© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 22. května 2018 ve věci č. 27585/13 – United Civil Aviation Trade Union a Csorba proti Maďarsku
Senát čtvrté sekce Soudu rozhodl čtyřmi hlasy proti třem, že zákazem demonstrace letištního personálu na okraji silnice vedoucí k letišti došlo k porušení práva stěžovatelů na svobodu shromažďování zaručeného článkem 11 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovateli jsou odborová organizace zaměstnanců budapešťského mezinárodního letiště a její předseda. Ten v roce 2012 oznámil policii plánovanou demonstraci na silnici vedoucí k letišti, pořádanou s cílem upozornit veřejnost na nejistou finanční situaci zaměstnanců letiště, ve které by se ocitli v případě realizace zamýšleného snížení jejich mezd. Demonstrace měla probíhat za účasti nanejvýše 100 osob po dobu dvou hodin na okraji silnice, tedy bez narušení dopravy k letišti. Její program měl spočívat v ústních projevech.
Policie navrhla konat shromáždění na jiném místě z důvodu omezení silničního provozu. Stěžovatelé policii ujistili, že demonstrace proběhne v souladu s pravidly silničního provozu a na okraji silnice a že při porušení pravidel bude ukončena. Policie přesto shromáždění zakázala kvůli nevyhnutelnému porušení pravidel silničního provozu a narušení silničního provozu, které by způsobilo nedostupnost letiště pro cestující. Stěžovatelé se proti rozhodnutí marně bránili žalobou, neboť se vnitrostátní soud v podstatě ztotožnil s názorem policie.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 11 Úmluvy
Stěžovatelé především namítali, že omezení jejich svobody shromažďování nebylo s ohledem na uplatněné důvody zákazu demonstrace nezbytné v demokratické společnosti.
Soud předně konstatoval, že došlo k zásahu do svobody shromažďování stěžovatelů. Zásah proběhl na základě zákona a sledoval legitimní cíl v podobě ochrany pořádku a práv a svobod jiných.
V rámci posouzení přiměřenosti zásahu v demokratické společnosti, kterou stěžovatelé napadali, Soud nejprve odkázal na obecné zásady stanovené v jeho judikatuře (Kudrevičius a ostatní proti Litvě, č. 37553/05, rozsudek ze dne 15. října 2015, § 142–150; a Körtvélyessy proti Maďarsku, č. 7871/10, rozsudek ze dne 5. dubna 2016, § 24–27). Podotkl, že se maďarský soud zaměřil výhradně na dopad demonstrace na dopravu v blízkosti letiště, a připustil, že přítomnost velkého počtu lidí na veřejných shromážděních vytváří rizika, kvůli nimž je běžné uložit omezení co do místa, termínu, času nebo formy plánovaných veřejných shromáždění (Primov a ostatní proti Rusku, č. 17391/06, rozsudek ze dne 12. června 2014, § 130). Demonstrace na veřejně přístupných místech mohou vést k narušení běžného života, a proto by stát měl vůči nenásilným shromážděním projevit určitý stupeň tolerance, aby nebyla svoboda zaručená článkem 11 Úmluvy dotčena ve své podstatě (Nurettin Aldemir a ostatní proti Turecku, č. 32124/02 a další, rozsudek ze dne 18. prosince 2007, § 43; a Budaházy proti Maďarsku, č. 41479/10, rozsudek ze dne 15. prosince 2015, § 34). Vhodný stupeň tolerance nelze definovat v abstraktní rovině a musí být posouzen s ohledem na konkrétní okolnosti případu a rozsah narušení běžného života. Organizátoři demonstrací jako aktéři demokratického procesu musejí také respektovat pravidla upravující tento proces tím, že vyhoví platným předpisům.
Podle Soudu však vnitrostátní orgány nezaložily svá rozhodnutí na přijatelném posouzení relevantních okolností. Demonstrace na okraji silnice sice zajisté ovlivní silniční provoz směrem k letišti, ale svolavatelé se zavázali tyto dopady minimalizovat, zejména omezením počtu účastníků, umístěním demonstrace na okraj silnice, krátkou dobou jejího konání a závazkem shromáždění rozpustit v případě protiprávního jednání jeho účastníků. Tvrzení vlády, že by taková demonstrace znemožnila přístup k letišti zejména v případě záchranné operace, považoval Soud za čistě spekulativní. Konání demonstrace v blízkosti letiště mělo pro zaměstnance letiště symbolický význam. Bylo proto povinností vnitrostátních orgánů zabývat se možnými alternativami a tyto pořadatelům nabídnout. Namísto toho zvolily nejzazší opatření, a to zákaz shromáždění jako takového.
Nenastolením spravedlivé rovnováhy mezi legitimním cílem a zvolenými prostředky proto došlo k porušení článku 11 Úmluvy.
III.Oddělené stanovisko
K rozsudku připojili svá částečně nesouhlasná stanoviska dvě skupiny soudců.
Soudkyně Yudkivska a soudci Ranzoni a Ravarani předně poukázali na neúplnost odkazů na relevantní judikaturu ze strany většiny, včetně zásady, že se Soud nemůže bez pádných důvodů odchylovat od skutkových závěrů vnitrostátních soudů. Dále rozebrali některé skutkové okolnosti týkající se bezpečnosti a plynulosti provozu na dotčené komunikaci a zpochybnili ledabylou argumentaci většiny, s níž tyto okolnosti zlehčila. Dobrá víra organizátorů demonstrace těžko může jmenovaná rizika vyloučit, státy navíc mají podle článků 1 a 3 Úmluvy povinnost dbát na bezpečnost demonstrantů, jiných uživatelů komunikace, jakož i osob v prostoru letiště v případě nouzové situace. Policie navíc svolavatelům nabídla alternativní místo konání demonstrace, které stěžovatelé odmítli, a nejsou žádné náznaky toho, že by nejednala v dobré víře. Podle těchto soudců tudíž nedošlo k porušení článku 11 Úmluvy.
Soudci Vehabović a Kūris ve druhém odlišném stanovisku vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím většiny ohledně spravedlivého zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu.
Full & Egal Universal Law Academy