© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
Anotace rozhodnutí ze dne 17. února 2004 ve věci č. 62796/00 – Ermannová proti České republice
Senát druhé sekce Soudu prohlásil stížnost, v níž stěžovatelka z důvodu nepříznivého vyjádření o její pověsti sepsaného starostou obce pro potřeby řízení o náhradě škody namítala porušení svého práva na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy, jakož i porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, za nepřijatelnou pro zjevnou neopodstatněnost.
(i) Okolnosti případu
Stěžovatelka podala v roce 1996 žalobu na náhradu škody. V průběhu tohoto řízení požádal příslušný soud v souladu s § 128 občanského soudního řádu obecní úřad v místě bydliště stěžovatelky o vyjádření k její pověsti. V tomto vyjádření, předloženém starostou obce, se mimo jiné uvádělo, že pověst stěžovatelky v místě bydliště je velmi špatná, neboť často vyhledává a iniciuje konflikty se svými spoluobčany. Starosta obce rovněž zpochybnil věrohodnost stěžovatelky.
Proti těmto nařčením se stěžovatelka bránila v samostatném řízení o ochranu osobnosti. V něm namítala, že učiněnými výroky došlo k porušení její důstojnosti a ke snížení její občanské cti. Její tvrzení byla na vnitrostátní úrovni odmítnuta soudy všech instancí, včetně Ústavního soudu, jako zjevně neopodstatněná.
(ii) Odůvodnění rozhodnutí Soudu
Soud uvedl, že přestože napadené výroky představovaly zásah do práv stěžovatelky zaručených článkem 8 Úmluvy, jelikož předmětné vyjádření neobsahovalo pouze holá fakta o chování stěžovatelky v obci, nýbrž i stanovisko úředního orgánu k její věrohodnosti, byl tento zásah ospravedlněn okolnostmi případu.
Podle Soudu národní orgány při hodnocení napadených výroků zachovaly rozumnou rovnováhu mezi zájmem stěžovatelky na ochraně soukromí a zájmem obecního úřadu na plnění zákonné povinnosti podle § 128 občanského soudního řádu. Soud se ztotožnil s míněním národních orgánů, podle nichž starosta obce při podání vyjádření pouze plnil svou zákonnou povinnost, neměl v úmyslu stěžovatelku jakkoli poškodit a jednal v dobré víře. Krom toho, napadené výroky se zakládaly na objektivně ověřitelných skutečnostech a nevybočovaly z mezí jejich legitimní interpretace. Konečně, obsah předmětného vyjádření mohla stěžovatelka napadnout v řízení, v jehož rámci bylo podáno (tj. v řízení o náhradě škody), což ovšem neučinila.
Soud uzavřel, že národní orgány postupovaly přiměřeným a rozumným způsobem. Z toho důvodu stížnost na porušení článku 8 Úmluvy odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Jako zjevně neopodstatněnou Soud odmítl rovněž stížnost na porušení čl.6 odst. 1 Úmluvy. To mělo dle stěžovatelky spočívat v tom, že vnitrostátní soudy napadené výroky nezkoumaly dostatečně podrobným způsobem. Soud uvedl, že tato část stížnosti má stejný faktický základ jako stížnost na porušení článku 8 Úmluvy, pročež i ona musí býti odmítnuta.
Full & Egal Universal Law Academy