© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 1. února 2018 ve věci č. 54227/14 – V. C. proti Itálii
Senát první sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení práv stěžovatelky na ochranu proti špatnému zacházení a na respektování fyzické a psychické integrity chráněných články 3 a 8 Úmluvy, jelikož vnitrostátní soud a orgány sociálněprávní ochrany dětí nepostupovaly s náležitou péčí a urychleně nepřijaly všechna opatření, která po nich bylo možno rozumně požadovat za účelem zajištění ochrany nezletilé stěžovatelky před sexuálním vydíráním a znásilněním.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatelka, narozená roku 1997, od dvanácti let užívala alkohol a byla jí diagnostikována kombinovaná porucha osobnosti. V dubnu 2013 se zúčastnila večírku, na kterém se konzumovaly drogy a alkohol a v jehož průběhu musela zasahovat policie. Následně bylo z důvodu přítomnosti stěžovatelky na večírku zahájeno vyšetřování. V květnu státní zástupce při soudu pro mládež vyslechl její rodiče, kteří ho v červnu upozornili, že stěžovatelku přes sociální sítě kontaktoval fotograf ohledně pořízení pornografických fotografií. Státní zástupce stěžovatelku vyslechl a zjistil, že nesouhlasí s umístěním do specializovaného zařízení ani do pěstounské péče. Za tři týdny matka stěžovatelky státnímu zástupci sdělila, že jejich dcera stále užívá drogy, a opět ho upozornila na již zmíněného fotografa.
V červenci 2013 státní zástupce upozornil soud pro mládež, že se stěžovatelka nachází v nebezpečné situaci vzhledem k její psychiatrické diagnóze a k tomu, že přestala chodit do školy a existuje riziko, že se zapletla do sítě dětské organizované prostituce. Požadoval tedy zahájení naléhavého řízení, umístění stěžovatelky do specializovaného zařízení a její svěření do péče orgánů sociálněprávní ochrany dětí. Za tři týdny byl k případu přiřazen soudce, jenž po třech měsících, v říjnu 2013, předvolal zástupce orgánu sociálněprávní ochrany dětí, který se však nedostavil. Státní zástupce posléze zopakoval svou žádost, které soud pro mládež vyhověl v prosinci 2013. Rodiče stěžovatelky následně opět připomněli riziko, že se jejich dcera zapletla do prostituce, a zopakovali, že v souvislosti s tím probíhá trestní vyšetřování. Taktéž státní zástupce při trestním soudu vyšetřující sexuální vydírání stěžovatelky žádal od státního zástupce při soudu pro mládež informace o výkonu rozsudku soudu pro mládež.
V lednu 2014 stěžovatelka dala souhlas se svým umístěním do specializovaného zařízení pro léčbu drogové závislosti. Později v průběhu měsíce byla dvěma muži znásilněna. O jejím souhlasu orgány sociálněprávní ochrany dětí v únoru 2014 uvědomily soud pro mládež. Den poté byly orgány sociálněprávní ochrany dětí informovány o stěžovatelčině znásilnění. O dva týdny později soud pro mládež žádal orgány sociálněprávní ochrany dětí o informaci o přijatých opatřeních ve prospěch stěžovatelky a zdůraznil, že je potřeba připravit plán, aby se omezila rizika, kterým je vystavena. Jelikož neobdržel žádnou odpověď, za týden opět žádal od příslušných orgánů sociálněprávní ochrany dětí zprávu. V polovině března 2014 orgány sociálněprávní ochrany dětí požádaly centrum V. L. o převzetí stěžovatelky, to však nemělo místo. V dubnu 2014 proto bylo vybráno jiné centrum péče, kde by stěžovatelka mohla podstoupit odvykací terapii. Rodiče stěžovatelky mezitím opět žádali o výkon rozhodnutí soudu z prosince 2013. Soud obratem rozhodl o okamžitém umístění stěžovatelky do centra K., ke kterému došlo v polovině dubna 2014.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článků 3 a 8 Úmluvy
Soud úvodem shledal, že na projednávanou věc jsou použitelné články 3 i 8 Úmluvy. Stěžovatelka se nacházela ve zranitelném postavení, byla terčem násilí a obětí pohlavního zneužívání, a to po dobu přibližně šesti měsíců. Tato situace byla dostatečně závažná, aby spadala do věcného rámce článku 3 Úmluvy. Zároveň fyzická i psychická integrita spadají pod pojem soukromého života, a jsou tak chráněny i článkem 8 Úmluvy.
Soud dále posuzoval, zda vnitrostátní orgány poté, co se z vlastních zjištění i od rodičů stěžovatelky dozvěděly o situaci, ve které se stěžovatelka nacházela, o její psychické poruše a o rizicích, že se ocitne v síti prostituce, přijaly veškerá přiměřená opatření, kterými by ji ochránily (srov. Z. a ostatní proti Spojenému království, č. 29392/95, rozsudek velkého senátu ze dne 10. května 2001, § 73–75; M. C. proti Bulharsku, č. 39272/98, rozsudek ze dne 4. prosince 2003, § 149; a Osman proti Spojenému království, č. 23452/94, rozsudek ze dne 28. října 1998, § 116), respektive zda tato opatření byla přijata dostatečně rychle (srov. Opuz proti Turecku, č. 33401/02, rozsudek ze dne 9. června 20009, § 150–151).
Zdůraznil, že vnitrostátní orgány sice okamžitě v dubnu 2013 zahájily trestní vyšetřování, jiné opatření na ochranu tehdy patnáctileté stěžovatelky však nebylo přijato. Soudu pro mládež trvalo čtyři měsíce, než vydal rozhodnutí o naléhavé žádosti státního zástupce z července 2013, třebaže riziko, že by stěžovatelka mohla být obětí sexuálního vydírání, mu bylo vzhledem k probíhajícímu trestnímu vyšetřování a z upozornění rodičů známo. Soud poznamenal, že během této doby stěžovatelka navíc provozovala prostituci a část jejích příjmů odváděla dvěma členům kruhu prostituce. Po rozhodnutí soudu pro mládež z prosince 2013 trvalo orgánům sociálněprávní ochrany dětí další čtyři měsíce, než stěžovatelku umístily do specializovaného zařízení, navzdory žádostem jejích rodičů a dvěma naléhavým žádostem soudu pro mládež o podání informací. Během této doby byla stěžovatelka navíc znásilněna.
Soud nepřisvědčil argumentu vlády, podle které nebylo umístění bez souhlasu stěžovatelky tak, jak bylo nařízeno soudem pro mládež v prosinci 2013, možné. Soud v této souvislosti poznamenal, že stěžovatelka dala souhlas v lednu 2014, tedy tři měsíce před jejím umístěním do centra K. Dodal, že neudělení souhlasu v té době samo o sobě nezprošťovalo stát povinnosti urychleně přijmout vhodná a dostatečná opatření na její ochranu. Orgány sociálněprávní ochrany dětí však byly pasivní a ani se nedostavily na předvolání k soudu.
Soud proto s ohledem na výše uvedené shledal, že soud pro mládež a orgány sociálněprávní ochrany dětí nepřijaly žádné opatření na ochranu stěžovatelky v krátkém čase, i když věděly, že stěžovatelka byla v situaci zvláštní psychické i fyzické zranitelnosti a že probíhá řízení o sexuálním vydírání, které se jí týkalo, stejně jako vyšetřování jejího znásilnění. Příslušné orgány tedy nepřistoupily k žádnému vyhodnocení rizik, kterým stěžovatelka čelila, a nepřijaly přiměřená opatření na její ochranu před násilím a zneužíváním, kterých se stala obětí. Došlo tedy k porušení článků 3 a 8 Úmluvy.
III.Oddělené stanovisko
Soudce Wojtyczek ve svém souhlasném stanovisku dodal, že úkol chránit děti před vydíráním spojeným s užíváním drog a prostitucí leží především na rodičích. Ti však v daném případě nebyli této ochrany schopni a stěžovatelka namítala, že vnitrostátní orgány nejednaly proti její vůli a neomezily její svobodu, tedy že ji neochránily nejen před třetími osobami, ale ani před ní samotnou. Přestože byly vnitrostátní orgány postaveny před zvláště složitou situaci, jelikož účinně léčit drogovou závislost lze v zásadě jen ve spolupráci s pacientem, nepochybně porušily svou povinnost provést řízení před dětským soudem s požadovanou rychlostí a případ rozhodnout. Ze spisu navíc vyplývalo, že příslušné orgány nevyvinuly snahu poskytnout rodičům vhodnou radu psychologa, nezbytnou pomoc a ani se nesnažily přesvědčit stěžovatelku o nezbytnosti léčby toxikomanie a o získání její důvěry. Tyto úvahy tedy podle soudce dostatečně odůvodnily závěr Soudu o porušení příslušných článků Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy