© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 11. prosince 2012 ve věci č. 10645/08 – Venskuté proti Litvě
Senát druhé sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že litevské policejní orgány stěžovatelku v souvislosti s probíhajícím vyšetřováním trestného činu omezovali na svobodě. Tím, že o omezení její osobní svobody nesepsali v rozporu s příslušným předpisem neprodleně záznam, ale záznam vyhotovili a počátek omezení osobní svobody stěžovatelky vyznačili až s přibližně čtyřhodinovým zpožděním, se dopustili porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy. S ohledem na skutečnost, že podle litevského práva měla stěžovatelka možnost uplatnit majetkovou i nemajetkovou újmu, která byla způsobena omezením její osobní svobody, před vnitrostátními soudy, nebyl porušen čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Stěžovatelce bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu ve výši 7.500 €.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka byla podezřelá ze spáchání pojišťovacího podvodu, kterého se měla dopustit ve spolupachatelství s příslušníkem litevské policie a další osobou.
Dne 23. 5. 2005 rozhodl státní zástupce o zahájení trestního řízení a následně dne 25. 5. 2005 v 10:30 hod navštívili dva policisté stěžovatelku v zaměstnání. Stěžovatelka uvedla, že policisté ji vyzvali pod hrozbou použití donucovacích opatření, aby je následovala, nedovolili jí telefonovat, následně měla být policejním autem převezena na policejní ředitelství ve Vilniusu. Po příjezdu jí policisté měli prohlédnout kabelku, odebrat mobilní telefon a seznámit se s obsahem v něm uložených SMS zpráv. Ihned poté započali s jejím výslechem, měli jí hrozit ztrátou dobré pověsti, umístěním do policejní cely, odsouzením a ztrátou pracovních nabídek, pokud jim neposkytne informace nezbytné pro vyšetřování pojistného podvodu. Policisté měli rovněž odmítnout žádosti stěžovatelky o zprostředkování kontaktu s advokátem a o sepsání protokolu o průběhu výslechu .Odmítali jí také sdělit, v jakém procesním postavení se nachází.
Litevské policejní orgány výše popsaný průběh převozu a pobytu stěžovatelky na policejní ředitelství popíraly. Podle jejich verze stěžovatelka následovala policisty na policejní ředitelství dobrovolně, bez použití donucovacích prostředků či pohrůžky jejich použitím. Tvrdily, že stěžovatelka nebyla na policejním ředitelství vyslýchána, ale jednalo se o pouhý „rozhovor“ s vyšetřujícími policisty. K omezení stěžovatelky na osobní svobodě nedošlo v jejím zaměstnání (v 10:30 hod), ale až později téhož dne jejím zadržením v 15:00 hod, o čemž měl být sepsán příslušný záznam.
Později téhož dne byla stěžovatelka umístěna do policejní cely a o jejím zadržení informována sestra stěžovatelky. Následujícího dne, tj. 26. 5. 2005, byla stěžovatelka policejními orgány vyslýchána jako osoba podezřelá za přítomnosti svého advokáta, přičemž odmítla ve věci vypovídat. Zadržení stěžovatelky bylo ukončeno dne 26. 5. 2005 v 18:00 hod.
Rozhodnutím státního zástupce bylo trestní řízení vedené proti stěžovatelce zastaveno, jelikož jí na základě shromážděných důkazních prostředků nebylo možné prokázat zavinění. Stěžovatelka se s žalobou na přiznání odškodnění za újmu způsobenou jejím nezákonným zadržením a výslechem obrátila na litevské soudy, které se jejím nárokem věcně zabývaly, ho zamítly, neboť podle jejich názoru nebylo prokázáno, že by postup policejního orgánu byl nezákonný.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy
Podle názoru Soudu musí být při posuzování otázky, zda bylo zasaženo do práva na osobní svobodu, zohledněno celé spektrum okolností jako typ, trvání, účinky a způsob uplatňování omezujícího opatření. Soud se nesmí spokojit pouze s formální stránkou věci, ale přihlédnout k faktické situaci osob omezených na svobodě. Právo na osobní svobodu je v „demokratické společnosti“ příliš důležité na to, aby osoby omezované na svobodě mohly pozbýt ochrany vyplývající pro ně z čl. 5 Úmluvy pouze na základě skutečnosti, že se svým zajištěním vyslovili souhlas.
Soud v daném případě dospěl k závěru, že stěžovatelka byla policejními orgány dne 25. 5. 2005 fakticky omezena na osobní svobodě ve smyslu čl. 5 odst. 1 Úmluvy, a to v čase mezi 10:30 hod a 15:00 hod, tj. ještě před tím, než byl policejními orgány sepsán protokol o jejím předběžném zadržení. K tomuto závěru Soud přivedly svědecké výpovědi bývalých spolupracovníků stěžovatelky učiněné před litevskými soudy v rámci řízení o žalobě stěžovatelky na přiznání odškodnění, které potvrzují průběh událostí vylíčený stěžovatelkou. Soud rovněž poukázal na skutečnost, že od okamžiku převozu stěžovatelky na policejní ředitelství se jí policejní orgány měly dotazovat na okolnosti týkající se pojistného podvodu. Tvrzení, že stěžovatelka až do svého oficiálního zadržení v 15:00 hod mohla svobodně opustit policejní ředitelství, se Soudu nejevilo jako realistické, zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že policejní orgán stěžovatelku podezříval ze spolupachatelství při spáchání trestného činu pojistného podvodu a dva dny předtím proti ní zahájil trestní řízení.
Článek 5 Úmluvy chrání osobní svobodu a jeho účelem je zajistit, aby nikdo nebyl svévolně omezen na osobní svobodě. Článek 5 obsahuje taxativní výčet důvodů, na jejichž základě lze omezit osobní svobodu jednotlivce, přičemž žádné omezení osobní svobody nemůže být považováno za zákonné, pokud pro omezení osobní svobody není naplněn některý z důvodů uvedený v čl. 5 Úmluvy. Pokud jde o posouzení „zákonnosti“ omezení osobní svobody a otázku, zda se tak stalo „v souladu s řízením stanoveným zákonem“, odkazuje Úmluva na vnitrostátní hmotněprávní a procesní předpisy. Samotný soulad postupu s těmito předpisy však není dostačující. Čl. 5 odst. 1 Úmluvy nadto vyžaduje, aby jakékoliv omezení osobní svobody respektovalo účel tohoto ustanovení, jímž je ochrana před svévolnými zásahy do práva na osobní svobodu.
Soud v projednávané věci označil skutečnost, že protokol o výslechu stěžovatelky byl sepsán až následující den po jejím zadržení, za zvláště problematickou, se zřetelem k tomu, že litevské policejní orgány patrně stěžovatelku vyslýchaly nejprve jako svědka či v blíže neurčeném postavení, přestože ji ve skutečnosti považovali za osobu podezřelou. Soud v této souvislosti upozornil, že podobná praxe může vést k porušení procesních záruk podezřelého, které vyplývají z jeho práva na spravedlivý proces.
Soud dále zdůraznil, že absence protokolu o omezení osobní svobody musí být sama o sobě považována za jeden z nejvážnějších nedostatků, naprostou negací jedné ze základních záruk obsažené v čl. 5 Úmluvy a představuje nejzávažnější porušení tohoto ustanovení. Absence detailního záznamu o omezení osobní svobody jednotlivce, obsahující zejména datum, čas, místo a důvody zbavení svobody a jména zadržené osoby a osoby, která zbavení svobody vykonala, je v rozporu s požadavkem zákonnosti a se samotným účelem čl. 5 Úmluvy, jímž je ochrana před svévolí.
Soud sice uznal, že v daném případě byl záznam o zadržení stěžovatelky litevským policejním orgánem vyhotoven později s přibližně čtyřhodinovým zpožděním, nicméně podotknul, že jako počátek omezení osobní svobody byl vyznačen až čas 15:00 hod, přestože stěžovatelka byla policejními orgány omezena na osobní svobodě již od 10:30 hod téhož dne. S ohledem na skutečnost, že policejní orgány postupovaly úmyslně v rozporu s ustanovením příslušného litevského procesního předpisu, považoval Soud jejich postup při zadržení stěžovatelky za svévolný.
Došlo tedy k porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy.
b) K tvrzenému porušení čl. 5 odst. 5 Úmluvy
S ohledem na skutečnost, že podle litevského práva měla stěžovatelka možnost uplatnit u soudu nárok na náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy, jež jí byla způsobena omezením osobní svobody, nedošlo k porušení čl. 5 odst. 5 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy