© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 18. září 2014 ve věci č. 13006/13 – Ivinović proti Chorvatsku
Senát první sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že v řízení o omezení svéprávnosti stěžovatelky došlo k porušení jejího práva na respektování rodinného života chráněného článkem 8 Úmluvy, a to především z důvodu nedostatečného zjištění a posouzení všech relevantních okolností věci ze strany vnitrostátních soudů a nezajištění nezávislého právního zastoupení.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka od raného dětství trpí mozkovou obrnou, v důsledku čehož je připoutána na kolečkové křeslo. V roce 2009 požádalo Centrum sociálního zabezpečení v Pešćenici městský soud, aby zahájil řízení o omezení svéprávnosti stěžovatelky, jímž by jí bylo zabráněno v nakládání s jejím majetkem. Jako důvod Centrum uvádělo vážné zdravotní postižení, jakož i zhoršení zdravotního stavu stěžovatelky po prodělané operaci hlavy projevující se iracionálním nakládáním s finančními prostředky – neplacení splátek za koupi bytu, nehrazením účtů za energie a vodu –, v důsledku čehož jí vznikl velký dluh a hrozí jí vystěhování z bytu. Stěžovatelka se bránila, že dluhy způsobil její syn během její hospitalizace.
V říjnu 2008 ustanovilo Centrum svoji zaměstnankyni opatrovnicí stěžovatelky pro řízení před městským soudem, přičemž opatrovnice v řízení udělila s návrhem Centra na omezení svéprávnosti souhlas. Stěžovatelka si pro řízení sama vybrala svého právního zástupce. Městský soud v říjnu 2010 rozhodl o omezení svéprávnosti tak, že stěžovatelka není oprávněna nakládat s finančními prostředky a dalším majetkem a činit samostatná rozhodnutí týkající se léčby. V lednu 2012 rozhodnutí potvrdil krajský soud a v červnu 2012 ústavní soud.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že způsob, jakým bylo vedeno řízení o omezení její svéprávnosti, jakož i závěry, k nimž vnitrostátní soudy došly, porušily její právo na respektování rodinného života ve smyslu článku 8 Úmluvy.
Soud úvodem připomněl, že omezení svéprávnosti představuje zásah do soukromého života (Berková proti Slovensku, č. 67149/01, rozsudek ze dne 24. března 2009, § 164). Ačkoli článek 8 Úmluvy výslovně nestanoví žádné procesní požadavky, řízení, v němž se rozhoduje o zásahu do soukromého života, musí být spravedlivé a zajišťovat náležitý respekt k zájmům chráněným článkem 8 (Görgülü proti Německu, č. 74969/01, rozsudek ze dne 26. února 2004, § 52). Článek 8 Úmluvy státům přiznává určitý prostor pro uvážení, jehož rozsah však závisí na kvalitě rozhodovacího procesu. V případě, že v určitém ohledu trpí vážnými nedostatky, jsou závěry vnitrostátních orgánů otevřenější vůči kritice (Salontaji-Drobnjak proti Srbsku, č. 36500/05, rozsudek ze dne 13. října 2009, § 143). Soud též musí přísnějšímu přezkumu podrobit rozhodnutí mající nepříznivý vliv na osobní autonomii jednotlivce. I „pouhé“ omezení svéprávnosti představuje velmi závažné opatření, které by mělo být vyhrazeno jen pro výjimečné případy (X. a Y. proti Chorvatsku, č. 5193/09, rozsudek ze dne 3. listopadu 2011, § 91). Jelikož jde o závažný zásah do soukromého života, je zcela nezbytné, aby vnitrostátní soudy pečlivě zvážily všechny relevantní okolnosti.
V projednávané věci Soud předně upozornil na skutečnost, že vnitrostátní soudy své závěry opřely v rozhodující míře o zprávu psychiatrů. Dle Soudu však posouzení, zda k dosažení cíle nepostačí méně omezující opatření, než jakým je omezení svéprávnosti, přísluší soudci, nikoli lékaři.
Vnitrostátní soudy svá rozhodnutí odůvodnily zdravotním stavem stěžovatelky a skutečností, že stěžovatelce vznikly značné dluhy, díky čemuž se dostala do zranitelného postavení včetně nebezpečí ztráty bydlení. Ve vztahu k omezení svéprávnosti stěžovatelky ohledně rozhodování o vlastní léčbě Soud zdůraznil, že odůvodnění vnitrostátních soudů je nedostatečné, jelikož ze spisu nijak nevyplývá, že by se stěžovatelka nebyla schopna o své zdraví starat, a soudy se navíc ani nepokusily zajistit svědectví jejího praktického lékaře, jenž s ní byl v pravidelném kontaktu. Ani ohledně omezení svéprávnosti stěžovatelky rozhodovat o svých majetkových záležitostech vnitrostátní soudy dle Soudu svá rozhodnutí neodůvodnily dostatečně. Především totiž nezjistily konkrétní okolnosti vzniku stěžovatelčiných dluhů a nezodpověděly klíčovou otázku, zda dluhy skutečně způsobila stěžovatelka, a nikoli její syn během její hospitalizace. Soud konečně podtrhl, že soudy nijak nezvažovaly možnost použít méně omezující opatření.
Závěrem Soud poukázal na skutečnost, že opatrovnicí stěžovatelky v řízení byla ustanovena zaměstnankyně Centra, který řízení o omezení stěžovatelčiny svéprávnosti zahájil. Nastal tak zjevný konflikt zájmů. Opatrovnice navíc s návrhem Centra souhlasila a nijak se nevyjádřila k provedeným důkazům. Soud konstatoval, že ačkoli jde o řízení s potenciálně velmi závažnými důsledky pro dotčenou osobu, vnitrostátní právo nestanoví povinné právní zastoupení nezávislým právním zástupcem. Úmluva přitom státům ukládá, aby duševně nemocným zajistily nezávislé právní zastoupení, aby jejich námitky porušení práv zaručených Úmluvou mohly být přezkoumány soudem nebo jiným nezávislým orgánem (Centre for Legal Resources jménem Valentina Câmpeana proti Rumunsku, č. 47848/08, rozsudek velkého senátu ze dne 17. července 2014, § 161).
Na základě výše uvedeného Soud dospěl k závěru, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy