Cooperatieve Producentenorganisatie van de Nederlandse Kokkelvisserij U.A. proti Nizozemsku – č. 13645/05
Rozhodnutí ze dne 20. 1. 2009 [III. sekce]
Článek 6
Článek 6-1
Spravedlivé řízení
Kontradiktorní řízení
Odmítnutí Soudního dvora Evropských společenství povolit vedlejšímu účastníku řízení, aby se vyjádřil ke stanovisku generálního advokáta: stížnost nepřijatelná
Skutkový stav – V červenci 1999 a v červenci 2000 získalo stěžovatelské sdružení povolení lovit srdcovky v oblasti chráněné předpisy Evropského společenství v oblasti ochrany životního prostředí.
V roce 2001 zahájily dvě ekologické nevládní organizace soudní řízení, v němž tvrdily, že mechanický lov srdcovek působí v ekologicky zranitelných oblastech dlouhodobé a možná i nenapravitelné škody. Vnitrostátní soud postoupil věc Evropskému soudnímu dvoru (ESD) k rozhodnutí o předběžné otázce podle článku 234 Smlouvy o založení Evropského společenství. Nevládní organizace, stěžovatelské sdružení, žalovaná vláda i Evropská komise předložili ESD svá stanoviska. Po písemné části řízení ESD konal ústní jednání. Později bylo veřejně přečteno poradní stanovisko generálního advokáta. Stěžovatelské sdružení požádalo, aby mu bylo dovoleno předložit k tomuto stanovisku písemné vyjádření, nebo aby byla znovuotevřena ústní část řízení, popřípadě aby bylo jiným způsobem umožněno toto poradní stanovisko revidovat. ESD tyto žádosti zamítl mimo jiné s odůvodněním, že stěžovatelské sdružení nepředložilo žádné konkrétní informace, z nichž by vyplývala nutnost nebo vhodnost znovuotevření ústní části řízení. V roce 2004 vydal ESD předběžné rozhodnutí, v němž vyslovil názor, že podle komunitního práva mohla žalovaná vláda vydat stěžovatelskému sdružení povolení k mechanickému lovu srdcovek za předpokladu, že bylo mimo rozumnou vědeckou pochybnost prokázáno, že podobný lov nepříznivě neovlivní přírodní stanoviště v dané oblasti. Vnitrostátní soud povolil účastníkům řízení písemně se vyjádřit k rozsudku ESD a před vynesením rozsudku provedl ještě jedno ústní jednání. Jelikož nebyly k dispozici vědecké důkazy dokládající opak, považoval za prokázané, že vliv mechanického lovu srdcovek na přírodní stanoviště je pravděpodobně „významný“, a zrušil povolení k lovu srdcovek vydané stěžovatelskému sdružení. To namítalo, že když mu ESD neumožnil vyjádřit se ke stanovisku generálního advokáta, došlo tím k porušení jeho práva na kontradiktorní řízení.
Právní posouzení – článek 6 odst. 1: Soud vycházel z předpokladu, že na řízení o předběžné otázce před ESD bylo možno použít článek 6. Pokud tedy bylo třeba chápat námitky stěžovatelského sdružení tak, že směřují proti samotnému Evropskému společenství, které mělo jako mezinárodní mezivládní organizace vlastní právní subjektivitu a nebylo smluvní stranou Úmluvy, stížnost byla neslučitelná s ustanoveními Úmluvy ratione personae.
Nicméně, vzhledem k tomu, že stížnost stěžovatelského sdružení se vztahovala k intervenci ESD vyžádané vnitrostátním soudem v řízení, které tento soud vedl, vyvstala rovněž otázka odpovědnosti Nizozemského království jako žalovaného (naproti tomu viz Boivin proti 34 členským státům Rady Evropy (rozh.), č. 73250/01, ESLP 2008). Výklad podaný ESD byl závazný a vnitrostátní soud jej nemohl přehlížet. Platila však domněnka, že smluvní strana se neodchýlila od požadavků Úmluvy, pokud jednala v souladu s právními závazky vyplývajícími z jejího členství v mezinárodní organizaci, na niž přenesla část své svrchovanosti, jestliže tato organizace chrání základní práva z hlediska poskytovaných věcných záruk i mechanismů kontroly jejich dodržování způsobem, který je možno považovat alespoň za rovnocenný způsobu ochrany upravenému Úmluvou (viz Bosphorus Hava Yolları Turizm ve Ticaret Anonim Şirketi („Bosphorus Airways“) proti Irsku [velký senát], č. 45036/98, ESLP 2005‑VI). Tato domněnka se proto uplatnila nejen ohledně jednání smluvní strany, ale též ve vztahu k řízením probíhajícím v rámci mezinárodní organizace samotné a zejména k řízení před ESD. Tato ochrana nemusela být identická s ochranou poskytovanou článkem 6 Úmluvy; domněnka by mohla být vyvrácena pouze tehdy, pokud by se s ohledem na okolnosti konkrétního případu ukázalo, že ochrana práv vyplývajících z Úmluvy je zjevně nedostatečná. Při zkoumání otázky, zda řízení před ESD poskytovalo rovnocennou ochranu stěžovatelových práv, Soud považoval za významnou možnost upravenou v článku 61 jednacího řádu ESD – kterou bylo třeba akceptovat jako reálnou, nikoli jen teoretickou – nařídit znovuotevření ústní části řízení poté, co generální advokát přednesl svoje stanovisko, pokud by to ESD považoval za nezbytné, a dále skutečnost, že návrhy jednoho z účastníků řízení na znovuotevření řízení byly meritorně posouzeny. Vnitrostátní soud mohl kromě toho postoupit Evropskému soudnímu dvoru další předběžnou otázku, pokud by dospěl k závěru, že sám není schopen ve věci na základě prvního rozhodnutí o předběžné otázce rozhodnout. Ve světle těchto úvah stěžovatelské sdružení nedokázalo vyvrátit domněnku, že řízení před ESD poskytovalo rovnocennou ochranu jeho právům.
Závěr: stížnost nepřijatelná (zjevně neopodstatněná).
Full & Egal Universal Law Academy