18.4.2009
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 90/2
Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 19. února 2009 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg – Německo) – Mehmet Soysal, Ibrahim Savatli v. Spolková republika Německo
(Věc C-228/06) (1)
(„Dohoda o přidružení EHS-Turecko - Volný pohyb služeb - Vízová povinnost pro vstup na území členského státu“)
2009/C 90/02
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg
Účastníci původního řízení
Žalobci: Mehmet Soysal, Ibrahim Savatli
Žalovaná: Spolková republika Německo
Za přítomnosti: Bundesagentur für Arbeit
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Oberverwaltungsgericht Berlin-Brandenburg – Výklad čl. 41 odst. 1 dodatkového protokolu k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem ze dne 23. listopadu 1970 (Úř. věst. L 293, s. 4) – Platnost článku 1 nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 81, s. 1) – Nová omezení volného pohybu služeb – Povinnost tureckého státního příslušníka zaměstnaného jako řidiče nákladního vozu tureckým dopravním podnikem mít vízum za účelem vstupu na území členského státu, ačkoli taková povinnost v době vstupu dodatkového protokolu v platnost neexistovala
Výrok
Článek 41 odst. 1 dodatkového protokolu podepsaného dne 23. listopadu 1970 v Bruselu a uzavřeného, schváleného a potvrzeného jménem Společenství nařízením Rady (EHS) č. 2760/72 ze dne 19. prosince 1972 je nutno vykládat v tom smyslu, že od vstupu tohoto protokolu v platnost brání zavedení vízové povinnosti pro vstup tureckých státních příslušníků, jako jsou žalobci v původním řízení, na území členského státu za účelem poskytovat zde služby na účet podniku usazeného v Turecku, pokud k tomuto datu nebylo takovéto vízum požadováno.
(1) Úř. věst. C 190, 12.8.2006.
Full & Egal Universal Law Academy