© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 17. května 2011 ve věci č. 31380/08 – Dědič proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost týkající se přiměřenosti délky soudního řízení, a to pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
V říjnu 1999 byl stěžovateli s okamžitou platností zrušen pracovní poměr pro porušení pracovní kázně, v prosinci 1999 stěžovatel podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu na neplatnost tohoto úkonu zaměstnavatele. V lednu 2001 se ve věci konalo první jednání. V říjnu 2002 doplnil stěžovatel žalobu a požadoval náhradu za ušlý výdělek, tento návrh byl odmítnut v prosinci 2002. V březnu 2003 obvodní soud vydal rozsudek, ve kterém shledal, že zrušení pracovního poměru bylo neplatné z důvodu absence řádného doručení. V listopadu 2003 obvodní soud vynesl další rozsudek, kterým doplnil výrok, že pracovní poměr stěžovatele k žalovanému trvá. V březnu 2004 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele, když shledal, že v řízení dříve došlo k průtahům, nicméně v dané fázi by byl zásah Ústavního soudu nadbytečný. V dubnu 2004 Městský soud v Praze potvrdil první rozsudek obvodního soudu a současně změnil jeho doplňující rozsudek tak, že trvání pracovního poměru je samo o sobě zřejmé. V červnu 2005 Nejvyšší soud zrušil na základě dovolání druhou část rozsudku odvolacího soudu. Městský soud v návaznosti na to v listopadu 2005 potvrdil doplňující rozsudek soudu prvního stupně.
V lednu 2007 stěžovatel uplatnil nárok na zadostiučinění ve výši 300 000 Kč podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. V září 2007 Ministerstvo spravedlnosti uznalo nepřiměřenou délku řízení, současně však shledalo, že samotné uznání je pro stěžovatele dostatečným zadostiučiněním. V červnu 2008 zamítl obvodní soud žalobu stěžovatele dle stejného zákona. To potvrdil rozsudkem z ledna 2009 i městský soud.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Stěžovatel namítal, že délka řízení v pracovněprávní věci byla nepřiměřená ve smyslu článku 6 Úmluvy.
Soud nejprve uvedl, že stěžovatele je namístě nadále považovat za oběť porušení Úmluvy, neboť jakkoli ministerstvo uznalo průtahy v řízení, vnitrostátní orgány současně nepřiznaly žádnou finanční kompenzaci, což zde v kontextu absence účinných nástrojů k urychlení řízení ke splnění podmínek ztráty postavení oběti nepostačuje.
Soud si dále povšiml, že řízení trvalo zhruba šest let, odehrávalo se před třemi soudními instancemi, nebylo zvláště složité a mělo pro stěžovatele zásadní význam. Zatímco u obvodního soudu došlo k určitým průtahům, soudy vyšších stupňů jednaly urychleně. Stěžovatel do určité míry přispěl k délce řízení, když mj. dodatečně doplnil žalobu a nedostatečně označil svědky, které navrhoval předvolat. Navíc podal ústavní stížnost, jakkoli ta dle judikatury Soudu není účinným prostředkem nápravy ve vztahu k délce řízení. Konečně neplatnost zrušení pracovního poměru byla soudem rozhodnuta již v květnu 2004.
Soud pak na základě své judikatury dospěl k závěru, že v tomto kontextu dané řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, a to navzdory předchozímu uznání určitých průtahů ze strany vnitrostátních orgánů. Soud proto prohlásil stížnost v celém rozsahu za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
Full & Egal Universal Law Academy