STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY
ELEANOR SHARPSTON
přednesené dne 11. prosince 2007(1)
Spojené věci C‑373/06 P, C‑379/06 P a C‑382/06 P
Thomas Flaherty a další
proti
Komisi Evropských společenství
„Kasační opravný prostředek – Rybolov – Víceleté orientační programy určené členským státům – Zamítnuté žádosti o bezpečnou tonáž – Aktivní legitimace k napadnutí zamítavého rozhodnutí Komise u Soudu prvního stupně – Právní zájem na podání žaloby – Osobní dotčení“
1. Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelé“) jsou vlastníky plavidel, která jsou součástí irského rybářského loďstva. U Soudu prvního stupně se domáhali zrušení rozhodnutí 2003/245/ES(2) (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Komise zamítla jejich žádosti o zvýšení „bezpečné tonáže“(3) jejich plavidel.
2. V napadeném rozsudku(4) Soud prvního stupně rozhodl, že navrhovatelé neměli právní zájem na podání žaloby, jelikož ke dni napadeného rozhodnutí nepostavili, a tudíž nebyli vlastníky dotčených plavidel. Soud prvního stupně rovněž rozhodl, že navrhovatelé nejsou napadeným rozhodnutím osobně dotčeni, neboť dotčená plavidla jsou „fiktivní“(5).
3. Soud prvního stupně proto odmítl jejich žaloby jako nepřípustné. Pokud jde o ostatních 19 žalobců, prohlásil žaloby za přípustné a napadené rozhodnutí zrušil.
4. Tři ze čtyř neúspěšných žalobců(6) podali kasační opravný prostředek. Domáhají se, aby Soudní dvůr zrušil rozsudek Soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byly odmítnuty jejich žaloby, a napadené rozhodnutí zrušil.
Právní rámec
5. Podle čl. 4 odst. 2 rozhodnutí Rady 97/413/ES(7):
„V rámci víceletých orientačních programů[(8)] odůvodňují zvyšování kapacity, která vycházejí výhradně z opatření ke zlepšení bezpečnosti na moři, případ od případu odpovídající zvyšování cílů částí loďstva, pokud se na základě těchto opatření nezvyšuje intenzita rybolovu daných rybářských plavidel.“ (neoficiální překlad)
6. Podle bodu 3.3 přílohy rozhodnutí Komise 98/125/ES(9):
„Členské státy mohou Komisi kdykoliv předložit program pro zlepšení bezpečnosti. V souladu s ustanoveními článků 3 a 4 rozhodnutí 97/413 […] Komise rozhodne, zda zvýšení kapacity uvedené takovým programem odůvodňuje odpovídající zvýšení cílů VOP IV […].“ (neoficiální překlad)
Skutkový základ sporu
7. V letech 1999 až 2001 došlo mezi irským ministerstvem s pravomocemi v oblasti komunikací, námořnictví a přírodních zdrojů (dále jen „ministerstvo“) a Komisí k výměně korespondence týkající se čl. 4 odst. 2 rozhodnutí 97/413.
8. Během tohoto období žádali všichni navrhovatelé na základě čl. 4 odst. 2 rozhodnutí 97/413 a bodu 3.3 přílohy rozhodnutí 98/125 ministerstvo o povolení zvýšení kapacity z důvodu zlepšení v odvětví bezpečnosti.
9. Dopisem ze dne 14. prosince 2001 požádalo ministerstvo Komisi na základě čl. 4 odst. 2 rozhodnutí 97/413 o zvýšení víceúčelového úseku(10) irského loďstva o 1304 hrubých tun (dále jen „BT“) a hlubokomořského úseku(11) o 5335 BT. (Další členské státy podaly podobné žádosti ve vztahu ke svým rybářským loďstvům.)
10. Dopis ministerstva uváděl, že navazuje na žádosti 38 vlastníků plavidel, kteří svá plavidla upravili nebo nahradili nebo kteří tak zamýšleli učinit. Dopis doprovázela dokumentace týkající se dotčených plavidel, která zahrnovala plavidla žalobců.
11. Dne 4. dubna 2003 přijala Komise napadené rozhodnutí. Výrok napadeného rozhodnutí zní takto:
„Článek 1
Přípustnost žádostí
Žádosti o zvýšení cílů VOP IV v oblasti tonáže jsou považovány za přípustné za následujících podmínek:
1) žádosti byly členským státem zaslány pro každý jednotlivý případ před 31. prosincem 2001;
2) plavidlo musí být řádně zapsáno v rejstříku loďstva Společenství;
3) dotyčné plavidlo musí být celkové délky rovnající se alespoň 15 metrům;
4) zvýšení tonáže musí být výsledkem modernizačních prací na hlavní palubě, které byly nebo mají být uskutečněny na již stávajícím zapsaném rybářském plavidle, starém v době zahájení prací alespoň pět let. Pokud bylo plavidlo ztraceno na moři, musí být zvýšení tonáže výsledkem většího objemu na hlavní palubě náhradního plavidla vzhledem k plavidlu ztracenému na moři;
5) zvýšení tonáže je odůvodněno zlepšením bezpečnosti, plavby na moři, hygieny, kvality produktů a pracovních podmínek;
6) objem umístěný na hlavní palubě upraveného nebo náhradního plavidla se nesmí zvýšit.
Žádosti směřující ke zvýšení cílů VOP IV v oblasti výkonu nejsou přípustné.
Článek 2
Žádosti, kterým bylo vyhověno podle kritérií stanovených v článku 1, jsou uvedeny v seznamu v příloze I.
Žádosti, které byly zamítnuty podle kritérií stanovených v článku 1, jsou uvedeny v seznamu v příloze II.
Článek 3
Toto rozhodnutí je určeno Belgickému království, Irsku, Nizozemskému království, Švédskému království a Spojenému království Velké Británie a Severního Irska.“ (neoficiální překlad)
12. Na seznamu „zamítnutých žádostí“ v příloze II napadeného rozhodnutí jsou uvedeny žádosti navrhovatelů týkající se nových plavidel, která měla nahradit MFV Westward Isle (Flaherty), MFV Menhaden (Murphy) a MFV Golden Rose (Ocean Trawlers), z nichž žádné nebylo ztraceno na moři.
Řízení u Soudu prvního stupně a napadený rozsudek
13. U Soudu prvního stupně se 23 žalobců domáhalo zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž jím byly zamítnuty jejich žádosti o zvýšení kapacity jejich plavidel. Všechny žádosti se týkaly stavby nových plavidel, která měla nahradit stávající plavidla, která nebyla ztracena na moři. Dovolávali se nedostatku pravomoci Komise, porušení povinnosti uvést odůvodnění a porušení zásady rovného zacházení.
14. Soud prvního stupně nejprve přezkoumal námitku nepřípustnosti, vznesenou Komisí, směřující k tomu, že žalobci nejsou napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčeni ve smyslu článku 230 ES. Soud tuto námitku zamítl zejména z důvodů, (i) že dotčené rozhodnutí musí být považováno za soubor individuálních rozhodnutí, kdy každé z nich ovlivňuje právní postavení vlastníků plavidel uvedených v přílohách, včetně právního postavení žalobců, kteří byli vymezeni vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím individualizováni stejně jako adresát rozhodnutí, a ii) že má přímo účinky na právní postavení žalobců, když neponechává žádnou posuzovací pravomoc subjektům, kterým je určeno a které jsou pověřeny jeho provedením(12).
15. Nicméně s přihlédnutím k odpovědím Irska na otázky položené v rámci organizačních procesních opatření Soud prvního stupně uplatnil bez návrhu otázku, zda Thomas Flaherty (věc T‑224/03), Ocean Trawlers Ltd (věc T‑226/03), Larry Murphy (věc T‑236/03) a O’Neill Fishing Co. Ltd (věc T‑239/03)(13) měli v projednávaném případě právní zájem na podání žaloby. Dospěl k závěru:
„(62) Z těchto odpovědí vyplývá, že žádosti podané těmito čtyřmi žalobci se v rozhodné době zakládaly na jejich záměru nechat postavit plavidla a pojmenovat je jmény uvedenými v příloze II napadeného rozhodnutí. Ukázalo se však, že tito žalobci tato plavidla nepostavili, takže ke dni napadeného rozhodnutí nebyli ve skutečnosti vlastníky dotčených plavidel. Z toho vyplývá, že uvedení žalobci nemají právní zájem na podání žaloby. V každém případě nejsou napadeným rozhodnutím osobně dotčeni, neboť dotčená plavidla jsou fiktivní.“
16. Soud prvního stupně poté zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se vztahovalo na plavidla ostatních 19 žalobců. Domníval se, že Komise tím, že přijala v napadeném rozhodnutí kritéria neuvedená právní úpravou použitelnou v projednávaném případě, překročila své pravomoci(14) zejména tím, že zamítla všechny žádosti o zvýšení bezpečné tonáže dosažené nikoliv úpravou stávajících plavidel, ale stavbou nových plavidel, která měla nahradit stávající plavidla(15).
17. Navrhovatelé tvrdí, že závěry ohledně přípustnosti jejich žalob jsou stiženy vadou spočívající v nesprávném právním posouzení. Navrhují, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž tento rozsudek odmítl jejich žaloby a uložil jim, aby nesli vlastní náklady řízení. Navrhují rovněž, aby Soudní dvůr zrušil napadené rozhodnutí a uložil Komisi náhradu nákladů celého řízení.
Analýza
18. V průběhu písemné a ústní části řízení se účastníci řízení dlouze zabývali řadou skutkových poznatků, které se mi nezdají relevantní v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku, jehož účelem je určit, zda zjištění Soudu prvního stupně v bodě 62 jeho rozsudku může být z právního hlediska potvrzeno.
19. Soud prvního stupně odmítl žaloby navrhovatelů jako nepřípustné ze dvou důvodů: (i) neměli právní zájem na podání žaloby, jelikož třebaže měli v rozhodné době „záměr nechat postavit plavidla a pojmenovat je jmény uvedenými v příloze II napadeného rozhodnutí“, „tato plavidla nepostavili, takže ke dni napadeného rozhodnutí nebyli ve skutečnosti vlastníky dotčených plavidel“, a ii) nebyli osobně dotčeni, neboť dotčená plavidla byla „fiktivní“.
20. Je třeba mít na paměti, že ve zbývající části rozsudku (nijak nezpochybněném Komisí) Soud prvního stupně (i) odmítl – aniž by provedl rozlišení mezi navrhovateli a ostatními 19 žalobci – námitku Komise, že žádný z žalobců není bezprostředně a osobně dotčen napadeným rozhodnutím, a ii) konstatoval, že Komise nesprávně zamítla dotčené žádosti z důvodu, že zvýšení bezpečné tonáže vyplývalo ze stavby nových plavidel, a nikoliv z úpravy stávajících plavidel.
21. Navrhovatelé zejména tvrdí, že prohlášení jejich žalob za nepřípustné je neslučitelné s těmito ostatními závěry. S tímto stanoviskem v podstatě souhlasím z důvodů popsaných dále a mám za to, že není nezbytné v tomto ohledu – nebo vhodné v rámci kasačního opravného prostředku – přezkoumat ostatní předložená tvrzení skutkové povahy.
Právní zájem na podání žaloby
22. V souladu s ustálenou judikaturou je žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou přípustná pouze v případě, že žalobce má zájem na zrušení napadeného aktu. Takový zájem musí existovat a musí být skutečný a musí být posouzen ke dni podání žaloby(16).
23. V bodě 62 svého rozsudku Soud prvního stupně považoval vlastnictví náhradních plavidel ke dni napadeného rozhodnutí za klíčový prvek pro rozhodnutí o nedostatku právního zájmu navrhovatelů na podání žaloby. Nikde v tomto rozsudku Soud výslovně nekonstatoval, že ostatních 19 žalobců bylo ve skutečnosti vlastníky náhradních plavidel k tomuto dni, ale lze se domnívat, že o tom byl přesvědčen, neboť v opačném případě by jeho rozhodnutí o přípustnosti bylo zcela svévolné.
24. Soud tedy vyšel ze skutečnosti, že žalobci, kteří již postavili (nebo kteří již stavěli) náhradní plavidla, jejichž vlastníky byli ke dni napadeného rozhodnutí, měli právní zájem na zrušení tohoto rozhodnutí, zatímco žalobci, kteří takto nepostupovali, takový právní zájem na podání žaloby neměli.
25. Tento přístup se mi zdá zcela chybný.
26. Řízení, kterého se projednávaná věc týká, je povolovacím řízením. Určitá tonáž je povolena pro rybářské loďstvo každého členského státu a zvláštní zvýšení této tonáže mohou být povolena rozhodnutím Komise, pokud jsou splněna relevantní kritéria.
27. Je sice pravda, že se nezdá, že by uvedené řízení implikovalo zákaz provést práce nezbytné pro takové zvýšení tonáže před vydáním povolení. Nebrání však ani tomu, aby bylo s provedením prací vyčkáno až na vydání povolení. Tento posledně uvedený postup může být vskutku považován mnohými za obezřetnější, či dokonce za správnější.
28. Jak Soud prvního stupně konstatoval, jestliže mohlo být zvýšení bezpečné tonáže prostřednictvím stavby náhradního plavidla povoleno, pak každý, kdo požádal o povolení takového zvýšení, má zřejmý právní zájem na zrušení rozhodnutí zamítajícího takové povolení. Je nepochybně pravda, že tento právní zájem je naléhavější u těch, kteří již ke dni rozhodnutí vynaložili výdaje na danou stavbu, ale existuje u všech. Zrušení rozhodnutí znamená pro všechny, jejichž žádosti byly zamítnuty, že povolení je opětovně možné, a takové povolení, je-li uděleno, znamená, že již mohou být uskutečněny všechny kroky, jejichž uskutečnění zbývá k dosažení nebo využití zvýšené bezpečné tonáže. Napadený rozsudek neuvádí žádný důvod odůvodňující rozlišení mezi žalobci podle toho, zda již s povolením počítali před datem napadeného rozhodnutí, a dle mého názoru žádné takové důvody neexistují.
29. Argumenty Komise, jejichž cílem je prokázat, že takový právní zájem může v průběhu řízení zaniknout a že právní zájem navrhovatelů se zakládá na budoucí a hypotetické události, musí být tudíž odmítnuty.
Osobní dotčení
30. Dalším důvodem, na základě kterého Soud prvního stupně rozhodl, že žaloby navrhovatelů jsou nepřípustné, byl nedostatek osobního dotčení ve smyslu článku 230 ES. Soud připustil, že všichni žalobci byli bezprostředně dotčeni napadeným rozhodnutím a že vlastnictví plavidel uvedených v přílohách stačilo k prokázání osobního dotčení, přičemž odlišil navrhovatele pouze na základě toho, že dotčená plavidla byla „fiktivní“.
31. Zdá se mi, že existují dvě možnosti ohledně toho, co tímto výrazem Soud prvního stupně mohl myslet.
32. Běžný význam výrazu „fiktivní“ označuje něco, co není skutečné nebo o existenci čehož existují pochybnosti, a co proto existuje pouze v představách. V projednávaném případě by to znamenalo, že navrhovatelé ve skutečnosti nechtěli nahradit svá původní plavidla náhradními plavidly s další bezpečnou tonáží, nebo že se jednalo pouze o obecnou myšlenku nebo plán, se kterými není spojen žádný hmatatelný výsledek.
33. Napadený rozsudek nicméně neobsahuje žádné skutkové zjištění podporující tento názor. Nelze jej vyvodit z pouhé skutečnosti, že navrhovatelé ke dni napadeného rozhodnutí dosud nepostavili plánovaná náhradní plavidla nebo nezahájili jejich stavbu.
34. Alternativním výkladem je to, že výrazem „fiktivní“ Soud prvního stupně zamýšlel pouze uvést, že plavidla neexistovala.
35. Je pravdou, jak tvrdí Komise, že to, zda bylo určité plavidlo postaveno, či nikoliv, je skutkovou otázkou, která nemůže být předmětem kasačního opravného prostředku, ledaže by došlo ke zkreslení důkazů Soudem prvního stupně. Závěr, který musí být z této skutečnosti vyvozen (konkrétně, zda to, že plánované plavidlo dosud nebylo postaveno, znamená, že žalobce není osobně dotčen), je však právní otázkou, která může být předmětem kasačního opravného prostředku.
36. Obdobně, ze stejných důvodů jako jsou důvody, které jsem uvedl výše, pokud jde o právní zájem na podání žaloby(17), nesouhlasím s tím, že existence nebo vlastnictví náhradních plavidel ke dni napadeného rozhodnutí, ke dni zahájení řízení před Soudem prvního stupně nebo ke dni napadeného rozsudku jsou správným kritériem určujícím, zda jsou navrhovatelé napadeným rozhodnutím osobně dotčeni.
37. Při jednání se Komise snažila přirovnat navrhovatele k osobě, která si jednoho dne může koupit Ferrari. Tvrdila, že záměr nečiní z této osoby současného (stávajícího) vlastníka Ferrari, ani ji neindividualizuje dostatečně k tomu, aby mohla napadnout jakékoli rozhodnutí týkající se Ferrari. Komise měla pravdu ohledně hypotetického vlastníka Ferrari. Srovnání, které se snaží prokázat s postavením navrhovatelů, nicméně neobstojí při přezkumu.
38. Jak Soud prvního stupně konstatoval v bodech 42 až 60 svého rozsudku, všichni žalobci byli napadeným rozhodnutím osobně dotčeni, protože podali individuální žádosti o povolení zvýšení bezpečné tonáže, tyto žádosti byly podány a přezkoumány případ od případu a žalobci byli jmenovitě uvedeni jako vlastníci plavidel v příloze II rozhodnutí.
39. Tuto situaci nelze srovnat se situací jednotlivce, který doufá, že si jednoho dne koupí Ferrari, a snaží se napadnout obecné opatření týkající se Ferrari, které je způsobilé bránit jeho odhodlání.
40. Komise dále tvrdí, že pokud je plavidlo stále jen na rýsovacím prkně, jeho vlastnictví nelze přičíst žádné straně. Tudíž strana, která vlastní pouze plán určitého plavidla v určitém okamžiku, nemůže být osobně dotčena. Předložené plány mohou (alternativně nebo doplňkově) být následně použity jinou stranou.
41. Tento argument se mi zdá být nerelevantní.
42. Všechny plány, bez ohledu na to, zda pro nová plavidla, nebo pro úpravu stávajících plavidel, mohou být zkopírovány nebo dále použity různými způsoby se změnou či beze změny. Jak nicméně Komise sama tvrdila při jednání a jak jasně vyplývá z právního kontextu, žádosti o bezpečnou tonáž jsou přezkoumávány případ od případu. Je-li zvýšení bezpečné tonáže povoleno, je tak učiněno na základě individuální žádosti. Bez ohledu na to, zda jsou stejné plány následně nebo doplňujícím způsobem znovu užity v jiném kontextu, povolení zvýšení bezpečné tonáže se vztahuje výlučně k vlastníkovi konkrétně označeného plavidla.
43. Dospívám proto k závěru, že podle toho, co Soud prvního stupně mínil, když použil výraz „fiktivní“, buď vycházel z chybné právní kvalifikace skutkového stavu, nebo použil právně nesprávné kritérium k určení osobního dotčení navrhovatelů.
Závěry týkající se kasačního opravného prostředku
44. S ohledem na výše uvedené důvody dospívám k závěru, že rozsudek Soudu prvního stupně by měl být zrušen v té části, ve které prohlásil žaloby navrhovatelů za nepřípustné.
K opodstatněnosti žaloby v prvním stupni
45. Článek 61 statutu Soudního dvora stanoví, že zruší-li Soudní dvůr rozhodnutí Soudu prvního stupně, může vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.
46. Obvykle není vhodné, aby Soudní dvůr po zrušení výroku o nepřípustnosti přezkoumával meritum věci v prvním stupni. Ve většině případů argumenty k meritu nebyly již pojmově přezkoumány Soudem prvního stupně, a soudní řízení tudíž nedovoluje, aby Soudní dvůr vydal sám konečné rozhodnutí.
47. Jelikož však v projednávaném případě byla konstatována přípustnost žalob navrhovatelů, nic je neodlišuje od ostatních 19 žalobců. Všechny žaloby byly součástí společného podání, všichni žalobci byli zastoupeni stejnými advokáty a Soud prvního stupně přezkoumal všechny argumenty společně, aniž by odlišil jednotlivé žalobce. Rozhodl na základě důvodů, které se jednotně vztahovaly na všechny žalobce.
48. Analýzu merita věci obsaženou v napadeném rozsudku lze tedy použít beze změny na navrhovatele s tím výsledkem, kterého se původně domáhali. Rozsudek by proto měl být zrušen pouze v rozsahu, v němž prohlásil žaloby navrhovatelů za nepřípustné.
49. Jelikož však Soud prvního stupně omezil zrušení napadeného rozhodnutí na zrušení jeho účinků pro plavidla těch žalobců, jejichž žaloby byly prohlášeny za přípustné, je rovněž nezbytné, aby Soudní dvůr zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se vztahuje na plavidla navrhovatelů. Tím budou uvedeni do stejného postavení jako žalobci, kteří byli úspěšní u Soudu prvního stupně a kteří nyní očekávají nové rozhodnutí Komise o jejich žádosti o bezpečnou tonáž.
K nákladům řízení
50. Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé náhradu nákladů řízení požadovali a Komise by dle mého názoru neměla mít ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Závěry
51. Domnívám se proto, že by Soudní dvůr měl:
– zrušit rozsudek Soudu prvního stupně ve věcech T‑224/03, T‑226/03 a T‑236/03 v rozsahu, v němž odmítl jako nepřípustné žaloby na neplatnost rozhodnutí Komise 2003/245/ES a uložil navrhovatelům, aby nesli vlastní náklady řízení;
– zrušit rozhodnutí Komise 2003/245/ES ze dne 4. dubna 2003 o žádostech obdržených Komisí o zvýšení cílů VOP IV za účelem zlepšení bezpečnosti, plavby na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce větší než 12 m, v rozsahu, v němž se vztahuje na plavidla navrhovatelů;
– uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
1 – Původní jazyk: angličtina.
2 – Rozhodnutí 2003/245/ES ze dne 4. dubna 2003 o žádostech obdržených Komisí o zvýšení cílů VOP IV za účelem zlepšení bezpečnosti, plavby na moři, hygieny, kvality výrobků a pracovních podmínek pro plavidla o celkové délce větší než 12 m (Úř. věst. L 90, s. 48) (neoficiální překlad).
3 – Zvýšení tonáže plavidla za účelem zvýšení jeho způsobilosti k plavbě nebo zlepšení pracovních podmínek jeho posádky, bez zvýšení tonáže pro přepravu ryb.
4 – Rozsudek ze dne 13. června 2006, Boyle a další v. Komise (T‑218/03 až T‑240/03, Sb. rozh. s. II‑1699).
5 – Bod 62 napadeného rozsudku.
6 – Čtvrtý žalobce, O’Neill Fishing Co. Ltd (věc T‑239/03), není účastníkem probíhajícího řízení o kasačním opravném prostředku.
7 – Rozhodnutí Rady 97/413/ES ze dne 26. června 1997 o cílech a pravidlech restrukturalizace rybolovu Společenství v průběhu období od 1. ledna 1997 do 31. prosince 2001 k vytvoření trvalé rovnováhy mezi zdroji a jejich využíváním (Úř. věst. L 175, s. 27) (neoficiální překlad).
8 – Dále jen „VOP“.
9
– Rozhodnutí Komise 98/125/ES ze dne 16. prosince 1997, kterým se schvaluje víceletý orientační program rybářského loďstva Irska pro období od 1. ledna 1997 do 31. prosince 2001 (Úř. věst. L 39, s. 41, dále jen „VOP IV“) (neoficiální překlad).
10 – Tento úsek zahrnuje víceúčelová plavidla, malá pobřežní plavidla, jakož i střední a velká mořská plavidla lovící běluhy mořské, hlubokomořské ryby a mlže: viz Výroční zpráva Licensing Authority for Sea-fishing Boats (úřad pověřený udělováním licencí pro mořská rybářská plavidla) irského ministerstva s pravomocemi v oblasti komunikací, námořnictví a přírodních zdrojů za rok 2005 (dále jen „Výroční zpráva za rok 2005“), s. 7, dostupná online na .
11 – Tento úsek zahrnuje plavidla zabývající se převážně rybolovem hlubokomořských druhů (především sledě obecného, makrely obecné, kranase a tresky modravé): viz Výroční zpráva za rok 2005, s. 7.
12 – Body 42 až 60 napadeného rozsudku.
13 – Není účastníkem probíhajícího řízení o kasačním opravném prostředku: viz poznámka pod čarou 6.
14 – Bod 134 napadeného rozsudku.
15 – Body 102 až 132 napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že v historii námořnictví existuje dlouhý a smutný seznam příkladů plavidel „upravených“ nebo „zlepšených“, u kterých se následně vyskytly vady a která ztroskotala při špatném počasí, lze jménem rybářů nepochybně projevit vděčnost Soudu prvního stupně, že dospěl k takovému rozhodnutí.
16 – Viz, pokud jde o příklad této judikatury z poslední doby, rozsudek ze dne 20. září 2007, Salvat père & fils a další v. Komise (T‑136/05, Sb. rozh. s. II‑4063, bod 34), a rozsudky, na které odkazuje.
17 – Viz body 22 až 28.
Full & Egal Universal Law Academy