EUR-Lex -  62006CC0304 - CS

STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

VERICI TRSTENJAK

přednesené dne 8. listopadu 2007(1)

Věc C‑304/06 P

Eurohypo AG

proti

Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory)

„Kasační opravný prostředek – Ochranná známka Společenství – Slovní ochranná známka EUROHYPO – Absolutní důvody pro zamítnutí – Článek 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení (ES) č. 40/94 – Zkoumání skutečností z úřední moci – Článek 74 odst. 1 nařízení č. 40/94 – Rozsah povinnosti OHIM zkoumat skutečnosti z úřední moci“

I –    Úvod

1.        Projednávaný kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 3. května 2006, Eurohypo v. OHIM (T‑439/04)(2) vznáší jednak otázku rozsahu povinnosti Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) zkoumat skutečnosti z úřední moci v rámci řízení o zápisu ochranné známky Společenství, a jednak otázku působnosti a důsledků existujícího překrývání mezi písmeny b) a c) čl. 7 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství(3) (dále jen „nařízení“).

II – Právní rámec

2.        Článek 7 odst. 1 nařízení stanoví:

„1.      Do rejstříku se nezapíšou:

[...]

b)      ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost;

c)      ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, které mohou sloužit v oblasti obchodu k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností; [...]“

3.        Odstavec 2 uvedeného článku 7 upřesňuje, že „[o]dstavec 1 se použije, i když důvody k zamítnutí existují jen v části Společenství“.

4.        Článek 73 nařízení stanoví, že „[r]ozhodnutí [OHIM] musí být odůvodněna“.

5.        Článek 74 odst. 1 nařízení uvádí, že „[v] průběhu řízení zkoumá [OHIM] skutečnosti z moci úřední; [...]“.

III – Skutečnosti předcházející kasačnímu opravnému prostředku

6.        Dne 30. dubna 2002 Deutsche Hypothekenbank Frankfurt-Hamburg AG, nyní Eurohypo AG [dále jen „účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka)“], požádala o zápis ochranné známky Společenství „EUROHYPO“ jako ochranné známky Společenství pro následující služby spadající do třídy 36 Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků: „bankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi, finanční služby, financování, finanční analýzy, investiční operace, pojišťovnictví.“

7.         Rozhodnutím ze dne 30. srpna 2002 zamítla průzkumová referentka přihlášku podle čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2 nařízení.

8.        Dne 30. září 2002 podala navrhovatelka proti tomuto rozhodnutí odvolání.

9.        Rozhodnutím ze dne 6. srpna 2004 čtvrtý odvolací senát odvolání vyhověl, pokud jde o služby „finanční analýzy, investiční operace, pojišťovnictví“. Odvolání bylo naproti tomu zamítnuto, pokud jde o ostatní služby třídy 36, tedy „bankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi, finanční služby, financování“. Odvolací senát měl v podstatě za to, že slovní označení EUROHYPO popisuje posledně uvedené služby ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení. Odvolací senát dodal, že toto platí v každém případě v německy hovořících zemích a že to podle čl. 7 odst. 2 nařízení stačí pro odůvodnění odmítnutí ochrany. Odvolací senát měl navíc za to, že prvky „euro“ a „hypo“ obsahují bezprostředně srozumitelné označení vlastností pěti výše uvedených služeb a že spojení obou prvků do jednoho slova nečiní ochrannou známku méně popisnou.

10.      Dne 5. listopadu 2004 podala navrhovatelka k Soudu žalobu na neplatnost, kterou se domáhala zrušení tohoto rozhodnutí. Na podporu své žaloby navrhovatelka uplatnila dva žalobní důvody vycházející z porušení zásady přezkumu z moci úřední zakotvené v čl. 74 odst. 1 první větě nařízení a z porušení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení.

11.      Napadeným rozsudkem Soud žalobu zamítl.

12.      Pokud jde o první žalobní důvod, Soud měl za to, že stačí, že odvolací senát k přijetí svého rozhodnutí použil kritérium popisného charakteru, jak je vykládáno v judikatuře, aniž by to musel odůvodnit předložením důkazů (bod 19). Podle Soudu není rozhodnutí odvolacího senátu, který dosáhl dostatečného stupně přesvědčení o popisném charakteru prvků „euro“ a „hypo“ a výrazu „eurohypo“, aby dospěl k závěru o zamítnutí zápisu, neprovádět doplňující šetření, v rozporu s čl. 74 odst. 1 první větou nařízení (bod 20).

13.      Pokud jde o druhý žalobní důvod, Soud nejprve odkázal na ustálenou judikaturu, podle níž slovní ochranná známka, která je popisem vlastností dotčených výrobků nebo služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení, nezbytně z tohoto důvodu postrádá rozlišovací způsobilost ve vztahu ke stejným výrobkům nebo službám ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení (bod 44). Následně konstatoval, že odvolací senát správně uvedl, že dotčená veřejnost vnímá prvek „euro“ v oblasti financí jako měnu, která platí uvnitř Evropské unie, a jako popisující tento měnový prostor (bod 51); že mimoto odvolací senát právem zohlednil, že v rámci finančních služeb je prvek „hypo“ průměrným spotřebitelem chápán jako zkratka výrazu „hypotéka“ (bod 52); že slovní označení EUROHYPO je kombinací dvou popisných prvků, která nevyvolává dojem dostatečně vzdálený dojmu vyvolanému prostým sloučením prvků, které jej tvoří, aby mohl převažovat nad souhrnem uvedených prvků (bod 55); že řešení stanovené v rozsudku BABY-DRY [rozsudek Soudu ze dne 8. července 1999, Procter & Gamble v. OHIM (BABY-DRY), T‑163/98, Recueil, s. II‑2383] nemůže být použito v případě označení EUROHYPO (bod 56).

14.      Ve svém kasačním opravném prostředku navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr tento rozsudek zrušil a prohlásil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu za neplatné. Krom toho navrhuje, aby byla OHIM uložena náhrada nákladů řízení.

15.      OHIM navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil navrhovatelce náhradu nákladů řízení.

IV – Vyjádření předložená Soudnímu dvoru

16.      Na podporu svého kasačního opravného prostředku navrhovatelka vznáší dva důvody vycházející z porušení čl. 74 odst. 1 první věty a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení.

A –    K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

17.      Navrhovatelka uvádí, že čl. 74 odst. 1 první věta nařízení ukládá povinnost provést důkladnou analýzu, aby bylo s jistotou určeno, zda existují důvody pro zamítnutí zápisu. Podle ní rozsudek ani předcházející rozhodnutí žalovaného neobsahují skutková zjištění týkající se údajného popisného charakteru označení EUROHYPO posuzovaného jako celek. Žalovaný uplatnil pouze výsledky rešerší odkazující na případně popisná užívání prvků „euro“ a „hypo“, a bez důkazu i bez uvedení jakéhokoli zdroje pouze uvedl, že výraz je jako celek popisný stejně tak jako souhrn jeho prvků. Navrhovatelka dodává, že z některých dokumentů vyplývá, že OHIM provedl rešerše, aby nalezl důkazy o případném popisném užívání, a že Soudu „vědomě zatajil“ výsledky své rešerše. Tímto OHIM zkreslil skutkový stav. Zjištění Soudu ohledně údajně popisného významu celkového výrazu „eurohypo“ je tedy založeno na zkresleném skutkovém základě, a v důsledku toho musí být Soudním dvorem opraveno.

18.      OHIM připouští, že rozhodnutí o zamítnutí přihlášky musí odůvodnit. Tento požadavek na odůvodnění však nesmí být zaměňován s povinností předložit důkazy. Podle OHIM může ze svého vlastního přesvědčení posoudit, zda má určitou skutečnost za prokázanou, či nikoli. OHIM uvádí, že z judikatury Soudu vyplývá, že může založit svou analýzu na skutečnostech vyplývajících z praktické zkušenosti obecně získané při uvádění výrobků všeobecné spotřeby na trh, což jsou skutečnosti, které může znát každý, a jsou známy zejména spotřebitelům těchto výrobků. V takovém případě, vzhledem k tomu, že to znamená konkretizaci povinnosti uvést skutkové okolnosti, která přísluší OHIM, a nikoli povinnosti předložit důkaz, kterou by měl OHIM, nemusí uvádět příklady takové praktické zkušenosti.

19.      OHIM dodává, že přezkum rozlišovací způsobilosti se provádí prostřednictvím a priori přezkumu předpokládaného vnímání průměrného spotřebitele výrobků a služeb, na něž se vztahuje přihlášená ochranná známka. V důsledku toho skutečné popisné užívání prvků označení nebo označení jako celku sice může představovat indicii ve prospěch shledání nedostatku rozlišovací způsobilosti, ale nikdy podmínku pro dospění k tomuto shledání. Pokud tedy určitá skutková okolnost postrádá pro právní analýzu relevanci, nelze odvolacímu senátu vytýkat, že ji nezmínil.

B –    Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku

20.      Navrhovatelka zaprvé tvrdí, že Soud analyzoval pouze popisný charakter prvků „euro“ a „hypo“ odděleně, a přezkum celkového dojmu vyvolaného ochrannou známkou provedl pouze podpůrně. Navrhovatelka srovnává projednávanou věc s věcí, ve které byl vydán rozsudek Soudu ze dne 2. července 2002, SAT.1 v. OHIM (SAT.2) (T‑323/00)(4), zrušený rozsudkem Soudního dvora ze dne 16. září 2004, SAT.1 v. OHIM (C‑329/02 P)(5). Navrhovatelka uvádí, že v obou věcech Soud přezkoumával celkový dojem vyvolaný kombinací slov pouze podpůrně a odmítl přiznat jakoukoli relevanci takovým aspektům, jako je existence fantazijního prvku, který bylo třeba v rámci takového přezkumu zohlednit. Tyto důvody byly pro zrušení rozsudku T‑323/00 Soudním dvorem rozhodující a v projednávaném případě tomu nemůže být jinak.

21.      Navrhovatelka rovněž přirovnává projednávanou věc s rozsudkem ze dne 20. září 2001, Procter & Gamble v. OHIM (C‑383/99 P)(6). V tomto rozsudku Soudní dvůr nevycházel z neobvyklého charakteru sledu slov „BABY-DRY“ (namísto DRY-BABY), ale ze skutečnosti, že tato kombinace výrazů představuje pro dětské pleny neobvyklé označení. Stejně je tomu tak v případě označení EUROHYPO pro zamítnuté finanční služby. V obou případech jsou jednotlivé prvky obou ochranných známek pro veřejnost srozumitelné. Krom toho jsou v označení „BABY-DRY“ jednotlivé prvky pomlčkou zdůrazněny ještě zřetelněji než v označení EUROHYPO. V tomto posledně uvedeném označení je grafické splynutí obou prvků za účelem vytvoření zvláštní kombinaci slov o mnoho výraznější.

22.      OHIM uvádí, že Soud v bodě 54 a následujících napadeného rozsudku posoudil celkový dojem vyvolaný ochrannou známkou a měl stejně jako odvolací senát za to, že kombinace dvou popisných prvků nevyvolává dojem, který převažuje nad souhrnem prvků. Pokud jde o otázku, zda je výsledek posouzení ochranné známky jako celku odůvodněn meritorně, jde o otázku, kterou již nelze přezkoumávat v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.

23.      OHIM rovněž uvádí, že Soud dospěl k závěru, že struktura kombinace slov není neobvyklá, a že tento případ tedy není srovnatelný s označením „BABY-DRY“.

24.      Navrhovatelka má zadruhé za to, že rozsudek Soudu je založen na použití kritéria, podle něhož ochranná známka složená z popisných prvků může být považována za způsobilou k zápisu, pokud se složené slovo dostalo do běžného jazyka a tam získalo význam sobě vlastní. Toto kritérium je přitom relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení ohledně případného požadavku na disponibilitu, ale není použitelné pro účely výkladu písmena b) uvedeného článku pro stanovení rozlišovací způsobilosti, tedy způsobilosti být veřejností vnímáno jako označení obchodního původu. Soud tím, že pro odůvodnění zamítavého rozhodnutí použil toto kritérium, které se vztahuje pouze k čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení, nesprávně vyložil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení.

25.      Navrhovatelka dodává, že Soud při použití tohoto kritéria pochybil, když v bodě 55 rozsudku uvedl, že navrhovatelka neprokázala, že sporné složené slovo získalo vlastní význam, a když mu z tohoto důvodu odmítl přiznal dostatečnou rozlišovací způsobilost. Podle navrhovatelky celkové označení EUROHYPO splňuje kritérium týkající se jeho vlastního významu. Za předpokladu, že by jednotlivé prvky „euro“ a „hypo“ byly skutečně chápány jako popisné označení evropské měny a hypotéky, existuje velká pravděpodobnost, že výraz „eurohypo“ bude chápán německou veřejností jako zkratka „Europäische Hypothekenbank“ („evropská hypotéční banka“) – ne-li prostě a jednoduše jako označení navrhovatelky jakožto podniku původu – a tedy ve smyslu převažujícím nad souhrnem měny „euro“ a pojmu „hypotéka“. To je krom toho prokázáno praxí mnoha jiných bank, jejichž obchodní firma obsahuje prvek „hypo“, jakož i historickým vývojem založení navrhovatelky, která vznikla fúzí zejména s „Eurohypo AG Europäische Hypothekenbank der Deutschen Bank“ a následně se stala „Deutsche Hypothekenbank Frankfurt-Hamburg AG“.

26.      Navrhovatelka konečně uvádí, že zatímco obecný zájem, který je základem ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení, odkazuje na nezbytnost neodůvodněně neomezovat disponibilitu označení pro jiné subjekty, které uvádějí na trh výrobky nebo služby, pro které je požadován zápis, je obecný zájem uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení založen určujícím způsobem na nezbytnosti, aby mohlo být označení všemi volně užíváno. Soud, který tak mimochodem přezkoumával důvod pro zamítnutí uvedený v písmenu c) v rámci přezkumu písmena b), aniž by činil rozdíl mezi různou povahou obecného zájmu, nesprávně vyložil čl. 7 odst. 1 písm. b). Navrhovatelka v tomto ohledu odkazuje na bod 36 rozsudku SAT.1 v. OHIM(7).

27.      Podle OHIM se působnosti ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) nařízení překrývají. Na popisné označení se tak běžně vztahuje působnost obou ustanovení. Je tedy samo sebou, že pravidla vytýčená judikaturou týkající se čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení v oblasti konstatování popisného charakteru složeného slova jsou rovněž použitelná na analýzu popisného výrazu v rámci čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení, jelikož kritériem přezkumu obou ustanovení je vnímání dotčené veřejnosti. Navrhovatelka neprokázala, proč by odlišný obecný zájem, který je základem každého z těchto ustanovení, měl způsobovat odlišný výklad kritéria popisného výrazu podle konkrétního ustanovení. OHIM se domnívá, že otázka, zda spotřebitel bude vnímat výraz jako popisný, nezávisí právě na cíli ochrany ustanovení, které je třeba použít. Zdá se, že navrhovatelka ostatně sdílí tento názor, neboť chce na projednávaný případ použít judikaturu rozsudku BABY-DRY vydanou v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení.

V –    Posouzení

A –    K prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku

28.      Proti argumentu navrhovatelky, že odvolací senát pouze tvrdil, aniž by to prokázal, že výraz „eurohypo“ je jako celek stejně tak popisný jako souhrn prvků „euro“ a „hypo“, namítá OHIM, že mu nepřísluší povinnost předkládat důkazy, ale pouze povinnost uvést odůvodnění.

29.      Podle čl. 74 odst. 1 nařízení musejí průzkumoví referenti OHIM a v případě odvolání odvolací senáty OHIM zkoumat skutečnosti z moci úřední za účelem určení, zda přihlášená ochranná známka spadá pod jeden z důvodů pro zamítnutí zápisu uvedených v článku 7 téhož nařízení, či nikoliv(8). Je však třeba konstatovat, že toto ustanovení neupřesňuje, jakým způsobem má OHIM tento přezkum provádět. Z judikatury Soudu vyplývá, jak uvádí rozsudek napadený v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku ve svém bodě 19, že odvolací senát nemusí k odůvodnění předložit důkazy(9). Z judikatury Soudu rovněž vyplývá, že odvolací senát může založit svou analýzu na skutečnostech vyplývajících z praktické zkušenosti obecně získané při uvádění výrobků všeobecné spotřeby na trh, což jsou skutečnosti, které může znát každý, a jsou známy zejména spotřebitelům těchto výrobků(10).

30.      V projednávaném případě, jak uvádí napadený rozsudek ve svém bodě 20, odvolací senát analyzoval nejen význam prvků „euro“ a „hypo“, ale také možné významy složeného výrazu „eurohypo“. Odvolací senát zejména v bodě 14 napadeného rozhodnutí uvádí, že tento výraz bude pro německého spotřebitele označovat finanční transakce s věcným zajištěním a financování, zejména v oblasti obchodování s nemovitostmi, ale také v jiných oblastech, ve kterých je potřeba věcné zajištění(11). V bodě 16 odvolací senát vysvětluje, že řešení podané v rozsudku Procter & Gamble v. OHIM(12) nelze v projednávaném případě použít, neboť v tomto rozsudku bylo za rozhodující shledáno pořadí slov, které bylo neobvyklé, aby bylo možné prohlásit, že označení „BABY-DRY“ (namísto dry baby) není ve vztahu k dětským plenám popisné; takové neobvyklý sled(13) slov přitom v projednávaném případě neexistuje(14).

31.      První důvod kasačního opravného prostředku vznesený navrhovatelkou by tedy měl být zamítnut(15).

B –    Ke druhému důvodu kasačního opravného prostředku

32.      Navrhovatelka Soudu nejprve vytýká, že vycházel z domněnky, že dotyčné prvky, které nejsou rozlišovací, jsou-li posuzovány samostatně, se nemohou stát rozlišovacími ani tehdy, jsou-li kombinovány, namísto toho, aby své posouzení založil na vnímání této kombinace průměrným spotřebitelem jako celku.

33.      Nejprve je třeba připomenout, že jedině Soud je příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případů, kdy věcná nesprávnost jeho zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu, s výhradou případu zkreslování důkazů, které mu byly předloženy, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku(16).

34.      Je třeba rovněž připomenout, že pokud jde o ochrannou známku složenou ze slov, může být případná rozlišovací způsobilost dílem zkoumána pro každý pojem nebo prvek odděleně, ale musí v každém případě záviset na zkoumání celku, který tvoří. Pouhá okolnost, že každý z těchto prvků odděleně postrádá rozlišovací způsobilost, totiž nevylučuje to, že kombinace, kterou tvoří, může rozlišovací způsobilost vykazovat(17).

35.      Soud nejprve v bodě 51 napadeného rozsudku uvedl, že odvolací senát správně podotkl, že dotčená veřejnost vnímá prvek „euro“ v oblasti financí jako měnu, která platí uvnitř Evropské unie, a popisuje tento měnový prostor, nebo také, jak uvádí navrhovatelka, jako zkratku slova „Evropa“. Tento prvek tedy podle Soudu označuje alespoň jedním ze svých potenciálních významů vlastnost dotčených finančních služeb. Soud dále v bodě 52 napadeného rozsudku uvedl, že odvolací senát právem zohlednil, že v rámci finančních služeb je prvek „hypo“ průměrným spotřebitelem chápán jako zkratka výrazu „hypotéka“.

36.      Soud dále v bodě 54 připomněl, že z judikatury vyplývá, že ochranná známka tvořená slovem složeným z prvků, z nichž každý popisuje vlastnosti výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, je sama popisem vlastností těchto výrobků nebo těchto služeb, vyjma případu, kdy existuje vnímatelný rozdíl mezi slovem a prostým souhrnem prvků, ze kterých se skládá, což předpokládá buď to, že z důvodu neobvyklé povahy složeniny vzhledem k uvedeným výrobkům nebo službám toto slovo vyvolává dojem dostatečně vzdálený dojmu vyvolanému prostým sloučením údajů, které uvádějí prvky, ze kterých se skládá, takže převažuje nad souhrnem uvedených prvků, nebo že se slovo dostalo do běžného jazyka a tam získalo význam sobě vlastní, takže je napříště autonomní ve vztahu k prvkům, které jej tvoří.

37.      Soud z toho v bodě 55 vyvodil jednak to, že slovní označení EUROHYPO je pouhou kombinací dvou popisných prvků, která nevyvolává dojem dostatečně vzdálený dojmu vyvolanému prostým sloučením prvků, které jej tvoří, aby mohl převažovat nad souhrnem uvedených prvků, a jednak to, že navrhovatelka neprokázala, že se toto složené slovo dostalo do běžného jazyka a že tam získalo vlastní význam, ale naopak tvrdí, že se slovní označení EUROHYPO nestalo běžnou součástí německého jazyka pro popis finančních služeb.

38.      Navrhovatelka srovnává projednávanou věc s věcmi, ve kterých byly vydány rozsudky SAT.1 v. OHIM a Procter & Gamble v. OHIM. V prvním z těchto rozsudků Soudní dvůr zrušil rozsudek Soudu zejména z důvodu, že Soud v celkovém dojmu vyvolaném souslovím SAT.2 nevzal v úvahu existenci fantazijního prvku(18). V projednávaném případě přitom na rozdíl od toho, co tvrdí navrhovatelka, neexistuje žádný fantazijní prvek, který by poskytl jakoukoli originalitu, která by mohla slovnímu označení EUROHYPO přiznat sebemenší rozlišovací způsobilost. Co se týče odkazu navrhovatelky na rozsudek Procter & Gamble v. OHIM, stačí, jak zdůrazňuje OHIM, podotknout, že v bodě 56 napadeného rozsudku bylo uvedeno, že sousloví BABY-DRY je slovním novotvarem, který je svou strukturou nezvyklý(19), což není případ slovního označení EUROHYPO. Podle rozsudku Procter & Gamble v. OHIM je jakýkoli vnímatelný rozdíl ve formulaci sousloví navrženého k zápisu v porovnání s terminologií používanou v běžném jazyce dotčené kategorie spotřebitelů pro označování výrobku nebo služby nebo jejich základních vlastností způsobilý tomuto sousloví přiznat rozlišovací způsobilost, která mu umožní zápis jako ochranné známky(20). V projednávaném případě je přitom třeba konstatovat, že mezi složeným označením a souhrnem údajů poskytnutých na základě popisných prvků neexistuje vnímatelný rozdíl(21).

39.      Je ostatně zajímavé konstatovat, že Soud v rozsudku ze dne 14. června 2007 shledal, že označení EUROPIG nemůže být zapsáno zejména pro uzeniny, neboť toto označení nevyvolává „dojem dostatečně vzdálený dojmu vyvolanému prostým umístěním slovních prvků, které ji tvoří, vedle sebe tak, aby docházelo ke změně jejího smyslu nebo dosahu“(22).

40.      Argument navrhovatelky, že Soud neposoudil celkový dojem vyplývající ze slovního označení „EUROHYPO“, je tedy třeba odmítnout.

41.      Navrhovatelka dále Soudu vytýká, že nesprávně vyložil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení, když použil kritérium, podle něhož ochranná známka složená z popisných prvků může být považována za způsobilou k zápisu, pokud se složené slovo dostalo do běžného jazyka a tam získalo význam sobě vlastní. Podle navrhovatelky je toto kritérium relevantní pouze v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c).

42.      Napadený rozsudek skutečně potvrdil rozhodnutí odvolacího senátu, který měl zejména za to, že slovní označení EUROHYPO popisuje služby „bankovnictví; finanční operace a měnové služby; obchodování s nemovitostmi, finanční služby, financování“ ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení.

43.      Článek 7 odst. 1 písm. b) nařízení se však týká výslovně „ochrann[ých] znám[ek], které postrádají rozlišovací způsobilost“. Až následující písmeno, a to čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení, uvádí příklady označení nebo údajů, které nemohou být užívány jako ochranná známka z důvodu svého popisného charakteru.

44.      Krom toho Soudní dvůr několikrát uvedl, jak však ostatně připomíná napadený rozsudek v bodě 42, že každý z důvodů pro zamítnutí zápisu vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 nařízení je nezávislý a vyžaduje samostatný přezkum. Podle Soudního dvora je třeba uvedené důvody pro zamítnutí vykládat ve světle obecného zájmu, který je základem každého z nich. Obecný zohledněný zájem může, ba dokonce musí odrážet rozdílné úvahy podle dotčeného důvodu pro zamítnutí(23). Článek 7 odst. 1 písm. c) nařízení přitom sleduje cíl obecného zájmu(24), který vyžaduje, aby označení nebo údaje popisující vlastnosti výrobků nebo služeb, pro které je zápis požadován, mohly být volně užívány všemi(25). Pojem „obecný zájem“ tvořící základ čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení splývá se základní funkcí ochranné známky, kterou je zaručit spotřebiteli nebo koncovému uživateli totožnost původu výrobku nebo služby označených ochrannou známkou tím, že jim umožní tento výrobek nebo službu odlišit bez možnosti záměny od výrobku nebo služby, které mají jiný původ(26).

45.      Nicméně Soudní dvůr(27), který konstatoval, že se příslušné oblasti působnosti důvodů uvedených v písmenech b) až d) čl. 7 odst. 1 nařízení zjevně překrývají(28), měl nejprve za to, že slovní ochranná známka, která je popisem vlastností dotyčných výrobků nebo služeb ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení, z tohoto důvodu nezbytně postrádá rozlišovací způsobilost ve vztahu ke stejným výrobkům nebo službám ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení(29).

46.      Toto pojetí bylo silně kritizováno částí právní nauky(30), která má za to, že by jednotlivé důvody pro zamítnutí měly být považovány za rovnocenné a nezávislé důvody, a nikoli za důvody, z nichž jeden je zahrnut do druhého, i když autoři připouštějí, že označení čistě popisná zpravidla také postrádají rozlišovací způsobilost(31).

47.      Je ostatně zajímavé(32) podotknout, že v návrhu nařízení Rady(33) jsou popisná označení uváděna jako příklady označení postrádajících rozlišovací způsobilost(34). Je však třeba zdůraznit, že tomu tak není ve znění nařízení, které bylo nakonec přijato. Článek 7 odst. 1 jakožto ustanovení týkající se zákazu přitom musí být vykládán restriktivně(35). V tomto znění je popisný charakter uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. c) uveden jako alternativní absolutní důvod pro zamítnutí zápisu k absolutnímu důvodu pro zamítnutí zápisu vycházejícímu z nedostatku rozlišovací způsobilosti upravenému v čl. 7 odst. 1 písm. b)(36). Musí být tedy použito toto znění, a nikoli znění, které je uvedeno v návrhu. Mít za to, že popisný charakter je pouze příkladem nedostatku rozlišovací způsobilosti, by znamenalo popřít jakoukoli užitečnost této změny znění. Jak navíc judikatura několikrát připomněla(37), každý z důvodů pro zamítnutí zápisu vyjmenovaných v čl. 7 odst. 1 nařízení je nezávislý a vyžaduje samostatný přezkum. V důsledku toho se nemohu, jak to činí napadený rozsudek, spokojit s domněnkou, že prvek mající popisný charakter nezbytně postrádá rozlišovací způsobilost, aby bylo možné obejít takové alternativní uvedení těchto způsobilostí, které vyplývá ze znění nařízení(38).

48.      Soudní dvůr tak v rozsudku SAT.1 v. OHIM v září 2004(39) zrušil rozsudek Soudu z důvodu, že spočíval na použití kritéria, podle něhož nemohou být zapsány ochranné známky, které mohou být obecně používány v obchodu pro prezentaci dotčených výrobků nebo služeb. Podle Soudního dvora je přitom „toto kritérium relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení, ale není kritériem, podle kterého musí být vykládán čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení“. Soudní dvůr tak v září 2005 v rozsudku BioID v. OHIM na návrh generálního advokáta P. Légera(40) v jeho stanovisku(41) zrušil dotčený rozsudek Soudu ze stejného důvodu a stejným způsobem(42). Stejně tomu tak bylo ještě v rozsudku Soudního dvora Deutsche SiSi‑Werke v. OHIM vydaném v lednu 2006(43).

49.      Situace v projednávané věci je zcela srovnatelná. V rozsudku Soudu, jakož i v rozhodnutí odvolacího senátu, bylo shledáno, že slovní označení EUROHYPO není rozlišovací, a v důsledku toho je třeba zamítnout jeho zápis na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) z důvodu, že je složeno ze dvou popisných výrazů, jejichž kombinace nevyvolává dojem dostatečně vzdálený dojmu vyvolanému těmito prvky, aby mohl převažovat nad jejich souhrnem, zatímco otázky popisného charakteru se týká čl. 7 odst. 1 písm. c). Po vzoru rozsudků SAT.1 v. OHIM, BioID v. OHIM a Deutsche SiSi‑Werke v. OHIM je třeba konstatovat, že část důvodu kasačního opravného prostředku týkající se toho, že Soud použil kritérium, které není relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení, nýbrž je relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení, je opodstatněná.

50.      Výše byl sice shledán popisný charakter slovního označení EUROHYPO. V tomto ohledu a vzhledem k tomu, že z čl. 7 odst. 1 nařízení velmi jasně vyplývá, že použití jednoho z uvedených absolutních důvodů pro zamítnutí je dostačující pro to, aby označení nemohlo být zapsáno jako ochranná známka Společenství(44), by slovní označení EUROHYPO mělo být pro dotčené služby zamítnuto z důvodu popisného charakteru ve smyslu písm. c) uvedeného článku. Stejně tak podle vysvětlení samotné navrhovatelky existuje velká naděje, že výraz „eurohypo“ bude německou veřejností chápán jako zkratka „Europäische Hypothekenbank“, tedy „evropská hypotéční banka“. Nezdá se přitom, že by tento výraz umožnil relevantní veřejnosti určit původ chráněných výrobků nebo služeb a odlišit je od výrobků nebo služeb jiných podniků, a nezdá se tak, že by mohl plnit základní funkci ochranné známky. Výraz, který může být chápán jako „evropská hypotéční banka“, může naopak neoprávněně omezit disponibilitu takového pojmu pro jiné subjekty, které nabízejí výrobky nebo služby takového typu, jako jsou výrobky nebo služby, pro které je požadován zápis. Jak přitom však uvádí sama navrhovatelka, je cílem čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení právě tomuto zabránit(45).

51.      V rámci kasačního opravného prostředku je však pravomoc Soudního dvora omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů projednávaných u Soudu prvního stupně(46). Vzhledem k tomu, že se Soud při výkladu čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení dopustil nesprávného právního posouzení, když použil kritérium relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení, musí být tedy napadený rozsudek zrušen.

VI – K nákladům řízení

52.      Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě článku 118 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Eurohypo požadovala náhradu nákladů řízení a OHIM neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů obou řízení.

VII – Závěry

53.      S ohledem na předcházející úvahy navrhuji Soudnímu dvoru, aby rozhodl takto:

1)      zrušil rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 3. května 2006, Eurohypo v. OHIM (T‑439/04);

2)      zrušil rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 6. srpna 2004;

3)      uložil OHIM náhradu nákladů obou řízení.

1 – Původní jazyk: francouzština.

2 – Sb. rozh. s. II‑6161, dále jen „napadený rozsudek“.

3 – Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146.

4 – Recueil, s. II‑2839.

5 – Sb. rozh. s. I‑8317.

6 – Recueil, s. I‑6251.

7 – Výše citovaný.

8 – Rozsudky ze dne 22. června 2006, Storck v. OHIM (C‑25/05 P, Sb. rozh. s. I‑5719, bod 50), a ze dne 19. dubna 2007, OHIM v. Celltech (C‑273/05 P, Sb. rozh. s. I‑2883, bod 38).

9 – Rozsudky Soudu ze dne 8. července 2004, Telepharmacy Solutions v. OHIM (TELEPHARMACY SOLUTIONS) (T‑289/02, Sb. rozh. s. II‑2851, bod 54), a ze dne 22. června 2005, Metso Paper Automation v. OHIM (PAPERLAB) (T‑19/04, Sb. rozh. s. II‑2383, bod 34).

10 – Rozsudek Soudu ze dne 22. června 2004, Ruiz-Picasso a další v. OHIM – DaimlerChrysler (PICARO) (T‑185/02, Sb. rozh. s. II‑1739, bod 29).

11 – „Die Kombination beider Wortelemente der Markenanmeldung zu einem Wort macht die Gesamtmarke nicht weniger beschreibend. Auch wenn der Beschwerdeführerin zuzugeben ist, dass nicht die Hypothek, sondern das dinglich gesicherte Darlehen – und auch das nur ggf. – in Euro ausgezahlt wird, folgt daraus nicht, dass ,Eurohypo‘ für den deutschsprachigen Durchschnittsverbraucher etwas anderes beschriebe als dinglich besicherte Geldgeschäfte und Finanzierungen insbesondere im Immobilienwesen, aber auch in anderen Bereichen, wo es dinglicher Besicherungen für jede Art von Finanzdienstleistungen bedarf. Dabei ist unerheblich, dass der Begriff ,EUROHYPO‘ in Wörterbüchern so nicht nachweisbar ist (vgl. Entscheidung des Gerichts Erster Instanz vom 26. Oktober 2000, Rs. T‑345/99, TRUSTEDLINK, Slg. 2000 II‑3525, Rdnr. 37), denn dem angesprochenen Durchschnittsverbraucher erschließt sich die Bedeutung der Bezeichnung unzweideutig auch so“.

12 – Výše citovaný rozsudek.

13 – L. Ekey a D. Klippel, Heidelberger Kommentar zum Markenrecht, C. F. Müller Verlag, Heidelberg, 2003, s. 879: podle autorů kombinace slov v zásadě nezpůsobí, že celek bude znamenat více než tyto prvky. Je tomu jinak, pokud slova, která se nepoužijí v obvyklé kombinaci, jsou kombinována tak, že tvoří složené slovo neobvyklé svou strukturou, které je snadno zapamatovatelné. Drobné stylistické variace, jako například spojení slov běžně oddělených, nic nemění na nedostatku rozlišovací způsobilosti, ledaže by byl vytvořen zcela odlišný celkový dojem.

14 – „Was schließlich das ,BABY-DRY‘ – Urteil des EuGH angeht, ist anzumerken, dass jene Entscheidung entscheidend auf die unübliche Wortfolge abgestellt hat, als sie ,BABYDRY‘ (statt dry baby) für nicht beschreibend im Hinblick auf Baby-Windeln erklärte. Eine solche unübliche Wortstellung ist hier aber nicht gegeben.“

15 – Ve výše citovaném rozsudku OHIM v. Celltech potvrdil Soudní dvůr rozsudek Soudu, v němž bylo shledáno, že odvolací senát měl prokázat, například odkazem na odbornou literaturu, správnost zjištění, na základě nichž dospěl k závěru o popisném charakteru ochranné známky CELLTECH, zatímco odvolací senát měl za to, že „dotyčný spotřebitel [odborníci a průměrný spotřebitel] bude vnímat sousloví CELLTECH bezprostředně a jednoznačně jako výraz označující činnosti, které spadají do oboru buněčné technologie, jakož i přípravky, přístroje a materiál používané v rámci těchto činností nebo z těchto činností vyplývající“. V projednávaném případě však nelze v pravém slova smyslu hovořit o „vědeckém důkazu“, který je třeba předložit; posouzení výrazu „eurohypo“ nezbytně předpokládá subjektivní posouzení.

16 – Viz zejména rozsudky ze dne 2. října 2001, EIB v. Hautem (C‑449/99 P, Recueil, s. I‑6733, bod 44); ze dne 19. září 2002, DKV v. OHIM (C‑104/00 P, Recueil, s. I‑7561, bod 22); ze dne 12. ledna 2006, Deutsche SiSi-Werke v. OHIM (C‑173/04 P, Sb. rozh. s. I‑551, bod 35); ze dne 19. ledna 2006, Comunità montana della Valnerina v. Komise (C‑240/03 P, Sb. rozh. s. I‑731, bod 63); ze dne 23. března 2006, Mülhens v. OHIM (C‑206/04 P, Sb. rozh. s. I‑2717, bod 41); výše citovaný rozsudek Storck v. OHIM, bod 40; rozsudky ze dne 26. dubna 2007 (C‑412/05 P, Alcon v. OHIM, Sb. rozh. s. I‑3569), a ze dne 12. června 2007, OHIM v. Shaker (C‑334/05 P, Sb. rozh. s. I‑4529).

17 – Výše citovaný rozsudek SAT.1 v. OHIM (C‑329/02 P, bod 28).

18 – Výše citovaný rozsudek SAT.1 v. OHIM (C‑329/02 P, bod 35).

19 – Bod 43 rozsudku Procter & Gamble v. OHIM.

20 – Tamtéž, bod 40.

21 – K pojmu „vnímatelný rozdíl“ viz stanovisko generálního advokáta Ruize-Jaraba Colomera přednesené dne 31. ledna 2002 ve věci Koninklijke KPN Nederland (rozsudek ze dne 12. února 2004, C‑363/99, Recueil, s. I‑1619), bod 69 a násl.

22 – Rozsudek Europig v. OHIM (EUROPIG), T‑207/06, Sb. rozh. s. II‑1961, bod 35.

23 – Viz zejména rozsudek ze dne 29. dubna 2004, Henkel v. OHIM (C‑456/01 P a C‑457/01 P, Recueil, s. I‑5089, body 45 a 46); výše citovaný rozsudek SAT.1 v. OHIM, bod 25, a rozsudek ze dne 15. září 2005, BioID v. OHIM (C‑37/03 P, Sb. rozh. s. I‑7975, bod 59).

24 – F. L. Ekey a D. Klippel, výše uvedené dílo, s. 893: autoři uvádějí, že ratiem legis čl. 7 odst. 1 písm. c) je „Freihaltungsbedürfnis“ (nezbytnost nemonopolizovat tento pojem).

25 – Rozsudek ze dne 23. října 2003, OHIM v. Wrigley (C‑191/01 P, Recueil, s. I‑12447, bod 31). Toto bylo formulováno poprvé ohledně čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice o ochranných známkách (první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách; Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92), který se týká národních ochranných známek, a nikoli ochranných známek Společenství, ale jehož znění je totožné se zněním čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení o ochranné známce Společenství, v rozsudcích ze dne 4. května 1999, Windsurfing Chiemsee (C‑108/97 a C‑109/97, Recueil, s. I‑2779, bod 25), a ze dne 8. dubna 2003, Linde a další (C‑53/01 až C‑55/01, Recueil, s. I‑3161, bod 73).

26 – Výše citované rozsudky SAT.1 v. OHIM, body 23 a 27, a BioID v. OHIM, bod 60. Viz zejména J. Monteiro, „La marque verbale: examen des décisions majeures concernant l’appréciation des motifs absolus“, Propriété industrielle, březen 2006.

27 – Výše citovaný rozsudek Koninklijke KPN Nederland, body 67 a 85, a rozsudek ze dne 12. února 2004, Campina Melkunie (C‑265/00, Recueil, s. I‑1699, body 8 a 18).

28 – K této otázce viz zejména I. Simon, „What’s Cooking at the CFI ? More Guidance on Descriptive and Non-Distinctive Trade Marks“, European Intellectual Property Review, 2003, s. 322; M. Handler, „The Distinctive Problem of European Trade Mark Law“, European Intellectual Property Review, 2005, s. 306, a G. Tritton, Intellectual Property in Europe, Sweet & Maxwell, 2002, s. 220.

29 – Výše citované rozsudky Campina Melkunie, bod 19, a Koninklijke KPN Nederland, bod 86.

30 – C. Rohnke, „Die Rechtsprechung des EuGH im Markenrecht – Schwerpunkte, Tendenzen, Systematik“, MarkenR, 2006, s. 480; G. Eisenführ a D. Schennen, Kommentar zur Gemeinschaftsmarkenverordnung, Heymanns, 2003, s. 85, 86 a 123 [autoři uvádějí, že všechny důvody pro zamítnutí musejí být posuzovány nezávislým způsobem. Nedostatek rozlišovací způsobilosti není druhovým pojmem a písm. c) a d) jsou pouze jeho příklady. Případy spadající pod písm. c) a d) sice často rovněž postrádají rozlišovací způsobilost, ale není tomu tak vždy nevyhnutelně, stejně tak platí, že nejen označení, na která se vztahují písm. c) a d), mohou postrádat rozlišovací způsobilost], a F. L. Ekey a D. Klippel, výše uvedené dílo, s. 874 (podle těchto autorů jsou jednotlivé důvody pro zamítnutí v čl. 7 odst. 1 souběžné a rovnocenné. Neexistuje mezi nimi podřízenost ani vzájemná závislost. Ani se nepřekrývají; jde spíše o samostatné důvody pro zamítnutí, takže pro zamítnutí přihlášky stačí, že je naplněn jeden z důvodů).

31 – G. Eisenführ a D. Schennen, výše uvedené dílo, s. 91, jakož i F. L. Ekey a D. Klippel, výše uvedené dílo, s. 878.

32 – F. L. Ekey a D. Klippel, výše uvedené dílo, na straně 875 zdůrazňují, že v nařízení je nakonec uvedeno, že každý absolutní důvod pro zamítnutí má tutéž hodnotu. Nařízení tak jasně odmítlo stále ještě rozšířený názor, podle něhož je jediným důvodem pro zamítnutí nedostatek rozlišovací způsobilosti, přičemž ostatní důvody jsou pouze jeho uplatněním.

33 – „Článek 6 [Absolutní důvody pro zamítnutí zápisu]

1. Do rejstříku se nezapíšou [...] ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost, zejména:

a) ochranné známky, které jsou tvořeny výlučně označeními nebo údaji, jejichž užívání může být v oblasti obchodu požadováno k označení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby výrobků nebo poskytnutí služby nebo jiných jejich vlastností“ (Úř. věst. 1980, C 351, s. 5). (neoficiální překlad)

34 – P. Ströbele („Keine Ruhe auf fremden Matratzen, Zur markenrechtlichen Schutzfähigkeit fremdsprachiger beschreibender Angaben“, MarkenR, 2006, s. 434) uvádí, že mimo jiné na základě iniciativy německé delegace byl návrh textu, který stanovil, že důvodem pro zamítnutí je nedostatek rozlišovací způsobilosti a že popisný charakter je pouze jeho příkladem, změněn tak, že zavedl odlišení mezi ochrannými známkami postrádajícími rozlišovací způsobilost a popisnými ochrannými známkami.

35 – G. Eisenführ a D. Schennen, výše uvedené dílo, s. 86.

36 – Z hlediska systematického výkladu vyplývá jak z vnitřního, tak z vnějšího systému čl. 7 odst. 1 nařízení, že jde o dvě odlišná kritéria. Vnější systém – tedy struktura textu – jasně ukazuje, že písmena b) a c) jsou dvěma odlišnými písmeny. Podle vnitřního systému – tedy uspořádání obsahu textu – jsou cíle těchto dvou písmen odlišné (k pojmům „vnitřní a vnější systém“ viz P. Heck, „Das Problem der Rechtsgewinnung, Gesetzauslegung und Interessenjurisprudenz“, Begriffsbildung und Interessenjurisprudenz, Verlag Gehlen, Berlin, Zürich, 1968, s. 188 a 189).

37 – Viz výše.

38 – Generální advokát Ruiz-Jarabo Colomer ve svém stanovisku předneseném dne 14. května 2002 ve výše uvedené věci DKV v. OHIM v bodě 40 uvádí: „[...] zdá se mi vhodnější, aby soud Společenství kvalifikoval důvody pro zamítnutí se stejnou přísností jako orgán pověřený zápisem. Každá z podmínek zápisu uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. b), c) a d), které vyžadují, aby označení bylo pro posuzované výrobky nebo služby rozlišovacím prvkem a aby nebylo popisné ani druhové ve vztahu k těmto výrobkům a službám, je na ostatních nezávislá a vyžaduje samostatný přezkum. To v praxi nebrání tomu, aby se na tatáž označení mohl často vztahovat více než jeden důvod pro zamítnutí zápisu. Označení zcela popisné tak bude zpravidla postrádat rozlišovací způsobilost ve smyslu písmena b)“.

39 – Výše citovaný rozsudek, bod 36.

40 – Stanovisko ze dne 2. července 2005, body 80 a 81: „[...] si myslím, že Soud [...] nesprávně vyložil čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení, když z posouzení, podle kterého ,ochranná známka posuzovaná jako celek může být běžně užívána v oblasti obchodu pro prezentaci výrobků a služeb‘, kterých se týká přihláška k zápisu, vyvodil, že dotčené označení postrádá rozlišovací způsobilost. Z toho vyvozuji, že napadený rozsudek je stižen stejnými právními vadami jako výše citovaný rozsudek SAT.1 v. OHIM (SAT.2). Navrhnu tedy Soudnímu dvoru, aby z toho vyvodil stejné důsledky jako ve výše citovaném rozsudku SAT.1 v. OHIM, a rozhodl, že se napadený rozsudek musí zrušit“.

41 – Viz rovněž stanovisko generální advokátky E. Sharpston ze dne 14. prosince 2006 ve výše citované věci Celltech, C‑273/05 P, body 23 a 24.

42 – Výše citovaný rozsudek, body 61 až 63: „Soud [...] pro určení, že se na přihlašovanou ochrannou známku vztahuje čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, vycházel v bodech 23, 34, 41 a 43 napadeného rozsudku především ze skutečnosti, že tato ochranná známka může být běžně užívána v oblasti obchodu. [...] Je nicméně třeba konstatovat, jak shledal Soudní dvůr v bodě 36 výše citovaného rozsudku SAT.1 v. OHIM, že ačkoli je toto kritérium relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 40/94, není kritériem, podle kterého má být vykládán čl. 7 odst. 1 písm. b) téhož nařízení. […] V důsledku toho je třeba konstatovat, že část prvního důvodu opravného prostředku, podle níž Soud použil kritérium, které není relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení, nýbrž je relevantní v rámci čl. 7 odst. 1 písm. c) téhož nařízení, je opodstatněná.“

43 – Výše citovaný rozsudek, bod 63.

44 – Výše citovaný rozsudek DKV v. OHIM, bod 29.

45 – Rozsudek SAT.1 v. OHIM, bod 26. Tato nezbytnost byla nejprve stanovena Soudním dvorem v rámci čl. 3 odst. 1 písm. b) směrnice 89/104 v rozsudku ze dne 6. května 2003, Libertel (C‑104/01, Recueil, s. I‑3793, bod 60).

46 – Zejména rozsudek ze dne 11. listopadu 2004, Ramondín a další v. Komise (C‑186/02 P a C‑188/02 P, Sb. rozh. s. I‑10653, bod 60), a výše citované rozsudky Storck v. OHIM, bod 61, a OHIM v. Celltech, bod 21.

Full & Egal Universal Law Academy