© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 29. března 2011 ve věci č. 17696/07 – Čavajda proti České republice
Stížnost týkající se zejména porušení práva na spravedlivý proces v aspektu kontradiktornosti řízení před Ústavním soudem prohlásil senát páté sekce Soudu jednomyslně za nepřijatelnou, neboť stěžovatel neutrpěl podstatnou újmu; ve zbytku stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
Po zrušení původního odsuzujícího rozsudku Vrchním soudem v Praze v dubnu 2005 dospěl Krajský soud v Hradci Králové v lednu 2006 opět k závěru o stěžovatelově vině pokusem o vraždu, přičemž vyšel z celé řady důkazů, včetně svědeckých výpovědí. Svědectví oběti bylo při hlavním líčení pouze přečteno, neboť se poškozený na ně odvolal, avšak odpověděl na všechny položené doplňující otázky. Vrchní soud v březnu 2006 prvostuňový rozsudek potvrdil, Nejvyšší soud následně zamítl stěžovatelovo dovolání pro zjevnou neopodstatněnost.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření obecných soudů a státního zastupitelství. Tyto orgány buď odkázaly na svá rozhodnutí, nebo označily ústavní stížnost za neopodstatněnou, anebo se vzdaly postavení účastníka nebo vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud stěžovatele těmito vyjádřeními neobeslal a stížnost v únoru 2007 zamítl s poznámkou, že tato vyjádření nepřinesla nic nového a že k nim nepřihlížel.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel na poli článku 6 Úmluvy kritizoval v prvé řadě postup Ústavního soudu s tím, že řízení nebylo kontradiktorní a vydané rozhodnutí bylo svévolné, nedostatečně odůvodněné a nekonalo se jednání.
Soud požádal vládu o stanovisko pouze k otázce dodržení zásady kontradiktornosti řízení, přičemž přisvědčil názoru vlády, že je namístě použít nové kritérium přijatelnosti. Podle Soudu stěžovatel nedoručením sporných vyjádření oslovených orgánů neutrpěl podstatnou újmu, protože svým obsahem tato vyjádření nemohla rozhodnutí Ústavního soudu ovlivnit. Věc byla jinak řádně projednána vnitrostátními soudy a dodržování lidských práv nevyvolává potřebu stížnost projednat.
Další kritiku postupu Ústavního soudu a jeho rozhodnutí Soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost v souladu se svojí ustálenou judikaturou [srov. zejm. Gorou proti Řecku (č. 2), č. 12686/03, rozsudek velkého senátu ze dne 20. března 2009; a Meftah a ostatní proti Francii, č. 32911/96, 35237/97 a 34595/97, rozsudek velkého senátu ze dne 26. července 2002].
Stejně tak konstatoval, že řízení před obecnými soudy respektovalo právo stěžovatele vyslechnout svědky. Poškozený byl přítomen hlavnímu líčení, stěžovatel mu mohl klást otázky a poškozený na ně odpověděl.
Full & Egal Universal Law Academy