© Ministerstvo spravedlnosti České republiky, www.justice.cz. [Překlad již zveřejněný na oficiální webové stránce Ministerstva spravedlnosti České republiky.] Povolení k opětnému zveřejnění tohoto překladu bylo uděleno Ministerstvem spravedlnosti České republiky pouze pro účely zařazení do databáze Soudu HUDOC.
© Ministry of Justice of the Czech Republic, www.justice.cz. [Translation already published on the official website of the Ministry of Justice of the Czech Republic.] Permission to re-publish this translation has been granted by the Ministry of Justice of the Czech Republic for the sole purpose of its inclusion in the Court’s database HUDOC.
Anotace rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva
Rozsudek ze dne 5. března 2019 ve věci č. 57884/17 – Eiseman-Renyard a ostatní proti Spojenému království
Senát páté sekce Soudu jednomyslně odmítl pro zjevnou neopodstatněnost stížnost, ve které bylo namítáno porušení práva stěžovatelů na svobodu chráněného čl. 5 odst. 1 písm. b) a c) Úmluvy s ohledem na to, že byli z důvodu ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti v době konání královské svatby na několik hodin preventivně zadrženi na policejních stanicích v Londýně.
I.Skutkové okolnosti
Osm stěžovatelů bylo v dubnu 2011 v den svatby vévody a vévodkyně z Cambridge zadrženo po několik hodin na různých místech v centru Londýna z důvodu za účelem předejití hrozícímu narušení veřejného pořádku. Stěžovatelé pocházeli z různých společenských skupin. Jeden ze stěžovatelů, který se dlouhodobě angažoval v republikánské politice a dříve byl odsouzen za spáchání méně závažných trestných činů, byl zadržen při cestě na pouliční party „Ne královské svatbě“ organizovanou skupinou Republikáni. Další dvě stěžovatelky neměly žádnou trestní minulost. V den zadržení byly převlečené za zombie, když se chtěly zúčastnit pikniku organizovaného skupinou „Teplý odpor“. Zadrženy byly policisty, kteří dostali informaci, že lidé převlečení za zombie budou údajně házet na svatební průvod namísto konfet červy. Zbylí stěžovatelé byli zadrženi při cestě na party „Ne královské svatbě“. Policisté u nich nalezli transparenty „Demokracii teď: je správné a vhodné zemřít za svou zemi“ a „Právo protestovat/trestat bez trestných činů/provádět neohlášené prohlídky“ a dále megafon, helmu a šátek. Stěžovatelé byli bez jakéhokoli obvinění propuštěni ještě tentýž den odpoledne, jakmile svatba skončila a policie vyhodnotila, že nebezpečí narušení veřejného pořádku pominulo. Délka zadržení stěžovatelů byla různá, u nikoho nepřesáhla 6 hodin.
Stěžovatelé spolu s dalšími zadrženými podali žádost o soudní přezkum svého zadržení. Soudy na třech stupních však jejich žalobu zamítly s odůvodněním, že u všech stěžovatelů existovaly rozumné důvody pro obavu, že se dopustí narušení veřejného pořádku, a zbavení svobody bylo tudíž v souladu se zákonem a Úmluvou.
II.Odůvodnění rozhodnutí Soudu
K tvrzenému porušení článku 5 Úmluvy
Stěžovatelé namítali, že jejich zadržení a zbavení svobody bylo nepřiměřené, jelikož neexistovala žádná konkrétní či zvláštní povinnost ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy, kterou by před svým zadržením porušili. Dále namítali porušení čl. 5 odst. 1 písm. c) s tím že účel jejich zadržení a zbavení svobody byl pouze preventivní.
a)Obecné zásady
Soud zopakoval, že zbavení svobody ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy je přípustné s cílem zajistit splnění konkrétní povinnosti stanovené zákonem, která již vůči osobě existuje a kterou tato osoba dosud nesplnila, a nikoli coby sankce za porušení povinnosti (S., V. a A. proti Dánsku, č. 35553/12, č. 36678/12 a č. 36711/12, rozsudek velkého senátu ze dne 22. října 2018, § 79–80). Soud dále připomněl, že široký výklad přípustnosti zbavení svobody dle čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy by vedl k důsledkům neslučitelným s pojmem právního státu, ze něhož celá Úmluva vychází (S., V. a A. proti Dánsku, cit. výše, § 87).
K požadavku účelu uvedenému v čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy Soud připomněl, že není nutné jej použít na případy preventivního zbavení svobody uvedené v druhé části tohoto ustanovení. Požadavek účelu by měl být vykládán s určitou mírou pružnosti, která bude vycházet z toho, zda je osoba zadržena pro účely jejího předvedení před soud a rozhodnutí o zákonnosti zbavení svobody, či zda má být ještě předtím propuštěna. Za podmínky dostupnosti záruk zakotvených v čl. 5 odst. 3 a 5 by neměla být podmínka účelu překážkou pro krátkodobé zadržení.
b)Použití obecných zásad na projednávanou věc
Soud na základě závěrů vyslovených velkým senátem ve věci S., V. a A. proti Dánsku (cit. výše) shledal, že čl. 5 odst. 1 písm. b) Úmluvy na zbavení svobody stěžovatelů vztahovat nelze, neboť stěžovatelům nebyly stejně jako v citované věci uděleny žádné konkrétní pokyny a nebyli upozorněni na důsledky jejich případného nedodržení. Nebyli ani vyzváni k tomu, aby se nějakého chování vyvarovali. Soud proto přistoupil k posouzení zbavení svobody podle čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy.
Přestože mezi stěžovateli a vládou nebyl spor o zákonnost zbavení svobody podle vnitrostátního práva, Soud podotkl, že soulad s vnitrostátním právem pro posouzení zákonnosti zbavení svobody není dostačující. Článek 5 odst. 1 Úmluvy vyžaduje, aby jakékoli zbavení svobody bylo v souladu s účelem ochrany jednotlivců před svévolným jednáním (viz S., V. a A. proti Dánsku, cit. výše, § 74). V daném kontextu to znamená, že trestný čin by měl být konkrétní a specifický, zejména pokud jde o místo a čas jeho spáchání a oběti, a že orgány musejí poskytnout některé skutečnosti nebo informace, které by přesvědčily objektivního pozorovatele, že dotyčná osoba by konkrétní trestný čin spáchala, kdyby jí v tom nebylo preventivně zbavením svobody zabráněno (S., V. a A. proti Dánsku, cit. výše, § 127).
V případě stěžovatelů vzal Soud za prokázané, že jejich zadržení naplňovalo výše uvedené podmínky. Trestný čin narušení veřejného pořádku, kvůli kterému byli zadrženi, byl za daných okolností dostatečně určitý. S ohledem na okolnosti konání královské svatby spočívající ve velikosti davů a mezinárodním zájmu, spolu s vážností aktuální hrozby terorismu ve Spojeném království by objektivní pozorovatel byl přesvědčen, že stěžovatelé by s největší pravděpodobností spáchali daný trestný čin, pokud by jim v tom jejich zadržením nebylo zabráněno. Soud dodal, že stěžovatelé byli propuštěni, jakmile bezprostřední riziko pominulo, a ve všech případech trvalo zadržení několik hodin, což Soud považuje v případě preventivního zbavení svobody obecně za přiměřené (S., V. a A. proti Dánsku, cit. výše, § 125).
Soud dal zapravdu vnitrostátním soudům v jejich závěru, že policie měla dobré důvody považovat zadržení stěžovatelů za nezbytné, aby bylo zabráněno narušení veřejného pořádku, a současně nebylo možné přijmout mírnější opatření, která by byla dostačující k pokrytí míry rizika. Podle Soudu vnitrostátní soudy ve svých rozhodnutích provedly komplexní přezkum skutkového stavu a judikatury Soudu a jejich závěry se ukázaly jako důvodné.
Soud proto dospěl k závěru, že vnitrostátní soudy nastolily spravedlivou rovnováhu mezi významem práva na svobodu a potřebou zabránit stěžovatelům narušovat veřejný pořádek a ohrožovat bezpečnost jednotlivců a veřejnou bezpečnost.
Full & Egal Universal Law Academy