9.5.2008
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 116/6
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. března 2008 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Raad van State – Nizozemsko) – Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening (C-383/06), Gemeente Rotterdam (C-384/06) v. Minister van Sociale Zaken en Werkgelegenheid a Sociaal Economische Samenwerking West-Brabant (C-385/06) v. Algemene Directie voor de Arbeidsvoorziening
(Spojené věci C-383/06 až C-385/06) (1)
(Strukturální fondy - Článek 23 odst. 1 nařízení (EHS) č. 4253/88 - Zrušení a zpětné vymáhání finanční pomoci Společenství - Článek 249 ES - Ochrana legitimního očekávání a právní jistoty)
(2008/C 116/10)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Raad van State
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening (C-383/06), Gemeente Rotterdam (C-384/06), Sociaal Economische Samenwerking West-Brabant (C-385/06)
Žalovaní: Minister van Sociale Zaken en Werkgelegenheid, Algemene Directie voor de Arbeidsvoorziening
Předmět věci
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Nederlandse Raad van State – Výklad čl. 23 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji – Článek 10 ES a 249 ES – Uplatňování obecných zásad práva Společenství
Výrok
1)
Článek 23 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 4253/88 ze dne 19. prosince 1988, kterým se stanoví prováděcí ustanovení k nařízení (EHS) č. 2052/88 týkající se koordinace mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji, ve znění nařízení Rady (EHS) č. 2082/93 ze dne 20. července 1993, zakládá povinnost členských států zpětně vymáhat prostředky ztracené v důsledku zneužití nebo nedbalosti, aniž by k tomu bylo třeba zmocnění podle vnitrostátního práva.
2)
Zpětné vymáhání prostředků ztracených v důsledku zneužití nebo nedbalosti musí být provedeno na základě čl. 23 odst. 1 nařízení č. 4253/88, ve znění nařízení č. 2082/93, a podle pravidel vnitrostátního práva s tou výhradou, že použití tohoto práva nesmí bránit použití a účinnosti práva Společenství a prakticky znemožnit zpětné vymáhání protiprávně přiznaných částek. Vnitrostátní soud musí zajistit plné uplatnění práva Společenství tím, že podle potřeby nepoužije nebo vyloží vnitrostátní předpis, jako například obecný zákon o správním právu (Algemene wet bestuursrecht), který by zpětnému vymáhání bránil. Vnitrostátní soud může při posuzování jednání příjemců ztracených prostředků i správních orgánů použít zásadu právní jistoty a zásadu ochrany legitimního očekávání uplatňovaných v rámci práva Společenství za podmínky, že plně zohlední zájmy Evropského společenství. Skutečnost, že příjemce prostředků je veřejnoprávním subjektem, je v tomto ohledu nerozhodná.
(1) Úř. věst. C 310, 16.12.2006.
Full & Egal Universal Law Academy