© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 4. října 2011 ve věci č. 14549/05 – Colloredo Mansfeldová proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil tuto stížnost na porušení práva na spravedlivý proces a vlastnického práva v souvislosti s restitučním sporem o zámek v Opočně jednomyslně za předčasnou vzhledem k probíhajícímu řízení před Ústavním soudem.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka v roce 1995 zahájila proti památkovému ústavu restituční řízení podle zákona o mimosoudních rehabilitacích týkající se zámku v Opočně a dalších věcí. V první fázi řízení Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou a Krajský soud v Hradci Králové rozhodly, že stěžovatelka nesplňuje podmínky uvedeného zákona, včetně požadavku, aby k přechodu vlastnictví v roce 1942 došlo v důsledku rasové persekuce.
V srpnu 2000 však rozsudky zrušil Nejvyšší soud, který dospěl k opačnému závěru s tím, že věci byly tehdy zabaveny na základě opatření použitelného na Židy, a obiter dictum poznamenal, že výklad zákona nelze zužovat pouze na persekuci vůči Židům. Tomuto výkladu se nižší soudy podřídily a sporné věci byly vydány stěžovatelce, jež byla také zapsána do katastru nemovitostí. Památkový ústav se však obrátil na Ústavní soud, který ve svém nálezu z prosince 2004 rozhodnutí obecných soudů zrušil. Dospěl totiž k závěru, že soudy byly i v občanskoprávním řízení povinny vést z vlastní iniciativy dokazování, čemuž nevyhověly, když nevzaly v úvahu mimo jiné studii o neloajálním chování stěžovatelčina otce za války, kterou Ústavní soud zařadil do spisu z moci úřední. Dále uvedl, že názor o rasové persekuci otce stěžovatelky za druhé světové války byl nesprávný, neboť se dotyčný v dotazníku přihlásil k německé národnosti. Konečně odmítl rozšiřující výklad pojmu rasové persekuce, který zaujal Nejvyšší soud.
Řízení dále pokračovalo před obecnými soudy, které provedly další dokazování a s odvoláním na závazný právní názor Ústavního soudu žalobu zamítly. Stěžovatelka se v únoru 2008 obrátila na Ústavní soud, který dosud nerozhodl. Mezitím proběhlo řízení o určení vlastnictví ke sporným nemovitostem a v lednu 2007 byl stát zapsán do katastru jako vlastník.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatelka poukazovala na to, že byla bez jakéhokoli veřejného zájmu zbavena vlastnického práva ke sporným nemovitostem. Dále napadala spravedlivost řízení u Ústavního soudu, který bez návrhu účastníků řízení vzal v úvahu další důkaz, aniž konal jednání. Navíc vyložil klíčový pojem rasové persekuce překvapivým způsobem, který byl v rozporu s jeho vlastní ustálenou judikaturou i judikaturou Nejvyššího soudu, aniž použil zákonného mechanismu ke změně závazného právního názoru. Tvrdila rovněž, že byla diskriminována na základě svého původu.
Soud konstatoval, že Ústavní soud v prosinci 2004 závazně rozhodl o výkladu klíčového pojmu a že se obecné soudy tomuto výkladu podřídily. Připustil nicméně, že stěžovatelka napadla jejich poslední rozhodnutí u Ústavního soudu a že přitom poukázala na nové argumenty týkající se údajně židovského původu své babičky, který se v předchozí fázi řízení nezdál být relevantní. Z toho důvodu pak také přisvědčil argumentu vlády, že nelze dopředu vyloučit příznivé rozhodnutí Ústavního soudu, jehož je tedy třeba vyčkat. Stížnost je proto předčasná.
Full & Egal Universal Law Academy