© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 16. dubna 2013 ve věci č. 12020/09
Udeh proti Švýcarsku
Senát druhé sekce Soudu většinou pěti hlasů proti dvěma rozhodl, že vyhoštění stěžovatele nigerijské národnosti, který má ve Švýcarsku dvě dcery žijící s matkou (švýcarskou občankou), v důsledku odsouzení za trestný čin by představovalo porušení článku 8 Úmluvy. Soud považoval konstatování porušení práv stěžovatele za dostatečnou náhradu nemajetkové újmy.
(i) Okolnosti případu
V srpnu 2001 byl stěžovatel v Rakousku odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 4 měsíců za držení menšího množství kokainu. V listopadu 2001 stěžovatel přesídlil do Švýcarska. V roce 2002 švýcarské úřady zamítly jeho žádost o azyl, která byla podána pod falešnou identitou. Stěžovatel poté Švýcarsko opustil a opět se vrátil až v roce 2003. Ve stejném roce se oženil se švýcarskou občankou, s níž se mu narodily dvě dcery. Na základě těchto skutečností bylo stěžovateli uděleno povolení k pobytu na území Švýcarska. V roce 2006 byl stěžovatel v Německu odsouzen k odnětí svobody v délce 42 měsíců za pašování drog. Švýcarský imigrační úřad (l’office des migrations) následně odmítl stěžovateli prodloužit povolení k pobytu, přičemž důvody pro jeho vyhoštění představovalo jednak odsouzení za trestný čin, jednak závislost jeho rodiny na sociálních dávkách. Stěžovatel byl následně informován o své povinnosti Švýcarsko opustit. V roce 2011 švýcarské úřady zakázaly stěžovateli vstoupit na území Švýcarska až do roku 2020. V mezidobí se stěžovatel rozvedl a dcery byly svěřeny do péče matky. Stěžovateli však bylo přiznáno právo styku s dětmi.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Soud úvodem konstatoval, že stěžovateli byl zakázán pobyt na švýcarském území do roku 2020, z čehož vyplývá, že stěžovatel bude odloučen od svých dcer. Došlo tedy k zásahu do práva stěžovatele na respektování rodinného života, ačkoli k realizaci vyhoštění dosud nedošlo.
Poté, co připomněl relevantní zásady vyplývající z jeho judikatury (srov. Űner proti Nizozemsku, č. 46410/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. října 2006) Soud uvedl, že druhé odsouzení stěžovatele pro trestný čin pašování drog bylo jistě přitěžující okolností. Na druhou stranu však trestná činnost stěžovatele byla omezena pouze na dva uvedené trestné činy a nebylo tak možné říci, že by stěžovatel byl skutečným „kriminálníkem“. Při výkonu trestu se navíc stěžovatel choval příkladně. Tento pozitivní vývoj, stejně jako skutečnost, že byl podmínečně propuštěn po vykonání části trestu, měly být při vyvažování proti sobě stojících zájmů zohledněny. Z toho důvodu považoval Soud tvrzení, že trest odnětí svobody na 42 měsíců dokazoval, že stěžovatel představoval do budoucna hrozbu pro veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost, za čistě spekulativní.
V době vydání vnitrostátního soudního rozhodnutí pobýval stěžovatel na území Švýcarska již sedm a půl roku, což je značná část života. Bylo tak zcela zřejmé, že Švýcarsko pro něj představovalo centrum jeho soukromého a rodinného života, přičemž stěžovatel usiloval o kontakt se svými dětmi. Závažnějšího ze dvou spáchaných trestných činů se dopustil až poté, co byly jeho dvě dcery počaty. Jinými slovy jeho manželka nemohla v době, kdy s ním vstupovala do manželského svazku, vědět, že takový trestný čin spáchá. Tato skutečnost přitom byla významným faktorem pro posouzení celého případu.
Dcery stěžovatele měly obě švýcarské občanství. Nucené vyhoštění stěžovatele by pravděpodobně ovlivnilo jejich výchovu. Bylo tak v jejich nejlepším zájmu, aby vyrůstaly s oběma rodiči, resp. aby byl zachován kontakt se stěžovatelem. Jediným způsobem, jak tento kontakt zajistit, bylo umožnit stěžovateli setrvat ve Švýcarsku, neboť nebylo možné očekávat, že by se jeho bývalá manželka s dětmi odstěhovala do Nigérie.
Stěžovatel měl možnost požádat o dočasné (či dokonce trvalé) zrušení zákazu vstupu na území. I kdyby však švýcarské orgány žádosti o dočasné zrušení zákazu vstupu na území vyhověly, takové dočasné opatření by dle Soudu nemohlo být považováno za náhradu práva žít spolu (droit de vivre ensemble), které je základním prvkem práva na respektování rodinného života.
Soud naopak na rozdíl od vnitrostátních orgánů nepovažoval za významné, že stěžovatel vyrůstal v Nigérii, kde měl stále rodinné zázemí, a mohl se tedy v zemi původu snadno integrovat, a že se naopak dosud skutečně ve Švýcarsku neintegroval, a to ani profesně ani sociálně, jelikož mj. neuměl dostatečně německy.
Vzhledem k výše uvedenému (stěžovatel spáchal pouze jeden vážný trestný čin; následné chování stěžovatele bylo příkladné; zájem dětí; rodinné vazby) Soud dospěl k závěru, že vnitrostátní orgány rozhodnutím o vyhoštění překročily prostor pro uvážení, který pro ně v daném kontextu vyplývá z článku 8 Úmluvy.
(iii) Oddělené stanoviska
K rozsudku připojili oddělené stanovisko soudkyně Jočienė a soudce Lorenzen. Oba poukázali na skutečnost, že stěžovatel spáchal závažný drogový delikt, přičemž Soud již dříve uvedl, že proti této trestné činnosti mohou vnitrostátní orgány podnikat rozhodné kroky (viz např. Maslov proti Rakousku, č. 1638/03, rozsudek velkého senátu ze dne 23. června 2008, § 80). Za důležitou okolnost považovali také skutečnost, že stěžovatel zprvu ve Švýcarsku vystupoval pod falešnou identitou. Bylo také třeba vzít v úvahu, že stěžovatel nyní žije s jinou ženou, se kterou se mu v srpnu 2012 narodilo další dítě. Ve výsledku tak dle jejich názoru Švýcarsko nevybočilo ze svého prostoru pro uvážení.
Full & Egal Universal Law Academy