STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
JULIANE KOKOTT
přednesené dne 13. července 2006 1(1)
Věc C‑34/04
Komise Evropských společenství
proti
Nizozemskému království
a
Věc C‑64/04
Komise Evropských společenství
proti
Spojenému království Velké Británie a Severního Irska
„Společná rybářská politika – Restrukturalizace odvětví rybolovu – Licence k rybolovu – Trvalý převod plavidel do Argentiny“
I – Úvod
1. V roce 1996 byla dvě plavidla rybářského loďstva Nizozemska a dvě plavidla rybářského loďstva Spojeného království převedena do Argentiny. Společenství poskytlo pro tato opatření podporu ve výši celkem 7 464 585,60 ECU. Podle názoru Komise však tyto podpory nesplnily svůj cíl, jelikož žalované členské státy namísto převedených plavidel povolily rybolov novým plavidlům. Komise proto zahájila obě projednávaná řízení o nesplnění povinnosti, která jsou z právního hlediska v zásadě totožná. Níže ovšem ukážu, že se přitom Komise opírá o nesprávný právní základ.
II – Právní rámec
2. Aby byl rybářským plavidlům povolen rybolov, potřebují licenci k rybolovu, která je vázána na konkrétní plavidlo. Právo Společenství stanovilo takovou licenci poprvé v článku 5 nařízení Rady (EHS) č. 3760/92 ze dne 20. prosince 1992 o zavedení režimu Společenství pro rybolov a akvakulturu(2) (dále jen „nařízení o rybolovu“):
„1) Rada v souladu s postupem stanoveným v článku 43 Smlouvy rozhodne před 31. prosincem 1993 o zavedení režimu Společenství, který se bude používat nejpozději od 1. ledna 1995 a který stanoví pravidla pro nejnutnější údaje, které musejí být obsaženy v licencích k rybolovu, které vydávají a spravují členské státy.
Ode dne vstupu režimu Společenství v platnost mají členské státy povinnost používat vnitrostátní režimy licencí k rybolovu. Není-li stanoveno jinak, všechna rybářská plavidla Společenství jsou povinna mít licenci k rybolovu, která je vázána na konkrétní plavidlo.
Tato ustanovení se použijí, aniž jsou jimi dotčeny zvláštní režimy, které platí ve Společenství, nebo režimy obsažené v platných nebo budoucích mezinárodních dohodách.
2) Režimy licencí se použijí na všechna rybářská plavidla Společenství provozovaná v rybolovné oblasti Společenství, ve vodách třetích zemí nebo na volném moři. Požadavky Společenství týkající se nejnutnějších údajů se rovněž použijí na plavidla třetích států, která provozují rybolov v rybolovné oblasti Společenství v případech stanovených mezinárodními dohodami.“ (neoficiální překlad)
3. Licence k rybolovu vázané na konkrétní plavidla byly podrobněji upraveny nařízením Rady (ES) č. 3690/93 ze dne 20. prosince 1993 o zavedení režimu Společenství, kterým se stanoví pravidla pro nejnutnější údaje, které musejí být obsaženy v licencích k rybolovu(3) (dále jen „nařízení o nejnutnějších údajích“). Relevantní ustanovení zní následovně:
„Článek 1
1) Zavádí se režim Společenství, kterým se stanoví pravidla pro nejnutnější údaje, jež musí být obsaženy v licencích k rybolovu uvedených v článku 5 nařízení (EHS) č. 3760/92.
2) Všechna rybářská plavidla Společenství jsou povinna vlastnit licenci k rybolovu, která je vázána na konkrétní plavidlo.
3) Licence musí být uložena na plavidle.
4) Rybářským plavidlům, kterým nebyla udělena licence, popřípadě jim byla licence odebrána či pozastavena, se zakazuje lovit, mít na palubě, překládat nebo vykládat ryby na břeh.
[...]
Článek 3
Členský stát vlajky vydává a spravuje licence k rybolovu pro rybářská plavidla plující pod jeho vlajkou, za dodržování článku 11 nařízení (EHS) č. 3760/92.
[...]
Článek 5
Členský stát vlajky dočasně nebo trvale pozastaví licence k rybolovu plavidel, která jsou dočasně odstavena z provozu, a odebere licence k rybolovu plavidlům, která jsou trvale odstavena z rybolovných činností.“
4. Článek 11 nařízení o rybolovu, který je uvedený v článku 3 nařízení o nejnutnějších údajích, uložil Radě, aby stanovila cíle restrukturalizace loďstva Společenství:
„S ohledem na hlavu I stanoví Rada v souladu s postupem uvedeným v článku 43 Smlouvy na víceletém základě a poprvé nejpozději od 1. ledna 1994 cíle a podmínky restrukturalizace odvětví rybolovu Společenství za účelem dosažení trvalé rovnováhy mezi zdroji a jejich využíváním. Tato restrukturalizace zohlední případ od případu případné hospodářské a sociální důsledky a specifičnost oblastí rybolovu.“
5. V souladu s tímto ustanovením vydala Rada rozhodnutí ze dne 20. prosince 1993 o cílech a podmínkách restrukturalizace odvětví rybolovu Společenství za účelem dosažení trvalé rovnováhy mezi zdroji a jejich využíváním v průběhu období od 1. ledna 1994 do 31. prosince 1996(4) (rozhodnutí o restrukturalizaci). Zní následovně :
„Článek 1
1) Nejpozději 31. prosince 1996 musí být rybolovné činnosti rybářského loďstva jednotlivých členských států následně zredukovány :
– 20 % pro traulery, které provozují lov vlečnou sítí při dně,
– 15 % pro plovoucí bagry a vlečné sítě vlečené pomocí výložníků na bocích plavidla provozující lov bentických zdrojů (platýzů),
– 0 %, tzn. žádný další nárůst pro ostatní části loďstva;
přičemž je třeba dodržet cíle stanovené přechodnými orientačními programy do 31. prosince 1991.
2) Nejméně 55 % omezení intenzity rybolovu podle odstavce 1 se musí uskutečnit omezením kapacity.
Článek 2
Provedení cílů a podmínek stanovených v článku 1 zajistí Komise v rámci víceletých orientačních programů pro rybářská loďstva členských států, jak byly stanoveny rozhodnutím Komise ze dne 21. prosince 1992 a případně změněny v rámci stejného postupu.“ (neoficiální překlad)
6. Specifické cíle během rozhodného období vyplývají pro Nizozemsko z rozhodnutí Komise ze dne 21. prosince 1992 o víceletém orientačním programu pro rybářské loďstvo předloženém Nizozemskem pro období 1993–1996 v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 4028/86(5) a pro Spojené království z rozhodnutí Komise ze dne 21. prosince 1992 o víceletém orientačním programu pro rybářské loďstvo předloženém Spojeným královstvím pro období 1993-1996 v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 4028/86(6).
7. Úpravu prostředků, kterými má být těchto cílů dosaženo, obsahuje nařízení Rady (ES) č. 3699/93 ze dne 21. prosince 1993, kterým se stanoví kritéria a podmínky pro strukturální opatření Společenství v odvětví rybolovu a akvakultury, jakož i zpracování a uvádění produktů těchto odvětví na trh(7) (dále jen „nařízení o strukturálních opatřeních“). Pro projednávaný případ jsou relevantní články 7 a 8.
„Článek 7
Obecná ustanovení
1) Pokud vede redukce kapacity financovaná pouze z veřejné podpory k tomu, že omezení na konci víceletého orientačního programu překračuje cíle stanovené pro určitou část loďstva členského státu, nemůže tato nová situace, pokud vyplývá výlučně z této podpory, sloužit jako odůvodnění pro zprovoznění nových kapacit.
[...]
2) [...]
Článek 8
Úprava intenzity rybolovu
1) Členské státy přijmou opatření k úpravě intenzity rybolovu, aby bylo dosaženo alespoň cílů víceletých orientačních programů uvedených v článku 5.
V případě potřeby přijmou členské státy opatření trvalého odstavení plavidel z rybolovných činností nebo jejich omezení.
2) Trvalé odstavení plavidel z rybolovných činností může zejména obsahovat :
– vyřazení z provozu,
– trvalý převod do třetího státu, pokud tento převod neporušuje mezinárodní právo a není v rozporu s požadavky na zachování a řízení rybolovných zdrojů,
– trvalé přidělení plavidla pro využití ve vodách Společenství pro jiné účely, než jsou rybolovné činnosti.
[...]
Členské státy se ujistí, že plavidla dotčená těmito opatřeními jsou vyškrtnuta z rejstříků rybářských plavidel a z rejstříku rybářského loďstva Společenství. Rovněž se ujistí, že vyškrtnutá plavidla jsou trvale vyloučena z provozování rybolovných činností ve vodách Společenství.
3) [...]“ (neoficiální překlad)
8. Převod plavidel se ovšem v projednávaných případech nezakládal přímo na nařízení o strukturálních opatřeních, nýbrž na dohodě o vztazích v odvětví mořského rybolovu mezi Evropským hospodářským společenstvím a Argentinskou republikou ze dne 24. května 1994(8).
9. Devátý bod odůvodnění preambule stanoví :
„JSOUCE PŘESVĚDČENY, že tento nový typ spolupráce v odvětví rybolovu zajistí trvalý přístup k novým rybolovným právům, přispěje k uskutečňování cílů obnovy a přeměny argentinského loďstva a restrukturalizaci loďstva Společenství a podpoří rozumné dlouhodobé využívání zdrojů [...]“
10. Relevantní ustanovení článku 5 dohody stanoví:
„1) Smluvní strany vytvoří podmínky příhodné pro to, aby se v Argentině zřídily podniky se jměním pocházejícím z některých členských států Společenství a aby vznikaly smíšené společnosti i společné podniky v odvětví rybolovu, v nichž by se spojili majitelé plavidel z Argentiny a ze Společenství, aby společně využívali a popřípadě i zpracovávali argentinské rybolovné zdroje, za podmínek stanovených v protokolu I a v přílohách I a II.
2) [...]
3) Společenství v rámci politiky restrukturalizace svého loďstva usnadní začlenění plavidel Společenství do vzniklých podniků nebo do podniků zakládaných v Argentině.[...]“
11. Podpora Společenství vyplývá z čl. 7 odst. 1 dohody :
„1) Jako podpora vzniku podniků uvedených v článku 5 připadne projektům, jež smluvní strany vyberou na základě ustanovení článku 6, finanční podpora v souladu s protokolem I.“
III – Skutkový stav a návrhová žádání
Věc C‑34/04 – Komise v. Nizozemsko
12. Řízení proti Nizozemsku se týká převodu dvou plavidel, Wiron III a Wiron IV, na smíšenou společnost podle dohody s Argentinou. Plavidla byla převedena v červenci 1996. Komise poskytla rozhodnutím určeným Nizozemsku, vlastníkům plavidel a smíšené společnosti ze dne 16. prosince 1996 finanční podporu. Tato podpora dosahovala pro každé plavidlo 1 852 236 ECU pro původní vlastníky a 277 835,40 ECU pro smíšenou společnost.
13. Nizozemsko poté udělilo nové licence jiným plavidlům, která nahradila obě převedená plavidla v rejstříku rybářských plavidel.
14. Komise se domáhá, aby Soudní dvůr
1. určil, že Nizozemské království tím, že po trvalém převodu plavidel Wiron III a Wiron IV do Argentiny neodebralo těmto plavidlům licence k rybolovu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 5 nařízení Rady (ES) č. 3690/93 ze dne 20. prosince 1993 o zavedení režimu Společenství, kterým se stanoví pravidla pro nejnutnější údaje, které musejí být obsaženy v licencích k rybolovu,
2. uložil Nizozemskému království náhradu nákladů řízení.
15. Nizozemské království se domáhá, aby Soudní dvůr
1. zamítl žalobu Komise a
2. uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Věc C‑64/04 – Komise v. Spojené království
16. Případ, který je základem řízení proti Spojenému království, je následující: V druhé polovině roku 1996 požádali vlastníci plavidel Cleopatra a Ocean Quest u Ministerstva zemědělství, rybolovu a potravin Spojeného království o podporu Společenství podle dohody s Argentinou pro převod těchto plavidel na smíšenou společnost. Ministerstvo postoupilo tyto žádosti Komisi. Přitom sdělilo, že plavidla byla vybrána, aby byla omezena intenzita rybolovu v Severním moři.
17. Vlastníci plavidel poté převedli licence k rybolovu za odměnu na třetí osoby. Podle práva Spojeného království pak tyto třetí osoby nabyly právo na udělení odpovídající licence k rybolovu pro rybářské plavidlo.
18. Když se příslušné orgány Spojeného království dozvěděly o převodu licencí, dotázaly se Komise, zda je to přípustné. Příslušné orgány Komise takový postup odmítly.
19. Komise přesto přijala dne 16. prosince 1996 rozhodnutí určené Spojenému království, původním vlastníkům plavidel a příslušným smíšeným společnostem, kterým udělila finanční podporu Společenství. V případě plavidla Cleopatra obdrželi vlastníci plavidla 1 469 592 ECU a smíšená společnost 220 438,80 ECU. V případě Ocean Quest dosahovala podpora 1 316 880 ECU a 197 532 ECU.
20. Přestože příslušné orgány Spojeného království znovu poukázaly na převod licencí, byly tyto prostředky také vyplaceny.
21. Komise se ve věci C‑64/04 domáhá, aby Soudní dvůr
1. určil, že Spojené království tím, že po trvalém přemístění plavidel Cleopatra a Ocean Quest do Argentiny neodebralo těmto plavidlům licence k rybolovu, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 5 nařízení Rady (ES) č. 3690/93 ze dne 20. prosince 1993 o zavedení režimu Společenství, kterým se stanoví pravidla pro nejnutnější údaje, které musejí být obsaženy v licencích k rybolovu,
2. uložil Spojenému království náhradu nákladů řízení.
22. Spojené království se domáhá, aby Soudní dvůr zamítl žalobu Komise a uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
IV – Právní posouzení
23. V obou případech vytýká Komise příslušnému členskému státu, že po trvalém přemístění dotčených plavidel neodebral jejich licence k rybolovu.
A – K článku 5 nařízení o nejnutnějších údajích
24. Komise zakládá svou žalobu na článku 5 nařízení o nejnutnějších údajích. Podle tohoto nařízení členský stát vlajky dočasně nebo trvale pozastaví licence k rybolovu plavidlům, která jsou dočasně odstavena z provozu, a odebere licence k rybolovu plavidlům, která jsou trvale odstavena z rybolovných činností. Je tedy potřeba nejprve přezkoumat, zda byla plavidla odstavena z rybolovných činností ve smyslu tohoto ustanovení, a případně následně, zda příslušný členský stát odebral jejich licence k rybolovu.
1. K odstavení z rybolovných činností
25. Plavidla, která jsou v projednávaném řízení předmětem sporu, v řízení proti Nizozemsku Wiron III a Wiron IV, v řízení proti Spojenému království Ocean Quest a Cleopatra, byla s finanční podporou Společenství vyřazena z rybářského loďstva Nizozemska, respektive Spojeného království, a převedena do argentinského rybářského loďstva.
26. Protože tato plavidla byla nadále používána k rybolovu, jeví se odstavení z rybolovných činností na první pohled vyloučené. Článek 8 nařízení o strukturálních opatřeních ovšem jasně stanoví, že trvalý převod rybářského plavidla do třetího státu je také případem odstavení plavidla z rybolovných činností. Trvale vyřazená rybářská plavidla již totiž nejsou součástí loďstva Společenství.
27. Nizozemská vláda sice zpochybňuje použitelnost článku 8 nařízení o strukturálních opatřeních na převod plavidel podle dohody s Argentinou, bylo by ovšem nesprávné, pokud jde o licence, nepovažovat tento převod za trvalé odstavení plavidla z rybolovných činností. Bez odebrání licencí by totiž tato plavidla mohla lovit jako plavidla Společenství ve vodách Společenství nebo na kvóty Společenství.
28. Kromě toho má převod plavidel do Argentiny podle čl. 5 odst. 3 a devátého bodu odůvodnění preambule dohody mimo jiné podpořit restrukturalizaci loďstva Společenství. Obecná pravidla o restrukturalizačních opatřeních jsou tedy buď přímo, nebo analogicky použitelná na převod plavidel do Argentiny.(9) Nakolik zvláštní pravidla dohody vylučují pravidla nařízení o restrukturalizaci(10), zde nemusí být přezkoumáno, protože dohoda v každém případě nestanoví, zda je třeba převod plavidel do Argentiny považovat za trvalé odstavení z rybolovných činností, nebo nikoliv.
29. Z toho vyplývá, že převedeným plavidlům musí být podle článku 5 nařízení o nejnutnějších údajích odebrány licence k rybolovu.
2. K odebrání licencí
30. Účastníci řízení, včetně Komise, se shodují na tom, že převedená plavidla již nemají licence k rybolovu.
31. Podle údajů nizozemské vlády byly licence nizozemských plavidel odebrány automaticky ze zákona. Uvolněná místa v nizozemském rejstříku rybářských plavidel byla pouze přidělena novým plavidlům a těmto novým plavidlům byly uděleny nové licence k rybolovu.
32. Spojené království tvrdí, že majitelé licencí prodali tyto licence třetím osobám, které je použily pro jiná plavidla. Při trvalém vyřazení plavidel z britského loďstva již tedy neměli licence, které by bývaly mohly být odebrány.
33. Tento argument se jeví na první pohled neslučitelný s vázaností licence na konkrétní plavidlo. Podle čl. 5 odst. 1 druhého pododstavce nařízení o rybolovu musí mít všechna rybářská plavidla Společenství licenci, která je vázaná na konkrétní plavidlo.
34. Ve skutečnosti se ovšem podle údajů Spojeného království a Komise neobchodovalo se samotnými licencemi, nýbrž s „licence entitlements“, tj. nároky na licenci. Vlastní licence může být udělena pouze tehdy, pokud má žadatel takový nárok. V projednávaném případě se jeví, že se tak stalo na základě prodaných nároků.
35. Proto se jeví, že bylo dosaženo stavu požadovaného článkem 5 nařízení o nejnutnějších údajích: vyřazená plavidla již nemají licence k rybolovu.
3. K náhradě licencí převedených plavidel
36. Vlastní žalobní důvod Komise směřuje ovšem proti tomu, že Nizozemsko a Spojené království vydaly nové licence pro jiná rybářská plavidla, které odpovídaly licencím plavidel, která byla s podporou Společenství převedena do loďstva třetího státu. Komise tedy vytýká, že vyřazené kapacity byly nahrazeny tím, že na jejich místo vstoupila nová plavidla.
37. Podle současného práva je toto jednoznačně upraveno v čl. 11 odst. 3 nařízení č. 2371/2002(11): Podpory jsou poskytovány teprve po odebrání licence. Tato licence také nemůže být nahrazena. Příslušná výslovná úprava zde ovšem v relevantním časovém období chyběla.
38. Komise je toho názoru, že článek 5 nařízení o nejnutnějších údajích požaduje také bez této výslovné úpravy odebrání licence k rybolovu bez náhrady(12). Spojené království přijímá tento výklad, Nizozemsko je naopak odmítá.
39. Článek 5 nařízení o nejnutnějších údajích se ovšem podle jeho znění nevztahuje na udělení náhradních licencí za odebrané licence k rybolovu. Spíše se toto ustanovení týká pouze odebrání licencí.
40. Komise se tedy snaží odvodit zákaz přidělení náhradních licencí z cílů restrukturalizačních opatření podle článku 8 nařízení o restrukturalizačních opatřeních, a zejména z cílů podpory převodu plavidel do Argentiny.
41. Protože má převod plavidel do Argentiny podle dohody s tímto státem podporovat restrukturalizaci loďstva Společenství, je jeho cílem omezit rybolovné kapacity Společenství. Omezení ovšem není možné, pokud jsou místo převedených plavidel přiděleny licence novým plavidlům.
42. Komisi je tedy třeba dát za pravdu v tom, že přidělení náhradních licencí v případě finančně podporovaného převodu rybářských plavidel porušuje cíle podpory.
43. Ohrožení cílů podpory ovšem ještě nedovoluje učinit závěr, že udělení náhradních licencí porušuje samotný článek 5 nařízení o nejnutnějších údajích nebo ve spojení s článkem 8 nařízení o strukturálních opatřeních.
44. Žádné z obou ustanovení totiž neobsahuje nejmenší známku existence úpravy, která by tyto cíle zajišťovala zákazem náhrady odebraných licencí k rybolovu. Článek 8 nařízení o strukturálních opatřeních nezmiňuje licence k rybolovu ani jednou. Článek 5 nařízení o nejnutnějších údajích obsahuje pouze povinnost odebrat licenci k rybolovu určitému plavidlu. Tato povinnost je splněna odebráním licence. Z povinnosti odebrat licenci nevyplývá, za jakých podmínek mohou být uděleny nové licence pro jiná plavidla. To je spíše předmětem jiných ustanovení, které také odpovídají cílům podpory pro odstavení plavidel z rybolovné činnosti.(13)
45. Jak naznačila vláda Nizozemska, mohla se Komise, aby zakročila proti příslušným členským státům, v rámci právní úpravy přidělení licencí odvolat na článek 3 nařízení o nejnutnějších údajích. Kromě toho přichází v úvahu čl. 7 odst. 1 první pododstavec nařízení o strukturálních opatřeních.
46. Tato ustanovení ovšem nejsou předmětem obou projednávaných žalob. Nemohou tedy ani odůvodnit úspěch těchto žalob.(14) Nizozemská vláda tedy právem podotkla, že Komise opřela svou žalobu o nesprávný právní základ.
47. Obě žaloby je tedy třeba zamítnout.
B – Podpůrný přezkum jiných ustanovení
48. Pouze podpůrně pro případ, že Soudní dvůr přizná další rozšíření předmětu žaloby, a aby bylo zdůrazněno, že Komisí navrhovaný výklad článku 5 nařízení o nejnutnějších údajích ve spojení s článkem 8 nařízení o strukturálních opatřeních není nutný, bych následně chtěla doložit, že Komise v projednávaných řízeních také neprokázala porušení článku 3 nařízení o nejnutnějších údajích nebo čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce nařízení o strukturálních opatřeních.
1. K článku 3 nařízení o nejnutnějších údajích
49. Podle článku 3 nařízení o nejnutnějších údajích členský stát vlajky vydává a spravuje licence k rybolovu pro rybářská plavidla plující pod jeho vlajkou, za dodržování článku 11 nařízení o rybolovu. Tuto vnitrostátní pravomoc zdůrazňují také první dva pododstavce čl. 5 odst. 1 nařízení o rybolovu.
50. Navzdory názoru, který Nizozemsko dočasně zastávalo, ale již od něj ustoupilo, nemohou členské státy udělovat licence libovolně, nýbrž musí dodržovat článek 11 nařízení o rybolovu. Toto ustanovení obsahuje pověření Rady, aby stanovila cíle a podmínky restrukturalizace odvětví rybolovu Společenství za účelem dosažení trvalé rovnováhy mezi zdroji a jejich využíváním.
51. Rada stanovila tyto cíle rozhodnutím o restrukturalizaci v roce 1993. Podle tohoto rozhodnutí měly být omezeny kapacity loďstva v určitých oblastech a v ostatních oblastech v každém případě neměly být zvyšovány. Aby bylo těchto cílů dosaženo, měly členské státy provádět pod dohledem Komise takzvané víceleté orientační programy. Odkaz článku 3 nařízení o nejnutnějších údajích na článek 11 nařízení o rybolovu zavazuje tedy členské státy nepřímo k tomu, aby při přidělování licencí k rybolovu dodržovaly cíle restrukturalizace.
52. Jak uznávají také vlády Nizozemska a Spojeného království, nesmějí být v budoucnu v zásadě připuštěny žádné nové rybolovné kapacity. Obě vlády však naopak pokládají náhradu vyřazených kapacit v zásadě za možnou.
53. Nemusí zde být obsažně přezkoumáno, za jakých podmínek je přípustná náhrada vyřazených kapacit. Zejména se zde nemusíme podrobně zabývat argumenty obou vlád.(15)
54. Porušení článku 3 nařízení o nejnutnějších údajích, článku 11 nařízení o rybolovu, rozhodnutí o restrukturalizaci z roku 1993 a příslušného použitelného víceletého orientačního programu by totiž v každém případě přinejmenším předpokládalo, že nahrazením převedených kapacit by byly zmařeny cíle tohoto programu. K tomu ovšem Komise nic neuvedla. Není ani známo, zda oba členské státy tyto cíle nesplnily, ani zda by odebrání licencí bez náhrady bývalo bylo přispělo k uskutečnění cílů, kterých nebylo dosaženo.(16)
55. Z toho vyplývá, že nemůže být konstatováno, že došlo k porušení článku 3 nařízení o nejnutnějších údajích.
2. K čl. 7 odst. 1 prvnímu pododstavci nařízení o strukturálních opatřeních
56. Náhradní přidělení licencí mohlo dále v projednávaných případech porušit čl. 7 odst. 1 první pododstavec nařízení o strukturálních opatřeních. Nezávisle na cílech omezení víceletých orientačních programů zakazuje toto ustanovení náhradu omezených kapacit. Předpokládá ovšem, že toto omezení bylo financováno pouze z veřejných finančních podpor.
57. Komise ovšem netvrdí, že byl převod financován pouze z veřejných finančních podpor. To je také třeba v projednávaných případech zpochybnit, jelikož vlastníci plavidel zjevně chtěli docílit zisků z rybolovné činnosti v argentinských vodách. Kromě toho byl přinejmenším při převodu plavidel Spojeného království výnos z prodeje práv k licenci dalším důvodem pro převod.
58. Z toho vyplývá, že není možné konstatovat ani porušení čl. 7 odst. 1 prvního pododstavce nařízení o strukturálních opatřeních.
3. Závěry podpůrného přezkumu
59. Obě žaloby by tedy bylo třeba zamítnout, i kdyby Soudní dvůr považoval článek 3 nařízení o nejnutnějších údajích nebo čl. 7 odst. 1 první pododstavec nařízení o strukturálních opatřeních za součást předmětu žaloby. Přezkum těchto ustanovení spíše ukazuje, že by výklad článku 5 nařízení o nejnutnějších údajích ve spojení s článkem 8 nařízení o strukturálních opatřeních, který Komise navrhla, představoval obcházení podmínek, které jsou stanoveny v článku 3 nařízení o nejnutnějších údajích a čl. 7 odst. 1 prvním pododstavci nařízení o strukturálních opatřeních.
V – K nákladům řízení
60. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že vlády Nizozemska a Spojeného království náhradu nákladů řízení ve svém návrhu požadovaly a Komise neměla v obou věcech úspěch, je namístě posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
VI – Závěry
61. Navrhuji tedy Soudnímu dvoru rozhodnout jak ve věci C‑34/04, tak i ve věci C‑64/04 následně:
1. Žaloba se zamítá.
2. Komisi Evropských společenství se ukládá náhrada nákladů řízení.
1 – Původní jazyk: němčina.
2– Úř. věst. L 389, s. 1, ve znění aktu o podmínkách přistoupení Norského království, Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie, příloha I – Seznam uvedený v článku 29 aktu o přistoupení – X. RYBOLOV (Úř. věst. 1994, C 241, s. 189). Nařízení bylo s účinností od 1. ledna 2003 nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 2371/2002 ze dne 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky (Úř. věst. L 358, s. 59; Zvl. vyd. 04/05, s. 460).
3– Úř. věst. L 341, s. 93; Zvl. vyd. 04/02, s. 137. Toto nařízení bylo zrušeno nařízením Rady (ES) č. 700/2006 ze dne 25. dubna 2006, kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 3690/93 o zavedení režimu Společenství, kterým se stanoví pravidla pro nejnutnější údaje, které musejí být obsaženy v licencích k rybolovu (Úř. věst. L 122, s. 1), a nařízením Komise (ES) č. 1281/2005 ze dne 3. srpna 2005 o správě licencí k rybolovu a nejnutnějších údajích, které musejí být v licencích k rybolovu obsaženy (Úř. věst. L 203, s. 3).
4– Úř. věst. 1994, L 10, s. 20.
5– Úř. věst. L 401, s. 15.
6– Úř. věst. L 401, s. 33.
7– Úř. věst. L 346, s. 1, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1624/95 ze dne 29. června 1995 (Úř. věst. L 155, s. 1), nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 2792/1999 ze dne 17. prosince 1999 o pravidlech a podmínkách pro strukturální pomoc Společenství v odvětví rybolovu (Úř. věst. L 337, s. 10; Zvl. vyd. 04/04, s. 179).
8– Úř. věst. 1993, L 318, s. 2.
9– Viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 13. ledna 2005, Eduardo Vieira v. Komise (C‑254/03 P, Sb. rozh. s. I‑237, body 36 a násl., rovněž 63 a násl.).
10– Viz argumenty účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek v rozsudku Eduardo Vieira v. Komise (uvedený v poznámce pod čarou 9, bod 58) a stanovisko generálního advokáta Tizzana v této věci ze dne 16. září 2004, body 71 a násl.
11– Uvedené v poznámce pod čarou 2.
12– Podle odůvodnění návrhu Komise pro nařízení (ES) č. 2371/2002 [KOM (2002) 185 konečné, s. 4] odpovídá ustanovení čl. 11 odst. 3 nařízení č. 2371/2002 již předtím platnému právu. V zákonodárném procesu ovšem Španělské království, Francouzská republika, Řecká republika a Italská republika toto ustanovení dlouho kritizovaly, viz dokumenty Rady 14231/1/02 REV 1, poznámka 31, a 15271/02, poznámka 14.
13– Spojené království ostatně uvádí další možnost, jak zajistit účinnost podpory : Komise by mohla finanční podporu Společenství vyžadovat zpět, respektive ji upravit tak, aby mohla být vyžadována zpět v případě, že není splněn její účel. To by bylo smysluplné opatření k zamezení plýtvání veřejnými prostředky.
14– K rozšíření předmětu žaloby viz rozsudek ze dne 20. října 2005, Komise v. Spojené království (C‑6/04, Sb. rozh. s. I‑9017, bod 57 a násl.).
15– Vláda Spojeného království v zásadě tvrdí, že povinnost odebrat bez náhrady licenci vznikla teprve tehdy, když již plavidla licenci neměla. Vláda Nizozemska odmítá použití nařízení o strukturálních opatřeních na převod plavidel podle dohody s Argentinou.
16– To je také klíčové z pohledu Komise, protože mylně založila svou žalobu na článku 5 nařízení o nejnutnějších údajích ve spojení s článkem 8 nařízení o strukturálních opatřeních. V projednávaném řízení musí zůstat nezohledněno, že Komise nezávisle na tom sdělila, že členské státy v období od roku 1993 do roku 1996 nedosáhly cílů orientačních programů. Výroční zpráva Radě a Evropskému parlamentu o stavu a plnění víceletých orientačních programů pro rybářská loďstva na konci roku 1996 [KOM(1997) 352, s. 36 pro Nizozemsko a s. 45 pro Spojené království]. Komise k tomuto bodu nic neuvedla, oba členské státy proto k tomuto bodu v projednávaném řízení nezaujaly stanoviska. Podle výroční zprávy vypracované na konec roku 1997, KOM (1999) 157, s. 32 pro Nizozemsko a s. 38 pro Spojené království, již o rok později nebylo tak jednoznačné, přinejmenším pro posledně jmenovaný členský stát, že požadované cíle nebyly splněny.
Full & Egal Universal Law Academy