© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 27. března 2014 ve věci č. 49341/10 – W. H. proti Švédsku
Senát páté sekce Soudu jednomyslně rozhodl, že realizací vyhoštění stěžovatelky, neúspěšné žadatelky o azyl, do Iráku by nedošlo k porušení článku 3 Úmluvy, a to z důvodu existence možnosti vnitřního přesídlení do oblasti iráckého Kurdistánu.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka, irácká občanka, která patří do menšiny mandejců (náboženské a etnické společenství žijící převážně v jižním Íránu a Iráku), požádala na přelomu let 2007-2008 ve Švédsku o udělení pobytu a azylu. Za hlavní důvod opuštění Iráku označila obecně nedostatečně bezpečnou situaci mandejců v Iráku, kterou byla zasažena ona i její rodina. V létě 2007 bylo navíc telefonicky vyhrožováno její rodině, že pokud se stěžovatelka nevdá za určitého muže, bude muset s celou rodinou opustit místo bydliště. Na začátku roku 2010 se stěžovatelka dozvěděla, že její matka byla unesena.
Správní orgán (Migration Board) žádost stěžovatelky zamítl a nařídil její deportaci zpět do Iráku. Ačkoliv mandejce označil za exponovanou menšinu, jejich obecná situace nepostačovala k tomu, aby jejich členovi bylo možné udělit ochranu. K osobním okolnostem stěžovatelky správní orgán uvedl, že stěžovatelka nepředložila žádné důkazy, kterými by doložila údajné pronásledování; bylo jí telefonicky vyhrožováno jen jednou, což se nezdá být spjaté s jejím náboženským vyznáním. Obdobně se k dané věci postavil následně i Migrační soud (Migration Court), ačkoliv stěžovatelka mimo jiné upřesnila, že mandejci byli nuceni ke konvertování k islámu, vražděni a mandejské ženy znásilňovány. Stěžovatelka dodala, že se nejedná o menšinu dostatečně velkou na to, aby se byla schopna bránit. Situace stěžovatelky byla dle jejích slov o to horší tím, že byla svobodná a bez sociálního zázemí v Iráku; žádní její příbuzní totiž dle jejích tvrzení v té době již v Iráku nežili.
V srpnu 2010 vydal Soud předběžné opatření zamezující realizaci vyhoštění stěžovatelky zpět do Iráku.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Před přistoupením k posouzení odůvodněnosti stížnosti Soud odmítl námitku vlády ohledně nevyčerpání prostředků nápravy s tím, že stěžovatelkou nevyčerpaný prostředek nápravy neměl automatický odkladný účinek.
U samotné odůvodněnosti Soud nejprve jako obvykle zopakoval základní zásady posuzování stížnosti na poli článku 3 Úmluvy v kontextu vyhoštění. Mimo jiné uvedl, že k porušení článku 3 vyhošťujícím státem dochází tam, kde existují závažné důvody domnívat se, že dotyčné osobě, bude-li vyhoštěna, hrozí skutečné nebezpečí špatného zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy v cílové zemi (srov. např. Saadi proti Itálii, č. 37201/06, rozsudek velkého senátu ze dne 28. února 2008, § 124-125).
Soud se následně krátce vyjádřil k obecné situaci v Iráku. Připomněl, že obecně špatná situace v konkrétní zemi sama o sobě běžně nepostačí k porušení článku 3 Úmluvy (srov. H. L. R. proti Francii, č. 24573/94, rozsudek ze dne 29. dubna 1997, § 41); muselo by jít o extrémní situaci obecného násilí (srov. NA. proti Spojenému království, č. 25904/07, rozsudek ze dne 17. července 2008, § 115). Soud s přihlédnutím k národním i mezinárodním zprávám neshledal, že by bylo namístě odchýlit se od svých závěrů, které učinil v roce 2009 (srov. F. H. proti Švédsku, č. 32621/06, rozsudek ze dne 20. ledna 2009, § 93), že samotná obecná situace v Iráku nedosahuje takové úrovně, aby mohlo jít o porušení článku 3 Úmluvy bez dalšího již z tohoto důvodu. To ostatně stěžovatelka ani nenamítala.
Dále se Soud zaměřil na rodinnou situaci stěžovatelky. Bylo nesporné, že stěžovatelka je mandejkou. Otázkou nicméně zůstalo, zda již neměla žádné příbuzné v Iráku a zůstala by tedy sama bez mužské ochrany, což vláda popírala. Soud však dal za pravdu stěžovatelce, protože její tvrzení nebylo možné označit za nevěrohodné, a nadále na její stížnost nahlížel tak, že v případě vyhoštění by v Iráku žila jako svobodná žena (single woman).
Pokud jde o situaci mandejců v Iráku, Soud ji porovnal se situací křesťanů v tomtéž státě ve světle několika nedávných rozsudků (srov. např. M. Y. H. a ostatní proti Švédsku, č. 50859/10, rozsudek ze dne 27. června 2013) a konstatoval, že komunita mandejců je výrazně menší než minorita křesťanů, a tudíž i útoků na mandejce musí být méně. Soud nicméně poukázal na zranitelnost dané komunity a útoky na ni i vzhledem k tomu, že není jednotně organizovaná.
Poté se Soud stručně zabýval postavením svobodných žen v Iráku. Poznamenal, že ačkoliv národní i mezinárodní zprávy poukazují na obtížné postavení žen v Iráku, obecné nebezpečí spojené s takovým postavením nedosahuje samo o sobě úrovně špatného zacházení zakázaného článkem 3 Úmluvy (srov. M. Y. H. a ostatní proti Švédsku, cit. výše, § 71). K tomu nicméně dodal, že na postavení svobodné ženy je třeba pohlížet ve spojení s členstvím stěžovatelky v náboženské komunitě mandejců. S ohledem na dostupné informace ze státu původu Soud uzavřel, že ženám s těmito spojenými charakteristikami může hrozit skutečné nebezpečí zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy v případě navrácení do regionů jižního a středního Iráku.
Podle Soudu zbývalo odpovědět na otázku, zda by stěžovatelka mohla využít možnosti vnitřního přesídlení do iráckého Kurdistánu. Připomněl, že státy se mohou na tuto alternativu spolehnout při splnění záruk, že příslušná osoba bude schopna do dané bezpečné oblasti bez rizika cestovat, vstoupit na její území a usadit se tam (srov. Sufi a Elmi proti Spojenému království, č. 8319/07 a další, rozsudek ze dne 28. června 2011, § 266). Soud uvedl, že irácká část Kurdistánu je dle mezinárodních zdrojů (např. UNAMI, UNHCR) relativně bezpečnou oblastí jak pro mandejce, tak pro ženy. Pokud jde o záruku vstupu, Soud podotkl, že řada mandejců nalezlo v iráckém Kurdistánu útočiště a žije tam po boku jiných menšin, a z toho dovodil, že je s nimi v daném regionu zřejmě zacházeno podobně preferenčně jako s křesťany. Soud nadto neviděl problém v otázce získání nových dokladů totožnosti v případě jejich ztráty. Dále zmínil existenci pravidelných linek mezi Švédskem a iráckým Kurdistánem bez nutnosti mezipřistání v jiných částech Iráku. Soud přiznal, že možnost vnitřního přesídlení je spojena s určitými útrapami, mandejci jsou však místní vládou podporováni a nic nenasvědčuje tomu, že by životní podmínky v iráckém Kurdistánu byly pro mandejskou svobodnou ženu natolik špatné, aby dosahovaly porušení článku 3 Úmluvy. Vnitřní přesídlení do iráckého Kurdistánu je proto schůdnou alternativou pro mandejce, kteří mají obavy z pronásledování či špatného zacházení v jiných částech Iráku.
Posléze se Soud zabýval také tím, zda by z pohledu konkrétních okolností stěžovatelky bylo nepřiměřené po ní požadovat, aby se usadila v iráckém Kurdistánu. Nejprve podotkl, že se námitkám stěžovatelky vnitrostátní orgány dostatečně zabývaly. Specifické okolnosti, které zmínila, tj. jeden výhružný telefonát a unesení její matky (nejasno z jakého důvodu), se udály v Bagdádu a nemají tedy spojitost s nebezpečím špatného zacházení v iráckém Kurdistánu. Obdobně se Soud postavil k jejímu vztahu s muslimem a údajné vojenské službě jejího bratra.
Soud z výše uvedených důvodů uzavřel, že ač stěžovatelce jakožto mandejské svobodné ženě může hrozit, byla-li by navrácena do jižní či střední části Iráku, skutečné nebezpečí zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy, není nepřiměřené po ní požadovat, aby využila možnosti vnitřního přesídlení do oblasti Kurdistánu, kde jí takové nebezpečí z hlediska obecné situace ani osobních okolností nehrozí. Proto za podmínky, že stěžovatelka nebude vyhoštěna mimo Kurdistán, by k porušení článku 3 Úmluvy nedošlo.
Full & Egal Universal Law Academy