© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 20. prosince 2016 ve věci č. 14737/08 – Uspaskich proti Litvě
Senát čtvrté sekce Soudu jednomyslně konstatoval, že domácí vězení stěžovatele ani negativní postoj médií v průběhu kampaně do doplňovacích parlamentních voleb nevedly k porušení práva na svobodné volby zaručeného článkem 3 Protokolu č. 1.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel v roce 2003 založil Stranu práce, jež v následujícím roce vyhrála volby do parlamentu. V roce 2006 bylo vůči stěžovateli i straně jako právnické osobě zahájeno trestní stíhání z důvodu podezření ze zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění strany. Ta podle obžaloby nezdokumentovala výdaje ve výši několika milionů eur. Stěžovatel uprchl do Ruska, jež ho odmítlo do Litvy vydat. Okresní soud rozhodl v nepřítomnosti o vzetí stěžovatele do vazby.
V lednu 2007 stěžovatel z Ruska na dálku kandidoval v litevských místních volbách, nicméně Ústřední volební komise (dále také „ÚVK“) vyhověla žádosti státního zastupitelství, aby byla imunita vyplývající z kandidatury omezena, což následně potvrdil i nejvyšší správní soud. Stěžovatel v těchto volbách uspěl, v dubnu 2007 však požádal ÚVK o zbavení svých pravomocí radního v městské radě. V červenci 2007 oznámil stěžovatel svou kandidaturu ve volbách do parlamentu. ÚVK a následně i nejvyšší správní soud dospěly k závěru, že stěžovatel může být zatčen a jeho svoboda může být během volební kampaně omezena. V září 2007 přiletěl stěžovatel zpět do Litvy, ihned však byl zatčen a vzat do vazby. Okresní soud poté rozhodl o nahrazení vazby domácím vězením spočívajícím v omezení stěžovatelova pobytu na jeho rodné město v určeném časovém rozmezí při současném zákazu pobývání na veřejných místech; rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem. V druhém kole voleb konajícím se v říjnu 2007 stěžovatel skončil na druhém místě a místo poslance nezískal. V dubnu 2008 byl propuštěn z domácího vězení.
V roce 2009 byl stěžovatel zvolen do Evropského parlamentu, ten ho však v roce 2010 zbavil imunity. V roce 2012 byl stěžovatel zvolen do litevského parlamentu, který ho rovněž zbavil imunity. V roce 2013 byl stěžovatel shledán vinným z trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, což bylo v roce 2016 potvrzeno odvolacím soudem. Řízení nadále probíhá před nejvyšším soudem.
V roce 2014 byl stěžovatel zvolen do Evropského parlamentu a rezignoval na svůj poslanecký mandát. Evropský parlament ho opět zbavil imunity.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 Protokolu č. 1
Stěžovatel namítal, že mu bylo znemožněno účinně se účastnit volební kampaně do parlamentních voleb v roce 2007, a to zejména v důsledku jeho domácího vězení i negativního naladění médií.
Soud předeslal, že demokracie ztělesňuje základní součást „evropského veřejného pořádku“, přičemž práva vyplývající z článku 3 Protokolu č. 1 jsou klíčová pro zajištění a udržení základů účinné a smysluplné demokracie založené na zásadách právního státu (např. Ždanoka proti Lotyšsku, č. 58278/00, rozsudek velkého senátu ze dne 16. března 2006, § 98 a 103). Zároveň však připomněl, že podle Výboru ministrů Rady Evropy je nezbytné stíhat korupci za účelem posílení veřejné důvěry v politický proces. To zahrnuje i požadavek, aby politické strany vedly řádné účetnictví, s čímž souvisela obžaloba stěžovatele a jeho politické strany [srov. rezoluci Výboru ministrů Rady Evropy (97)24 ze dne 6. listopadu 1997 a doporučení téhož orgánu Rec(2003)4 ze dne 8. dubna 2003].
Soud vyšel z předpokladu, že stěžovatel si musel být vědom trestního stíhání a rozhodnutí o vzetí do vazby v době, kdy kandidoval do doplňujících parlamentních voleb. Nemohl proto rozumně očekávat, že bude mít rovnocenné výchozí podmínky jako jiní kandidáti. Zároveň Soud poukázal na skutečnost, že po příletu stěžovatele do Litvy bylo rozhodnutí o vazbě nahrazeno mírnějším opatřením, domácím vězením. Stěžovatel tak měl příležitost vést volební kampaň z domova, probírat ji s členy své politické strany, kteří mohli šířit jeho sdělení navenek. Stěžovatel byl navíc úspěšný v místních volbách v době, kdy stále pobýval v Ruské federaci. Soud proto nepovažoval omezení stěžovatelova práva na účast ve volbách za natolik tíživá, že by měla rozhodující vliv na konečný volební výsledek.
Dále se Soud zaměřil na otázku, zda měl stěžovatel k dispozici účinný prostředek na přezkum stížností ve vztahu k právu na svobodné volby, což judikatura Soudu považuje za jednu z klíčových záruk svobodných a spravedlivých voleb a velmi důležitý faktor při naplňování pozitivních závazků státu vyplývajících z článku 3 Protokolu č. 1 (Namat Aliyev proti Ázerbájdžánu, č. 18705/06, rozsudek ze dne 8. dubna 2010, § 81). Soud dospěl k závěru, že litevské právo nabízí možnost podat stížnost a odvolání, a to jak k ÚVK, tak k soudům. Stěžovatel tyto možnosti plně využil a nic nenasvědčuje tomu, že by ÚVK či soudy postupovaly při přezkumu svévolně.
I v otázce údajné negativní mediální pozornosti neshledal Soud nic, co by bylo možné žalovanému státu vytknout. Přihlédl k tomu, že dle judikatury Soudu hrají média v demokratické společnosti klíčovou roli „hlídacího psa“; jejich úkolem je šíření informací a názorů o otázkách veřejného zájmu včetně justičních témat (Perna proti Itálii, č. 48898/99, rozsudek velkého senátu ze dne 6. května 2003, § 39). Dále vzal v potaz argument vlády o výjimečné povaze trestního stíhání týkajícího se politické korupce a výši šetřených nezdokumentovaných částek.
Závěrem se Soud zaměřil na rozsah stěžovatelovy imunity. Připomněl, že různé formy parlamentní imunity slouží k zajištění nezávislosti parlamentu při výkonu jeho funkcí (Karácsony a ostatní proti Maďarsku, č. 42416/13, rozsudek velkého senátu ze dne 17. května 2016, § 138). Při stíhání korupce jsou však státy vyzývány Výborem ministrů Rady Evropy k omezení imunity v míře nezbytné v demokratické společnosti. Soud si povšimnul, že stěžovatel zastával v průběhu své politické kariéry řadu volených funkcí. Kdykoli však imunita vyplývající z této funkce pominula nebo byla omezena, stěžovatel tuto funkci opustil. Argument vlády, že stěžovatel se účastnil voleb do různých zastupitelských sborů s cílem vyhnout se stíhání a tato místa následně rychle vyměnil, se tedy nezdá zcela nepodložený a vyzdvihly ho v odůvodnění svých rozhodnutí jak ÚVK, tak nejvyšší správní soud.
S ohledem na výše uvedené Soud v projednávané věci neshledal nesrovnalosti způsobilé znemožnit výkon stěžovatelova práva na účast ve svobodných volbách. K porušení článku 3 Protokolu č. 1 tedy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy