© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 27. srpna 2013 ve věci č. 38275/10 – Luc De Ram a ostatní proti Francii
Senát páté sekce Soudu dospěl jednomyslně k závěru, že právní úprava příjmení dětí, jejíž přechodná ustanovení zavádí rozdílná pravidla na základě kritéria věku dětí, neporušila zákaz diskriminace a nedošlo tak k porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy. Stížnost byla shledána nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
První stěžovatel, pan Luc de Ram (belgický občan), a jeho manželka, paní Jossia Berou (francouzská občanka), mají dcery Aurore a Aëla (druhá a třetí stěžovatelka), narozené v letech 1986 a 1989. Do matriky byly obě dcery zapsány dle tehdy platných právních předpisů pod příjmením otce. Rodiče se v souladu s tehdy platnými právními předpisy dohodli, že v běžném styku budou jejich děti užívat příjmení obou rodičů (De Ram-Berou). V březnu 2002 byl přijat nový zákon, podle kterého mohly od 1. ledna 2005 nově narozené děti nést příjmení obou rodičů. Přechodná ustanovení nicméně umožňovala rodičům dříve narozených dětí (za podmínky, že nestaršímu dítěti nebylo k 1. září 2003 více jak 13 let) požádat o dodatečný zápis příjmení druhého z rodičů k příjmení dětí.
V červnu 2003 stěžovatel požádal o změnu příjmení obou nezletilých dcer, jelikož od narození bydlely v Belgii, kde měly v úředním styku problém s uznáním jimi běžně užívaného příjmení. Žádost byla zamítnuta a rozhodnutí potvrdily jako správné následně všechny soudní instance, včetně Ústavní rady v prosinci 2009.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy
První stěžovatel namítal rozdílné zacházení založené na pohlaví rodičů, jelikož před přijetím novely zákona v březnu 2002 si nemohly děti za příjmení otce přidat příjmení matky.
Soud k této námitce uvedl, že první stěžovatel není „obětí“ diskriminace ve smyslu článku 34 Úmluvy, jelikož děti na základě právní úpravy platné do března 2002 nesly jeho jméno. Matka dětí, jejíž jméno děti mít nemohly, nebyla ani účastníkem vnitrostátního řízení o změně příjmení dětí, ani řízení před Soudem.
Stěžovatelé dále namítali, že děti s ohledem na svůj věk nemohly využít zákona z března 2002, jelikož se vztahuje až na děti narozené od 1 září 1990.
Soud připomněl, že podle ustálené judikatury doplňuje článek 14 Úmluvy ostatní ustanovení Úmluvy a Protokolů. Neexistuje samostatně, ale uplatní se výhradně při výkonu jiných práv a svobod zaručených Úmluvou. Soud dále konstatoval, že článek 8 Úmluvy sice nehovoří explicitně o jménu, které se však, jakožto prostředek identifikace osoby a soudržnosti k rodině, týká jak soukromého tak rodinného života. Skutečnost, že stát a společnost má zájem na regulaci otázek spojených s tvorbou a změnou příjmení, ho nevylučuje z práva na respektování soukromého a rodinného života. Otázka změn jmen a příjmení proto spadá pod článek 8 Úmluvy (srov. např. Burghartz proti Švýcarsku, č. 16213/90, rozsudek ze dne 22. února 1994 či Stjerna proti Finsku, č. 18131/91, rozsudek ze dne 25. listopadu 1994).
V projednávané věci Soud konstatoval, že nezapsání příjmení obou rodičů jako příjmení dětí, které užívají v běžném styku, ovlivňuje jejich soukromý a rodinný život, a proto spadá pod články 8 a 14 Úmluvy. Připomněl však, že v otázce úpravy podmínek změn jmen a příjmení fyzických osob státy požívají širokého prostoru pro uvážení a úkolem Soudu není zaujmout místo příslušných vnitrostátních orgánů a určit nejvhodnější politiku v dané věci (srov. Stjerna proti Finsku, cit. výše). Přezkoumávaný rozdílný režim vyplývající z předmětné právní úpravy (včetně jeho přechodných ustanovení) Soud vyhodnotil jako objektivní a rozumný. Předmětná právní úprava byla totiž dle Soudu zjevně výsledkem vyvažování zájmu na zachování právní jistoty a neměnnosti údajů zapsaných do matričních knih a zájmu jednotlivců na doplnění provedených zápisů. Ve vztahu ke zvolenému kritériu věku dětí v přechodném ustanovení Soud uvedl, že jej nepovařuje za svévolné, jelikož zvolená věková hranice odpovídá věku, od kterého mají nezletilé děti přiznáno právo spolurozhodnout o změně svého jména. Soud proto konstatoval, že přechodné ustanovení sledovalo legitimní cíl, na jehož základě bylo možné ospravedlnit rozdílné zacházení. Soud konečně považoval za podstatné, že obě děti mohly v průběhu celé školní docházky v Belgii užívat v běžném styku obě příjmení a mohou tak činit i dále. Důsledky rozdílného zacházení proto dle Soudu nebyly ve vztahu k sledovanému legitimnímu cíli nepřiměřené.
Full & Egal Universal Law Academy