Věc C‑87/02
Komise Evropských společenství
v.
Italská republika
„Nesplnění povinnosti státem – Životní prostředí – Směrnice 85/337/EHS – Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů – Záměr ,Lotto zero‛”
Shrnutí rozsudku
1. Členské státy – Povinnosti – Provedení směrnic – Nesplnění povinnosti – Odůvodnění vycházející z přičitatelnosti nesplnění povinnosti decentralizovaným orgánům – Nepřípustnost
(Článek 226 ES)
2. Žaloba pro nesplnění povinnosti – Vnitrostátní opatření neslučitelná s právem Společenství – Existence vnitrostátních právních prostředků – Nedostatek vlivu na podání žaloby pro nesplnění povinnosti
(Článek 226 ES)
3. Životní prostředí – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Směrnice 85/337 – Povinnost posouzení záměrů z kategorií uvedených v příloze II – Posuzovací pravomoc členských států – Dosah a omezení
(Směrnice Rady 85/337, čl. 4 odst. 2)
1. Okolnost, že členský stát svěřil svým regionům provedení směrnic, nemůže mít žádný vliv na použití článku 226 ES. Členský stát totiž nemůže namítat situace ve svém vnitřním řádu, aby tak odůvodnil nedodržení povinností a lhůt plynoucích ze směrnic Společenství. Jestliže je každý členský stát oprávněn rozdělit podle toho, jak uzná za vhodné, normativní pravomoci uvnitř státu, i přesto zůstává na základě článku 226 ES jediným odpovědným vůči Společenství za dodržování povinností, které pro něj vyplývají z práva Společenství.
(viz bod 38)
2. Podání žaloby před vnitrostátní soud proti rozhodnutí vnitrostátního orgánu, na něž se vztahuje řízení pro nesplnění povinnosti, a rozhodnutí tohoto soudu nerozhodnout o odkladu výkonu tohoto rozhodnutí nemohou mít vliv na přípustnost žaloby pro nesplnění povinnosti podané Komisí. Existence právních prostředků dostupných u vnitrostátních soudů nemůže být na újmu podání žaloby podle článku 226 ES vzhledem k tomu, že tyto dvě žaloby sledují různé cíle a mají různé účinky.
(viz bod 39)
3. Článek 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 85/337 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, uvádí pouze příkladmo metody, které mohou členské státy použít, aby určily ze záměrů uvedených v příloze II ty, u nichž je třeba provádět posouzení ve smyslu směrnice.
V důsledku toho přiznává směrnice 85/337 členským státům prostor pro volné uvážení, a nebrání jim tak používat jiné metody, aby určily záměry vyžadující posouzení vlivů na životní prostředí v souladu se směrnicí. Směrnice tedy nijak nevylučuje z těchto metod tu, která by spočívala v označení, na základě individuálního přezkumu každého dotčeného záměru nebo na základě vnitrostátního právního předpisu, určitého záměru spadajícího pod přílohu II směrnice za záměr nepodléhající postupu posuzování jeho vlivů na životní prostředí.
Nicméně skutečnost, že členský stát má určitý prostor pro volné uvážení připomenutý v předcházejícím bodě, nestačí sama o sobě pro vynětí určitého záměru z postupu posuzování ve smyslu směrnice. Kdyby tomu bylo jinak, prostor pro volné uvážení přiznaný členským státům čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337 by jimi mohl být použit k vynětí určitého záměru z povinnosti posouzení, zatímco z důvodu své povahy, svého rozsahu nebo svého umístění by tento záměr mohl mít významný vliv na životní prostředí.
V důsledku toho, bez ohledu na metodu zvolenou členským státem pro určení, zda určitý záměr vyžaduje, nebo nevyžaduje posouzení, tj. určení určitého záměru prostřednictvím právních předpisů nebo po individuálním přezkumu záměru, tato metoda nesmí být na újmu cíli směrnice spočívajícímu v tom, že žádný záměr, který by mohl mít významný vliv na životní prostředí ve smyslu směrnice, není vyňat z posouzení, ledaže by určitý vyňatý záměr mohl být považován na základě celkového posouzení za nezpůsobilý mít značný vliv na životní prostředí.
V tomto ohledu musí rozhodnutí, kterým má příslušný vnitrostátní orgán za to, že povaha záměru nevyžaduje, aby bylo provedeno posouzení jeho vlivů na životní prostředí, obsahovat nebo k němu musí být přiloženy všechny skutečnosti umožňující kontrolu, zda je založeno na odpovídajícím předběžném ověření provedeném v souladu s požadavky směrnice 85/337.
(viz body 41 až 44, 49)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (prvního senátu)
10. června 2004(1)
Porušení povinnosti státem – Životní prostředí – Směrnice 85/337/EHS – Posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů – Záměr ,Lotto zero‛
Ve věci C-87/02,
Komise Evropských společenství, zastoupená M. van Beekem a R. Amorosim, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Italské republice, zastoupené M. Massellou Duccim Terim, avvocato dello Stato, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti podaná Komisí Evropských společenství proti Italské republice směřující k určení, že Italská republika tím, že region Abruzze neověřil, zda stavební záměr mimoměstského okruhu v Teramo (záměr známý pod jménem „Lotto zero – Variante, tra Teramo (Itálie) e Giulianova, alla strada statale SS 80“) patřící mezi záměry uvedené v příloze II směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40) vyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10 této směrnice, nesplnila své povinnosti, které jí jsou uloženy na základě čl. 4 odst. 2 této směrnice,
SOUDNÍ DVŮR (první senát),,
ve složení P. Jann, předseda senátu, A. Rosas (zpravodaj) a A. La Pergola, R. Silva de Lapuerta a K. Lenaerts, soudci,
generální advokát: D. Ruiz-Jarabo Colomer,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 8. ledna 2004,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem na zahájení řízení doručeným do kanceláře Soudního dvora dne 13. března 2002 podala Komise Evropských společenství na základě článku 226 ES žalobu směřující k určení, že Italská republika tím, že region Abruzze neověřil, zda stavební záměr mimoměstského okruhu v Teramo (Itálie) (záměr známý pod jménem „Lotto zero – Variante, tra Teramo e Giulianova, alla strada statale SS 80“) patřící mezi záměry uvedené v příloze II směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. L 175, s. 40) vyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10 této směrnice, nesplnila své povinnosti, které jí jsou uloženy na základě čl. 4 odst. 2 této směrnice.
Právní rámec
Právní úprava Společenství
2 Směrnice 85/337 se podle svého čl. 1 odst. 1 vztahuje na posuzování vlivů na životní prostředí těch veřejných a soukromých záměrů, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí.
3 Podle odstavce 2 téhož článku se záměrem rozumí:
„– provádění stavebních prací nebo výstavba jiných zařízení nebo děl,
– jiné zásahy do přírodního prostředí a krajiny včetně těch, které se týkají těžby nerostných surovin“.
4 Článek 2 odst. 1 směrnice 85/337 stanoví:
„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby ještě před vydáním povolení byly záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, posouzeny z hlediska svých vlivů.Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.“
5 Článek 4 směrnice 85/337 stanoví:
„1. S výhradou čl. 2 odst. 3 podléhají záměry kategorií uvedených v příloze I posouzení v souladu s články 5 až 10.
2. Záměry z kategorií uvedených v příloze II podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10, pokud členské státy usoudí, že to jejich povaha vyžaduje.
Za tím účelem mohou členské státy mimo jiné upřesnit určité druhy záměrů, u nichž je třeba provádět posouzení, nebo mohou stanovit kritéria nebo prahové hodnoty umožňující určit, které ze záměrů z kategorií uvedených v příloze II musí podléhat posouzení v souladu s články 5 až 10.“
6 Příloha II směrnice 85/337 týkající se záměrů posuzovaných podle čl. 4 odst. 2 uvádí v bodě 10 nazvaném „Záměry v oblasti infrastruktury“ pod písm. d) :
„Výstavba silnic, přístavů včetně rybářských přístavů, a letišť (záměry neuvedené v příloze I)“.
7 Článek 5 směrnice 85/337 v podstatě upřesňuje minimální informace, které musí oznamovatel poskytnout. Článek 6 ukládá členským státům učinit opatření nezbytná proto, aby byly uvědomeny dotyčné orgány a veřejnost a aby měly možnost vyjádřit své stanovisko před zahájením uskutečňování záměru. Článek 8 ukládá příslušným orgánům brát v úvahu informace shromážděné v souladu s články 5 a 6. Článek 9 zakládá povinnost příslušných orgánů uvědomit dotyčnou veřejnost o rozhodnutí, které bylo přijato, a o podmínkách k němu případně připojených.
8 Směrnice 85/337 ve svém článku 12 stanoví, že členské státy učiní opatření nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do tří let od jejího oznámení. Členským státům byla oznámena dne 3. července 1985.
9 Tato směrnice byla změněna směrnicí Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997 (Úř. věst. L 73, s. 5), jejíž čl. 3 odst. 1 stanoví provedení nejpozději do 14. března 1999. Směrnice 97/11 nebyla tedy použitelná v době dotčených skutečností v této věci.
10 Článek 4 odst. 2 an. směrnice 85/337, ve znění směrnice 97/11, stanoví:
„2. S výhradou čl. 2 odst. 3 určí členské státy pro záměry uvedené v příloze II:
a) na základě přezkoumání každého jednotlivého případu
nebo
b) prahových hodnot nebo kritérií stanovených členským státem,
zda záměry podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10.
Členské státy se mohou rozhodnout používat oba postupy uvedené v písm. a) a b).
3. Při přezkoumávání každého jednotlivého případu nebo při stanovení kritérií nebo prahových hodnot podle odstavce 2 jsou brána v úvahu odpovídající kritéria výběru uvedená v příloze III.
4. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí přijatá příslušnými orgány podle odstavce 2 byla zpřístupněna veřejnosti.“
Vnitrostátní právní úprava
11 Dekret prezidenta Republiky ze dne 12. dubna 1996 nazvaný „Atto di indirizzo e coordinamento per l´attuazione dell´art. 40, comma 1, della L. 22 febbraio 1994, n° 146, concernente disposizioni in materia di valutazione di impatto ambientale“ („Orientační a koordinační akt pro použití čl. 40 odst. 1 zákona č. 146 ze dne 22. února 1994 týkajícího se ustanovení v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí“, GURI č. 210 ze dne 7. září 1996, s. 28, dále jen „dekret ze dne 12. dubna 1996“) ve svém článku 1 stanoví:
„1. Kraje a samostatné provincie Trento a Bolzano dbají na to, aby pro záměry uvedené v přílohách A a B bylo použití postupu posuzování vlivů na životní prostředí prováděno v souladu s ustanoveními směrnice 85/337/EHS, v souladu se směrnými pokyny obsaženými v tomto aktu.
[…]
4. Záměry uvedené v příloze B, které se, i když jen částečně, nacházejí uvnitř chráněných přírodních oblastí vymezených zákonem č. 394 ze dne 6. prosince 1991, podléhají postupu posuzování vlivů na životní prostředí.
[…]
6. Pokud jde o záměry vyjmenované v příloze B, které se nenacházejí v chráněných přírodních oblastech, příslušný orgán ověří v souladu s podmínkami v článku 10 a na základě skutečností uvedených v příloze D, zda povaha záměru vyžaduje zahájení postupu posuzování vlivů na životní prostředí.“
12 Článek 10 odst. 1 a 2 dekretu ze dne 12. dubna 1996 stanoví:
„1. Pokud jde o záměry uvedené v čl. 1 odst. 6, oznamovatel nebo orgán, který předkládá návrh, požádá o ověření předvídané v tomtéž odstavci. Informace, které musí oznamovatel nebo orgán, který předkládá návrh, poskytnout pro toto ověření, se týkají popisu záměru a údajů nezbytných pro poznání a posouzení hlavních vlivů, které záměr může mít na životní prostředí.
2. Příslušný orgán se vysloví do 60 dnů na základě skutečností, které jsou uvedeny v příloze D, a uvede případná opatření umožňující zmírnit vlivy a kontrolovat práce nebo zařízení. Po uplynutí výše uvedené lhůty je záměr v případě nečinnosti příslušného orgánu považován za vyňatý z postupu. Kraje a samostatné provincie Trento a Bolzano učiní nezbytná opatření, aby seznam, pro který bylo žádáno ověření, a příslušné výsledky byly zveřejněny.“
13 Příloha B dekretu ze dne 12. dubna 1996 týkající se druhů záměrů uvedených v čl. 1 odst. 4 tohoto dekretu uvádí v bodě 7 písm. g) a h):
„g) Vedlejší mimoměstské silnice,
h) Výstavba obchvatových silnic v městských oblastech nebo posílení stávajících čtyř nebo víceproudových silnic o délce, v městské oblasti, více než 1 500 metrů.“
14 Příloha D dekretu ze dne 12. dubna 1996 uvádí skutečnosti, ke kterým musí příslušný orgán přihlédnout při přezkumu povahy a umístění záměru v rámci ověření předvídaném v čl. 1 šestém pododstavci tohoto dekretu.
15 Region Abruzze provedl dekret ze dne 12. dubna 1996 regionálním zákonem č. 112 ze dne 23. září 1997, nazvaným „Norme urgenti per il recepimento del decreto del Presidente della Repubblica 12 aprile 1996“ („Naléhavá pravidla pro provedení dekretu prezidenta Republiky ze dne 12. dubna 1996“).
Postup před zahájením soudního řízení
16 Z návrhu na zahájení řízení podaného Komisí vyplývá, že dne 11. května 1998 Komise požádala italské orgány, aby jí o záměru Lotto zero poskytly informace. Podle informací, které měla Komise v daném okamžiku k dispozici, byl tento záměr povolen, aniž by byl proveden postup posuzování vlivů na životní prostředí a aniž by byl předmětem předběžného ověření, které by určilo nezbytnost posouzení vlivů na životní prostředí.
17 Komise byla informována v rámci otázky položené členem Evropského parlamentu, že předmětem záměru byla výstavba silnice spočívající v úseku rychlostního obchvatu širokého 10,50 metru, který by zahrnoval čtyři mosty a čtyři tunely. Silnice, která by vedla přes oblast bytové zástavby vzdálenou několik metrů od historického středu obce Teramo v Abruzze (Itálie), by zasáhla do koryta řeky Tordino, která je předmětem záměru zhodnocení životního prostředí, nazvaného „Fiume Tordino medio corso“, financovaného Společenstvím. Tato oblast byla navržena Italskou republikou jako lokalita významná pro Společenství v postupu směřujícímu k vytvoření evropské ekologické sítě nazvané „Natura 2000“ ve smyslu směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, s. 7).
18 Dopisem ze dne 23. července 1998 Italská republika potvrdila Komisi, že záměr se skutečně týká výstavby dvouproudové silnice o šířce 10,50 metru a o neupřesněné délce, jejíž úsek vedoucí přes území obce Teramo zasahuje do pravé části říčního koryta řeky Tordino a měří 5 440 metrů na délku, z čehož je 2 260 metrů mostů a 930 metrů tunelů.
19 Ze vzájemné korespondence mezi Komisí, italským ministerstvem životního prostředí a Stálým zastoupením vyplývá, že dne 12. března 1999 schválil region Abruzze provedení díla a že zvláštní komisař jmenovaný pro toto dílo rozhodl nepředložit zásah ani k posouzení vlivů na životní prostředí, ani k předběžnému ověření.
20 Ministerstvo připomnělo dopisem ze dne 21. května 1999 požadavky zavedené dekretem ze dne 12. dubna 1996 a vyzvalo zvláštního komisaře pro provedení záměru a region Abruzze odůvodnit rozhodnutí, že tento záměr nepodléhá posouzení vlivů ani předběžnému ověření. Zvláštní komisař tedy požádal region Abruzze, aby zahájil regionální řízení stanovené pro ověření slučitelnosti se životním prostředím v souladu s dekretem ze dne 12. dubna 1996.
21 Projekt byl předložen k postupu určenému k ověření, zda musí být předmětem posouzení vlivů na životní prostředí. Vzhledem zejména k tomu, že dotčená oblast nebyla součástí oblastí chráněných ve smyslu zákona č. 394/91 a regionálního zákona č. 38/96, region Abruzze v regionálním dekretu č. 25/99, prot. č. 3624 ze dne 15. listopadu 1999 rozhodl vydat příznivé stanovisko o ověření slučitelnosti se životním prostředím, a tedy vyjmout záměr z postupu posuzování vlivů na životní prostředí.
22 Dopisem ze dne 30. května 2000 předaném Komisi přípisem stálého zastoupení ze dne 16. června 2000 upřesnilo italské ministerstvo životního prostředí, že regionální dekret č. 25/99 byl přijat na základě příznivého stanoviska Comitato di Coordinamento Regionale sulla Valutazione di Impatto Ambiente (krajský koordinační výbor pro posuzování vlivů na životní prostředí, dále jen „koordinační výbor“) č. 3/76 ze dne 22. října 1999, které odkazovalo na stanovisko stavebních orgánů, které nebylo v regionálním dekretu č. 25/99 zmiňováno. Dekret nijak nevysvětlil toto opomenutí a neposkytl žádný argument na podporu rozhodnutí přijatého regionální správou.
23 Dne 24. října 2000 zaslala Komise Italské republice výzvu, ve které uvedla, že ze skutečností, které má k dispozici, se nejeví, že region Abruzze předložil dotčený záměr spadající pod přílohu II směrnice 85/337 k ověření určenému stanovit, zda jeho povaha vyžaduje posouzení ve smyslu článků 5 až 10 této směrnice.
24 Vzhledem k tomu, že různé odpovědi italských orgánů na tuto výzvu nebyly Komisí považovány za uspokojující, Komise zaslala Italské republice dopisem ze dne 18. července 2001 odůvodněné stanovisko stanovící Italské republice lhůtu dva měsíce k učinění opatření nezbytných k tomu, aby mu vyhověla.
Řízení před Soudním dvorem
25 Soudní dvůr rozhodl položit Italské republice a Komisi různé otázky a požádat je o předložení několika dokumentů. Zejména požádal Italskou republiku, aby předložila stanovisko stavebních orgánů uvedené v rámci postupu před zahájením řízení. Po přezkumu odpovědí a dokumentů Soudní dvůr na základě článku 44a jednacího řádu rozhodl, že řízení nebude zahrnovat ústní část.
K věci samé
Argumenty účastníků řízení
26 Komise připomíná, že na základě čl. 4 odst. 2 prvního pododstavce směrnice 85/337 podléhají záměry z kategorií uvedených v příloze II posouzení v souladu s články 5 až 10, pokud členské státy usoudí, že to jejich povaha vyžaduje. Čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 85/337 opravňuje členské státy zejména stanovit kritéria nebo prahové hodnoty umožňující určit, které ze záměrů z kategorií uvedených v příloze II musí podléhat posouzení v souladu s články 5 až 10.
27 Komise upřesňuje, že jak vyplývá z rozsudku ze dne 16. září 1999, WWF a další (C-435/97, Recueil, s. I-5613), neexistuje-li právní předpis, který upřesňuje předem a celkově záměry, které podléhají postupu posuzování vlivů na životní prostředí, mají členské státy pravomoc vyjmout určitý záměr z tohoto postupu pouze po konkrétním přezkumu tohoto záměru, který na základě úplného posouzení vysvětlí důvody, proč nemůže mít vliv na životní prostředí.
28 Dekretem ze dne 12. dubna 1996 Italská republika neupřesnila předem a celkově, v souladu s čl. 4 odst. 2 druhým pododstavcem směrnice 85/337, u kterých záměrů musí být provedeno posouzení vlivů na životní prostředí. Omezila se na stanovení těch, které mohou být předmětem ověření majícího určit nezbytnost provést posouzení vlivu na životní prostředí. Tak tomu bylo v případě záměrů uvedených v příloze B dekretu ze dne 12. dubna 1996, zejména v bodě 7 písm. g) (vedlejší mimoměstské silnice) nebo písm. h) (výstavba obchvatových silnic v městských oblastech nebo posílení stávajících čtyř nebo víceproudových silnic o délce, v městské oblasti, více než 1 500 metrů), odpovídajících záměrům stanoveným v příloze II směrnice 85/337, zejména bodu 10 písm. d) a e) (výstavba letišť, silnic, přístavů, včetně rybářských přístavů).
29 Záměr Lotto zero odpovídající záměrům předvídaným těmito ustanoveními měl podléhat ověření a rozhodnutí o neprovedení posouzení v souladu s články 5 až 10 směrnice 85/337 mělo být jasně a přesně odůvodněno. Rozhodnutí nepředložit záměr k posouzení však neuvádí žádné dopředu určené kritérium posuzování a ani nevysvětluje, zda ověření předvídané v čl. 1 šestém pododstavci dekretu ze dne 12. dubna 1996 bylo vykonáno a v případě, že ano, jakým způsobem. Způsob, kterým je regionální dekret č. 25/99 odůvodněn, tak vede k domněnce, že region Abruzze neověřil, zda bylo nezbytné provést posouzení záměru v souladu s články 5 až 10 směrnice 85/337. Ve své replice Komise upřesňuje, že se stanoviskem koordinačního výboru, na které odkazuje dekret č. 25/99, nebyla nikdy seznámena.
30 Zdůrazňuje, že i když obsah a mechanismus ověření předvídaného v čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337 byly stanoveny až směrnicí 97/11, která mění směrnici 85/337, ale není na tento případ použitelná, nelze připustit, aby byly zcela zanedbány a aby rozhodnutí neobsahovalo žádné odůvodnění.
31 Krom toho tvrzení, podle kterého zamítnutí žalob podaných sdruženími na ochranu životního prostředí vnitrostátními soudy brání Komisi ověřit, zda členský stát splnil povinnosti plynoucí ze směrnice, je zcela neopodstatněné a v rozporu s judikaturou Soudního dvora. Z výše uvedeného rozsudku WWF a další skutečně vyplývá, že přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, zda příslušné orgány správně posoudily významný charakter vlivů záměru na životní prostředí. To však nevylučuje, aby Soudní dvůr mohl rozhodnout o povinnostech členských států plynoucích z čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337, a aby tak Komise měla na základě pravomocí, které jí přiznává článek 226 ES, povinnost zasáhnout, aby oznámila porušení ustanovení práva Společenství.
32 Komise konečně zdůrazňuje, že členský stát musí odpovídat nejen za porušení povinností svou ústřední vládou, ale také za porušení svou místní správou a decentralizovanou samosprávou.
33 Italská republika připomíná okolnosti přijetí regionálního dekretu č. 25/99 ze dne 15. listopadu 1999 regionem Abruzze.
34 Pokud jde o odůvodnění tohoto rozhodnutí, tvrdí, že čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337 umožňuje ověřit v každém případě, zda záměr musí podléhat posouzení. Tato směrnice tak stanoví přijetí výslovného opatření před provedením posouzení záměru. V důsledku toho je odůvodněné umožnit příslušným orgánům nevyjádřit se, není-li třeba posouzení, a uložit jim přijmout formální opatření pouze tehdy, musí-li záměr podléhat posouzení vlivů.
35 Taková je podmínka stanovená čl. 10 odst. 2 dekretu ze dne 12. dubna 1996, podle které v případě, že se příslušný orgán domnívá, že není nutné provést posouzení, může se nevyjádřit, což odpovídá rozhodnutí o ukončení ověřovacího postupu.
36 Italská republika popírá v každém případě vytýkané porušení povinnosti, protože příslušný vnitrostátní orgán přijal výslovné opatření, tj. dekret č. 25/99 odůvodněný odkazem na stanovisko koordinačního výboru.
37 Připomíná, že, jak vyplývá z výše uvedeného rozsudku WWF a další, přísluší vnitrostátnímu soudu ověřit, zda příslušné orgány správně posoudily významný charakter vlivů záměru na životní prostředí. V tomto případě byl záměr Lotto zero předložen ke kontrole Tribunale amministrativo regionale del Lazio prostřednictvím žaloby podané Associazione Italiana Nostra-Onlus a Associazione Italiana per il World Wildlife Fund. Tento soud usnesením ze dne 21. června 2000 zamítl žádost o odklad výkonu napadených rozhodnutí týkajících se tohoto záměru.
Závěry Soudního dvora
38 Úvodem je namístě připomenout, že okolnost, že členský stát svěřil svým regionům provedení směrnic, nemůže mít žádný vliv na použití článku 226 ES. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že členský stát nemůže namítat situace ve svém vnitřním řádu, aby tak odůvodnil nedodržení povinností a lhůt plynoucích ze směrnic Společenství. Jestliže je každý členský stát oprávněn rozdělit podle toho, jak uzná za vhodné, normativní pravomoci uvnitř státu, i přesto zůstává na základě článku 226 ES jediným odpovědným vůči Společenství za dodržování povinností, které pro něj vyplývají z práva Společenství (rozsudek ze dne 13. prosince 1991, Komise v. Itálie, C-33/90, Recueil, s. I-5987, bod 24; v tomto smyslu rovněž usnesení ze dne 1. října 1997, C-180/97, Regione Toscana v. Komise, Recueil, s. I-5245, bod 7). V tomto případě tak není důležité, že porušení povinnosti vyplývá z rozhodnutí regionu Abruzze.
39 Krom toho podání žaloby před vnitrostátní soud proti rozhodnutí vnitrostátního orgánu, na něž se vztahuje řízení pro nesplnění povinnosti, a rozhodnutí tohoto soudu nerozhodnout o odkladu výkonu tohoto rozhodnutí nemohou mít vliv na přípustnost žaloby pro nesplnění povinnosti podané Komisí. Existence právních prostředků dostupných u vnitrostátních soudů nemůže být na újmu podání žaloby podle článku 226 ES vzhledem k tomu, že tyto dvě žaloby sledují různé cíle a mají různé účinky (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 17. února 1970, Komise v. Itálie, 31/69, Recueil, s. 25, bod 9, a ze dne 18. března 1986, Komise v. Belgie, 85/85, Recueil, s. 1149, bod 24).
40 Pokud jde o tuto žalobu, je vhodné připomenout, že v souladu s čl. 4 odst. 2 prvním pododstavcem směrnice 85/337 záměry z kategorií uvedených v příloze II podléhají posouzení v souladu s články 5 až 10, pokud členské státy usoudí, že to jejich povaha vyžaduje. Čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec této směrnice stanoví, že „členské státy mohou zejména upřesnit určité druhy záměrů, u nichž je třeba provádět posouzení, nebo mohou stanovit kritéria nebo prahové hodnoty umožňující určit, které ze záměrů z kategorií uvedených v příloze II musí podléhat posouzení v souladu s články 5 až 10“.
41 Soudní dvůr již rozhodl, že čl. 4 odst. 2 druhý pododstavec směrnice 85/337 uvádí pouze příkladmo metody, které mohou členské státy použít, aby určily ze záměrů uvedených v příloze II ty, u nichž je třeba provádět posouzení ve smyslu směrnice 85/337 (výše uvedený rozsudek WWF a další, bod 42).
42 V důsledku toho přiznává směrnice 85/337 členským státům prostor pro volné uvážení, a nebrání jim tak používat jiné metody, aby určily záměry vyžadující posouzení vlivů na životní prostředí v souladu se směrnicí. Směrnice tedy nijak nevylučuje z těchto metod tu, která by spočívala v označení, na základě individuálního přezkumu každého dotčeného záměru nebo na základě vnitrostátního právního předpisu, určitého záměru spadajícího pod přílohu II směrnice za záměr nepodléhající postupu posuzování jeho vlivů na životní prostředí (výše uvedený rozsudek WWF a další, bod 43).
43 Nicméně skutečnost, že členský stát má prostor pro volné uvážení připomenutý v předcházejícím bodě nestačí sama o sobě pro vynětí určitého záměru z postupu posuzování ve smyslu směrnice. Kdyby tomu bylo jinak, prostor pro volné uvážení přiznaný členským státům čl. 4 odst. 2 směrnice 85/337 by jimi mohl být použit k vynětí určitého záměru z povinnosti posouzení, zatímco z důvodu své povahy, svého rozsahu nebo svého umístění by tento záměr mohl mít významný vliv na životní prostředí (viz WWF a další, bod 44).
44 V důsledku toho, bez ohledu na metodu zvolenou členským státem pro určení, zda určitý záměr vyžaduje, nebo ne posouzení, tj. určení určitého záměru prostřednictvím právních předpisů nebo po individuálním přezkumu záměru, tato metoda nesmí být na újmu cíli směrnice spočívajícímu v tom, že žádný záměr, který by mohl mít významný vliv na životní prostředí ve smyslu směrnice, není vyňat z posouzení, ledaže by určitý vyňatý záměr mohl být považován na základě celkového posouzení za nezpůsobilý mít značný vliv na životní prostředí (výše uvedený rozsudek WWF a další, bod 45).
45 V tomto případě se porušení povinnosti týká záměru výstavby silnice, který měl být v souladu s italskými právními předpisy provádějícími směrnici 85/337 a v souladu se směrnicí samotnou předmětem předběžného ověření nezbytnosti provést jeho posouzení. Komise vytýká Italské republice hlavně nedostatek odůvodnění rozhodnutí regionu Abruzze o neprovedení posouzení vlivů, což vede k domněnce, že předběžné ověření nebylo provedeno.
46 Z přezkumu předložených písemností vyplývá, že dekret č. 25/99, kterým region Abruzze vyjádřil příznivé stanovisko k výsledku postupu předběžného ověření a rozhodl vyjmout záměr z postupu posuzování, je pouze stručně odůvodněn a omezuje se na odkaz na příznivé stanovisko koordinačního výboru. Toto stanovisko, které vyplývá z ručně psaného zápisu ze schůze tohoto výboru konané dne 22. října 1999, spočívá v jedné větě vyjadřující příznivé stanovisko a uvádějící, že pro přijetí tohoto stanoviska měl výbor k dispozici stanovisko stavebních orgánů č. 8634 ze dne 6. července 1999.
47 Jak uvádí správně generální advokát v bodě 33 svého stanoviska, toto stanovisko stavebních orgánů Teramo předložené na žádost Soudního dvora, není stanoviskem o vlivech záměru na životní prostředí, ale je jen povolením „pouze pro hydraulické účely“ k přechodu řeky Tordino a k provedení některých prací. Pokud jde o dokument přiložený Italskou republikou k její žalobní odpovědi a jehož první strana poskytující nezbytná upřesnění o povaze dokumentu byla předložena na žádost Soudního dvora, nejeví se, že by byl předvídán zákonem v rámci postupu předběžného ověření. Krom toho Soudní dvůr nemá k dispozici skutečnosti umožňující dojít k závěru, že byl použit jako základ pro rozhodnutí příslušným orgánem.
48 Z těchto skutečností vyplývá, že předběžné ověření nezbytnosti předložení záměru Lotto zero ke studii vlivů nebylo provedeno a že nesplnění povinnosti tak, jak je formulované Komisí v jejím žalobním návrhu, je prokázáno.
49 Je vhodné nicméně uvést, že pokud by na žádost Soudního dvora nebylo toto stanovisko stavebních orgánů předloženo, nebylo by možné zkontrolovat, zda předběžné ověření bylo, nebo nebylo provedeno. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že rozhodnutí, kterým má příslušný vnitrostátní orgán za to, že povaha záměru nevyžaduje, aby bylo provedeno posouzení jeho vlivů na životní prostředí, musí obsahovat nebo k němu musí být přiloženy všechny skutečnosti umožňující kontrolu, zda je založeno na odpovídajícím předběžném ověření provedeném v souladu s požadavky směrnice 85/337.
50 Závěrem je namístě konstatovat, že Italská republika tím, že region Abruzze neověřil, zda záměr výstavby mimoměstského okruhu v Teramo (záměr známý pod jménem „Lotto zero – Variante, tra Teramo e Giulianova, alla strada statale SS 80“) patřící mezi ty uvedené v příloze II směrnice 85/337 vyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10 této směrnice, nesplnila své povinnosti, které jí jsou uloženy na základě čl. 4 odst. 2 této směrnice.
K nákladům řízení
51 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník řízení, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení ve svém návrhu a Italská republika byla ve sporu neúspěšná, je namístě jí uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUDNÍ DVŮR (první senát)
rozhodl takto:
1) Italská republika tím, že region Abruzze neověřil, zda záměr výstavby mimoměstského okruhu v Teramo (záměr známý pod jménem „Lotto zero – Variante, tra Teramo e Giulianova, alla strada statale SS 80“) patřící mezi ty uvedené v příloze II směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí vyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s články 5 až 10 této směrnice, nesplnila své povinnosti, které jí jsou uloženy na základě čl. 4 odst. 2 této směrnice.
2) Italské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
Jann
Rosas
La Pergola
Silva de Lapuerta
Lenaerts
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. června 2004.
Vedoucí soudní kanceláře
Předseda prvního senátu
R. Grass
P. Jann
1 – Jednací jazyk: italština.
Full & Egal Universal Law Academy