Věc T-291/03
Consorzio per la tutela del formaggio Grana Padano
v.
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství GRANA BIRAGHI – Ochrana označení původu ,grana padano‘ – Neexistence druhové povahy – Článek 142 nařízení (ES) č. 40/94 – Nařízení (EHS) č. 2081/92“
Shrnutí rozsudku
1. Ochranná známka Společenství – Odvolací řízení – Žaloba k soudu Společenství – Procesní úloha Úřadu
(Jednací řád Soudu, čl. 133 odst. 2)
2. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Ochranná známka zapsaná v rozporu s právní úpravou týkající se ochrany zeměpisných označení a označení původu
(Nařízení Rady č. 2081/92, články 13 a 14, a nařízení č. 40/94, článek 142)
3. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Ochranná známka zapsaná v rozporu s právní úpravou týkající se ochrany zeměpisných označení a označení původu
(Nařízení Rady č. 2081/92, články 13 a 14, a nařízení č. 40/94, článek 142)
4. Zemědělství – Jednotné právní úpravy – Ochrana zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin – Nařízení č. 2081/92
(Nařízení Rady č. 2081/92, článek 3 a čl. 13 odst. 1 pododstavec 2)
5. Ochranná známka Společenství – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Ochranná známka zapsaná v rozporu s právní úpravou týkající se ochrany zeměpisných označení a označení původu
(Nařízení Rady č. 2081/92, články 13 a 14, a nařízení č. 40/94, článek 142)
1. V řízení o žalobě v oblasti ochranných známek Společenství směřující proti rozhodnutí odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) Úřad může, aniž by změnil podmínky řízení, navrhnout, aby bylo vyhověno návrhům jednoho nebo druhého účastníka řízení, podle své volby, a předložit argumenty na podporu důvodů předložených tímto účastníkem. Oproti tomu nemůže formulovat autonomní návrhy na zrušení nebo předkládat důvody pro zrušení, které ostatní účastníci řízení nevznesli.
(viz bod 22)
2. Z článku 142 nařízení č. 40/94 o ochranné známce Společenství a článku 14 nařízení č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin vyplývá, že Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) je povinen použít nařízení č. 40/94 takovým způsobem, aby nebyla dotčena ochrana přiznaná chráněným označením původu nařízením č. 2081/92.
V důsledku toho Úřad musí zamítnout zápis každé ochranné známky, která se nachází v jedné ze situací popsaných v článku 13 nařízení č. 2081/92, a pokud ochranná známka již byla zapsána, musí ji prohlásit za neplatnou.
(viz body 53–56)
3. Pokud se chráněné označení původu skládá z několika částí, z nichž jedna představuje druhový název zemědělského produktu nebo potraviny, užití tohoto druhového názvu v zapsané ochranné známce musí být posuzováno tak, že je v souladu s čl. 13 odst. 1 písm. a) nebo b) nařízení č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin, a žádost o zrušení takovéto známky opírající se o označení původu musí být zamítnuta.
V tomto ohledu jsou v systému zápisu Společenství zavedeném nařízením č. 2081/92 otázky týkající se ochrany přiznané jednotlivým složkám označení, a zejména otázka, zda se jedná o druhové označení, nebo o složku chráněnou proti jednáním uvedeným v článku 13 uvedeného nařízení, předmětem posouzení provedeného na základě podrobné analýzy dotčeného skutkového kontextu.
V rámci řízení o zrušení zápisu ochranné známky Společenství na základě chráněného označení původu má Úřad pravomoc provést tento druh analýzy a případně zamítnout ochranu druhové části chráněného označení původu. Pokud se totiž nejedná o prohlášení neplatnosti chráněného označení původu jako takového, skutečnost, že čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 2081/92 vylučuje ochranu druhových označení obsažených v chráněném označení původu, opravňuje Úřad k tomu, aby ověřil, zda dotčený výraz představuje skutečně druhové označení zemědělského produktu nebo potraviny.
(viz body 58–60)
4. Článek 3 nařízení č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin po konstatování, že označení, která zdruhověla, nemohou být zapsána, stanoví, že pro určení, zda název zdruhověl, či nikoli, se přihlíží ke všem činitelům, a zejména ke stávající situaci v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby, ke stávající situaci v ostatních členských státech a k příslušným vnitrostátním předpisům nebo předpisům Společenství.
Tatáž kritéria musejí být použita za účelem provedení čl. 13 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 2081/92. Definice pojmu „označení, které zdruhovělo“, kterou podává čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec téhož nařízení, je totiž rovněž použitelná na označení, která byla vždy druhová.
(viz body 63–64)
5. V rámci řízení o neplatnosti ochranné známky Společenství na základě chráněného označení původu Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) nemůže konstatovat, že název obsažený v uvedeném chráněném označení původu je druhový a že zápis ochranné známky, která jej obsahuje, nepředstavuje zásah do chráněného označení původu ve smyslu čl. 13 odst. 1 prvního pododstavce nařízení č. 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin, aniž by provedl podrobnou analýzu souhrnu činitelů způsobilých určit druhovou povahu názvu.
Nepřímými důkazy právního, hospodářského, technického, historického, kulturního a společenského druhu, které umožňují provést požadovanou podrobnou analýzu, jsou v tomto ohledu zejména příslušné vnitrostátní právní předpisy a právní předpisy Společenství, včetně jejich historického vývoje, vnímání, které má průměrný spotřebitel ohledně údajně druhového označení, včetně skutečnosti, že proslulost označení zůstává spojena s tradičně v určité oblasti vyráběným zralým sýrem v důsledku skutečnosti, že není běžně užíváno v dalších regionech členského státu nebo Evropské unie, okolnost, že výrobek byl legálně uveden na trh pod dotčeným označením v některých členských státech, skutečnost, že výrobek byl legálně vyroben pod dotčeným označením v zemi původu označení i při nedodržení tradičních metod výroby, okolnost, že takové operace přetrvávaly v čase, množství výrobků nesoucích dotčené označení a vyrobených nikoliv podle tradičních metod ve vztahu k množství výrobků vyrobených podle uvedených metod, tržní podíl výrobků nesoucích dotčené označení a vyrobených nikoliv podle tradičních metod ve vztahu k tržnímu podílu výrobků vyrobených podle uvedených metod, skutečnost, že výrobky vyrobené nikoliv podle tradičních metod jsou prezentovány tak, že odkazují na místa výroby výrobků vyráběných podle uvedených metod, ochrana dotčeného označení mezinárodními dohodami a počet členských států, které se případně dovolávají údajné druhové povahy dotčeného označení.
Krom toho není vyloučeno zohlednit při přezkoumání druhové povahy označení průzkum uskutečněný u spotřebitelů, organizovaný za účelem zjištění jejich vnímání dotčeného označení, nebo stanovisko výboru zavedeného rozhodnutím 93/53 o zřízení vědeckého výboru pro označení původu, zeměpisná označení a osvědčení o zvláštní povaze, který byl od té doby nahrazen vědeckou skupinou odborníků pro označení původu, zeměpisná označení a zaručené tradiční speciality, zavedenou rozhodnutím 2007/71. Tento výbor složený z vysoce kvalifikovaných odborníků v právní a zemědělské oblasti má za úkol zejména zkoumat druhovou povahu označení.
Je konečně možné zohlednit další skutečnosti, zejména definici označení jako druhového v Codex alimentarius a mezinárodní úmluvy týkající se užívání a ochrany údajně druhového označení.
(viz body 65–67, 88–89)
ROZSUDEK SOUDU (čtvrtého senátu)
12. září 2007 (*)
„Ochranná známka Společenství – Řízení o prohlášení neplatnosti – Slovní ochranná známka Společenství GRANA BIRAGHI – Ochrana označení původu ,grana padano‘ – Neexistence druhové povahy – Článek 142 nařízení (ES) č. 40/94 – Nařízení (EHS) č. 2081/92“
Ve věci T‑291/03,
Consorzio per la tutela del formaggio Grana Padano, se sídlem v Desenzano del Garda (Itálie), zastoupené P. Peranim, P. Colombem a A. Schmittem, advokáty,
žalobce,
podporované
Italskou republikou, zastoupenou G. Aiellem, avvocato dello Stato,
vedlejší účastnicí,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému M. Buffolem a O. Montaltem, jako zmocněnci,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vedlejší účastnicí řízení před Soudem, je
Biraghi SpA, se sídlem v Cavallermaggiore (Itálie), zastoupená F. Antenuccim, F. Giuggiou, P. Mayerem a J.-L. Schiltzem, advokáty,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 16. června 2003 (věc R 153/2002‑1), týkajícímu se řízení o prohlášení neplatnosti mezi Consorzio per la tutela del formaggio Grana Padano a Biraghi SpA,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (čtvrtý senát),
ve složení H. Legal, předseda, I. Wiszniewska-Białecka a E. Moavero Milanesi, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 21. srpna 2003,
s přihlédnutím k vyjádřením k žalobě předloženým kanceláři Soudu vedlejší účastnicí dne 23. prosince 2003 a OHIM dne 17. února 2004,
s přihlédnutím k vyjádřením žalobce, OHIM a vedlejší účastnice k návrhu na vstup Italské republiky jako vedlejší účastnice do řízení ze dne 18. prosince 2003, předloženým kanceláři Soudu žalobcem dne 29. ledna 2004, OHIM dne 16. ledna 2004 a vedlejší účastnicí dne 29. ledna 2004,
s přihlédnutím k usnesení předsedy prvního senátu Soudu ze dne 5. března 2004 připouštějícímu Italskou republiku jako vedlejší účastnici na podporu návrhových žádání žalobce,
s přihlédnutím ke spisu Italské republiky jako vedlejší účastnice podanému dne 16. dubna 2004 a k vyjádření vedlejší účastnice k tomuto spisu podanému dne 21. května 2004,
po jednání konaném dne 28. února 2007,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 142 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1993, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění použitelném na tento spor, stanoví:
„Tímto nařízením není dotčeno nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 […], a zejména článek 14 uvedeného nařízení.“
2 Nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin (Úř. věst. L 208, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 4), ve znění použitelném na tento spor, ve svém článku 2 upřesňuje pojem „označení původu“ následovně:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) označením původu: název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny:
– které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země a
– jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a jejichž produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti;
[…]
3. Za označení původu se rovněž považují určitá tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zemědělský produkt nebo potravinu pocházející z regionu nebo z určitého místa, které splňují podmínky uvedené v odst. 2 [písm. a)] druhé odrážce.“
3 Článek 3 nařízení č. 2081/92 stanoví zejména:
„1. Názvy, které zdruhověly, nemohou být zapsány.
Pro účely tohoto nařízení se názvem, který zdruhověl, rozumí název zemědělského produktu nebo potraviny, který, přestože se váže k místu nebo regionu, kde byly tento produkt nebo potravina původně vyprodukovány nebo uvedeny na trh, se stal pro zemědělský produkt nebo potravinu běžným názvem.
Pro určení, zda název zdruhověl či ne, se přihlíží ke všem činitelům, zejména:
– ke stávající situaci v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby,
– ke stávající situaci v ostatních členských státech,
– k příslušným vnitrostátním předpisům a předpisům Společenství.“
4 Článek 13 nařízení č. 2081/92 zejména stanoví:
„1. Zapsaná označení jsou chráněna proti:
a) jakémukoliv přímému či nepřímému obchodnímu užití zapsaného označení pro produkty, na které se zápis nevztahuje, v míře, v jaké jsou tyto produkty srovnatelné s produkty zapsanými pod tímto označením, nebo v míře, v jaké užívání tohoto označení těží z dobré pověsti chráněného označení;
b) jakémukoliv zneužití, napodobení nebo vyvolání domněnky, i když je skutečný původ produktu uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazem jako ,druh‘, ,typ‘, ,metoda‘, ,na způsob‘, ,napodobeno‘, nebo podobným výrazem;
c) jakémukoliv jinému lživému nebo klamavému údaji o místu, odkud byl produkt dovezen, jeho původu, povaze nebo základních vlastnostech, uvedených na obalu či na vnějším balení, reklamních materiálech nebo dokumentech týkajících se příslušného produktu, jakož i proti použití obalových nádob, způsobilých vyvolat nepravdivý dojem o jeho původu;
d) všem ostatním praktikám způsobilým uvést veřejnost v omyl o skutečném původu produktu.
Pokud vlastní zapsané označení zahrnuje i název zemědělského produktu nebo potraviny, který je považován za druhový, není užití tohoto druhového názvu na dotyčném zemědělském produktu nebo potravině porušením odst. 1 písm. a) nebo b).
2. Odchylně od odst. 1 písm. a) a b) si mohou členské státy zachovat vnitrostátní systémy, které umožňují používat názvy zapsané podle článku 17 po dobu nejvýše pěti let ode dne zveřejnění zápisu […]
3. Chráněná označení nemohou zdruhovět.“
5 Článek 14 odst. 1 nařízení č. 2081/92 zejména stanoví:
„Pokud je zapsáno označení původu nebo zeměpisné označení podle tohoto nařízení, zamítne se přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se téhož druhu produktu, pokud tato přihláška ochranné známky byla podána po dni zveřejnění podle čl. 6 odst. 2.
Ochranné známky zapsané v rozporu s pododstavcem 1 se prohlásí za neplatné.“
6 K přijetí opatření stanovených nařízením č. 2081/92 čl. 15 odst. 1 tohoto nařízení stanoví:
„Komisi je nápomocen výbor [...]“
7 Článek 17 nařízení č. 2081/92 stanoví zejména:
„1. Do šesti měsíců od vstupu tohoto nařízení v platnost sdělí členské státy Komisi, která u nich právně chráněná označení nebo, v případě členských států, kde není systém ochrany, která ze vžitých označení chtějí zapsat podle tohoto nařízení [...]
2. V souladu s postupem stanoveným v článku 15 zapíše Komise označení uvedená v odstavci 1, která odpovídají článkům 2 a 4. Článek 7 se nepoužije. Názvy, které zdruhověly, však nelze připojit.
[…]“
8 Článek 1 nařízení Komise č. (ES) č. 1107/96 ze dne 12. června 1996 o zápisu zeměpisných označení a označení původu podle postupu stanoveného v článku 17 nařízení č. 2081/92 (Úř. věst. L 148, s. 1; Zvl. vyd. 03/19, s. 176) zejména stanoví, že „[n]ázvy uvedené v příloze se podle článku 17 nařízení [...] č. 2081/92 zapisují jakožto chráněná zeměpisná označení (CHZO) nebo chráněná označení původu (CHOP).“ Příloha nařízení č. 1107/96 v bodě A („Produkty určené pro lidskou spotřebu uvedené v příloze II Smlouvy“), uvádí pod „Sýry“, „Itálie“ zejména označení „Grana Padano (CHOP)“ a „Parmigiano Reggiano (CHOP)“.
Skutečnosti předcházející sporu
9 Dne 2. února 1998 podala Biraghi SpA k Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) na základě nařízení č. 40/94 přihlášku slovní ochranné známky GRANA BIRAGHI k zápisu jakožto ochranné známky Společenství.
10 Výrobky, pro které byl zápis požadován, spadají do třídy 29 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „sýr, zejména sýr z kravského mléka, zralý sýr, tvrdý sýr, sýr ve velkých formách, krájený sýr s kůrkou nebo bez, sýr balený do různých tvarů, sýr strouhaný a balený“.
11 Přihlašovaná ochranná známka byla zapsána dne 2. června 1999 a byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství ze dne 26. července 1999.
12 Dne 22. října 1999 Consorzio per la tutela del formaggio Grana Padano (dále jen „Consorzio“ nebo „žalobce“), podalo k OHIM žádost o prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství GRANA BIRAGHI na základě článku 55 nařízení č. 40/94. Uplatňovalo, že zápis této ochranné známky je v rozporu s ochrannou označení původu „grana padano“ na základě nařízení č. 2081/92, jakož i čl. 7 odst. 1 písm. g), čl. 51 odst. 1 písm. a), čl. 8 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 písm. a) nařízení č. 40/94 a, pokud jde o toto posledně uvedené ustanovení, dovolávalo se zápisu starších národních a mezinárodních ochranných známek GRANA a GRANA PADANO.
13 Rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2001 zrušovací oddělení OHIM vyhovělo žádosti o prohlášení neplatnosti Consorzio na základě článku 14 nařízení č. 2081/92.
14 Dne 24. ledna 2002 Biraghi podala proti tomuto rozhodnutí odvolání a uplatňovala druhovou a popisnou povahu pojmu „grana“.
15 Rozhodnutím ze dne 16. června 2003 (věc R 153/2002-1, dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát vyhověl odvolání Biraghi tím, že zrušil rozhodnutí zrušovacího oddělení a zamítl žádost o prohlášení neplatnosti ochranné známky Společenství GRANA BIRAGHI. Odvolací senát dospěl k závěru, že slovo „grana“ je druhové a popisuje základní vlastnost dotčených výrobků. Na základě čl. 13 odst. 1 nařízení č. 2081/92 tudíž existence CHOP „grana padano“ neklade překážku zápisu označení GRANA BIRAGHI jako ochranné známky Společenství.
Návrhy účastníků řízení
16 Žalobce podporovaný Italskou republikou navrhuje, aby Soud prohlásil zápis ochranné známky Společenství GRANA BIRAGHI za neplatný.
17 OHIM a Biraghi navrhují, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobci náhradu nákladů řízení.
18 Na jednání žalobce doplnil svá návrhová žádání tím, že navrhl, aby OHIM byla uložena náhrada nákladů řízení. OHIM ze své strany prohlásil, že nejnovější judikatura Soudu mu umožňuje se připojit k návrhovým žádáním žalobce a že navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Krom toho prohlásil, že přijímá to, že ponese vlastní náklady. Soud zapsal tato prohlášení do protokolu z jednání.
K přípustnosti
K návrhovým žádáním žalobce a OHIM
19 Úvodem je namístě konstatovat, že ačkoliv návrhová žádání žalobce formálně směřují ke zrušení zápisu ochranné známky Společenství GRANA BIRAGHI, z žaloby jasně vyplývá, jak bylo potvrzeno i na jednání, že touto žalobou žalobce v podstatě směřuje k dosažení zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu, že odvolací senát nesprávně usoudil, že existence označení původu „grana padano“ neklade překážku zápisu uvedené ochranné známky.
20 Pokud jde o návrhová žádání OHIM, je namístě konstatovat, že i když OHIM ve svém vyjádření k žalobě předloženém kanceláři Soudu dne 17. února 2004 navrhoval zamítnutí žaloby, tvrdil, že odvolací senát nepoužil správně kritéria pro posouzení druhové povahy jednoho z pojmů tvořících dotčené CHOP, a prohlásil, že v tomto ohledu se podřídí posouzení Soudu.
21 Na jednání OHIM prohlásil, že ve světle rozsudků Soudu ze dne 30. června 2004, GE Betz v. OHIM – Atofina Chemicals (BIOMATE) (T‑107/02, Sb. rozh. s. II‑1845), ze dne 25. října 2005, Peek & Cloppenburg v. OHIM (Cloppenburg) (T‑379/03, Sb. rozh. s. II‑4633), a ze dne 12. července 2006, Rossi v. OHIM – Marcorossi (MARCOROSSI) (T‑97/05, Sb. rozh. s. II‑54), není povinen systematicky hájit všechna napadená rozhodnutí odvolacích senátů. Připojil se tedy k návrhovým žádáním žalobce a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
22 Je třeba uvést, že OHIM může, aniž by změnil podmínky řízení, navrhnout, aby bylo vyhověno návrhům jednoho nebo druhého účastníka řízení, podle své volby, a předložit argumenty na podporu důvodů předložených tímto účastníkem. Oproti tomu nemůže formulovat autonomní návrhy na zrušení nebo předkládat důvody pro zrušení, které ostatní účastníci řízení nevznesli [rozsudek Soudu ze dne 4. května 2005, Reemark v. OHIM – Bluenet (Westlife), T‑22/04, Sb. rozh. s. II‑1559, bod 18].
23 V projednávaném případě OHIM jasně vyjádřil svou vůli podpořit návrhová žádání a žalobní důvody vznesené žalobcem, a to jak ve svém vyjádření k žalobě, tak i na jednání. Ve svém vyjádření k žalobě výslovně uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby pouze formálně, protože má za to, že mu nařízení č. 40/94 neumožňuje navrhnout zrušení rozhodnutí odvolacích senátů. Jelikož z důvodů vysvětlených v předcházejícím bodě a v souladu s judikaturou dovolávanou OHIM na jednání tato analýza neodpovídá právnímu stavu, je třeba návrhová žádání OHIM rekvalifikovat a mít za to, že v podstatě navrhl, aby bylo vyhověno návrhovým žádáním žalobce. Po provedení této rekvalifikace neexistuje nesoudržnost mezi návrhovými žádáními a argumenty předloženými jak ve vyjádření k žalobě, tak i na jednání.
24 Z předcházejícího vyplývá, že v projednávaném případě je namístě přezkoumat legalitu napadeného rozhodnutí s ohledem na žalobní důvody vznesené v žalobě rovněž se zohledněním argumentů rozvedených OHIM.
K dokumentům předloženým poprvé před Soudem
25 Přílohy 48 [rozhodnutí Giurì di autodisciplina pubblicitaria (Porota pro sebekázeň v reklamě) č. 165/93, ze dne 22. října 1993], 50 (přípis generálního ředitelství Komise pro zemědělství ze dne 20. května 1997) a 51 (přípis italského ministra zemědělství a lesů č. 64969 ze dne 3. srpna 1993) žaloby, jakož i přílohy 1 až 3 (výňatky z internetových stránek týkajících se Valle Grana a sýra castelmagno a ze stránky ) spisu Biraghi jako vedlejší účastnice nebyly předloženy v průběhu řízení před odvolacím senátem.
26 Na jednání žalobce prohlásil, že se zříká toho, aby přílohy 48, 50 a 51 připojené k žalobě byly Soudem zohledněny. OHIM ze své strany se v tomto podřídil rozhodnutí Soudu.
27 Z článku 63 odst. 2 nařízení č. 40/94 vyplývá, že skutečnosti, jež nebyly uvedeny účastníky řízení před odděleními OHIM, nemohou již být uvedeny v řízení o žalobě podané k Soudu, jenž má totiž posoudit legalitu rozhodnutí odvolacího senátu tak, že přezkoumá použití práva Společenství ze strany odvolacího senátu, zejména s ohledem na skutečnosti, které byly uvedenému senátu předloženy. Soud naopak nemůže provádět takový přezkum s přihlédnutím ke skutečnostem, které mu byly předloženy nově, ledaže by bylo prokázáno, že odvolací senát měl i bez návrhu zohlednit tyto skutečnosti při správním řízení před přijetím jakéhokoliv rozhodnutí v projednávané věci [rozsudky Soudního dvora ze dne 13. března 2007, OHIM v. Kaul, C‑29/05 P, Sb. rozh. s. I‑2213, bod 54, a Soudu ze dne 12. prosince 2002, eCopy v. OHIM (ECOPY), T‑247/01, Recueil, s. II‑5301, bod 46].
28 Soud tudíž nemůže zohlednit výše uvedené dokumenty, které odkazují na skutkové okolnosti neznámé odvolacímu senátu, aby přezkoumal legalitu napadeného rozhodnutí na základě článku 63 nařízení č. 40/94. V důsledku toho je třeba uvedené dokumenty vyřadit, aniž by bylo nezbytné zkoumat jejich důkazní hodnotu.
K věci samé
29 Na podporu své žaloby se žalobce dovolává v podstatě jediného žalobního důvodu vycházejícího z porušení ustanovení článku 142 nařízení č. 40/94 ve spojení s článkem 14 nařízení č. 2081/92.
Argumenty účastníků řízení
30 Žalobce nejprve uplatňuje, že „grana“ není druhovým výrazem, a to z důvodu jeho rozlišovací způsobilosti vyplývající z uznání CHOP „grana padano“ jak na vnitrostátní úrovni na základě zákona č. 125, Tutela delle denominazioni di origine e tipiche dei formaggi (zákon č. 125 ze dne 10. dubna 1954, o ochraně označení původu a typických označení pro sýry, GURI č. 99, ze dne 30. dubna 1954, s. 1294, dále jen „zákon č. 125/54“), tak na úrovni Společenství na základě nařízení č. 1107/96. Toto uznání s sebou nese to, že všichni výrobci, kteří si přejí užívat CHOP „grana padano“ se musejí řídit zvláštními pravidly, předepsanými ve výrobní dokumentaci pro toto CHOP a určenými k zaručení jakosti výrobku prodávaného veřejnosti. Krom toho žalobce podotýká, že Biraghi, která byla až do roku 1997 jedním ze 200 výrobců a členů Consorzio, jím již od té doby není, takže nemůže užívat CHOP „grana padano“ a není nadále povinna dosahovat souladu s touto výrobní dokumentací. Omezení používání výrazu „grana“ k identifikaci CHOP „grana padano“ je rovněž potvrzeno Decreto del Presidente della Repubblica, Modificazione al disciplinare di produzione del formaggio „Grana padano“ (nařízení prezidenta republiky ze dne 26. ledna 1987 obsahující úpravy výrobní dokumentace sýra grana padano, GURI č. 137, ze dne 15. června 1987, s. 4), na jehož základě se možnost užívat označení „grana padano“ přiznává pouze za podmínky, že výrobní dokumentace pro výrobu CHOP „grana padano“ je plně dodržována.
31 Žalobce a Italská republika zdůrazňují, že výraz „grana“ je původně zeměpisným výrazem sloužícím k označení říčky vlévající se do Pádu nacházející se v údolí nazývaném právě Valle Grana. Italská republika uvádí, že ochrana výrazu „grana“ k označení sýra požívajícího CHOP nachází tudíž svůj právní základ v čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2081/92.
32 Žalobce krom toho tvrdí, že ochrana označení „grana“, i bez přídavného jména „padano“, byla uznána ještě před nařízením č. 1107/96. V tomto ohledu uvádí, že zápis ze schůze právního výboru o označeních původu a zeměpisných označeních ze dne 22. listopadu 1995 uvádí, že „členské státy [uvedly], že článek 13 [nařízení č. 2081/92 [se musí] použít na následující označení: […], grana, padano, parmigiano, reggiano“.
33 Žalobce připomíná, že Soudní dvůr se již vyjádřil proti tezi o druhové povaze jednotlivých částí složených označení původu ve svém rozsudku ze dne 25. června 2002, Bigi (C‑66/00, Recueil, s. I‑5917), který vyloučil druhovou povahu označení „parmesan“, jak si to přálo Consorzio del Formaggio Parmigiano Reggiano.
34 Žalobce krom toho tvrdí, že se zavedením režimu označení původu v Itálii byl původně existující druh „grana“ rozdělen do dvou typů, grana padano a parmigiano reggiano, které oba požívají CHOP. První se vyrábí na sever od Pádu, zatímco druhý se vyrábí na územích nacházejících se na jih od tohoto toku.
35 Žalobce a Italská republika tvrdí, že výslovné uznání druhové povahy výrazu „grana“ a obecné užívání tohoto výrazu bez rozlišení by bylo v rozporu se zněním nařízení č. 2081/92, zejména s jeho čl. 13 odst. 1, který zakazuje užívání označení, ochranných známek, názvů nebo označení, které mohou způsobit újmu uskutečnění cílů sledovaných zápisem označení původu nebo zeměpisných označení na základě uvedeného nařízení.
36 Žalobce tvrdí, že článek 10 zákona č. 125/54 dokonce trestně postihuje „veškeré užívání uznávaných označení původu nebo typických označení změnou nebo částečnou obměnou díky – i nepřímému – přidání opravných výrazů jako ,typ‘, ,na způsob‘, ,chuť‘ nebo podobných“.
37 Žalobce rovněž zmiňuje judikaturu vnitrostátních soudů a několik zápisů o zjištění porušení práva vyhotovených od roku 1997 do roku 2000 italským ministerstvem zemědělství a lesů a doručených italským výrobcům, kteří protiprávně označovali své výrobky označením „grana“. Tento závěr není vyvrácen rozsudkem Corte di cassazione (kasační soud, Itálie) č. 2562 ze dne 28. listopadu 1989, podle něhož užívání označení „grana“ není předmětem zvláštních omezení vzhledem k tomu, že tento rozsudek byl vydán před zavedením označení původu nařízením č. 2081/92.
38 A konečně Italská republika se v podstatě připojuje k argumentům žalobce a doplňuje, že výraz „grana“ může být považován za zkrácenou formu, kterou všichni spotřebitelé užívají k označení sýra grana padano. Krom toho poznamenává, že italská vláda ve své žádosti o zápis označení „grana padano“ podle postupu stanoveného v článku 17 nařízení č. 2081/92 neučinila dole na stránce odkaz vylučující ochranu každého z výrazů tvořících součást tohoto označení. Tudíž má za to, že je třeba dospět k závěru, že i samotný výraz „grana“ je chráněn a vyhrazen pro CHOP.
39 OHIM uvádí, že článek 3 nařízení č. 2081/92 upřesňuje, že pro určení, zda název zdruhověl, či ne, je třeba přihlédnout k četným činitelům a zejména provést studii stávající situace v členském státě, odkud název pochází, a v ostatních členských státech. Je rovněž nezbytné přistoupit ke studii chování a mínění referenční veřejnosti. V tomto ohledu OHIM připomíná jednak, že organizace průzkumů je jedním z nástrojů nejvíce využívaných Komisí a členskými státy, a jednak, že podle článku 76 nařízení č. 40/94 odvolací senát, kterému je věc předložena, může požádat o stanovisko Komisi nebo vnitrostátní orgány.
40 OHIM podotýká, že se nejeví, že odvolací senát věc konzultoval s příslušnými italskými orgány nebo orgány Společenství ani že provedl hloubkový průzkum italského trhu, jakož i trhů dalších členských států. Odvolací senát se spíše opíral o běžně používané italské slovníky a vyhledávání provedené na internetu.
41 Krom toho OHIM zdůrazňuje, že sám odvolací senát, když citoval Enciclopedia Zanichelli, Dizionario della lingua italiana Le Monnier a Vocabolario della lingua italiana Zingarelli, uvedl, že pro italského spotřebitele výraz „grana“ neodkazuje pouze na „polotučný vařený tvrdý sýr“, ale na sýr vykazující vlastnosti „původem z typických oblastí Emilie a Lombardie“. Přitom okolnost, že konzultované slovníky zmiňují určenou oblast, je sama o sobě dostačující pro to, aby vyloučila druhovou povahu výrazu „grana“.
42 Krom toho se jeví, že okolnost, že některé z těchto slovníků, jakož i kuchařské recepty, zmiňují alternativně výrazy „grana“ nebo „grana padano“, spíše podporuje názor, podle něhož je pro italského spotřebitele výraz „grana“ synonymem pro „grana padano“.
43 OHIM poznamenává, že podle čl. 13 odst. 3 nařízení č. 2081/92, pokud CHOP již jednou bylo zapsáno, nemůže zdruhovět. Pokud tedy Komise nebo příslušné soudní orgány – vnitrostátní nebo Společenství – nerozhodly, že CHOP zdruhovělo, orgány OHIM musí posuzovat zápis tohoto CHOP jako platný a hodný ochrany.
44 Biraghi tvrdí, že výraz „grana“ je druhové povahy a že označuje druh pomalu zrajícího polotučného tvrdého a zrnitého vařeného sýra. Doslovně tento výraz odkazuje na zrnitou strukturu sýrové hmoty, přičemž tento sýr dluží svůj název právě této vlastnosti a neoznačuje jako takový určitou zeměpisnou oblast nebo místo původu. V tomto ohledu Biraghi tvrdí, že dnes se ve Valle Grana vyrábí pouze sýr castelmagno, který požívá CHOP.
45 Krom toho Biraghi podotýká, že výše uvedený rozsudek Bigi, dovolávaný žalobcem, se týká složeného označení tvořeného dvěma výrazy, z nichž každý odkazuje na místa výroby: „parmigiano“ pro sýr vyráběný v oblasti sousedící s městem Parma, „reggiano“ pro sýr vyráběný v oblasti sousedící s městem Reggio v Emilii.
46 Biraghi rovněž uplatňuje, že zrnitý sýr se nazýval „grana“ dávno před vznikem prvních sýrařství v polovině 19. století, jak ostatně vysvětluje sám žalobce v jedné ze svých publikací, v níž uznává, že sýr grana byl vyráběn poprvé kolem roku 1135 a že jeho jméno užívané již v roce 1750 bylo inspirováno zrnitým aspektem jeho hmoty.
47 Biraghi zpochybňuje, že se zavedením režimu CHOP v Itálii se sýr grana dělí pouze na dva poddruhy téhož druhu, tedy grana padano a parmigiano reggiano, které oba požívají CHOP. Dodává, že „grana“ neoznačuje ani třetí druh sýra lišícího se od těchto CHOP. Naopak výraz „grana“ označuje stejný druh tvrdého a zrnitého sýra, k němuž patří jak grana Biraghi, tak obě výše uvedená CHOP. Skutečnost, že byla stanovena zvláštní pravidla pro výrobu a uvádění na trh grana padano a parmigiano reggiano tak neznamená, že sýr grana již neexistuje.
48 Z legislativního hlediska Birgahi upozorňuje na to, že rozhodnutí Komise 96/536/ES ze dne 29. července 1996, kterým se stanoví seznam mléčných výrobků, pro které mohou členské státy přiznat individuální nebo obecné odchylky podle čl. 8 odst. 2 směrnice 92/46/EHS, a druh odchylek použitých při výrobě těchto výrobků (Úř. věst. L 230, s. 12; Zvl. vyd. 03/13, s. 103) zmiňuje zejména „Dansk Grana“ a „Romonte – Typ Grana“.
49 Biraghi uplatňuje, že existence sýra grana jakožto druhu je potvrzena řadou příruček a slovníků, rozhodnutím o zamítnutí přihlášek k zápisu ochranných známek Grana Piemontese a Grana Reale přijatými Ufficio Italiano Brevetti e Marchi (italský úřad pro patenty a ochranné známky), oběžníkem č. 1 profesního sdružení Assolatte ze dne 4. ledna 1999, stanovícím ve své příloze tři kategorie sýra grana, a sice grana padano, parmiggiano reggiano a „ostatní sýry grana“, jakož i skutečností, že tato poslední kategorie je rovněž užívána Istituto Nazionale di Statistica (Národní statistický institut, ISTAT) pro jeho výkazy.
50 Biraghi na rozdíl od žalobce a Italské republiky tvrdí, že označením zapsaným jako CHOP ve smyslu článků 9 a 10 zákona č. 125/54 a článku 13 nařízení č. 2081/92 je výlučně složené označení „grana padano“, a nikoliv rovněž výraz „grana“. Podle Biraghi totiž v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2081/92 výraz „grana“ nemohl být zapsán sám o sobě jako CHOP, jelikož má druhovou povahu.
51 V tomto ohledu Biraghi uvádí, že otázka užívání výrazu „grana“ bez přídavného jména „padano“ již byla v Itálii řešena Corte di Cassazione v jeho rozsudku č. 2562 ze dne 28. listopadu 1989, ve kterém rozhodl, že „ačkoliv sýr grana padano požívá uznání původu, a v důsledku toho trestní ochrany proti protiprávnímu užívání označení, sýr nazývaný pouze ,grana‘ není dle platných právních předpisů uznáván jako druh sýra, takže užívání tohoto označení […] není předmětem zvláštních omezení a nepředstavuje porušení zákona [č. 125/54]“. Biraghi rovněž doplňuje, že Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 9. června 1998, Chiciak a Fol (C‑129/97 a C‑130/97, Recueil, s. I‑3315), ohledně CHOP „époisses de Bourgogne“ upřesnil, že „pokud jde o ,složené‘ označení původu [zapsané na základě zjednodušeného postupu stanoveného v článku 17 nařízení č. 2081/92], skutečnost, že pro [toto označení] neexistuje údaj nacházející se ve formě odkazu dole na stránce přílohy nařízení [č. 1107/96] upřesňující, že zápis není požadován pro jednu z částí tohoto označení, s sebou nezbytně nenese to, že každá z těchto částí je chráněna“. Ochrana druhových označení byla Soudním dvorem vyloučena rovněž v rozsudcích ze dne 10. listopadu 1992, Exportur (C‑3/91, Recueil, s. I‑5529), a ze dne 7. května 1997, Pistre a další (C‑321/94 až C‑324/94, Recueil, s. I‑2343).
52 Ve světle těchto úvah má Biraghi za to, že užívání druhového výrazu „grana“ nepředstavuje porušení ani čl. 13 odst. 1 nařízení č. 2081/92, ani vnitrostátní právní úpravy v oblasti označení původu. Zákon č. 125/54 totiž zakazuje veškeré užívání označení původu změnou nebo obměnou výrazy jako „typ“, „užití“ nebo „chuť“, ale nikoliv pouhé užití takového druhového výrazu jako „grana“.
Závěry Soudu
53 Článek 142 nařízení č. 40/94 stanoví, že uvedeným nařízením nejsou dotčena ustanovení nařízení č. 2081/92, a zejména jeho článek 14.
54 Článek 14 nařízení č. 2081/92 stanoví, že se zamítne přihláška ochranné známky odpovídající některé ze situací uvedených v článku 13 a týkající se téhož druhu produktu, pokud tato přihláška ochranné známky byla podána po dni zveřejnění podle čl. 6 odst. 2. Ochranné známky zapsané v rozporu s tímto ustanovením se prohlásí za neplatné.
55 Z toho vyplývá, že OHIM je povinen použít nařízení č. 40/94 takovým způsobem, aby nebyla dotčena ochrana přiznaná CHOP nařízením č. 2081/92.
56 V důsledku toho OHIM musí zamítnout zápis každé ochranné známky, která se nachází v jedné ze situací popsaných v článku 13 nařízení č. 2081/92, a pokud ochranná známka již byla zapsána, musí ji prohlásit za neplatnou.
57 Krom toho jednak v souladu s čl. 13 odst. 3 nařízení č. 2081/92 chráněná označení nemohou zdruhovět, a jednak skutečnost, že nařízení č. 1107/96 neobsahuje údaj ve formě odkazu dole na stránce upřesňující, že zápis výrazu „grana“ se nepožaduje, s sebou nezbytně nenese to, že každá z částí označení „grana padano“ je chráněna (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Chiciak a Fol, bod 39).
58 Článek 13 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 2081/92 krom toho stanoví, že „[p]okud vlastní zapsané označení zahrnuje i název zemědělského produktu nebo potraviny, který je považován za druhový, není užití tohoto druhového názvu na dotyčném zemědělském produktu nebo potravině porušením odst. 1 písm. a) nebo b)“. Z toho vyplývá, že pokud se CHOP skládá z několika částí, z nichž jedna představuje druhový název zemědělského produktu nebo potraviny, užití tohoto druhového názvu v zapsané ochranné známce musí být posuzováno tak, že je v souladu s čl. 13 odst. 1 písm. a) nebo b) nařízení č. 2081/92, a žádost o zrušení opírající se o CHOP musí být zamítnuta.
59 V tomto ohledu z výše uvedeného rozsudku Chiciak a Fol (bod 38) vyplývá, že v systému zápisu Společenství zavedeném nařízením č. 2081/92 jsou otázky týkající se ochrany přiznané jednotlivým složkám označení a zejména otázka, zda se jedná o druhové označení, nebo o složku chráněnou proti jednáním uvedeným v článku 13 uvedeného nařízení, předmětem posouzení provedeného na základě podrobné analýzy dotčeného skutkového kontextu.
60 V tomto ohledu je namístě úvodem konstatovat, že odvolací senát měl pravomoc provést tento druh analýzy a případně zamítnout ochranu druhové části CHOP. Pokud se totiž nejedná o prohlášení neplatnosti CHOP jako takového, skutečnost, že čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec nařízení č. 2081/92 vylučuje ochranu druhových označení obsažených v CHOP, opravňuje odvolací senát k tomu, aby ověřil, zda dotčený výraz představuje skutečně druhové označení zemědělského produktu, nebo potraviny.
61 Taková analýza předpokládá ověření určitého počtu podmínek, což v široké míře vyžaduje hluboké znalosti jak skutečností zvláštních pro dotyčný členský stát (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 6. prosince 2001, Carl Kühne a další, C‑269/99, Recueil, s. I‑9517, bod 53), tak stávající situace v ostatních členských státech (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 16. března 1999, Dánsko a další v. Komise, C‑289/96, C‑293/96 a C‑299/96, Recueil, s. I‑1541, bod 96).
62 Za těchto podmínek byl odvolací senát povinen provést podrobnou analýzu celého souhrnu činitelů způsobilých určit uvedenou druhovou povahu.
63 Článek 3 nařízení č. 2081/92 po konstatování, že označení, která zdruhověla, nemohou být zapsána, stanoví, že pro určení, zda název zdruhověl, či nikoli, se přihlíží ke všem činitelům a zejména ke stávající situaci v členském státě, odkud název pochází, a v oblastech spotřeby, ke stávající situaci v ostatních členských státech a k příslušným vnitrostátním předpisům nebo předpisům Společenství.
64 Tatáž kritéria musejí být použita za účelem provedení čl. 13 odst. 1 druhého pododstavce nařízení č. 2081/92. Jak totiž konstatoval Soudní dvůr, definice pojmu „označení, které zdruhovělo“, kterou podává čl. 3 odst. 1 druhý pododstavec téhož nařízení, je rovněž použitelná na označení, která byla vždy druhová (výše uvedený rozsudek Dánsko a další v. Komise, bod 80).
65 Nepřímými důkazy právního, hospodářského, technického, historického, kulturního a společenského druhu, které umožňují provést požadovanou podrobnou analýzu, jsou tak zejména příslušné vnitrostátní právní předpisy a právní předpisy Společenství, včetně jejich historického vývoje, vnímání, které má průměrný spotřebitel ohledně údajně druhového označení, včetně skutečnosti, že proslulost označení zůstává spojena s tradičně v určité oblasti vyráběným zralým sýrem v důsledku skutečnosti, že není běžně užíváno v dalších regionech členského státu nebo Evropské unie, okolnost, že výrobek byl legálně uveden na trh pod dotčeným označením v některých členských státech, skutečnost, že výrobek byl legálně vyroben pod dotčeným označením v zemi původu označení i při nedodržení tradičních metod výroby, okolnost, že takové operace přetrvávaly v čase, množství výrobků nesoucích dotčené označení a vyrobených nikoliv podle tradičních metod ve vztahu k množství výrobků vyrobených podle uvedených metod, tržní podíl výrobků nesoucích dotčené označení a vyrobených nikoliv podle tradičních metod ve vztahu k tržnímu podílu výrobků vyrobených podle uvedených metod, skutečnost, že výrobky vyrobené nikoliv podle tradičních metod jsou prezentovány tak, že odkazují na místa výroby výrobků vyráběných podle uvedených metod, ochrana dotčeného označení mezinárodními dohodami a počet členských států, které se případně dovolávají údajné druhové povahy dotčeného označení (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Dánsko a další v. Komise body 95, 96, 99 a 101; výše uvedený rozsudek Bigi, bod 20, a rozsudek ze dne 25. října 2005, Německo a Dánsko v. Komise, C‑465/02 a C‑466/02, Sb. rozh. s. I‑9115, body 75, 77, 78, 80, 83, 86, 87, 93 a 94).
66 Krom toho Soudní dvůr nevyloučil možnost zohlednit (výše uvedený rozsudek Dánsko a další v. Komise, body 85 až 87) při přezkoumání druhové povahy označení průzkum uskutečněný u spotřebitelů, organizovaný za účelem zjištění jejich vnímání dotčeného označení, nebo stanovisko výboru zavedeného rozhodnutím Komise 93/53/EHS ze dne 21. prosince 1992 o zřízení vědeckého výboru pro označení původu, zeměpisná označení a osvědčení o zvláštní povaze (Úř. věst 1993, L 13, s. 16; Zvl. vyd. 03/13, s. 349), který byl od té doby nahrazen vědeckou skupinou odborníků pro označení původu, zeměpisná označení a zaručené tradiční speciality zavedenou rozhodnutím Komise 2007/71/ES ze dne 20. prosince 2006 (Úř. věst. 2007, L 32, s. 177). Tento výbor složený z vysoce kvalifikovaných odborníků v právní a zemědělské oblasti má za úkol zejména zkoumat druhovou povahu označení.
67 Je konečně možné zohlednit další skutečnosti, zejména definici označení jako druhového v Codex alimentarius (k indikativní hodnotě pravidel Codex alimentarius viz rozsudky Soudního dvora ze dne 22. září 1988, Deserbais, 286/86, Recueil, s. 4907, bod 15, a ze dne 5. prosince 2000, Guimont, C‑448/98, Recueil, s. I‑10663, bod 32), a začlenění označení do seznamu nacházejícího se v příloze II mezinárodní úmluvy o užívání označení původu a označení sýrů podepsané v Stresa dne 1. června 1951 v rozsahu, v němž toto začlenění opravňuje k užívání označení ve všech zemích, které podepsaly úmluvu, za podmínky, že jsou dodržena pravidla výroby a že je uvedena země výroby, aniž by tato možnost byla omezena na výrobce z odpovídající zeměpisné oblasti (viz stanovisko generálního advokáta Ruiz-Jarabo Colomera předcházející výše uvedenému rozsudku Německo a Dánsko v. Komise, Sb. rozh. s. I‑9118, bod 168).
68 Je přitom nutno konstatovat, že odvolací senát nezohlednil kritéria vytýčená judikaturou Společenství ohledně CHOP a zakotvená článkem 3 nařízení č. 2081/92.
69 Nevzal totiž v úvahu žádnou ze skutečností, které podle judikatury připomenuté v bodech 65 až 67 výše umožňují provést požadovanou analýzu případné druhové povahy označení nebo jednoho z prvků, které ho tvoří, a ani nepoužil průzkumy mínění spotřebitelů nebo stanovisko odborníků kvalifikovaných v oboru, ani nepožádal o informace členské státy či Komisi, která by mohla ze své strany předložit tuto otázku výše uvedenému vědeckému výboru, i když, jak správně zdůrazňuje OHIM, měl tuto možnost na základě čl. 74 odst. 1 první části věty a článku 76 nařízení č. 40/94.
70 Důkazní skutečnosti podpírající napadené rozhodnutí sestávají pouze z výňatků ze slovníků a z průzkumů na internetu provedených bez dalšího odvolacím senátem.
71 Přitom frekvence nalezení výrazu na internetu není sama o sobě takové povahy, aby prokázala druhovou povahu označení. Krom toho všechny definice výrazu „grana“ poskytnuté slovníky citovanými odvolacím senátem odkazují na místo výroby grana padano, odpovídající určité oblasti pádské nížiny. V důsledku toho – a na rozdíl od toho, co usoudil odvolací senát – tyto slovníky spíše prokazují, že označení „grana“ je užíváno v italském jazyce jako zkrácená forma pro grana padano a že označení „grana“ je ve skutečnosti a v myslích spotřebitelů spojeno s pádským původem tohoto výrobku, což podporují dva německé slovníky uvedené v bodech 50 a 51 napadeného rozhodnutí. Pokud jde o definici poskytnutou Enciclopedia Treccani, tato není relevantní vzhledem k tomu, že pochází z roku 1949, to znamená z doby jak před nařízením č. 1107/96, tak před zákonem č. 125/54 obsahujícím první uznání označení „grana padano“ jako CHOP.
72 Krom toho je namístě konstatovat, že pokud by odvolací senát řádně zohlednil všechny důkazy předložené žalobcem a použil kritéria vytýčená judikaturou Soudního dvora, musel by dospět k závěru, že důkaz o druhové povaze označení „grana“ nebyl právně dostačujícím způsobem podán.
73 K těmto činitelům patří především legislativní situace týkající se ochrany označení „grana padano“ v Itálii, jakož i její historický vývoj.
74 V tomto ohledu je namístě uvést, že první legislativní uznání označení „grana“ bylo provedeno Regio Decreto Legge n° 1177, Disposizioni integrative della disciplina della produzione e della vendita dei formaggi (královské nařízení č. 1177 ze dne 17. května 1938, obsahující ustanovení doplňující právní úpravu výroby a prodeje sýrů) (GURI č. 179, ze dne 8. srpna 1938). V tomto nařízení, které určuje minimální obsah tuku v různých italských sýrech, se zmiňují grana parmigiano-reggiano, grana lodigiano, grana emiliano, grana lombardo a grana veneto. Toto nařízení svědčí o skutečnosti, že grana byla vyráběna v různých oblastech pádského údolí, blízko Parmy a Reggio v Emilii, Lodi v Emilii, v Lombardii a Benátsku. Označení „grana padano“ zde naopak není uvedeno.
75 Je třeba konstatovat, že všechny tyto oblasti jsou začleněny v oblasti výroby buď parmigiano reggiano (Parma, Reggio v Emilii, Modena, Boloňa na západ od Reno a Mantova na východ od Pádu), nebo grana padano (Piemont, Lombardie, Emilie-Romagna, Benátsko a provincie Trident).
76 Po zavedení prvního režimu označení původu v Itálii zákonem č. 125/54 a Decreto del Presidente della Repubblica n 1269, Riconoscimento delle denominazioni circa i metodi di lavorazione, caratteristiche merceologiche e zone di produzione dei formaggi (nařízení prezidenta republiky č. 1269, ze dne 30. října 1955, obsahující uznání označení týkajících se metod zpracování, obchodních vlastností a oblastí výroby sýrů, GURI č. 295, ze dne 22. prosince 1955, s. 4401), který uznal označení původu „grana padano“, sýr parmigiano reggiano ztratil svou kvalifikaci jako grana z důvodu svých zvláštních vlastností, zatímco všechny ostatní sýry grana byly uznány pod označením „padano“.
77 Skutečnost, že italské právní předpisy z roku 1938 uvádí různé sýry grana (parmigiano-reggiano, lodigiano, emiliano, lombardo a veneto), všechny vyráběné v oblasti pádské nížiny, aniž by nicméně uváděly grana padano, jakož i skutečnost, že pozdější právní předpisy zavedly označení „grana padano“ a opustily od dřívějších označení, napovídají, že grana je tradičně sýrem vyráběným v četných oblastech pádské nížiny, jenž byl proto v určitém okamžiku identifikován italským zákonodárcem výrazem „padano“ za účelem zjednodušení normativního rámce a začlenění různých dřívějších označení, která všechna pocházela z pádského údolí, do jednoho označení.
78 Přívlastek „padano“ tudíž nebyl zaveden k omezení dosahu CHOP pouze na určité sýry grana, ale spíše za účelem jejich shromáždění pod touž vysokou ochranu přiznanou původně italskými právními předpisy a poté nařízením č. 2081/92. Z toho vyplývá, že vývoj italského právního rámce napovídá, že označení „grana“ není druhové.
79 Žádný z argumentů předložených Biraghi neumožňuje tyto úvahy vyvrátit. Za prvé, pokud jde o existenci označení „grana trentino“, je namístě konstatovat, že nařízení prezidenta republiky obsahující úpravy výrobní dokumentace sýra grana padano dovolávané Biraghi, schválilo přidání výrazu „trentino“ (z Tridentu) k sýru grana padano vyráběnému na území provincie Trident. Tato možnost pouze posiluje myšlenku, že je možné nazývat sýr „grana“ pouze tehdy, pokud je vyráběn podle výrobní dokumentace pro grana padano.
80 Zadruhé, ačkoliv je pravda, že oběžník sdružení Assolatte skutečně hovoří o existenci „dalších sýrů grana“, kromě grana padano, je třeba konstatovat, jak vyplývá z tabulky připojené k uvedenému oběžníku, že tyto „další sýry grana“ byly vyváženy do jiných zemí než do členských států Evropského společenství, zejména Spojených států amerických, Japonska, Ruska, Chorvatska, Slovinska, které nebylo v době, na kterou tyto údaje odkazují, to znamená v roce 1999, členem Evropské unie. Pokud jde o sýr, který byl určen k vývozu do zemí, kde označení „grana“ nepožívá žádné zvláštní legislativní ochrany, tento argument je neúčinný na základě zásady teritoriality uznané Soudním dvorem v oblasti práv duševního vlastnictví v jeho výše uvedeném rozsudku Exportur (bod 12). Totéž platí pro údaje vypracované ISTAT, dovolávané Biraghi, které nejsou přesvědčivé vzhledem k tomu, že neuvádějí trh určení pro „další sýry grana“.
81 Zatřetí, tvrzením, že výraz „grana“ neoznačuje zeměpisnou oblast jako takovou, se Biraghi snaží v podstatě prokázat, že označení „grana“ nemůže v žádném případě požívat ochrany přiznané nařízením č. 2081/92 vzhledem k tomu, že neodpovídá definici označení původu uvedené v článku 2 uvedeného nařízení. Je však irelevantní, zda označení „grana“ vyvozuje svůj původ ze skutečnosti, že sýr, který označuje, má zrnitou strukturu, nebo ze skutečnosti, že původně byl vyráběn ve Valle Grana, jelikož na základě čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2081/92 CHOP může být také tvořeno tradičním nezeměpisným označením označujícím potravinu pocházející z regionu nebo z určitého místa, které vykazují homogenní přírodní činitele, které je vymezují ve vztahu k sousedním oblastem (výše uvedený rozsudek Německo a Dánsko a další v. Komise, body 46 až 50). V tomto ohledu není zpochybněno, že sýr grana pochází z oblasti pádské nížiny. Z tohoto důvodu splňuje tedy podmínky stanovené v čl. 2 odst. 3 nařízení č. 2081/92.
82 Začtvrté, odkaz, který Biraghi činí na výše uvedený rozsudek Německo a Dánsko v. Komise k podpoření své teze, postrádá veškerou relevanci vzhledem k tomu, že Soudní dvůr nekritizuje možnost, že nezeměpisné označení může tvořit CHOP, ale zpochybňuje pouze rozsah oblasti výroby nezeměpisného označení „feta“. Na základě téže úvahy musí být rovněž zamítnut argument dovolávaný Biraghi, podle něhož se ve Valle Grana vyrábí pouze sýr castelmagno. Stejně tak je třeba odmítnout odkaz, který Biraghi činí na výše uvedený rozsudek Pistre a další v tom, že jak vyplývá z bodu 35 tohoto rozsudku, tento rozsudek se týká označení (montagne), které nesplňuje podmínky pro to, aby bylo posuzováno jako označení původu ve smyslu článku 2 nařízení č. 2081/92 vzhledem k tomu, že neexistuje přímé spojení mezi kvalitou nebo vlastnostmi výrobku a jeho zvláštním zeměpisným původem.
83 Zapáté, rozhodnutí 96/536, které uvádí dánský sýr „Dansk Grana“ a německý sýr „Romonte – Typ Grana“, bylo přijato v rámci provedení směrnice Rady 92/46/EHS ze dne 16. června 1992 o hygienických předpisech pro produkci syrového mléka, tepelně ošetřeného mléka a mléčných výrobků a jejich uvedení na trh (Úř. věst. L 268, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 103). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí 96/536 směřuje pouze k povolení výjimek z hygienických předpisů zavedených směrnicí 92/46, nemůže mít žádný vliv na ochranu takového práva duševního vlastnictví, jakým je chráněné označení původu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Německo a Dánsko v. Komise, bod 96). I za předpokladu, že by tato citace prokazovala druhovou povahu označení „grana“ v Dánsku a Německu, tento závěr by nebylo možné rozšířit na celé území Společenství nebo přinejmenším na jeho podstatnou část. Krom toho rozhodnutí 96/536 odkazuje na dánský sýr grana a na německý sýr, u kterého je uvedeno, že se jedná o „typ“ sýra grana, což napovídá, že v Dánsku a Německu označení „grana“ bez přívlastku si každopádně zachovalo svou konotaci „grana padano“ (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Německo a Dánsko v. Komise, bod 92). Konečně rozhodnutí 96/536 uvedené Biraghi pochází z roku 1996, doby, kdy se členské státy ještě mohly zaštítit výjimkou uvedenou v čl. 13 odst. 2 nařízení č. 2081/92, která je opravňovala k zachování vnitrostátních systémů umožňujících používat názvy zapsané podle článku 17 po dobu nejvýše pěti let ode dne zveřejnění nařízení.
84 Zašesté, rozsudek Corte di cassazione ze dne 28. listopadu 1989 byl vydán v rámci trestního řízení a tento soud v něm výslovně uvádí, že zproštění obžalovaného viny bylo důsledkem tehdejší neexistence trestní sankce použitelné v případě neoprávněného použití označení „grana“. Krom toho tento rozsudek byl vydán před vstupem nařízení č. 2081/92 a č. 1107/96 v platnost, to znamená před tím, než byla na úrovni Společenství definována úroveň ochrany CHOP. Konečně z četných protokolů o zjištění podvodu Ispettorato centrale repressione frodi (Ústřední úřad pro potírání podvodů) italského ministerstva zemědělství a lesů předložených žalobcem, které jsou všechny pozdějšího data než rozsudek Corte di cassazione a nařízení č. 1107/96, vyplývá, že italské orgány systematicky přistupují k zabavování sýrů nesoucích pouze údaj „grana“ na základě skutečnosti, že takové jednání představuje porušení CHOP „grana padano“, tak jak je chráněno nařízením č. 1107/96.
85 Za poslední, ani slovníky citované Biraghi nejsou relevantní. Na rozdíl od toho, co tvrdí Biraghi, si lze povšimnout, že ačkoliv je pravda, že Dictionnaire des fromages Larousse definuje sýry grana jako „italské sýry, které mají (určité) společné vlastnosti“, následně však uvádí, že řada italských zákonů definovala jejich označení tak, že byly rozlišeny sýry vyráběné v určitých provinciích (parmigiano reggiano) od sýrů vyráběných v některých jiných provinciích (grana padano), což podporuje tezi, která je v rozporu s tezí o druhové povaze označení „grana“. Žádný závěr naproti tomu nelze vyvodit z Guide du fromage Androuët-Stock, který sýr grana padano vůbec neuvádí.
86 Italský legislativní rámec nebyl ostatně jediným nepřímým důkazem, který měl odvolací senát k dispozici za účelem vyloučení druhové povahy označení „grana“. Byl totiž obeznámen se skutečností, že žádný členský stát nevznesl otázku údajné druhové povahy označení „grana“ v rámci výboru pro právní úpravu, se kterým Komise věc konzultovala za účelem přijetí nařízení č. 1107/96. Krom toho nebyl předložen žádný důkaz o uvádění sýra zvaného „grana“ na trh Evropského společenství.
87 Konečně vzhledem k jeho povinnosti obeznámit se z úřední povinnosti s použitelnou vnitrostátní právní úpravou [viz v tomto smyslu rozsudek Soudu ze dne 20. dubna 2005, Atomic Austria v. OHIM – Fabricas Agrupadas de Muñecas de Onil (ATOMIC BLITZ), T‑318/03, Sb. rozh. s. II‑1319, bod 35], mohl odvolací senát vzít rovněž v potaz existenci výše uvedené mezinárodní úmluvy o užívání označení původu a označení sýrů a mezinárodních dvoustranných úmluv o ochraně označení „grana“.
88 Z předcházejícího vyplývá, že odvolací senát nemohl učinit závěr, že zápis ochranné známky GRANA BIRAGHI nepředstavuje porušení CHOP „grana padano“ ve smyslu čl. 13 odst. 1 prvního pododstavce nařízení č. 2081/92.
89 Je tudíž namístě dospět k závěru, že žaloba je opodstatněná v tom, že odvolací senát nesprávně usoudil, že označení „grana“ je druhové a že existence CHOP „grana padano“ nepředstavuje překážku zápisu ochranné známky GRANA BIRAGHI ve smyslu článku 14 nařízení č. 2081/92. Je tudíž namístě napadené rozhodnutí zrušit.
K nákladům řízení
90 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 4 prvního pododstavce jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady.
91 Na jednání žalobce požádal, aby OHIM byla uložena náhrada nákladů řízení.
92 Z ustálené judikatury vyplývá, že skutečnost, že účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval náhradu nákladů řízení až na jednání, nebrání tomu, aby jeho žádosti bylo vyhověno [rozsudek Soudního dvora ze dne 29. března 1979, NTN Toyo Bearing a další v. Rada, 113/77, Recueil, s. 1185; rozsudky Soudu ze dne 10. července 1990, Automec v. Komise, T‑64/89, Recueil, s. II‑367, bod 79, a ze dne 16. listopadu 2006, Jabones Pardo v. OHIM – Quimi Romar (YUKI), T‑278/04, Sb. rozh. s. II‑90, bod 75].
93 Jelikož rozhodnutí odvolacího senátu musí být zrušeno, a jelikož na OHIM musí být z tohoto důvodu bez ohledu na jeho návrhová žádání nahlíženo tak, že neměl ve věci úspěch, OHIM bude muset nahradit náklady řízení žalobce v souladu s jeho návrhovými žádáními. Vedlejší účastnice ponesou vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 16. června 2003 (věc R 153/2002-1) se zrušuje.
2) OHIM ponese vlastní náklady řízení a kromě toho se mu ukládá náhrada nákladů řízení vynaložených Consorzio per la tutela del formaggio Grana Padano.
3) Italská republika a Biraghi SpA ponesou každá vlastní náklady řízení.
Legal
Wiszniewska-Białecka
Moavero Milanesi
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 12. září 2007.
Vedoucí soudní kanceláře
Předseda
E. Coulon
H. Legal
* Jednací jazyk : italština.
Full & Egal Universal Law Academy