© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 4. června 2013 ve věci č. 46878/06 – Teodor proti Rumunsku
Senát druhé sekce Soudu rozhodl pěti hlasy proti dvěma, že tím, že civilní soudy své rozhodnutí v pracovněprávní věci stěžovatele založily na závěrech státního zastupitelství v trestní věci stěžovatele, v nichž bylo poukázáno na vinu stěžovatele, avšak z procesních důvodů bylo trestní stíhání zastaveno, porušily čl. 6 odst. 2 Úmluvy zakotvující princip presumpce neviny. Soud stěžovateli přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 500 eur, náhradu majetkové újmy ale zamítl.
(i) Okolnosti případu
V roce 2001 podala společnost na stěžovatele, jenž byl jejím generálním ředitelem, a na několik dalších zaměstnanců, trestní oznámení týkající se falešných dokladů použitých za účelem získání náhrady nákladů spojených s pracovním působením v zahraničí v letech 1996–1998. Následně, v roce 2003, společnost stěžovateli pozastavila výkon pracovní smlouvy, a to do doby ukončení trestního řízení. V roce 2005 rozhodlo státní zastupitelství z důvodu promlčení o zastavení trestního stíhání. Současně ale dospělo k závěru, že ze spisu nade vší pochybnost vyplývá použití falešných dokladů za účelem získání náhrady nákladů. K trestnému činu zneužití výkonu funkce tedy skutečně došlo. Na základě těchto závěrů zaměstnavatel stěžovateli pozastavení výkonu funkce zrušil, propustil jej a odmítl mu vyplatit plat za období, kdy byl výkon funkce pozastaven. Stěžovatel se následně neúspěšně proti rozhodnutí o nevyplacení platu bránil žalobou v civilním soudnictví.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy
V daném případě Soud řešil otázku, zda rozhodnutí civilních soudů zpochybnilo stěžovatelovu nevinu. Soud nejdříve připomněl, že k porušení presumpce neviny dochází v situaci, kdy ze soudního rozhodnutí týkajícího se určité osoby lze nabýt dojmu, že je vinna, i když předtím její vina nebyla právně potvrzena. Článek 6 odst. 2 Úmluvy lze přitom aplikovat i na rozhodnutí, která jsou vynesena po rozhodnutí týkajícím se trestního stíhání.
V předmětném řízení civilní soudy podrobně citovaly rozhodnutí státního zastupitelství o zastavení trestního stíhání bez toho, aby se od něj snažily odpoutat. Soudy současně stěžovateli vytýkaly, že nevyužil opravné prostředky, kterými by „dosáhl uznání své neviny“ nebo „zvrátil závěr o své vině“. Ve sporném řízení tedy civilní soudy nevyužily možnost zjistit skutkový stav a případně konstatovat kárnou odpovědnost. Vycházely pouze z rozhodnutí státního zastupitelství týkajícího se posuzování trestní odpovědnosti. Odůvodnění rozhodnutí dále obsahovalo tvrzení, že promlčení „neznamená zrušení verdiktu o vině, brání pouze uplatnění trestní sankce“. Dle Soudu mohlo takové potvrzení viny v rozsudcích civilních soudů vytvářet dojem, že v případě absence nepromlčení skutku by byl stěžovatel nevyhnutně shledán vinným.
Soud tedy konstatoval, že civilní soudy použily v rozsudcích výrazy, které překračovaly rámec občanského soudního řízení a tím zpochybnily stěžovatelovu nevinu. Závěrem Soud uvedl, že použití rozhodnutí státního zastupitelství o zastavení trestního stíhání v řízení týkajícím se pracovněprávních vztahů stěžovatele odůvodňuje aplikaci čl. 6 odst. 2 Úmluvy i na tato pracovněprávní řízení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti pak Soud konstatoval jeho porušení.
b) K tvrzenému porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy
Stěžovatel dále namítal, že diskriminačním přístupem plynoucím z rozdílů v judikatuře odvolacího soudu v Bacău došlo k porušení jeho práva na spravedlivé řízení. Soud v první řadě připomněl svou starší judikaturu, z níž plyne, že pro konstatování porušení práva na spravedlivý proces z důvodu judikatorních rozdílů je nutné, aby se jednalo o „výrazné a přetrvávající“ rozpory (kupříkladu Albu a ostatní proti Rumunsku, č. 34796/09, rozsudek ze dne 10. května 2012, § 34). Stěžovatel přitom předložil pouze jediné rozhodnutí, s jiným řešením, než v jeho případě. Na žádná jiná odlišná rozhodnutí nepoukázal. Soud tedy nedospěl ke konstatování výrazných a přetrvávajících rozdílů v judikatuře vnitrostátních soudů, a porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy proto neshledal.
(iii) Oddělená stanoviska
Souhlasné stanovisko zaujal k věci soudce López Guerra, který se sice přiklonil ke konstatování porušení stěžovatelova práva na presumpci neviny, doplnil však, že spíše než z konečného rozhodnutí soudů plyne dle jeho názoru porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy z vyznění odůvodnění rozhodnutí.
Soudci Šikuta a Silvis sepsali společné nesouhlasné stanovisko, ve kterém se vymezili proti konstatování porušení zásady presumpce neviny. Dle jejich názoru soudy měly právo konstatovat, že promlčení nezpochybnilo fakt, že došlo k disciplinárnímu provinění stěžovatele.
Full & Egal Universal Law Academy