STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA
L. A. GEELHOEDA
přednesené dne 15. července 2004 (1)
Věc C‑420/02
Komise Evropských společenství
proti
Řecké republice
„Nesplnění povinností státem – Porušení článků 4 a 9 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech, ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991“
I – Úvod
1. V projednávané věci předložené v souladu s článkem 226 ES se Komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Řecká republika tím, že nepřijala nezbytná opatření, aby zajistila, že odpady ukládané na místě Péra Galini v územním obvodu nómos Héraklion (Řecko), budou využity nebo odstraněny bez ohrožení lidského zdraví a bez ohrožení vod, ovzduší, půdy, rostlin a živočichů, bez obtěžování hlukem nebo zápachem, a tím, že vydala k provozování tohoto zařízení povolení, které neobsahuje nezbytné informace, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 4 a 9 směrnice 75/442/EHS o odpadech, ve znění směrnice 91/156/EHS (dále jen „směrnice“)(2).
II – Právní rámec
2. Článek 4 směrnice stanoví:
„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že odpady se budou odstraňovat bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí, zejména:
– bez ohrožení vod, ovzduší, půdy, rostlin a živočichů,
– bez obtěžování hlukem nebo zápachem,
– bez nepříznivého ovlivňování krajiny nebo míst zvláštního zájmu.
Členské státy rovněž učiní nezbytná opatření pro zákaz svévolného opuštění, nepovoleného ukládání a nekontrolovaného odstraňování odpadů.“
3. Podle čl. 9 odst. 1 směrnice:
„V zájmu provedení článků 4, 5 a 7 musí každá organizace nebo podnik, který provádí operace uvedené v příloze II A, získat povolení od příslušného orgánu podle článku 6.
[…]“
III – Řízení
4. V návaznosti na informace získané v souvislosti s peticemi adresovanými Evropskému parlamentu ohledně nepovolené skládky odpadů na místě Péra Galini a provozování této skládky bez povolení, Komise dopisem ze dne 23. února 2000 požádala řecké úřady o poskytnutí dalších informací o podmínkách provozování skládky.
5. Řecká vláda odpověděla dopisem ze dne 10. května 2000, jenž následovaly v prosinci 2000 konzultace a další dopis řecké vlády ze dne 20. března 2001. Poskytnuté informace však Komisi nepřesvědčily, že Řecká republika jednala v souladu s povinnostmi, které pro ni vyplývají z článků 4 a 9 směrnice. Proto řecké vládě zaslala dne 24. dubna 2001 výzvu dopisem.
6. S ohledem na skutečnost, že řecké úřady dosud nepřijaly odpovídající opatření pro dosažení souladu s příslušnými ustanoveními směrnice jako reakci na výzvu dopisem, Komise zaslala 21. prosince 2001 Řecké republice odůvodněné stanovisko. I po uplynutí lhůty dvou měsíců, určené v odůvodněném stanovisku, tedy dne 20. února 2002, řecké úřady podle názoru Komise nedosáhly souladu se směrnicí. Proto podala projednávanou žalobu, která byla zapsána do rejstříku v kanceláři Soudního dvora dne 21. listopadu 2002.
IV – Posouzení výtek formulovaných Komisí
7. Řecká republika uznává, že nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z článku 9 směrnice, zajistit, aby zařízení na zpracování odpadů získalo povolení splňující některé požadavky, neboť provozní povolení pro skládku na místě Péra Galini bylo zrušeno Dioikitiko Protodikeio (soud prvního stupně) v Héraklionu. To znamená, že je nutné přezkoumat pouze údajné porušení článku 4 směrnice.
8. Článek 4 ukládá členským státům přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, že odpady budou odstraňovány bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí, zejména: bez ohrožení vod, ovzduší, půdy, rostlin a živočichů, bez obtěžování hlukem nebo zápachem, bez nepříznivého ovlivňování krajiny nebo míst zvláštního zájmu.
9. Jak již Soudní dvůr objasnil, přestože „toto ustanovení neupřesňuje konkrétní obsah opatření, která musí být přijata, aby bylo zajištěno že odpady budou odstraňovány bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí, nic to nemění na tom, že zavazuje členské státy, pokud jde o cíl, jehož má být dosaženo, byť ponechává členským státům určité volné uvážení při posouzení nezbytnosti těchto opatření“. V zásadě tudíž není možné z nesouladu faktické situace s cíli stanovenými v článku 4 prvním pododstavci směrnice přímo vyvozovat, že dotyčný členský stát nutně nesplnil povinnosti vyžadované tímto ustanovením, totiž že nepřijal nezbytná opatření, aby zajistil, že odpady se budou odstraňovat bez ohrožení lidského zdraví a bez poškozování životního prostředí. Přetrvávání této faktické situace však, zejména pokud způsobuje značné zhoršení životního prostředí v průběhu delší doby bez zásahu příslušných orgánů, může prozrazovat, že členské státy překročily volné uvážení, které jim přiznává toto ustanovení(3).
10. Komise tvrdí, že provoz skládky (od roku 1994) v místě Péra Galini v nómomu Héraklion na Krétě je zdrojem znečištění životního prostředí a představuje riziko pro zdraví místních obyvatel. Opatření k zabránění dalšího znečištění (drenáž, stoky, mříže, protipožární zóny, zakrývání odpadů pískem) jsou ve světle článku 4 nedostatečná k zajištění řádného fungování zařízení. Komise uvádí, že tato opatření musí být doprovázena hydrologickou studií a analýzou nepropustnosti podloží, jakož i jinými ochrannými opatřeními. Zdůrazňuje, že podle zprávy sestavené nómomem Héraklion v lednu 2002 filtrát není ohraničen ochranným náspem, který byl pro tento účel zbudován, a teče do potoka a následně se dostává do moře. Dále nebylo prokázáno, že skály tvořící podloží lokality byly nepropustné tak, aby bránily znečištění podzemních vod. Navíc nebyly prováděny žádné periodické kontroly, kvalita vody nebyla sledována a bioplyn nebyl shromažďován a zpracováván. Programy a plány odpadového hospodaření, na které se odvolávaly řecká úřady, nedospěly dále než do stadia studií. Komise dále zdůraznila, že ve skutečnosti řecké úřady nezpochybňují skutečnost, že skládka neodpovídá řeckým právním předpisům, jak bylo potvrzeno zrušením provozního povolení Dioikitiko Protodikeiov Héraklionu. Z toho vyvozuje, že nepřijetím účinných opatření k ochraně životního prostředí a zdraví místní populace před znečištěním způsobeným skládkou Péra Galini, překročila Řecká republika meze posuzovací pravomoci, kterých požívá podle článku 4 směrnice.
11. V průběhu ústní části řízení se Komise odvolávala na technický spis, který jí byl zaslán řeckou vládou dne 17. listopadu 2003, ve kterém byly stanoveny podmínky zaměřené na zajištění fungování skládky způsobem, který by neohrožoval životní prostředí nebo lidské zdraví. Tyto podmínky se však měly použít v neupřesněné době v budoucnosti a jistě nebyly používány v závěru období, které Komise ve svém odůvodněném stanovisku určila.
12. Řecká vláda tvrdí, že s ohledem na opatření přijatá ohledně dotčeného místa, nepřekročila meze posuzovací pravomoci, které článek 4 ponechává členským státům. Uplatňuje, že způsob, kterým skládka v současné době funguje, neohrožuje životní prostředí nebo lidské zdraví. Zpráva, na kterou se Komise odkazuje, byla sestavena po místní inspekci, jež se uskutečnila v době, kdy okolnosti byly obzvláště nepříznivé kvůli nepřetržitým silným dešťům. Podle jiné zprávy z března roku 2003 je odpadní voda shromažďována ve vodotěsných cisternách a recyklována na místě. Zpráva o dopadech na životní prostředí zaměřená na obnovu tohoto místa provedené v rámci regionálního plánu odpadového hospodářství, byla předložena dne 10. února 2003. Navíc zdůrazňuje, že nepropustnost skal tvořících podloží skládky byla potvrzena geologickou zprávou vytvořenou pro účely provedení plánu odpadového hospodářství. Měření kvality vody příslušnými úřady neodhalila překročení platných limitů. Dále se řecká vláda odvolává na regionální plán odpadového hospodářství pro Krétu, který mimo jiné předpokládá vytvoření a provoz zařízení „XYTA“. Žádost o poskytnutí finančních prostředků z Fondu soudržnosti na financování výstavby tohoto zařízení byla sestavena v roce 2003. Po spuštění provozu tohoto zařízení bude skládka Péra Galini uzavřena. Řecká vláda dále zmiňuje plán pro výstavbu zařízení pro recyklaci obalových materiálů. Původně měl být tento záměr realizován v závěru roku 2003, v duplice byl tento údaj nahrazen rokem 2004.
13. Podle ustálené judikatury Soudního dvora se existence nesplnění povinnosti posuzuje vzhledem ke stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku(4), v projednávaném případě dne 20. února 2002. Ve světle výkladu článku 4 Soudním dvorem (uvedeném výše v bodu 9) otázka, která má být zodpovězena, je, zda v té době Řecká republika překročila meze posuzovací pravomoci, jichž požívá v souladu s tímto ustanovením tím, že nepřijala odpovídající opatření k zabránění znečištění životního prostředí ze skládky Péra Galini.
14. Aby bylo možné určit, zda se jedná o takový případ, musí být poukázáno na to, že navzdory existenci mezí posuzovací pravomoci, pokud jde o opatření, jež mají být přijata, jsou členské státy vázány povinností zajistit dosažení cílů směrnice. Cílem článku 4 směrnice je zajistit, aby odpady byly zpracovány nebo likvidovány způsobem, který není škodlivý lidskému zdraví či nevede ke zhoršení kvality životního prostředí. Soudní dvůr připustil, že ojedinělé případy zpracování odpadů způsobem, který není v souladu se směrnicí, nemusí být dostatečné pro to, aby došlo k porušení článku 4 směrnice. Pokud však taková ojedinělá porušení nabudou strukturální povahy, mohou svědčit o porušení směrnice. V tomto ohledu Soudní dvůr odkazuje na přetrvávající situaci nesouladu se směrnicí vedoucí k významnému zhoršování životního prostředí po dlouhou dobu(5). Musí být proto zkoumáno, zda situace na skládce Péra Galini mohla být považována za takovou strukturální situaci na konci dvouměsíční lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku Komise ze dne 21. prosince 2001.
15. Z procesních písemností ve spisu a z informací poskytnutých na jednání konaném dne 24. června 2004 se jeví, že, že skládka na místě Péra Galini je v provozu od roku 1992 a problémy týkající se životního prostředí byly zmiňovány v návaznosti na inspekci provedenou vnitrostátními úřady dne 11. února 1998. Od té doby je skládka v provozu bez přerušení, a to přinejmenším do zahájení tohoto řízení. Tento časový rámec jasně naznačuje, že problém je strukturální povahy. Dodávám, že skutečnost, že tato věc vzešla z petice Evropskému parlamentu také naznačuje, že se jedná o problém trvající delší dobu.
16. Tam, kde Komise cituje vnitrostátní zprávu o inspekci provedené dne 24. ledna 2002, která potvrzuje její postoj, a řecká vláda se dovolává zprávy navazující na návštěvu zařízení dne 12. března 2003, jež vyvrací zjištění první zprávy, nepokládám tyto dokumenty samotné za rozhodující. Z hlavního protiargumentu řecké vlády a z jejích vyjádřených učiněných v ústní části jednání lze vyrozumět, že jsou připravovány různé plány a studie na různých úrovních vlády zaměřené na zlepšení zařízení na zpracování odpadů na Krétě. Pokud se jedná o skládku na místě Péra Galini, tyto plány předpokládají její obnovu a definitivní uzavření poté, co navrhované zařízení „XYTA“ bude uvedeno do provozu. Toho nebylo dosaženo do 25. března 2003, tedy do data dupliky řecké vlády. Nejenže vlastní existence těchto plánů naznačuje uznání hrozby, kterou skládka Péra Galini představuje pro životní prostředí a lidské zdraví, ale ukazuje též jasně, že tyto plány neměly účinek ani nevyústily v přijetí odpovídajících opatření v závěru lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku Komise.
17. V důsledku toho musí být rozhodnuto, že Řecká republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice.
V – Závěry
18. S ohledem na výše uvedené navrhuji, aby Soudní dvůr:
– určil, že Řecká republika tím, že nepřijala nezbytná opatření, aby zajistila, že odpady ukládané na místě Péra Galini v územním obvodu nómos Héraklion (Řecko) budou využity nebo odstraněny bez ohrožení lidského zdraví a bez ohrožení vod, ovzduší, půdy, rostlin a živočichů, bez obtěžování hlukem nebo zápachem, a tím, že vydala k provozování tohoto zařízení povolení, které neobsahuje nezbytné informace, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článků 4 a 9 směrnice 75/442/EHS o odpadech, ve znění směrnice 91/156/EHS;
– uložil Řecké republice náhradu nákladů řízení.
1 – Původní jazyk: angličtina.
2– Směrnice Rady 75/448/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech (Úř. věst. L 194, s. 39), ve znění směrnice Rady 91/156/EHS ze dne 18. března 1991 (Úř. věst. L 78, s. 32; Zvl. vyd. 15/02, s. 3).
3– Rozsudek ze dne 9. listopadu 1999, Komise v. Itálie (C-365/97, Recueil, s. I‑7773, body 67 a 68.
4– Viz mimo jiné rozsudky ze dne 20. března 2003, Komise v. Itálie (C-143/02,, Recueil, s. I‑2877, bod 11), a ze dne 12. června 2003, Komise v. Španělsko (C-446/01, Recueil, s. I-6053, bod 15).
5– Viz rozsudek uvedený výše v poznámce pod čarou 3, bod 68.
Full & Egal Universal Law Academy