© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 14. října 2014 ve věci č. 4524/06 – Yilmaz Yildiz a ostatní proti Turecku
Senát druhé sekce Soudu dospěl k jednomyslnému závěru, že uložením pokuty stěžovatelům za pouhou účast na veřejné demonstraci, aniž vnitrostátní soudy zhodnotily přiměřenost takového zásahu do jejich shromažďovacího práva, došlo k porušení článku 11 Úmluvy. Soud přiznal stěžovatelům 62 eur (částka odpovídající pokutě, která byla každému ze stěžovatelů uložena vnitrostátními soudy) a náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 500 eur.
(i) Okolnosti případu
Z pozice předsedů a funkcionářů místních poboček odborů zdravotních a sociálních pracovníků se stěžovatelé účastnili shromáždění konaných před budovami místních nemocnic. Na shromážděních dva ze stěžovatelů přečetli tisková prohlášení vydaná odbory, která se vyjadřovala kriticky k přeřazení nemocnic, spadajících doposud pod tzv. Institut sociálního zabezpečení, nově pod Ministerstvo zdravotnictví. Policie nezabránila těmto shromážděním ani vůči nim nezasáhla. Rovněž nijak nevystoupila proti čtení zmíněných prohlášení. Demonstranti byli pouze ze strany policie ústně upozorněni, že jejich shromáždění jsou nezákonná, přičemž jim policisté nařídili je rozpustit z důvodu ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti. V navazujících soudních řízeních byli stěžovatelé shledáni vinnými z neuposlechnutí úředních příkazů a každému z nich byla uložena pokuta ve výši zhruba 62 eur. Odvolací soudy rozhodnutí nižších soudů potvrdily.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 11 Úmluvy
Soud v kontextu článku 11 Úmluvy podotkl, že stíhání a odsouzení stěžovatelů mohlo mít odrazující účinek z hlediska jejich účasti na obdobných budoucích setkáních (Bączkowski a ostatní proti Polsku, č. 1543/06, rozsudek ze dne 3. května 2007, § 67–68). Jako takové proto představuje zásah do jejich práva na pokojné shromažďování. Soud se poté zabýval otázkou, zda byl tento zásah v souladu s podmínkami zakotvenými v čl. 11 odst. 2 Úmluvy.
Pokud jde o zákonnost zásahu, Soud konstatoval, že vzhledem k jeho dalším závěrům není nutné, aby o této otázce rozhodl. Ve vztahu k cílům deklarovaným žalovanou vládou, tedy udržení veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, Soud uznal, že uvedené cíle lze považovat za legitimní.
Ohledně nezbytnosti uložených opatření Soud připomněl, že každá demonstrace na veřejném místě s sebou nevyhnutelně nese určitý stupeň narušení běžného života, a je proto důležité, aby veřejné orgány prokázaly jistý stupeň tolerance vůči pokojným shromážděním, pokud nemá být svoboda shromažďování zaručená článkem 11 Úmluvy zbavena své podstaty (Bukta a ostatní proti Maďarsku, č. 25691/04, rozsudek ze dne 17. července 2007, § 37). Nadto Soud podotkl, že pokojná demonstrace by zásadně neměla být spojena s hrozbou uložení trestní sankce (Akgöl a Göl proti Turecku, č. 28495/06 a 28516/06, 17. května 2011, § 43). V projednávané věci byla shromáždění pokojná, nenarušovala chod nemocnic a nebyla doprovázena žádným násilím. Stěžovatelé byli potrestáni pokutou za pouhou účast na pokojném, byť nepovoleném shromáždění. Vnitrostátní soudy se přitom nijak nezabývaly otázkou přiměřenosti daného zásahu a poměřením s právem stěžovatelů svobodně se shromažďovat. Důvody uvedené vnitrostátními soudy, tedy toliko neuposlechnutí úředního příkazu, dle Soudu nebyly dostatečné, a nebyly tudíž přiměřené sledovaným legitimním cílům.
Ve světle uvedeného Soud rozhodl, že stíhání stěžovatelů a jejich pokutování za účast na pokojné demonstraci bylo nepřiměřené a nebylo nezbytné pro udržení veřejného pořádku ve smyslu čl. 11 odst. 2 Úmluvy (Gün a ostatní proti Turecku, č. 8029/07, 18. června 2013, § 77–85). K porušení článku 11 tedy došlo.
Full & Egal Universal Law Academy