© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 5. července 2016 ve věci č. 1799/07 – Ziembiński proti Polsku (č. 2)
Senát čtvrté sekce Soudu rozhodl pěti hlasy proti dvěma, že odsouzením novináře v trestním řízení za urážku v souvislosti se zveřejněním kritického článku používajícího posměšné výrazy o starostovi a úřednících místní samosprávy došlo k porušení svobody projevu chráněné článkem 10 Úmluvy.
I.Skutkové okolnosti
Stěžovatel byl vlastníkem a šéfredaktorem místního týdeníku „Komu i Czemu“, ve kterém v srpnu 2004 zveřejnil článek s názvem „Elegantně zabalené lejno“. Obsahem článku byla kritika starosty a úředníků místní samosprávy za projekt křepelčí farmy, jehož cílem mělo být snížení vysoké nezaměstnanosti v regionu. Novinový článek označoval starostu a dva úředníky, kteří tento projekt připravovali, posměšnými výrazy jako „hlupák“, „nedůvtipný šéf“, „přiblblý úředník“, „pozér“ a „populista“. Starosta a úředníci podali v reakci na článek proti stěžovateli soukromou obžalobu pro urážku.
Okresní soud při zkoumání obžaloby poznamenal, že v daném případě došlo ke střetu ústavně chráněných práv, a to svobody projevu a práva každého občana na ochranu jeho dobrého jména. Soud dále konstatoval, že jednání stěžovatele bylo v tomto případě očividným zneužitím svobody projevu. Shledal proto stěžovatele vinným z trestného činu urážky spáchané prostřednictvím sdělovacích prostředků a uložil mu peněžitý trest ve výši 10 000 zlotých (2 630 eur). Rozsudek byl následně potvrzen soudem vyšší instance.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 10 Úmluvy
Stěžovatel namítal, že rozsudkem vnitrostátních soudů bylo porušeno jeho právo na svobodu projevu chráněné článkem 10 Úmluvy a že peněžitý trest, který mu byl uložen, byl nepřiměřený.
Soud nejprve podotkl, že odsouzení stěžovatele a uložený trest představovaly zásah do výkonu jeho svobody projevu, který byl zákonný, jelikož se opíral o trestní zákon, a sledoval legitimní cíl, který představovala ochrana dobrého jména nebo práv jiných.
Při posuzování nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti Soud zdůraznil, že článek stěžovatele kritizující projekt křepelčí farmy se zabýval výkonem místní samosprávy a komentoval bezesporu záležitost veřejného zájmu (Kwiecień proti Polsku, č. 51744/99, rozsudek ze dne 9. ledna 2007, § 51). Jednalo se tedy o oblast, ve které musí být jakákoli omezení svobody projevu vykládána úzce.
Soud dále připomněl zásady vztahující se k míře kritiky, kterou lze v případě starosty a úředníků považovat za přijatelnou. Z ustálené judikatury vyplývá, že u volených politiků, kterým byl i starosta, jsou meze přijatelné kritiky širší než u soukromých osob (Lingens proti Rakousku, č. 9815/82, rozsudek ze dne 8. července 1986, § 42). V případě úředníků místní samosprávy Soud uvedl, že stejně jako u politiků je u nich míra přijatelné kritiky oproti soukromým osobám vyšší, avšak není stejná jako u politiků. To je dáno skutečností, že úřední osoby nevystavují samy sebe přísné kontrole každého svého slova či jednání v takovém rozsahu jako právě politici (Janowski proti Polsku, č. 25716/94, rozsudek velkého senátu ze dne 21. ledna 1999, § 33).
Soud dále uvedl, že při hodnocení, zda stěžovatel překročil míru přijatelné kritiky, je třeba přihlédnout ke kontextu a cíli celého textu, jakož i k jeho satirické a ironické povaze. Podle Soudu vnitrostátní soudy tyto aspekty předmětného článku dostatečně nezohlednily, přičemž zmíněné výrazy použité v celkovém kontextu článku se pohybovaly v mezích přijatelné nadsázky. Satira je formou uměleckého projevu a společenské kritiky, pro kterou jsou právě nadsázka a přehánění neodmyslitelné a která přirozeně může provokovat (Mamère proti Francii, č. 12697/03, rozsudek ze dne 7. listopadu 2006, § 25).
Konečně Soud uvedl, že při hodnocení přiměřenosti daného zásahu je nutné vzít v úvahu i povahu a závažnost uloženého trestu. Připomněl, že využití trestněprávních sankcí v případech urážky není samo o sobě nepřiměřené (Radio France a ostatní proti Francii, stížnost č. 53984/00, rozsudek ze dne 30. března 2004, § 40), je ovšem nutné hodnotit povahu a závažnost uložených trestů, neboť tyto nesmí odrazovat tisk a jiné subjekty od účasti na veřejné debatě o otázkách veřejného zájmu (Cumpănă a Mazăre proti Rumunsku, č. 33348/96, rozsudek velkého senátu ze dne 17. prosince 2004, § 111). V projednávané věci byl stěžovateli uložen peněžitý trest a povinnost nahradit náklady řízení v celkové výši 3 385 eur.
Soud s ohledem na výše uvedené rozhodl, že vnitrostátní soudy neuvedly relevantní a dostatečné důvody, kterými by odsouzení stěžovatele za urážku a uložený trest odůvodnily. Zásah do stěžovatelova práva na svobodu projevu tak byl nepřiměřený sledovanému cíli, nebyl nezbytný v demokratické společnosti a došlo k porušení článku 10 Úmluvy.
III.Oddělené stanovisko
Soudci Wojtyczek a Kūris ve svém nesouhlasném stanovisku podotkli, že většina se dostatečně nezabývala mírou urážlivosti pojmů, které stěžovatel ve svém článku použil. Upozornili, že výrazy je nutné vnímat v konkrétním jazykovém a kulturním kontextu, přičemž pouze rodilý mluvčí je schopen správně posoudit značnou urážlivost některých předmětných výrazů. Dle jejich názoru jsou proto k rozhodování o této problematice vnitrostátní soudy nesrovnatelně lépe vybaveny než Soud. Soudci dále zpochybnili závěr většiny o satirické povaze textu a uvedli, že i kdyby se skutečně o satiru jednalo, nelze mít za to, že tento literární žánr ospravedlňuje neomezené použití jakýchkoli urážlivých výrazů.
Full & Egal Universal Law Academy