© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti Č eské republiky, . [Př eklad již zveř ejně ný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti Č eské republiky.] Povolení k opě tnému zveř ejně ní tohoto př ekladu bylo udě leno Ministerstvem spravedlnosti Č eské republiky pouze pro úč ely zař azení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozsudku ze dne 21. ledna 2014 ve věci č. 33773/11 – Zhou proti Itálii
Senát druhé sekce Soudu jednomyslně shledal, že vnitrostátní orgány tím, že určily syna stěžovatelky k osvojení, aniž by předtím vyvinuly adekvátní a dostatečné úsilí k umožnění zachování běžného rodinného života a pouta mezi nimi, porušily právo stěžovatelky na respektování rodinného života (článek 8 Úmluvy). Soud stěžovatelce přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 000 eur.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka, samoživitelka původem z Číny, žila spolu se svým synem A. od jeho narození v domově pro matky s dětmi. Později v době, kdy si našla zaměstnání, byl její syn se souhlasem orgánu sociálně právní ochrany dětí umístěn po čas pracovní doby stěžovatelky do přijímací rodiny. Poté, co rodina příslušné orgány informovala, že se o A. již nemůže starat, svěřila stěžovatelka syna během pracovní doby bez vědomí orgánů sociálně právní ochrany dětí do péče sousedům. Jelikož sociální orgány nebyly spokojené s výběrem osob, které syna stěžovatelky hlídaly, na situaci upozornily státního zástupce, který následně podal návrh na zahájení řízení o určení A. k osvojení.
Soudy v průběhu řízení svěřily A. do péče přijímací rodiny a stěžovatelce postupně omezovaly právo styku s ním, a to především s odvoláním na názor znalce, podle něhož se A. v přijímací rodině dobře adoptoval, po setkáních se stěžovatelkou byl velmi rozrušený, tato setkání byla pro něj nevhodná a zneklidňující a k matce si nevytvořil žádný vztah. Později během řízení byl vypracován ještě další znalecký posudek, dle něhož stěžovatelka si nebyla schopna s A. naplánovat budoucnost, postarat se o něj a vykonávat roli matky. Setkání s ní byla pro A. nepříjemná a traumatizující. Soudy s ohledem na závěry znalců rozhodly, že A. může být osvojen. Stěžovatelce nebylo přiznáno žádné právo styku s A.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 8 Úmluvy
Stěžovatelka namítala, že osvojením A. došlo k porušení jejího práva na respektování rodinného života, a že vnitrostátní soudy porušily zásadu soudržnosti rodiny, když nezvážily jinou formu osvojení, která by jí umožnila udržet si se synem pouto.
Soud konstatoval, že v projednávané věci je rozhodující, zda vnitrostátní orgány předtím, než zcela přerušily příbuzenský vztah mezi stěžovatelkou a A., přijaly všechna nezbytná a adekvátní opatření, jejichž přijetí bylo možné rozumně očekávat, aby dítě mohlo vést běžný rodinný život ve své biologické rodině.
Po rekapitulaci skutkových okolností případu Soud uzavřel, že se tak nestalo, a že vnitrostátní orgány nevyvinuly dostatečné úsilí, aby usnadnily kontakty mezi stěžovatelkou a A. V této souvislosti Soud vyzdvihl, že A. nebyl vystaven násilí nebo psychickému či fyzickému týrání (srov., a contrario, např. Dewinne proti Belgii, č. 56024/00, rozhodnutí ze dne 10. března 2005) ani pohlavnímu zneužívání (srov., a contrario, např. Covezzi a Morselli proti Itálii, č. 52763/99, rozsudek ze dne 9. května 2003). Byť dle Soudu vnitrostátní soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka nebyla schopna zajistit osobnostní vývoj A. a dokonce pro něj představovala trauma, ze znaleckých posudků nebylo možné učinit závěr, že její jednání mělo na A. negativní dopad.
Především však podle Soudu zahájení řízení o určení A. k osvojení, aniž by předtím byla přijata konkrétní opatření, která by A. umožnila žít se svou matkou, nebyla v nejlepším zájmu A. Soud v této souvislosti připomněl, že úlohou orgánů sociální ochrany je právě pomoci osobám, které se ocitnou v nouzi, nasměrovat je v jejich krocích a poskytnout jim poradenství, mimo jiné i o tom, jaké jsou k dispozici sociální dávky, jaké jsou možnosti získat sociální bydlení a jaké existují další cesty k překonání obtíží (srov. např. R. M. S. proti Španělsku, č. 28775/12, rozsudek ze dne 18. června 2013). Osobám ve zranitelném postavení musí příslušné orgány věnovat zvláštní péči a zajistit jim zvýšenou ochranu (srov. např. Todorova proti Itálii, č. 33932/06, rozsudek ze dne 13. ledna 2009). V projednávané věci se však příslušné orgány omezily na to, že zjistily obtíže, které stěžovatelka s A. měla, avšak namísto poskytnutí cílené sociální podpory přistoupily rovnou k zahájení řízení o určení A. k osvojení. Zvolily navíc takový druh osvojení, který vylučoval, aby byl zachován jakýkoli kontakt mezi stěžovatelkou a jejím synem.
Příslušné orgány tedy nedostály své povinnosti předtím, než přistoupí k řešení situace, které znamená úplné přerušení rodinného vztahu, vyvinout adekvátní a dostatečné úsilí k zajištění respektování stěžovatelčina práva žít se svým dítětem, čímž porušily její právo na respektování rodinného života. Došlo proto k porušení článku 8 Úmluvy.
Full & Egal Universal Law Academy