© Ministry of Justice of the Czech Republic, . [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, . [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 6. ledna 2009 ve věci č. 5297/03 – Dosoudil a Chytráčková proti České republice
Senát páté sekce Soudu prohlásil jednomyslně za nepřijatelnou stížnost týkající se tvrzeného porušení práva na účinný vnitrostátní prostředek nápravy, tvrzeného porušení práva na respektování majetku v důsledku nepřiměřené délky řízení a nevykonání rozsudku v restitučním řízení a tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces v důsledku stejných skutečností zčásti pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelé se návrhem z března 1992 podaným k Okresnímu soudu v Benešově domáhali vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uzavřít s nimi dle zákona o mimosoudních rehabilitacích dohodu o vydání věci do jejich podílového spoluvlastnictví, a to tovární haly s příslušenstvím a s pozemkem a dále nezastavěné parcely. V září 2001 byl vyhlášen soudem prvního stupně rozsudek, kterým soud vyhověl žalobě ve vztahu k prvnímu stěžovateli a zamítl žalobu pro pozdní uplatnění nároku vůči druhé stěžovatelce. Soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s prvním stěžovatelem dohodu o vydání 4/5 předmětných nemovitostí, jak to požadoval stěžovatel ve svém závěrečném návrhu. V lednu 2003 Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek ve věci samé, který nabyl právní moci v dubnu 2003, kdy byl také okresním soudem zaslán Katastrálnímu úřadu v Benešově. V říjnu 2003 odmítl Ústavní soud ústavní stížnosti prvního stěžovatele, v červnu 2004 zamítl Nejvyšší soud dovolání žalovaného; tento rozsudek nabyl právní moci počátkem srpna 2004.
V červenci 2003 podal první stěžovatel žalobu proti společnosti H. I. spol. s r. o. o vyklizení nemovitostí s tím, že je vlastníkem jejich 4/5. V červnu 2005 řízení skončilo uzavřením smíru, v srpnu 2003 podal stěžovatel proti této společnosti také žalobu o dlužný nájem za dobu trvání řízení o vyklizení nemovitostí.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
a) Tvrzené porušení práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a práva na účinný prostředek nápravy (článek 13 Úmluvy)
Ohledně tvrzeného porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě Soud vyslovil nepřijatelnost v důsledku nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy, a to nově zavedeného kompenzačního prostředku upraveného zákonem č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb. Odkázal přitom na svoje rozhodnutí Vokurka proti České republice (č. 40552/02, rozhodnutí ze dne 16. října 2007), v němž shledal tento prostředek a priori účinným prostředkem nápravy nepřiměřených délek řízení.
Ve vztahu k tvrzení stěžovatelů, že nebyl vykonán rozsudek v restitučním řízení, kterým soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s prvním stěžovatelem dohodu o vydání 4/5 předmětných nemovitostí, Soud konstatoval, že vlastnické právo stěžovatele bylo zapsáno do katastru nemovitostí. Skutečnost, že nemovitosti byly žalovaným pronajaty třetí osobě, proti které podal první stěžovatel žalobu o vyklizení, je ve vztahu k výkonu rozsudku v restitučním řízení irelevantní. Soud proto označil tuto část stížnosti za zjevně neopodstatněnou.
V souladu se svými závěry ohledně účinnosti kompenzačního prostředku nápravy nepřiměřených délek soudních řízení vyslovil Soud též zjevnou neopodstatněnost stížnosti na porušení článku 13 Úmluvy.
b) Tvrzené porušení práva na pokojné užívání majetku (článek 1 Protokolu č. 1)
Ohledně tvrzeného porušení tohoto článku v důsledku nepřiměřené délky restitučního řízení Soud konstatoval, že zákon č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb. stanoví, že poškozený má nárok na náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávný úřední postup zahrnuje i nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Současně odkázal na svoje rozhodnutí ve věci Petr proti České republice (č. 13608/03, rozhodnutí ze dne 26. února 2008), kdy dospěl k závěru, že tento prostředek nápravy musí být vyčerpán též ohledně tvrzení o porušení článku 1 Protokolu č. 1 v důsledku nepřiměřené délky řízení. První stěžovatel nepožádal o náhradu majetkové škody dle výše uvedeného zákona, a jeho stížnost proto Soud prohlásil za nepřijatelnou pro nevyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy.
Ve vztahu k tvrzenému porušení článku 1 Protokolu č. 1 v důsledku nevykonání rozsudku v restitučním řízení Soud s odkazem na svoje zjištění, že konečný rozsudek byl vykonán a první stěžovatel navíc zahájil další řízení o zaplacení nájemného, prohlásil stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o druhou stěžovatelku, Soud konstatoval, že její restituční žaloba byla zamítnuta, a nemůže proto tvrdit, že je obětí porušení svých vlastnických práv ve smyslu článku 34 Úmluvy, neboť tato práva jí nebyla nikdy přiznána. Stížnost na porušení článku 1 Protokolu č. 1 ve vztahu ke druhé stěžovatelce je proto dle Soudu neslučitelná s Úmluvou ratione personae.
Full & Egal Universal Law Academy