© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 7. června 2018 ve věci č. 19510/15 – Toubache proti Francii
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že použití střelné zbraně policistou za účelem zastavení vozidla a následného zatčení trojice osob ujíždějících po krádeži nebylo zcela nezbytné, a usmrcením syna stěžovatelů, který se v autě nacházel, tak došlo k porušení práva syna stěžovatelů na život zaručeného článkem 2 Úmluvy v jeho hmotněprávní složce.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelé jsou rodiči N. T., který byl usmrcen při policejním zásahu, když s dalšími dvěma komplici ujížděl po krádeži před policií. K úmrtí došlo v nočních hodinách, kdy policejní hlídka sledovala vozidlo se třemi muži podezřelými z krádeže vloupáním v myčce aut a krádeže benzínu. Vozidlo nezastavilo ani přes pronásledování policií a dva výstřely ze zbraně na gumové projektily. Později bylo vozidlo podezřelých nuceno zastavit před policejním zátarasem a zablokováno. Jeden ze strážníků přitom vystoupil z policejního vozu a se zbraní namířenou k vozidlu adresoval podezřelým dvě výzvy, aby se vzdali. Řidič stíhaného vozidla se však ve snaze dostat z policejního zátarasu dvakrát ve vysoké rychlosti rozjel ve směru strážníka a začal z místa ujíždět. Zasahující strážník následně na zadní část ujíždějícího vozidla šestkrát vystřelil ze vzdáleností od 2,5 do 20 metrů a pátým či šestým výstřelem usmrtil syna stěžovatelů, který se nacházel na zadním sedadle.
Proti zasahujícímu strážníkovi bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zabití. Odvolací soud zrušil původní odsuzující rozsudek, když rozhodl, že použití zbraně bylo v daném případě zcela nezbytné za účelem zastavení vozidla. Nejvyšší soud odmítl dovolání podané stěžovateli.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 2 Úmluvy
Soud poznamenal, že v projednávané věci bylo účelem použití střelné zbraně zastavení vozidla a výslech jeho pasažérů podezřelých ze spáchání krádeže vloupáním na myčce aut a krádeže pohonných hmot. Cílem policejního zásahu tak bylo přistoupit k zákonnému zatčení ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) Úmluvy (Nachova a ostatní proti Bulharsku, č. 43577/98 and 43579/98, rozsudek velkého senátu ze dne 6. července 2005, § 98; Makaratzis proti Řecku, č. 50385/99, rozsudek velkého senátu ze dne 20. prosince 2004, § 64–66).
Soud musel posoudit, zda bylo použití síly za účelem dosažení tohoto cíle zcela nezbytné. Akceptoval přitom tvrzení vnitrostátních orgánů, že zbraň byla použita proti vozidlu, a nikoliv proti osobám uvnitř. Soud proto dále zvažoval, zda míra rizika, které použití střelné zbraně proti vozidlu znamenalo, byla přiměřená nebezpečí představovanému ujíždějícím vozidlem, a dále naléhavost jeho zastavení (Mc Cann a ostatní proti Spojenému království, č. 18984/91, rozsudek velkého senátu ze dne 27. září 1995, § 148–149; a Guerdner a ostatní proti Francii, č. 68780/10, rozsudek ze dne 17. dubna 2014, § 62).
Soud konstatoval, že strážník zahájil střelbu ve chvíli, kdy se vozidlo rostoucí rychlostí vzdalovalo a kličkováním přejíždělo z jedné strany vozovky na druhou. Stejně jako vnitrostátní soud uzavřel, že osvětlení bylo slabé a úhel trajektorie střely téměř vodorovný. Strážník si byl vědom přítomnosti tří osob ve vozidle a rizika spojeného se střelbou na něj. Za těchto okolností podstupoval velké riziko zranění či usmrcení pasažérů. Toto riziko bylo ještě značnější v souvislosti s posledními výstřely, z nichž jeden byl smrtelný, neboť, jak zdůraznil vyšetřující soudce, šance trefit motor či pneumatiky za účelem vozidlo zastavit již s ohledem na vzdálenost a směr výstřelu prakticky neexistovala.
Soud připomněl, že takový stupeň rizika pro život může být ospravedlnitelný, pouze pokud je střelba použita jako krajní prostředek za účelem předejít zcela jasnému a bezprostředně hrozícímu nebezpečí, které by řidič vozidla představoval v případě, kdy by se mu podařilo uniknout (Nachova a ostatní proti Bulharsku, cit. výše, § 95 a 107; Juozaitienė a Bikulčius proti Litvě, č. 70659/01 a 74371/01, rozsudek ze dne 24. dubna 2008, § 78). Soud proto musel zvážit povahu újmy, které se strážník pokoušel předejít, tedy povahu trestného činu spáchaného řidičem a hrozbu, kterou v případě svého úniku představoval (Nachova a ostatní proti Bulharsku, cit. výše, § 96).
Připomněl, že vozidlo bylo pronásledováno, protože pasažéři byli podezřelí z trestného činu proti majetku, a nikoliv proti životu a zdraví. Pasažéři nebyli podezřelí ze spáchání násilného činu a vláda netvrdila, že by byli ozbrojeni či že by se strážníci mohli domnívat, že se jednalo o teroristický útok (srov., a contrario, Makaratzis proti Řecku, cit. výše, § 64–65).
Ač vzal Soud v úvahu skutečnost, že řidič se do zasahujícího strážníka snažil dvakrát najet, dodal, že pasažéry vozidla nelze ztotožňovat s jeho řidičem, který byl jako jediný za nebezpečné manévry vozidla odpovědný. Soud rovněž konstatoval, že v okamžiku zahájení střelby již auto ujíždělo a nepředstavovalo pro zasahujícího strážníka či jeho kolegy nebezpečí. Mimo to se ani nejevilo, že by vozidlo představovalo přímé ohrožení ostatních účastníků provozu.
Soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že vláda neprokázala, v čem spočívalo tvrzené nebezpečí pro ostatní osoby a pro bezpečnost provozu. Nemohl tedy uzavřít, že v době smrtelného výstřelu strážník jednal s upřímným přesvědčením, že život a fyzická integrita jeho vlastní či ostatních byla v ohrožení (Giuliani et Gaggio proti Itálii, č. 23458/02, rozsudek velkého senátu ze dne 24 března 2011, § 178 a 189; a Armani Da Silva proti Spojenému království, č. 5878/08, rozsudek velkého senátu ze dne 30. března 2016, § 244–248).
Soud si povšiml skutečnosti, že strážníci nejprve použili alternativní metody zastavení vozidla, konkrétně světelnou i zvukovou výstrahu, výstřely ze zbraně na gumové projektily a opakované výzvy. K úmrtí syna stěžovatelů rovněž došlo během neplánovaného zásahu, během kterého museli strážníci reagovat bez předchozí přípravy. Avšak, aniž by Soud zamýšlel uvalit na vnitrostátní orgány nepřiměřené břemeno (Makaratzis proti Řecku, cit. výše, § 69), měl za to, že na ohrožení životů pasažérů vyplývající z použití střelné zbraně muselo být nahlíženo ve světle skutečnosti, že řidič nepředstavoval bezprostřední hrozbu a že zastavení vozidla nebylo naléhavé. Rozhodl proto, že úmrtí syna stěžovatelů bylo způsobeno v důsledku použití síly, která nebyla zcela nezbytná za účelem zákonného zatčení, a došlo tedy k porušení hmotněprávní složky článku 2 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy