© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 9. dubna 2009 ve věci č. 76800/01 – Český proti České republice a č. 76801/01 – Kotík proti České republice
Soud dospěl většinou hlasů k závěru, že stížnosti vznesené na poli článků 5 a 6 Úmluvy a napadající celou řadu aspektů trestního řízení vedeného proti stěžovatelům jsou nepřijatelné pro zjevnou neopodstatněnost, opožděnost či neslučitelnost ratione temporis.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé byli v říjnu 1990 obviněni z trestného činu loupeže. První stěžovatel uprchl do Itálie, kde byl v roce 1993 zatčen a odkud byl následně vydán do České republiky. V průběhu trestního řízení byl skutek překvalifikován na vraždu a později na krádež, bylo vyslechnuto přes sto svědků, vypracována řada znaleckých posudků a provedeno množství dalších důkazů. Na základě tohoto komplexního souboru nepřímých důkazů byli stěžovatelé v červenci 2000 odsouzeni shodně k osmi letům odnětí svobody nepodmíněně. Jejich ústavní stížnost i stížnost pro porušení zákona podaná ministrem spravedlnosti v jejich prospěch byly zamítnuty.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud řízení o obou stížnostech spojil a rozhodl o nich jedním rozhodnutím, jelikož stěžovatelé byli spoluobviněnými a jejich námitky se vztahovaly ke stejnému trestnému řízení.
Stěžovatelé v řadě ohledů zpochybňovali řádnost trestního řízení, ve kterém byli odsouzeni, a správnost jeho výsledku. Na žádné z jejich tvrzení však Soud nereflektoval.
Jejich stěžejní námitku na poli článku 6 Úmluvy ohledně nedostatku a nesprávného hodnocení důkazů Soud po analýze průběhu trestního řízení zamítl jako zjevně neopodstatněnou s tím, že české soudy dostatečně odůvodnily, proč by provedení dalších důkazů navrhovaných prvním stěžovatelem bylo zbytečné a irelevantní pro objasnění věci. Soud též shledal, že městský i vrchní soud své rozsudky náležitě a podrobně odůvodnily.
Soud stěžovatelům nedal zapravdu ani v jejich dalším tvrzení, že byli odsouzeni na základě výpovědi spoluobviněného, která byla získána v rozporu se zákonem. Soud konstatoval, že tato námitka je zjevně neopodstatněná, poněvadž soudy k tomuto důkazů nepřihlédly.
Soud následně neuznal ani námitku prvního stěžovatele, podle které bylo trestní řízení protiprávní, jelikož byl z Itálie vydán pro podezření ze spáchání trestného činu loupeže, avšak následně byl skutek v rozporu s dvoustrannou extradiční dohodou překvalifikován na vraždu. Podle Soudu sice tento postup byl v rozporu s extradiční dohodou, ale jelikož byl stěžovatel nakonec odsouzen pro trestný čin krádeže, na který se daná dohoda vztahovala, k porušení jeho práva na spravedlivé řízení nedošlo.
Soud neshledal porušení práva na obhajobu ani v další námitce prvního stěžovatele, že jeho právní zástupce nebyl přítomen výslechu několika svědků, jelikož výpovědi těchto svědků byly následně čteny před soudem, a stěžovatel tak měl možnost se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim.
Námitku stěžovatelů ohledně nepřiměřené délky řízení Soud zamítl, protože stěžovatelé nevyužili nový kompenzační prostředek nápravy zavedený novelou zákona č. 82/1998 Sb. provedenou zákonem č. 160/2006 Sb.
Na poli článku 5 Úmluvy námitku druhého stěžovatele týkající se okolností jeho vzetí do vazby Soud odmítl pro neslučitelnost ratione temporis s Úmluvou, jelikož k němu došlo v říjnu 1990, tedy před vstupem Úmluvy v platnost pro Českou republiku.
Full & Egal Universal Law Academy