© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 2. dubna 2015 ve věci č. 63629/10 a 60567/10 – Vinci Construction a GTM Génie Civil et Services proti Francii
Senát páté sekce Soudu rozhodl jednomyslně o tom, že v souvislosti s následným soudním přezkumem místního šetření provedeného v obchodních prostorách stěžovatelských společností došlo k porušení článku 8 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Počátkem října 2007 francouzské Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, ochranu spotřebitelů a potírání podvodné činnosti požádalo soud o povolení k provedení místního šetření v obchodních prostorách několika právnických osob, mezi nimiž byly i stěžovatelské společnosti. Šetření mělo proběhnout v rámci řízení ve věci možného porušení obchodního zákoníku, a to na základě podezření z jednání ve vzájemné shodě při veřejných zakázkách na renovaci nemocnic. Soud šetření povolil; v odůvodnění čítajícím 15 stran přitom dospěl k závěru, že existují náznaky toho, že v dané věci došlo k nezákonnému jednání. Zároveň soud určil příslušníky soudní policie, kteří se měli šetření rovněž účastnit. Šetření u stěžovatelských společností proběhlo dne 23. října 2007. V jeho průběhu došlo k zabavení mnoha elektronických dokumentů, jakož i veškeré mailové korespondence některých zaměstnanců.
Stěžovatelské společnosti následně podaly proti šetření žalobu k soudu, v níž namítaly, že zabavení dokumentů bylo „masivní a nediferencované“, přičemž mnohé z odebraných dokumentů nesouvisely s předmětem řízení nebo podléhaly důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem. Dále uvedly, že v průběhu šetření neměly možnost zjistit, které dokumenty jsou jim odebírány, a v návaznosti na to případně namítat neoprávněnost jejich zabavení. V roce 2008 soud žaloby zamítl s odůvodněním, že předmětné šetření proběhlo v souladu se zákonem i Úmluvou; toto rozhodnutí v roce 2010 potvrdil odvolací soud.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelské společnosti namítaly před Soudem porušení svého práva na respektování soukromého života, obydlí a korespondence podle článku 8 Úmluvy.
Soud úvodem připomněl, že ve smyslu jeho ustálené judikatury jsou prohlídky a šetření realizované v prostorách obchodních společností zásahem do práv chráněných článkem 8 Úmluvy (Société Colas Est a ostatní proti Francii, č. 37971/97, rozsudek ze dne 16. dubna 2002, § 40–42) a že ve srovnatelných případech se zabýval zejména tím, zda vnitrostátní právo a praxe poskytují v dané oblasti přiměřené a dostatečné záruky proti zneužití a svévoli (tamtéž, § 48). Pokud jde o ochranu důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem, tento požadavek je promítnutím práva klienta nepřispívat k obvinění proti sobě samému (André a ostatní proti Francii, č. 18603/03, rozsudek ze dne 24. července 2008, § 41), a uvedená komunikace proto požívá zvýšené ochrany (Michaud proti Francii, č. 12323/11, rozsudek ze dne 6. prosince 2012, § 117–118).
V projednávané věci Soud shledal, že namítaný zásah byl ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy „v souladu se zákonem“ a sledoval legitimní cíl v podobě hospodářského blahobytu země a předcházení trestné činnosti. Zbývalo zodpovědět otázku, zda byl tento zásah též „nezbytný v demokratické společnosti“.
Soud předně uvedl, že osoby provádějící dané šetření se snažily zabavit pouze dokumenty související s předmětem řízení. Soud navíc poukázal na to, že tyto osoby sestavily dostatečně přesný soupis zabavených dokumentů, který obsahoval názvy dokumentů, jejich rozsah, původ a digitální otisk; uvedený soupis byl následně předán zástupcům stěžovatelských společností spolu s kopiemi zabavených dokumentů. Dle Soudu tedy namítaný zákrok nelze hodnotit jako „masivní a nediferencovaný“.
Současně však Soud zdůraznil, že v rámci šetření došlo k zabavení mnoha elektronických dokumentů, včetně veškeré pracovní mailové korespondence některých zaměstnanců stěžovatelských společností. Mezi těmito materiály přitom byly i dokumenty podléhající důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem. Zároveň v průběhu šetření neměli zástupci stěžovatelských společností možnost seznámit se s obsahem odebíraných dokumentů ani namítat neoprávněnost jejich zabavení, ať již s poukazem na to, že nesouvisejí s předmětem řízení, nebo – a fortiori – z důvodu, že podléhají důvěrnosti komunikace mezi advokátem a klientem. V takovém případě však dle Soudu mělo být stěžovatelským společnostem umožněno napadnout zákonnost daného šetření v rámci účinného soudního přezkumu a posteriori. Jinými slovy, vnitrostátní soud je ve výše popsané situaci povinen – na základě odůvodněného návrhu dotčeného subjektu, dle něhož byly konkrétně specifikované dokumenty odebrány neoprávněně, a to buď pro jejich nedostatek souvislosti s předmětem řízení, nebo pro jejich důvěrnou povahu v rámci komunikace mezi advokátem a klientem – zabývat se touto otázkou a případně nařídit vrácení neoprávněně zabavených dokumentů či jejich zničení.
Jelikož v projednávané věci byla následná soudní kontrola místního šetření toliko formální a nesplňovala výše zmíněné požadavky, Soud dospěl k závěru o porušení článku 8 Úmluvy.
III.Oddělené stanovisko
Soudci Zupančič a De Gaetano k rozsudku připojili souhlasné stanovisko, v němž zdůraznili, že místní šetření musí být vždy založeno na rozumném podezření z porušení zákona, které je upřesněno a priori; v opačném případě se jedná o nepřípustný zásah do soukromí v podobě tzv. fishing expedition, kdy je šetření odůvodněno až pomocí toho, co se v jeho průběhu najde. Zároveň však dle jejich názoru u šetření týkajících se digitální sféry vyvstává otázka, zda je vůbec v praxi možné tato šetření omezit pouze na předem vymezené dokumenty.
Full & Egal Universal Law Academy