve vztahu k některým fakultám, jako např. u studia lékařství nebo stomatologie, a to jak v soukromém, tak veřejném sektoru.
První stěžovatelka v letech 2007, 2008 a 2009 neuspěla v přijímacích zkouškách na lékařskou fakultu. Dvakrát podala stížnost k prezidentu republiky. Její žádost postoupit věc Soudnímu dvoru Evropských společenství byla odmítnuta. Dalších sedm stěžovatelů pracovalo několik let nebo stále pracují jako dentální technici nebo hygienisti. Šest z nich v roce 2009 nesložilo přijímací zkoušky na stomatologickou fakultu, ačkoliv měli relevantní profesní zkušenosti. Poslední stěžovatel sice přijímací zkoušky složil, avšak ztratil postavení studenta osm let poté, co po přijetí ke studiu nesložil potřebné zkoušky. Tito stěžovatelé nepoužili opravné prostředky, protože by podle jejich názoru nebyli účinné.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 2 Protokolu č. 1 Úmluvy
Všech osm stěžovatelů namítalo, že stanovení maximálního počtu studentů, které je možné při-jmout na vysoké školy, porušuje jejich právo na vzdělání.
Soud uvedl, že s přihlédnutím k tomu, že italské soudy soustavně odmítaly žádosti stěžovatelů v obdobných případech, pokus zahájit před nimi řízení neměl žádnou vyhlídku na úspěch. Ačkoliv tedy někteří stěžovatelé nepředložili své případy italským soudům, je třeba jejich stížnosti prohlásit za přijatelné.
Dále Soud podotkl, že stanovení povinnosti složit přijímací zkoušku a omezení maximálního po-čtu uchazečů, kteří mohou být přijati, bylo předvídatelné a sledovalo legitimní cíl zajištění příslušné úrovně znalostí budoucích odborníků na základě vysoce kvalitního vzdělání.
Ohledně přiměřenosti namítaného opatření Soud shledal, že určení nejvhodnějších uchazečů na základě relevantních testů bylo přiměřeným opatřením sloužícím k tomu, aby byla zajištěna minimální úroveň vzdělání na univerzitách.
Pokud se jednalo o maximální počet uchazečů, kterým bylo umožněno studovat na univerzitě (numerus clausus), stěžovatelé zpochybňovali oba důvody, o které se toto opatření opíralo, tedy kapacita a zdroje vysokých škol a společenská potřeba ve vztahu k určitým profesím.
Ohledně kapacit a zdrojů vysokých škol Soud uvedl, že se jedná o legitimní, relevantní a akceptovatelný důvod. V této souvislosti Soud zejména připomněl, že Úmluva zaručuje toliko právo na přístup k existujícímu vzdělání v míře, v jaké je v dané zemi dostupné. Omezení počtu studentů i na soukromých školách je dle Soudu též odůvodněné, jelikož rovněž soukromé univerzity jsou částečně závislé na státních dotacích a přístup k vzdělání na nich by neměl být dostupný pouze na základě finančních možností kandidátů bez ohledu na jejich předpoklady.
Ohledně důvodů opírajících se o potřeby společnosti ve vztahu k určitým profesím Soud uvedl, že toto kritérium je do určité míry omezující, jelikož je konstruováno bez ohledu na širší kontext Evropské unie a nebere ani v potaz potřeby soukromého sektoru. Přesto však je dle Soudu vyvážené, jelikož státy jsou oprávněny přijmout opatření k omezení státních výdajů. Vzdělání na vysoké škole totiž vyžaduje velké náklady ze státního rozpočtu a v případě, že by vysoké školy produkovaly velké množství absolventů, kteří by nenašli pracovní uplatnění, znamenalo by to pro stát další velké výdaje. Soud též nepovažoval za nerozumné, že italské orgány založily své výpočty na předpokladu, že vysoké procento absolventů hledá práci v Itálii a neusiluje o práci v zahraničí. Konečně, Soud zohlednil též skutečnost, že stěžovatelé mohli studovat jiný obor, který jim byl blízký a kde omezení počtu studentů neplatilo, mohli jít studovat do zahraničí a o přijetí na jimi vybranou vysokou školu mohli usilovat opakovaně bez omezení.
Soud proto uzavřel, že vnitrostátní orgány nepřekročily prostor pro uvážení, který jim v dané oblasti ponechává článek 2 Protokolu č. 1, a k porušení tohoto ustanovení proto nedošlo.
Závěrem Soud též shledal, že nedošlo k porušení článku 2 Protokolu č. 1 ani u samostatné námitky posledního stěžovatele, který byl nucen skládat nové přijímací zkoušky po vyloučení ze studia na univerzitě.
(iii) Oddělení stanovisko
Se závěry většiny se v obsáhlém částečném nesouhlasném stanovisku neztotožnil soudce Pinto de Albuquerque.
Full & Egal Universal Law Academy