© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 9. července 2013 ve věci č. 35943/10 – Vona proti Maďarsku
Senát druhé sekce jednomyslně rozhodl, že svoboda sdružování stěžovatele chráněná článkem 11 Úmluvy nebyla porušena, když úřady rozpustily sdružení, jehož byl předsedou.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatel byl předsedou Sdružení Maďarské gardy („Sdružení“), které bylo založeno deseti členy krajně pravicové strany Jobbik. Sdružení bylo soudně rozpuštěno v návaznosti na aktivity jím založeného Hnutí Maďarské gardy („Hnutí“), jež podle vnitrostátních orgánů vyvíjelo aktivity zneužívající svobodu sdružování. Těmi byly zejména demonstrace a pochody v místech s významnou romskou populací, přičemž účastníci čítající desítky až stovky osob svým oděvem, symboly a projevy evokovali fašistický režim Šípových křížů vládnoucí v Maďarsku ve čtyřicátých letech.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 11 Úmluvy
Soud úvodem odmítl námitku vlády, dle které byla stížnost neslučitelná ratione materiae s Úmluvou ve světle ustanovení článku 17 zakazujícího zneužití práv a svobod zaručených Úmluvou, neboť Sdružení poskytovalo institucionální rámec pro projevy nenávisti vůči Romům a Židům. Soud konstatoval, že na rozdíl od jiných případů, které na poli článku 17 v minulosti posuzoval a na které nyní odkazovala vláda, se projednávaná stížnost týká svobody sdružování a jejího zásadního omezení, nikoli svobody projevu. Zároveň dle Soudu nelze bez dalšího uzavřít, že aktivity Sdružení zjevně směřovaly k poškození práv či svobod chráněných Úmluvou (Sdružení bylo rozpuštěno z důvodu pořádání demonstrací, které nebyly jako takové nezákonné, a nedošlo během nich k násilí) nebo že měl stěžovatel v úmyslu hájit či propagovat totalitární názory. Stížnost proto shledal Soud přijatelnou.
Soud souhlasil s vládou, že zásah do svobody sdružování, tj. rozpuštění Sdružení, měl zákonný základ, neboť ze skutkových okolností případu vyplývalo, že Hnutí bylo projektem Sdružení, sdílely společný bankovní účet a kandidáti na členství v Hnutí byli posuzováni Sdružením, které rovněž prodávalo uniformy Hnutí. Soud rovněž přijal, že zásah sledoval legitimní cíl, jmenovitě veřejnou bezpečnost, ochranu pořádku a předcházení zločinnosti, resp. ochranu práv druhých.
Při posuzování nezbytnosti zásahu a jeho přiměřenosti Soud rozlišil mezi politickými stranami a jinými formami sdružování s tím, že společenské organizace obvykle nepožívají stejnou právní ochranu a mají méně příležitostí ovlivňovat politické rozhodování než politické strany. Podtrhl nicméně, že je třeba přihlížet k okolnostem individuálních případů a k faktickému dopadu činnosti hnutí. Státy mají podle Soudu právo přijímat preventivní opatření k ochraně demokracie a práv jiných, přičemž nemusejí čekat, až politické hnutí přistoupí ke konkrétní akci podrývající demokracii nebo k násilí. I v případě hnutí ale musí pro rozpuštění existovat relevantní a dostatečné důvody
V tom ohledu Soud neshledal rozhodnutí vnitrostátních soudů o rozpuštění Hnutí svévolným nebo nerozumným, přičemž souhlasil, že aktivity a projevy Hnutí verbálně i vizuálně spočívaly na rasově založeném rozlišování romské menšiny a maďarské většiny. Připustil, že podobně jako v případě svobody projevu nemohou být myšlenky nebo jednání vyjmuty z ochrany Úmluvy jen proto, že vzbuzují v určité skupině lidí obavy nebo že jsou některými vnímány jako neuctivé. Pokud dotčená organizace není zdrojem násilí nebo nepopírá demokratické principy, tak radikální omezení svobody sdružování je těžko slučitelné s duchem Úmluvy. Konstatoval však, že ačkoli v případě pochodů organizovaných Hnutím nedošlo k bezprostřednímu násilí, byly tyto pochody způsobilé dát najevo úmysl a schopnost svých organizátorů použít k dosažení jejích cílů paravojenské uskupení, které evokovalo Šípové kříže, pilíř režimu odpovědného za masovou likvidaci Romů v Maďarsku, a bylo navíc zjevně cíleno na romskou menšinu, údajně odpovědnou za „cikánskou zločinnost“. Soud měl dále za to, že účinek těchto pochodů byl zesílen právě propojením Hnutí se Sdružením coby registrovaným sdružením požívajícím právního uznání. Ochota a schopnost zorganizovat paravojenské uskupení, jehož projevy volají po jednání na rasovém základě, jdou podle Soudu nad rámec mírumilovných a právních prostředků k vyjádření politického názoru. Takové projevy jsou ve světle historické zkušenosti Maďarska způsobilé zastrašit rasovou menšinu, zejména když jsou její příslušníci jejich svědky ve svých domovech coby nedobrovolné publikum (captive audience), a jako takové nepožívají ochrany Úmluvy.
Soud shledal, že jakkoli drastickým opatřením se rozpuštění Sdružení jeví být, bylo tím nejméně invazivním a jediným rozumným. Připomněl, že vnitrostátní orgány předtím upozorňovaly Sdružení na nezákonnou povahu jednání Hnutí, což však ze strany Sdružení vedlo pouze k formální nápravě. Ohrožení práv druhých tak bylo možné účinně vyloučit pouze odstraněním organizačního zázemí Hnutí poskytovaného Sdružením. S ohledem mj. na skutečnost, že nebyly uvaleny další sankce a členům Sdružení nebylo nijak zabráněno v dalším politickém působení, Soud shledal zásah přiměřeným sledovaným cílům. K porušení článku 11 Úmluvy proto nedošlo.
(iii) Oddělené stanovisko
V připojeném souhlasném stanovisku soudce Pinto de Albuquerque podrobněji zkoumal povinnosti, které smluvním státům Úmluvy vyplývají z mezinárodních závazků na poli potírání rasismu a rasové diskriminace, a úzký prostor pro uvážení, který mají státy v té souvislosti k dispozici.
Full & Egal Universal Law Academy