© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 7. listopadu 2013 ve věci č. 29381/09 a č. 32684/09 – Vallianatos a ostatní proti Řecku
Velký senát Soudu rozhodl poměrem šestnácti hlasů proti jednomu, že vnitrostátní právní úprava, která umožňuje uzavření formálního svazku (obdoby registrovaného partnerství) párům tvořeným osobami rozdílného pohlaví, zatímco upírá tutéž možnost párům osob stejného pohlaví, je v rozporu s článkem 14 Úmluvy ve spojení s článkem 8 Úmluvy. Soud proto přiznal každému stěžovateli náhradu nemajetkové újmy ve výši 5 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovateli byly páry osob stejného pohlaví, které spolu žily anebo měly stabilní vztah. V Řecku vstoupil v platnost zákon o reformě vztahující se k rodině, dětem a společnosti (dále jen „Zákon“). Zákon zakotvil institut občanského svazku jakožto oficiální formy partnerství odlišné od manželství, přičemž do takového svazku mohly vstoupit toliko osoby rozdílného pohlaví. Dle důvodové zprávy k Zákonu institut občanského svazku odrážel sociální realitu, a sice spolužití párů mimo manželství, jemuž poskytoval flexibilnější právní rámec než manželství. Institut reagoval na situaci, kdy se zhruba 5 % dětí rodilo mimo manželství, ženy po dlouholetém spolužití zůstávaly bez jakékoliv podpory a obecně na fenomén rodin s jedním rodičem. Církevní manželství vedle civilního však nadále představovalo nejlepší možnost pro založení rodiny s maximálními právními, finančními a sociálními zárukami. Důvodová zpráva bez bližšího rozpracování uvedla, že občanský svazek je určen pro páry osob rozdílného pohlaví. Během parlamentní debaty ministr spravedlnosti konstatoval, že společnost ještě není připravena akceptovat spolužití párů stejného pohlaví.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy
Stěžovatelé namítali porušení článku 8 ve spojení s článkem 14 Úmluvy, a to z důvodu, že Zákon umožňující vytvoření občanského svazku se vztahuje jen na páry osob rozdílného pohlaví. Tvrdili, že tím bylo porušeno jejich právo na respektování soukromého a rodinného života a došlo též k neodůvodněné diskriminaci párů osob stejného pohlaví oproti párům osob rozdílného pohlaví.
Soud úvodem zdůraznil, že vztah mezi osobami stejného pohlaví spadá pod pojem soukromého života a stabilní svazek takových osob pod pojem rodinného života (srov. též Schalk a Kopf proti Rakousku, č. 30141/04, rozsudek ze dne 24. června 2010).
Soud dále uvedl, že stížnost se nevztahuje k obecné povinnosti žalovaného státu vytvořit ve vnitrostátním právním řádu rámec pro vztahy osob stejného pohlaví. Stížnost spočívá v tom, že nově přijatý Zákon umožňuje uzavření občanského svazku párům osob rozdílného pohlaví, přičemž automaticky (a konkludentně) vylučuje tuto možnost pro páry osob stejného pohlaví. Klíčovou otázkou tedy je, zda byl stát z pohledu článku 14 a článku 8 Úmluvy oprávněn přijmout takovou právní úpravu.
Článek 14 zakazuje rozdílné zacházení ve srovnatelných situacích, které nemá objektivní a rozumné odůvodnění, resp. ve kterém chybí přiměřenost mezi cílem úpravy a prostředky k jeho dosažení (srov. např. Burden proti Spojenému království, č. 13378/05, rozsudek velkého senátu ze dne 29. dubna 2008). Rozdílné zacházení založené na sexuální orientaci vyžaduje zvlášť závažné a přesvědčivé odůvodnění a je-li jeho jediným důvodem, je z pohledu Úmluvy neakceptovatelným. Stát disponuje v této oblasti velmi úzkým prostorem pro uvážení (srov. např. X. a ostatní proti Rakousku, č. 19010/07, rozsudek velkého senátu ze dne 19. února 2013).
V projednávané věci Soud nejprve posoudil otázku, zda je situace stěžovatelů srovnatelná se situací párů osob rozdílného pohlaví, které chtějí vstoupit do občanského svazku podle Zákona. Soud konstatoval, že páry osob stejného pohlaví jsou stejně tak schopné vstoupit do stabilního vztahu jako páry osob rozdílného pohlaví. Obě skupiny jsou dle Soudu ve srovnatelné situaci, co se týče potřeby právního uznání a ochrany jejich vztahu.
Ohledně legitimního cíle namítaného opatření a jeho přiměřenosti žalovaná vláda argumentovala, že stěžovatelé mohli dosáhnout stejného majetkového a finančního statusu na smluvním základě. Soud k tomu uvedl, že občanský svazek je alternativou k manželství, a že pro stěžovatele by měl hodnotu sám o sobě bez ohledu na právní důsledky. Stěžovatelé mají stejné potřeby jako páry osob rozdílného pohlaví. Rozšíření institutu občanského svazku na páry osob stejného pohlaví by jim umožnilo upravit vzájemné vztahy nikoliv smluvně, nýbrž na základě toho, že jejich vztah by byl oficiálně uznán.
Žalovaná vláda dále uvedla, že záměrem Zákona bylo posílení statusu dětí narozených mimo manželství, ulehčení jejich výchovy a posílení rodiny s jedním rodičem. Jelikož páry osob stejného pohlaví nemohou mít děti, tento Zákon se na ně nevztahuje. Soud považoval takový důvod spočívající v ochraně dětí za závažný a legitimní, a tudíž za takový, jenž by mohl ospravedlňovat rozdílné zacházení. Zbylo tedy posoudit, zda byl respektován princip proporcionality. V této souvislosti Soud připomněl, že Úmluva je živoucí nástroj, který musí být vykládán s přihlédnutím k současným podmínkám. Pakliže se tedy stát rozhodne přijmout opatření na ochranu rodiny, musí zohlednit vývoj ve společnosti, změny společenského vnímání občanských svazků a skutečnost, že neexistuje jen jediný způsob, jak vést soukromý či rodinný život. V oblasti jako je tato, kde stát požívá úzkého prostoru pro uvážení, zásada přiměřenosti vyžaduje nejen, aby zvolené řešení bylo vhodné k dosažení cíle, ale aby bylo zároveň nezbytné.
Soud konstatoval, že Zákon nevede jen k dosažení cílů deklarovaných žalovanou vládou, ale předně k tomu, aby umožnil jinou formu vztahu než manželství. Ustanovení Zákona neupravují pouze postavení dětí narozených mimo manželství, ale i způsob života párů, které vstoupily do občanského svazku (finanční vztahy, ukončení vztahu, případ úmrtí jednoho z partnerů). Zákonodárce dle Soudu mohl přijmout ustanovení upravující situaci dětí narozených mimo manželství, zatímco zároveň mohl rozšířit možnost vstupu do občanského svazku pro páry stejného pohlaví. Důvodová zpráva k zákonu neposkytuje bližší vhled do toho, proč se zákonodárce rozhodl občanský svazek omezit jen na páry osob opačného pohlaví. Soudu též neuniklo, že Národní komise pro lidská práva označila Zákon za diskriminační.
Závěrem Soud poukázal na to, že ačkoliv v této otázce nepanuje v členských státech Rady Evropy shoda, rozvíjí se trend umožňující právní uznání vztahů párů osob stejného pohlaví (9 států jim umožňuje manželství, 19 států určitou formu občanského svazku). Tento trend je navíc reflektován v dokumentech Rady Evropy – rezoluci Parlamentního shromáždění a doporučení Výboru ministrů. Soud v této souvislosti dodal, že skutečnost, že se určitý stát na konci vývoje, který v Evropě probíhá, ocitne se svým přístupem osamocený, nutně neznamená, že jeho přístup je v rozporu s Úmluvou. Žalovaná vláda však v projednávané věci nepředložila přesvědčivé a závažné důvody, které by mohly vyloučení párů osob stejného pohlaví z působnosti Zákona odůvodnit. Došlo proto k porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy.
(iii) Oddělená stanoviska
Soudci Casadevall, Ziemele, Jočiené a Sicilianos připojili k rozsudku souhlasné stanovisko, v němž vysvětlili důvody svého hlasování, které bylo odlišné od hlasování v jiném obdobném případě. V rozsudku X a ostatní proti Rakousku (cit. výše), který se týkal adopce dětí párem osob stejného pohlaví, totiž zaujali stanovisko, že nedošlo k porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy. V nyní souzeném případě hlasovali opačně, neboť šlo o případ do jisté míry odlišný. Odlišnost spočívala v tom, že přání párů osob stejného pohlaví formalizovat svůj vztah žádným způsobem neovlivňovalo třetí strany, na rozdíl od případu adopce dětí.
Částečně nesouhlasné stanovisko dále zaujal soudce Pinto de Albuquerque, neboť dle jeho názoru stěžovatelé nevyčerpali vnitrostátní právní prostředky nápravy, a tudíž byla stížnost na porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy nepřijatelná. Vnitrostátním orgánům nebyla dána možnost zabývat se stížností, čímž byl porušen princip subsidiarity. V Řecku funguje účinný systém přezkumu ústavnosti a souladu zákonů s Úmluvou. Tím, že Soud přezkoumal stížnost stěžovatelů, poskytl řešení sociálního problému, který nebyl řešen příslušným vnitrostátním orgánem. Soud tak není nadále pouhým negativním zákonodárcem, ale převzal na sebe roli nadnárodního pozitivního zákonodárce, který zasahuje přímo, i navzdory vynechání příslušných orgánů členského státu.
Full & Egal Universal Law Academy