© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 20. září 2005 ve věci č. 68741/01 – CBC-Union, s. r. o. proti České republice
Soud prohlásil stížnost, v níž stěžovatelská společnost namítala porušení svého práva na pokojné užívání majetku (článek 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě), většinou hlasů za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelská společnost uzavřela na základě dražby v roce 1993 smlouvu o koupi nemovitosti. Finanční úřad jí následně vyměřil darovací daň z částky, kterou představoval rozdíl mezi cenou sjednanou v kupní smlouvě a cenou zjištěnou podle oceňovacího předpisu. Stěžovatelská společnost se proti platebnímu výměru odvolala s tím, že v té době platný předpis (zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí) jí zaplacení darovací daně v daném případě neukládá. Příslušné finanční ředitelství její odvolání zamítlo. Stejně tak stěžovatelská společnost neuspěla ani se žalobou ke krajskému soudu. Následná ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Podle § 6 odst. 1 zákona (ve znění účinném v roce 1993) předmětem daně darovací bylo nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele, pokud k němu došlo zcela nebo zčásti bezúplatně. Základem daně darovací podle § 7 odst. 1 zákona byla cena majetku, který byl předmětem této daně, snížená o taxativně vyjmenované položky, mezi které náležela úplata v případě, kdy majetek byl nabýván jen zčásti bezúplatně. V § 7 odst. 2 pak bylo stanoveno, že cenou u nemovitostí je cena zjištěná podle zvláštního předpisu platná v den nabytí nemovitosti. Předmětem daně z převodu nemovitostí podle § 9 odst. 1 písm. a) zákona byl převod nebo přechod vlastnictví k nemovitostem, pokud k němu došlo zcela nebo zčásti úplatně. Základem daně z převodu nemovitostí podle § 10 písm. a) byla cena nemovitosti zjištěná podle oceňovacího předpisu připadající na zčásti úplatný převod.
Pokud tedy vlastnictví k nemovitosti bylo převedeno za cenu nižší než cenu zjištěnou, byl převod považován za částečně úplatný a částečně bezúplatný. Souhrn základů obou daní pak odpovídal ceně nemovitosti zjištěné podle oceňovacího předpisu a daní byl zatížen jak ten, kdo získal úplatu za převod nemovitosti, tak ten, kdo nabyl část nemovitosti z pohledu zákona o daních bezúplatně.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Soud se po shrnutí argumentů obou stran a své vlastní judikatury v dané oblasti zabýval otázkou, zdali povinnost zaplatit darovací daň byla stěžovatelské společnosti uložena na základě právního předpisu, který byl pro ni dostupný, a zda konkrétní obsah takového právního předpisu byl pro ni předvídatelný. V této souvislosti konstatoval, že k uložení povinnosti došlo na základě zákona, který byl uveřejněn ve Sbírce zákonů, a byl tedy pro stěžovatelskou společnost dostupný. Soud dal rovněž zapravdu vládě, že příslušná ustanovení zákona byla formulována dostatečně přesně na to, aby umožňovala stěžovatelské společnosti (byť případně s využitím právní porady) předvídat, že v důsledku uzavření smlouvy jí vznikne daňová povinnost.
Právo stěžovatelské společnosti na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 proto porušeno nebylo.
Full & Egal Universal Law Academy