Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 28. listopadu 2024 ve věci č. 12431/22 – Veselý proti České republice
Výbor páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl o porušení článku 8 Úmluvy, jelikož vnitrostátní soudy nepřiznaly stěžovateli náhradu nemajetkové újmy způsobené lékařským zákrokem provedeným non lege artis v dostatečné výši. Soud přiznal stěžovateli částku 4 000 EUR z titulu nemajetkové újmy.
I. Skutkové okolnosti
Stěžovatel podstoupil v prosinci 2013 lékařské ošetření a operaci břicha v krajské nemocnici, po kterém se potýkal s přetrvávajícími bolestmi a dalšími komplikacemi. Následně se vůči nemocnici domáhal náhrady újmy na zdraví. V řízení před soudy prvního a druhého stupně byl v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dva aspekty léčby byly provedeny non lege artis a stěžovateli přiznal náhradu ve výši 39 000,- Kč (přibližně 1580 EUR) za bolest a pooperační komplikace vzniklé v důsledku nesprávného umístění řezu. Tato částka byla stanovena na základě znaleckého posudku v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb.; soud ji zvýšil na dvojnásobek, a to s ohledem na komplikovanější průběh hojení rány a zjevné riziko dalších komplikací. Odvolací soud tuto částku snížil na znalcem původně navrhovaných 19 500,- Kč (přibližně 790 EUR). Vyšší částku bylo podle něj možno přiznat pouze ve výjimečných případech bolesti extrémní intenzity, která však nebyla tvrzena ani znaleckými posudky prokázána. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl a uložil mu povinnost zaplatit nemocnici náklady právního zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem ve výši 13 939,- Kč (přibližně 540 EUR). Ústavní soud následně ústavní stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
II. Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatel namítal porušení článku 8 z důvodu nedostatečné výše přiznané náhrady.
Soud úvodem odkázal na shrnutí obecných zásad týkajících se ochrany tělesné integrity a odškodnění za lékařská pochybení ve věcech Trocellier proti Francii (č. 75725/01, rozhodnutí ze dne 5. října 2006, § 4) a Codarcea proti Rumunsku (č. 31675/04, rozsudek ze dne 2. června 2009, § 101–105).
Dále Soud přihlédl k tomu, že vnitrostátní soudy již samy v zásadě shledaly porušení článku 8 Úmluvy, a konstatoval, že jedinou otázkou, o níž je třeba rozhodnout, zůstává výše náhrady.
Soud připomněl, že vnitrostátní soudy při stanovení výše náhrady vycházely ze znaleckého posudku a z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví z roku 2001, která byla mezitím zrušena, mimo jiné proto, že existoval zjevný a dlouhodobý nepoměr mezi základními sazbami stanovenými vyhláškou a rozsahem újmy způsobené poškozeným. Odvolací soud pak patrně nevyužil své diskreční pravomoci, přiznávané obecným soudům Ústavním soudem (např. v nálezu IV. ÚS 3122/15), aby se od vyhlášky odchýlil a přiznal náhradu přiměřenou rozsahu újmy na zdraví stěžovatele.
Podle Soudu byla přiznaná částka výrazně nižší než minimální výše náhrady obecně přiznávaná Soudem v případech lékařských pochybení při porušení článku 8 Úmluvy (viz např. Otgon proti Moldavsku, č. 22743/07, rozsudek ze dne 25. října 2016; Botoyan proti Arménii, č. 5766/17, rozsudek ze dne 8. února 2022). Tento nepoměr byl navíc prohlouben skutečností, že dvě třetiny přiznané náhrady musel stěžovatel uhradit nemocnici na nákladech řízení před Nejvyšším soudem. Soud navíc podotkl, že Nejvyšší soud měl, stejně jako obecné soudy, zohlednit zvláštní povahu před ním vedeného řízení a stěžovatele od soudních poplatků osvobodit.
Soud proto dospěl k závěru, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy.
K použití článku 41 Úmluvy
Přestože stěžovatel nevznesl nárok na náhradu majetkové škody ani nemajetkové újmy, Soud konstatoval, že stěžovatel nepochybně prožil bolesti a utrpení, které není možné kompenzovat pouze výrokem Soudu o porušení Úmluvy, a že tento případ vykazuje mimořádné okolnosti vyžadující přiznání náhrady v tomto ohledu. Stěžovatel podle Soudu utrpěl porušení práva na ochranu tělesné integrity, které významně ovlivnilo kvalitu jeho života, a vzhledem k vnitrostátní právní úpravě účinné v rozhodné době nemá přiměřené vyhlídky domoci se odpovídající nápravy na vnitrostátní úrovni ani v obnoveném řízení před Ústavním soudem.
Z těchto důvodů Soud přiznal stěžovateli částku 4 000 EUR z titulu nemajetkové újmy a částku 2 500 EUR jako náhradu nákladů řízení před Soudem.