© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 8. března 2011 ve věci č. 51201/07 – Červenka proti České republice a č. 51619/07 – Ryjáček proti České republice
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru o zjevné neopodstatněnosti obou stížností poukazujících na porušení práva na přístup k soudu jako součásti práva na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy, kterého se měl dopustit Ústavní soud tím, že odmítl ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání kasační stížnosti.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé byli příslušným správním orgánem postiženi za různá porušení zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kterých se měli dopustit v souvislosti s provozováním taxislužby. Proti jeho rozhodnutím se neúspěšně bránili prostřednictvím odvolání k nadřízenému správnímu orgánu a správní žaloby k soudu. Poté se obrátili přímo na Ústavní soud, který však dospěl k závěru, že nevyčerpali všechny procesní prostředky ochrany práva, které jim zákon poskytuje, jelikož opomněli podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelé se v řízení před Soudem bránili tím, že kasační stížnost lze podat jen z důvodů uvedených v § 103 soudního řádu správního, pod které jejich námitky údajně není možné podřadit (nesprávně zjištěný skutkový stav věci, nepřiměřená výše pokuty). Soud však s jejich názorem nesouhlasil a poukázal na to, že Nejvyšší správní soud se v minulosti zabýval věcně i těmito námitkami, a to dokonce i na základě kasačních stížností podaných týmž právním zástupcem, který zastupoval stěžovatele.
Na rozdíl od případu Faltejsek proti České republice (č. 24021/08, rozsudek ze dne 15. května 2008), který odhaloval v té době ještě neustálený pohled Ústavního soudu na nutnost vyčerpat před podáním ústavní stížnosti žalobu pro zmatečnost v občanském soudním řízení, zde se judikatura Ústavního soudu jeví být jednotná v tom směru, že podání kasační stížnosti ve správním soudnictví vždy vyžadovala. Soud rovněž poznamenal, že stěžovatelé byli soudem prvního stupně poučeni o možnosti podat za stanovených podmínek kasační stížnost. Pokud měli za to, že tyto podmínky nejsou splněny, měli to ve svých ústavních stížnostech vysvětlit; jinak si nemohou stěžovat – jak to činí první stěžovatel – na to, že Ústavní soud nezvážil použití § 75 odst. 2 odst. a) zákona o Ústavním soudu, který Ústavnímu soudu umožňuje případně odhlédnout od nevyčerpání všech zákonem stanovených prostředků ochrany práva. Soud uzavřel, že postup Ústavního soudu lze hodnotit jako motivovaný zájmem na řádném výkonu spravedlnosti, jehož součástí je i princip subsidiarity a ustálenost judikatury.
Full & Egal Universal Law Academy