Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 24. listopadu 2020 ve věci č. 80343/17 – Unuane proti Spojenému království
Senát čtvrté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že vyhoštěním stěžovatele došlo k porušení článku 8 Úmluvy, neboť trestná činnost stěžovatele nedosáhla takové povahy ani stupně, aby mohla převážit nejlepší zájem jeho nezletilých dětí na jeho setrvání v hostitelské zemi.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatel je nigerijský státní příslušník, který v roce 1998 přicestoval do Spojeného království a následně zde získal pobytové oprávnění. O dva roky později se za ním přestěhovala jeho nigerijská partnerka a narodily se jim tři děti (ročníky 2002, 2004 a 2006). Nejstaršímu dítěti byla krátce po narození diagnostikována vrozená srdeční vada.
Stěžovatel byl v roce 2005 usvědčen z trestného činu podvodu. Následně byl v roce 2009 společně se svou partnerkou odsouzen za trestnou činnost spojenou s paděláním přibližně třiceti žádostí o získání pobytového oprávnění na území Spojeného království. Zatímco stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v délce pěti let a šesti měsíců, jeho partnerce byl uložen stejný druh trestu po dobu osmnácti měsíců. Poté, co stěžovatel svůj trest v říjnu 2012 vykonal, byl umístěn do zajišťovacího zařízení.
V roce 2014 rozhodl ministr vnitra o správním vyhoštění stěžovatele a jeho partnerky, a to s poukazem na skutečnost, že se jedná o cizince usvědčené z trestné činnosti, a tudíž existuje veřejný zájem na jejich deportaci. Rozhodnutí o vyhoštění se vztahovalo i na dvě mladší děti jakožto závislé členy rodiny; nejstarší dítě v mezidobí získalo britské občanství.
Rodina se vůči rozhodnutí o správním vyhoštění odvolala a namítala nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života. Vnitrostátní soudy ovšem vyhověly odvolání pouze stěžovatelovy partnerky a dětí, neboť uznaly potřebu péče matky o nejstarší dítě, které od narození vyžadovalo zdravotní péči a v blízké budoucnosti mělo podstoupit již čtvrtou nezbytnou operaci srdce. Z předložených důkazů navíc vyplývalo, že operaci není možné provést v Nigérii. Vnitrostátní soudy v této souvislosti shledaly, že je v nejlepším zájmu dětí, aby společně zůstaly na území Spojeného království, jelikož jejich rozdělení pro ně bylo nepřiměřeně tvrdé. V případě stěžovatele vnitrostátní soudy naopak konstatovaly, že tento v návaznosti na tuzemská imigrační pravidla neprokázal jiné „velmi naléhavé okolnosti“ pro setrvání v zemi než svůj rodičovský vztah k dětem.
Stěžovatel byl v únoru 2018 vyhoštěn z území Spojeného království.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že jeho vyhoštěním bylo nepřiměřeným způsobem zasaženo do jeho práva rodinný a soukromý život.
Soud předně připomněl, že byť Úmluva nezaručuje cizincům právo nebýt vyhoštěn, za určitých okolností může být vyhoštění v rozporu s článkem 8 Úmluvy. Soud ve své rozhodovací praxi specifikoval jednotlivá kritéria pro posouzení, zda v daném případě bylo vyhoštění nezbytné v demokratické společnosti. Tato kritéria jsou následující: povaha a závažnost trestného činu spáchaného stěžovatelem; délka pobytu stěžovatele v zemi, z níž má být vyhoštěn; doba, která uplynula od spáchaného trestného činu a stěžovatelovo chování v průběhu této doby; státní příslušnost dotčených osob; stěžovatelova rodinná situace, např. délka manželství či jiné faktory týkající se rodinného života páru; zda manžel či manželka věděli o trestné činnosti svého partnera či partnerky v době, kdy vstupovali do vztahu; jestli mají manželé děti, a pokud ano, jakého jsou věku; závažnost problémů, do nichž se manžel či manželka pravděpodobně mohou dostat v zemi, do níž má být jejich partner či partnerka vyhoštěn; nejlepší zájem a blaho dětí, zvláště s ohledem na závažnost problémů, na které tyto mohou narazit v zemi, do které má být stěžovatel vyhoštěn; pevnost sociálních, kulturních a rodinných vazeb s hostitelskou zemí a se zemí, do níž má být rodina stěžovatele vyhoštěna (srov. Boultif proti Švýcarsku, č. 54273/00, rozsudek ze dne 2. srpna 2001, § 48; Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99, rozsudek velkého senátu ze dne 18. října 2006, § 58).
V projednávané věci Soud potvrdil, že namítaný zásah byl v souladu se zákonem a sledoval legitimní cíl předcházení zločinnosti; zbývá proto posoudit, zda tento zásah lze hodnotit jako nezbytný v demokratické společnosti. Zde Soud vytkl vnitrostátním soudům, že výše uvedená kritéria plynoucí z jeho judikatury dostatečným způsobem nezohlednily, ačkoliv jim v tom nebránila vnitrostátní právní úprava. Přistoupil proto k vlastnímu hodnocení, zda správní vyhoštění stěžovatele bylo slučitelné s článkem 8 Úmluvy.
Soud se v této souvislosti nejprve zaměřil na protiprávní jednání stěžovatele, přičemž konstatoval, že tento se nepochybně dopustil závažné trestné činnosti, o čem svědčí délka trestu odnětí svobody; navíc se nejednalo o první prohřešek stěžovatele. Zároveň však Soud připomněl, že ve své dosavadní judikatuře nepřihlíží pouze k rozsahu uloženého trestu, ale rovněž v povaze a okolnostem daného trestného činu a jeho dopadu na společnost; v této souvislosti Soud vždy hodnotil násilnou a drogovou trestnou činnost jako tu nejzávažnější (např. Maslov proti Rakousku, č. 1638/03, rozsudek velkého senátu ze dne 23. června 2008, § 85). V každém případě skutečnost, že se stěžovatel dopustil byť i závažnější trestné činnosti není sama o sobě rozhodující: jedná se toliko o jeden faktor z výše zmíněných kritérií, který by měl být poměřován společně s ostatními.
Soud dále poukázal na to, že pokud jde o rodinné vazby, vnitrostátní soudy tento faktor zohlednily, ale toliko ve vztahu ve stěžovatelově partnerce: třebaže mnohé z argumentů, na jejichž základě soudy rozhodly ve prospěch stěžovatelovy partnerky, byly v zásadě stejně použitelné i ve vztahu k samotnému stěžovateli, jeho odvolání soudy zamítly pouze s odkazem na to, že neprokázal další „velmi naléhavé okolnosti“ pro setrvání v zemi. Dle Soudu tento postup není v souladu s článkem 8 Úmluvy. Samotné vnitrostátní soudy uznaly intenzitu stěžovatelových rodinných vazeb k jeho partnerce a dětem, jakož i to, že jej jeho rodinní příslušníci potřebují, a to zejména nejstarší dítě, které je dlouhodobě nemocné a musí podstoupit další operaci srdce, a že by bylo v nejlepším zájmu dětí, aby stěžovatel zůstal ve Spojeném království. Ve světle uvedených okolností případu Soud shledal, že trestná činnost stěžovatele nedosáhla takové povahy ani stupně, aby mohla převážit nejlepší zájem jeho nezletilých dětí, a ospravedlnit tak jeho vyhoštění.
Soud proto uzavřel, že vyhoštění stěžovatele nebylo v demokratické společnosti nezbytné, a k porušení článku 8 Úmluvy tudíž došlo.
Full & Egal Universal Law Academy