© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 7. března 2017 ve věci č. 68059/13 – V. K. proti Rusku
Senát třetí sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že špatným zacházením s nezletilým stěžovatelem ze strany učitelek v mateřské škole, které je přičitatelné státu, a neúčinným vyšetřováním, jež provázely četné průtahy a které bylo nakonec zastaveno kvůli promlčení, došlo k porušení článku 3 Úmluvy v jeho hmotněprávní i procesní složce.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel narozený v roce 2001 od roku 2004 navštěvoval mateřskou školu. Na jaře 2005 zpozorovali jeho rodiče projevy neklidu a nechuti odejít do školy. Po krátkodobém zlepšení o letních prázdninách se s návratem do mateřské školy potíže objevily znovu a prohloubily se. Při vyzvedávání stěžovatele ze školy v listopadu 2005 si jeho matka všimla nervových tiků a modřiny na levém spánku. Jelikož dětem údajně byly preventivně podány oční kapky s antibiotikem, nechala matka stěžovatele vyšetřit očním lékařem a posléze neurologem; nebyl zjištěn žádný problém s očima, zato stěžovatel byl od té doby trvale léčen kvůli neurologickým obtížím.
Matka bezprostředně poté podala řadu stížností, které vedly mimo jiné k pokárání personálu, odvolání ředitele mateřské školy a umístění stěžovatele do jiné školy. Teprve když se dozvěděl o tom, že se nemusí do původní mateřské školy vrátit, pověděl svým rodičům o špatném zacházení fyzické i psychické povahy, jemuž tam byl vystaven a jehož bylo násilné podání očních kapek pouze jedním z dílčích projevů.
V září 2006 podala matka na personál mateřské školy trestní oznámení. Státní zástupce po měsíci odpověděl, že bylo zahájeno předběžné šetření a že úřady v rozporu se zákonem státní zastupitelství nevyrozuměly. Předběžné šetření provázely prodlevy, celková neúčinnost a opakovaná rozhodnutí o jeho zastavení pro nedostatek důkazů, která byla následně rušena pro neúplnost dokazování.
Teprve v lednu 2009 se policie rozhodla formálně zahájit vůči dvěma učitelkám mateřské školy vyšetřování. Byl vyslechnut stěžovatel, který získal procesní postavení poškozeného, podezřelé učitelky, svědci, byly vyžádány znalecké posudky a jiné lékařské zprávy, z nichž vyplývalo, že neurologické obtíže stěžovatele musely být způsobeny psychickým traumatem, které prožil v mateřské škole.
Vyšetřování trpělo prodlevami, bylo opakovaně přerušováno nebo zastavováno s tím, že učitelky sice se stěžovatelem nakládaly krutě, avšak již nastal účinek promlčení. Současně se u jiné skutkové podstaty s delší promlčecí dobou nepodařilo prokázat úmysl poškodit zdraví stěžovatele. Rozhodnutí byla zpravidla rušena státním zastupitelstvím. V červenci 2014 policie rozhodla, že učitelky při podávání kapek sice způsobily stěžovateli újmu na zdraví, avšak neučinily tak úmyslně. Stěžovatelovo svědectví bylo s ohledem na jeho tehdejší věk již nespolehlivé, ostatní důkazy byly rozporné, přičemž rozpory nebylo možné odstranit. Třebaže i toto rozhodnutí bylo zrušeno státním zastupitelstvím, nakonec při něm věcně zůstalo a trestní stíhání již obnoveno nebylo kvůli promlčení.
Matka stěžovatele podala četné stížnosti na neúčinnost vyšetřování, které přezkoumalo státní zastupitelství nebo soudy. Příslušné orgány jí sice daly často věcně zapravdu, aniž však s ohledem na další okolnosti vyvodily ze svých závěrů praktické důsledky. Uznaly také, že matce byl v rozporu se zákonem odepřen přístup k určitým dokumentům ve spise.
Vedle toho již v roce 2006 proběhlo občanskoprávní řízení, na jehož základě mateřská škola stěžovateli dobrovolně uhradila skromnou částku na léčebných výdajích.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 3 Úmluvy
Stěžovatel poukazoval na špatné zacházení ze strany učitelek veřejné mateřské školy a na neúčinné vyšetřování jeho tvrzení o špatném zacházení. Soud se zabýval po řadě třemi otázkami, a sice tím, zda byl stěžovatel vystaven špatnému zacházení, zda za ně stát nesl odpovědnost a zda stát splnil své pozitivní závazky.
a)Zda byl stěžovatel vystaven špatnému zacházení
Soud připomněl, že namítané špatné zacházení musí dosáhnout určitého prahu závažnosti k tomu, aby se na ně vztahoval článek 3 Úmluvy. Posouzení tohoto prahu je relativní a závisí na všech okolnostech případu, jako jsou délka trvání namítaného zacházení, jeho fyzické a duševní dopady a případně pohlaví, věk a zdravotní stav oběti (Labita proti Itálii, č. 26772/95, rozsudek velkého senátu ze dne 6. dubna 2000, § 120). Léčebné opatření, které je nezbytné z hlediska zavedených medicínských zásad, nemůže být v zásadě považováno za nelidské nebo ponižující. Medicínská nezbytnost však musí být náležitě prokázána. Navíc se Soud musí ujistit, že byly splněny procesní záruky a že způsob uplatňování sporného zacházení nepřekročil práh závažnosti podle judikatury na poli článku 3 Úmluvy (Nevmerzhitsky proti Ukrajině, č. 54825/00, rozsudek ze dne 5. dubna 2005, § 94). Tvrzení o špatném zacházení musí být též podepřena vhodnými důkazy. Soud přitom uplatňuje důkazní standard ‚nad rozumnou pochybnost’, nicméně takové důkazy mohou vyplývat z existence dostatečně silných, jasných a soudržných důkazů nebo podobných nevyvrácených skutkových domněnek (Salman proti Turecku, č. 21986/93, rozsudek velkého senátu ze dne 27. června 2000, § 100).
V projednávané věci Soud poukázal na to, že stěžovatelův popis zacházení je podrobný a soudržný a že je podepřen výpověďmi dalších osob a závěry odborné komise. Vnitrostátní orgány na tomto základě považovaly za prokázané, že učitelky nezletilého stěžovatele vystavily krutému zacházení, avšak stíhání zastavily s ohledem na promlčení trestnosti. Obdobně bylo prokázáno, že stěžovatel utrpěl středně závažnou újmu na zdraví, avšak nepodařilo se prokázat, že by byl naplněn úmysl, jenž však byl prvkem příslušné skutkové podstaty. Podle Soudu tedy bylo prokázáno, že personál mateřské školy stěžovatele vystavil namítanému zacházení. Na základě dalších skutečností, jako bylo zavírání na neosvětlenou toaletu, dlouhodobá stání na hanbě ve spodním prádle, hrozby dalším trestem, použití násilí při podávání očních kapek, velmi nízký věk stěžovatele, na němž toto zacházení navíc zanechalo trvalé následky v podobě post-traumatické nervové poruchy, stejně jako to, že se takového jednání dopouštěly učitelky v postavení autority, přičemž některé měly v úmyslu stěžovatele vychovávat cestou ponížení, vede Soud k závěru, že takové špatné zacházení bylo dostatečně závažné k tomu, aby představovalo nelidské a ponižující zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy.
b)Zda je žalovaný stát odpovědný za špatné zacházení
K dovození odpovědnosti státu je v projednávané věci třeba určit, zda učitelky jednaly jako činitelé státu a při výkonu svých profesních povinností. Klíčovými faktory pro určení, zda stát odpovídá za jednání určité osoby, ať už je veřejným úředníkem, či nikoli, z nichž žádný není sám o sobě rozhodující, jsou způsob ustanovení do funkce, dohled a odpovědnost, cíle, pravomoci a funkce takové osoby (Kotov proti Rusku, č. 54522/00, rozsudek velkého senátu ze dne 3. dubna 2012, § 92 a násl.).
Orgány Úmluvy se již v minulosti zabývaly přičitatelností jednání učitelů státu (Campbell proti Spojenému království, č. 7511/76, rozhodnutí pléna Komise ze dne 15. prosince 1977; Costello-Roberts proti Spojenému království, č. 13134/87, rozsudek ze dne 25. března 1993, § 25–28; O’Keeffe proti Irsku, č. 35810/09, rozsudek velkého senátu ze dne 28. ledna 2014, § 144–152). Případy nedbalostního jednání školního personálu Soud zkoumal z pohledu pozitivních povinností státu (Molie proti Rumunsku, č. 13754/02, rozhodnutí ze dne 1. září 2009, § 29, 39–41; Ilbeyi Kemaloğlu a Meriye Kemaloğlu proti Turecku, č. 19986/06, rozsudek ze dne 10. dubna 2012, § 35).
V projednávané věci Soud poukázal ve shrnutí na to, že státní nebo obecní mateřské školy v Rusku poskytují veřejnou službu, mají velice silné institucionální a ekonomické spojení se státem (či obcemi) a jejich nezávislost ve věcech výuky a hospodaření je silně omezena státní regulací a dohledem. Odpovědnost mateřské školy, potažmo státu, je dotčena jednáním nebo opomenutím učitelů během plnění jejich úkolů. Musejí proto být považováni za činitele státu.
S ohledem na skutkové okolnosti Soud dovodil, že se stěžovatelem bylo špatně zacházeno v době, kdy se nacházel ve výlučné péči veřejné mateřské školy, a to ze strany učitelek v rámci výkonu jejich povolání. Stát tedy nesl přímou odpovědnost za jejich nelidské a ponižující zacházení se stěžovatelem a došlo k porušení článku 3 Úmluvy v jeho hmotněprávní složce.
c)Zda žalovaný stát splnil své pozitivní závazky
Soud připomněl, že požadavek na účinné vyšetřování platí bez ohledu na to, zda se špatného zacházení dopustili činitelé státu či soukromé osoby. K tomu, aby bylo vyšetřování ‚účinné’, musí v zásadě být způsobilé vést ke zjištění skutkového stavu a potrestání odpovědných osob. Nejedná se o povinnost na výsledek, nýbrž na vynaložené prostředky. Úřady musí přijmout rozumné kroky k zajištění důkazů, postupovat urychleně, zvláště je-li podáno trestní oznámení. Poškozenému musí být umožněno se účinně účastnit vyšetřování, zejména mít přístup ke spisovému materiálu.
Soud již ve věci Lyapin proti Rusku (č. 46956/09, rozsudek ze dne 24. července 2014, § 133–140) rozhodl, že v případě důvěryhodných tvrzení o špatném zacházení musí úřady zahájit vyšetřování; pouhé předběžné šetření ke splnění požadavku vést účinné vyšetřování nepostačuje. Ve věci Razzakov proti Rusku (č. 57519/09, rozsudek ze dne 5. února 2015, § 61) Soud také rozhodl, že prodlení se zahájením vyšetřování muselo výrazně snížit schopnost vyšetřujícího orgánu zajistit důkazy o tvrzeném špatném zacházení.
V projednávané věci se stěžovatelovi rodiče ihned obrátili na odbor školství a na policii. Jak uznal státní zástupce, odbor školství porušil zákonnou povinnost, když věc nenahlásil státnímu zastupitelství. Policie začala jednat až po roce, kdy na základě dalšího oznámení rodičů státní zastupitelství nařídilo provést předběžné šetření. Následovaly další průtahy, přičemž samotné vyšetřování bylo zahájeno až po více než třech letech od prvního trestního oznámení.
Důsledkem těchto prodlení bylo především nemožnost dalšího stíhání kvůli promlčení, třebaže úřady konstatovaly, že učitelky stěžovatele vystavily krutému zacházení. Soud již mnohokrát rozhodl, že pokud pro nedostatek náležité péče ze strany úřadů dojde k promlčení trestnosti, znamená to nenapravitelné zmaření účelu – a tedy účinnosti – vyšetřování (Beganović proti Chorvatsku, č. 46423/06, rozsudek ze dne 25. června 2009, § 85). Třebaže se úřady následně pokusily učitelky stíhat za jiný trestný čin s delší promlčecí dobou, i toto stíhání nakonec trvalo téměř šest let, což je déle než použitelná promlčecí doba, a muselo být ukončeno pro nedostatek důkazů o úmyslné povaze jednání učitelek.
Plynutí času dále vedlo k potížím se zajištěním důkazů. Zejména svědectví stěžovatele postupně ztratilo na spolehlivosti a muselo být z dokazování vyloučeno.
Nadto měli stěžovatelovi rodiče jen omezený přístup ke spisu, úřady je o svých krocích neinformovaly, a rodiče tudíž nemohli tyto kroky napadnout u soudu. Konečně vyšetřovatel odmítl bez uvedení důvodu žádost stěžovatelovy matky, aby byl do trestního spisu zařazen relevantní materiál z občanskoprávního spisu.
Všechny tyto faktory vedly k tomu, že úřady neprovedly účinné vyšetřování tvrzeného špatného zacházení, a proto došlo k porušení článku 3 Úmluvy i v jeho procesní složce.
Full & Egal Universal Law Academy