© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 8. října 2013 ve věci č. 62235/12 a 57725/12 – Da Conceição Mateus a Santos Januário proti Portugalsku
Senát druhé sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že stížnosti, v nichž stěžovatelé namítali porušení svého práva na ochranu majetku (článek 1 Protokolu č. 1), k němuž mělo dojít z důvodu dočasného odebrání 13. a 14. důchodu, jsou zjevně neopodstatněné.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé, občané Portugalska, byli v rámci důchodového systému pro veřejný sektor oprávněni pobírat důchod spolu s tzv. příspěvky na dovolenou a na Vánoce ve výši odpovídající měsíčnímu důchodu. V dubnu 2011 Portugalsko z důvodů finanční krize požádalo o finanční pomoc Evropskou unii (EU), Evropskou centrální banku (ECB) a Mezinárodní měnový fond (IMF). Poskytnutí této pomoci bylo podmíněno dodržováním konkrétních opatření např. v oblasti ekonomiky či daňové a sociální politiky. V důsledku implementace těchto opatření byl v témže roce přijat zákon o státním rozpočtu, který stanovil, že uvedené příspěvky na dovolenou a Vánoce budou sníženy, a to po dobu trvání ekonomické a finanční asistence ze strany EU, ECB a IMF. V lednu roku 2012 podala skupina poslanců ústavní stížnost, ve které namítali, že daný zákon porušuje právo na sociální zabezpečení a princip rovnosti, jelikož uvedené škrty se týkaly stejnou měrou rozdílných skupin osob. Ústavní soud dospěl k závěru, že zákon o státním rozpočtu porušil uvedený princip rovnosti, a shledal jej protiústavním. Zároveň však konstatoval, že s ohledem na nutnost včasné implementace opatření vyplývajících ze závazků Portugalska vůči EU, ECB a IMF není možné, aby byla v tak krátkém časovém úseku přijata nová opatření, která by byla v souladu s Ústavou. Ústavní soud dodal, že jelikož se jedná o věc mimořádně důležitého veřejného zájmu, dané rozhodnutí o neústavnosti nabude účinnosti až později. Ústavní soud odsunutím účinnosti umožnil, aby mohlo být v roce 2012 provedeno snížení příspěvků.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1
Soud úvodem připomněl, že práva zakotvená článkem 1 Protokolu č. 1 se plně uplatní i v případech týkajících se důchodů. Tento článek však nezaručuje právo na důchod o určité výši (srov. Skorkiewicz proti Polsku, č. 39860/98, rozhodnutí ze dne 1 června 1999), jelikož Úmluva neomezuje smluvní státy v jejich svobodě (ne)vytvořit systém sociálního zabezpečení či stanovit druh a výši příspěvků, které budou v rámci tohoto systému poskytovány. Pokud však smluvní stát v rámci své právní úpravy zakotví právo na důchod, pak je dle Soudu nutno toto právo chápat jako majetkový zájem, jemuž se dostává ochrany vyplývající z článku 1 Protokolu č. 1 (srov. Andrejeva proti Litvě, č. 55707/00, rozsudek velkého senátu ze dne 18. února 2009, § 77). Snížení garantovaného důchodu může dle Soudu představovat zásah do majetkových práv, který musí být odůvodněný (Valkov a ostatní proti Bulharsku, č. 2033/04, č. 19125/04 a další, rozsudek ze dne 25. října 2011, § 71).
V projednávané věci Soud shledal, že stěžovatelé měli v roce 2012 zákonný nárok na příspěvky na dovolenou a Vánoce. Měli tedy majetkový zájem spadající do působnosti článku 1 Protokolu č. 1.
Soud dále připomněl, že majetkové právo chráněné článkem 1 Protokolu č. 1 lze omezit jen na základě zákona. V projednávané věci Ústavní soud shledal zákon o státním rozpočtu protiústavním, zároveň však umožnil, aby zákonná úprava zůstala účinná až do konce roku 2012, a to na základě čl. 282 odst. 4 Ústavy, který umožňuje, aby účinky vyslovení protiústavnosti zákona byly ve výjimečných případech odloženy. Snížení příspěvků na dovolenou a na Vánoce bylo tedy dle Soudu stanoveno na základě zákona.
Soud dále uvedl, že jakýkoliv zásah do majetkového práva musí sledovat legitimní cíl. Při stanovení těchto cílů je státům ponechán široký prostor pro uvážení, zejména pak v oblasti hospodářské a sociální politiky. Šíře prostoru pro uvážení je větší, pokud stát v rámci svých cílů stanoví priority v alokování limitovaných státních finančních zdrojů (srov. Pentiacova a ostatní proti Moldavsku, č. 14462/03, rozhodnutí ze dne 4. ledna 2005, Huc proti Rumunsku a Německu, č. 7269/05, rozhodnutí ze dne 1. prosince 2009 a Koufaki a Adedy proti Řecku, č. 57665/12 a č. 57657, rozhodnutí ze dne 7. května 2013). Prostor pro uvážení však není neomezený, jelikož státy musí dbát na dosažení rovnováhy mezi obecnými zájmy společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce tak, aby v důsledku zásahu státu nebyl jednotlivec nucen nést nepřiměřené a nadměrné břemeno.
Při posuzování přiměřenosti daného opatření je nutno zejména zohlednit skutečnost, zda právo stěžovatelů na důchod bylo daným opatřením porušeno v takové míře, že vyústilo v zásah do samotné podstaty práva. Dle ustálené judikatury Soudu lze přerušení či úplné odebrání příspěvku poskytovaného v rámci důchodového systému, vede-li ke ztrátě prostředků na živobytí, v zásadě považovat za porušení práva na ochranu majetku, avšak na druhou stranu přiměřené a rozumné snížení těchto podpor v rozporu s článkem 1 Protokolu č. 1 zpravidla nebude (srov. Janković proti Chorvatsku, č. 43440/98, rozhodnutí ze dne 12. října 2000, Schwengel proti Německu, č. 52442/99, rozhodnutí ze dne 2. března 2000, či Lakićević a ostatní proti Černé Hoře a Srbsku, č. 27458/06 a další, rozsudek ze dne 13. prosince 2011).
V projednávané věci dospěl Soud k závěru, že snížení příspěvků na dovolenou a Vánoce bylo stanoveno zákonem o státním rozpočtu s cílem snížit veřejné výdaje, přičemž tyto kroky byly součástí širšího programu finanční pomoci, v rámci kterého EU, ECB a IMF asistovaly Portugalsku v dosažení ekonomického oživení. Již sama skutečnost, že program takové důležitosti musel být přijat, vypovídá o závažnosti portugalské ekonomické krize. Soud konstatoval, že škrty v důchodovém systému byly zcela zřejmě činěny ve veřejném zájmu. Obdobně jako v případě Řecka (viz Koufaki a Adedy proti Řecku, č. 57665/12 a č. 57657, rozhodnutí ze dne 7. května 2013) byla uvedená opatření přijata v extrémní ekonomické situaci, avšak na rozdíl od řeckých opatření měla pouze přechodný charakter.
Ohledně otázky, zda byla dodržena rovnováha mezi obecnými zájmy společnosti a požadavky na ochranu základních práv stěžovatelů, Soud konstatoval, že základní výměra důchodů stěžovatelů se nezměnila (opatření se dotkla pouze příspěvků na dovolenou a Vánoce). Navíc bylo snížení těchto příspěvků naplánováno pouze na přechodné období tří let. Zásah do majetkového práva tak byl ze strany státu zákonně omezen jak časovým tak kvantitativním hlediskem (v případě stěžovatelů došlo ke snížení celkové částky ročního důchodu o necelých 11 %). S ohledem na tyto skutečnosti dospěl Soud k závěru, že snížení důchodů v rámci veřejného sektoru za účelem snížení schodku státního rozpočtu nebylo nepřiměřené, a to ani vzhledem ke skutečnosti, že v soukromém sektoru taková opatření přijata nebyla. Soud konečně dodal, že jelikož stát nevybočil z prostoru pro uvážení, který mu článek 1 Protokolu č. 1 v této oblasti ponechává, není úkolem Soudu rozhodovat o tom, zda mohla a měla být ke snížení deficitu státního rozpočtu zvažována jiná alternativní opatření.
Soud uzavřel, že ve světle ekonomické a finanční krize, které Portugalsko čelilo, a s ohledem na dočasnost a omezený rozsah daných opatření, stěžovatelé nebyli nuceni nést nepřiměřené a nadměrné břemeno. Jejich stížnosti proto Soud prohlásil za nepřijatelné pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy