Věc C-205/06
Komise Evropských společenství
v.
Rakouská republika
„Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 307 druhého pododstavce ES – Nepřijetí vhodných opatření k odstranění neslučitelností mezi dvoustrannými dohodami uzavřenými s třetími zeměmi před přistoupením členského státu k Evropské unii a Smlouvou o ES – Dohody uzavřené Rakouskou republikou s Korejskou republikou, Kapverdskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Malajsií, Ruskou federací a Tureckou republikou v oblasti investic“
Shrnutí rozsudku
1. Řízení – Ústní část řízení – Znovuotevření
(Článek 222 druhý pododstavec ES; jednací řád Soudního dvora, článek 61)
2. Mezinárodní dohody – Dohody členských států – Dohody předcházející Smlouvě o ES
(Článek 57 odst. 2 ES, článek 59 ES, čl. 60 odst. 1 ES a čl. 307 druhý pododstavec ES)
1. Podle čl. 222 druhého pododstavce ES je úlohou generálních advokátů předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora vyžadují jejich účast. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr není vázán stanoviskem generálního advokáta ani důvody, na základě kterých k němu dospěl, není nezbytné znovuotevřít ústní část řízení podle článku 61 jednacího řádu pokaždé, když generální advokát vznese právní otázku, která nebyla mezi účastníky řízení projednána, jestliže rozsudek nevychází z argumentů, které mezi těmito účastníky nebyly projednány.
(viz body 14–15)
2. Členský stát, který opomenul použít vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu obsažených v investiční dohodě, kterou uzavřel se třetím státem, nesplnil povinnosti, které pro něho vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
Ustanovení čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES přiznávají Radě pravomoc k tomu, aby v určitých přesně stanovených případech omezila pohyb kapitálu a platby mezi členskými státy a třetími státy. Pro zajištění užitečného účinku uvedených ustanovení je nezbytné, aby opatření omezující volný pohyb kapitálu mohla být v případě, že budou Radou přijata, okamžitě uplatňována vůči státům, jichž se týkají a mezi nimiž mohou být i třetí státy, které podepsaly investiční dohodu. V důsledku toho z těchto pravomocí Rady, spočívajících v jednostranném přijetí omezujících opatření vůči třetím státům v oblasti totožné nebo související s oblastí upravenou dřívější dohodou uzavřenou mezi členským státem a třetím státem, vyplývá neslučitelnost s uvedenou dohodou tehdy, jestliže tato dohoda neobsahuje žádné ustanovení umožňující dotyčnému členskému státu vykonávat svá práva a plnit své povinnosti jakožto člen Společenství a jestliže to neumožňuje ani žádný mechanismus mezinárodního práva.
Lhůty související s jakýmkoli mezinárodním jednáním, které by byly nutné k novému projednání dotčené dohody, jsou svou povahou neslučitelné s užitečným účinkem těchto opatření. Možnost použití jiných prostředků nabízených mezinárodním právem, jako je pozastavení dohody, případně vypovězení dotčené dohody nebo určitých jejích ustanovení, má příliš nejisté účinky k tomu, aby zaručila, že opatření přijatá Radou budou moci být užitečně uplatňována.
(viz body 35–37, 39–40, 45)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (velkého senátu)
3. března 2009(*)
„Nesplnění povinnosti státem – Porušení čl. 307 druhého pododstavce ES – Nepřijetí vhodných opatření k odstranění neslučitelností mezi dvoustrannými dohodami uzavřenými s třetími zeměmi před přistoupením členského státu k Evropské unii a Smlouvou o ES – Dohody uzavřené Rakouskou republikou s Korejskou republikou, Kapverdskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Malajsií, Ruskou federací a Tureckou republikou v oblasti investic“
Ve věci C‑205/06,
jejímž předmětem je žaloba pro nesplnění povinnosti na základě článku 226 ES, podaná dne 5. května 2006,
Komise Evropských společenství, zastoupená H. Støvlbækem a B. Martenczukem, jakož i C. Tufvesson, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalobkyně,
proti
Rakouské republice, zastoupené C. Pesendorfer a G. Thallingerem, jako zmocněnci,
žalované,
podporované:
Spolkovou republikou Německo, zastoupenou M. Lummou a. C. Blaschkem, jako zmocněnci,
Litevskou republikou, zastoupenou D. Kriaučiūnasem, jako zmocněncem,
Maďarskou republikou, zastoupenou J. Fazekas a K. Szíjjártó, jakož i M. Fehérem, jako zmocněnci,
Finskou republikou, zastoupenou A. Guimaraes-Purokoski a J. Heliskoskim, jako zmocněnci,
vedlejšími účastnicemi řízení,
SOUDNÍ DVŮR (velký senát),
ve složení V. Skouris, předseda, P. Jann, C. W. A. Timmermans, A. Rosas, K. Lenaerts, M. Ilešič, A. Ó Caoimh a J.‑C. Bonichot (zpravodaj), předsedové senátů, G. Arestis, A. Borg Barthet, J. Malenovský, U. Lõhmus a E. Levits, soudci,
generální advokát: M. Poiares Maduro,
vedoucí soudní kanceláře: B. Fülöp, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. května 2008,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 10. července 2008,
vydává tento
Rozsudek
1 Svou žalobou se Komise Evropských společenství domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Rakouská republika tím, že nepoužila vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu obsažených v investičních dohodách uzavřených s Korejskou republikou, Kapverdskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Malajsií, Ruskou federací a Tureckou republikou, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
Právní rámec
2 Rakouská republika před svým přistoupením k Evropské unii uzavřela dvoustranné investiční dohody s Čínskou lidovou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 11. října 1986 (BGBl. 537/1986)], Malajsií [dohoda vstoupila v platnost dne 1. ledna 1987 (BGBl. 601/1986)], Ruskou federací [dohoda vstoupila v platnost dne 1. září 1991 (BGBl. 387/1991), původně byla uzavřena s bývalým Svazem sovětských socialistických republik a mezi Rakouskou republikou a Ruskou federací se uplatní na základě výměny nót (BGBl. 257/1994)], Korejskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 1. listopadu 1991 (BGBl. 523/1991)], Tureckou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 1. ledna 1992 (BGBl. 612/1991)] a Kapverdskou republikou [dohoda vstoupila v platnost dne 1. dubna 1993 (BGBl. 83/1993)].
3 Tyto dohody obsahují doložku, podle které každá ze smluvních stran zaručuje investorům druhé smluvní strany bez zbytečného odkladu volný převod plateb souvisejících s investicí ve volně směnitelných měnách.
Postup před zahájením soudního řízení
4 Jelikož se Komise domnívala, že tyto dvoustranné dohody mohou znemožnit uplatnění omezení pohybu kapitálu a plateb, která může Rada Evropské unie přijmout na základě čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES, zaslala dne 12. května 2004 Rakouské republice výzvu dopisem.
5 Tento členský stát předal Komisi dopisem ze dne 14. července 2004 své vyjádření k uvedené výzvě dopisem. Tvrdil, že sporná ustanovení dotčených investičních dohod jednak nemají žádný negativní dopad na opatření týkající se omezení pohybu kapitálu a plateb stanovená Smlouvou o ES, a jednak že nepředjímají hlasování uvedeného členského státu o omezujících opatřeních, a nezasahují proto do pravomocí Rady v případě, že by zamýšlela taková opatření přijmout.
6 Jelikož se Komise domnívala, že argumenty předložené Rakouskou republikou jsou nedostatečné a že tento členský stát v rozporu s požadavky čl. 307 druhého pododstavce ES nepoužil vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu, obsažených v jednotlivých dotčených investičních dohodách, zaslala jí dne 21. března 2005 odůvodněné stanovisko.
7 Dopisem ze dne 19. května 2005 předala Rakouská republika Komisi své vyjádření v odpověď na uvedené odůvodněné stanovisko. Trvala na argumentech uplatněných ve svém vyjádření k výzvě dopisem a mimoto zmínila existenci možnosti dospět ke konsensuálnímu řešení na základě mechanismu pro řešení sporů obsaženého ve sporných dohodách, pokud by Evropské společenství chtělo přijmout opatření. Rovněž tvrdila, že se v rámci probíhající revize rakouské vzorové dvoustranné investiční dohody předpokládá přijetí doložky typu „mezinárodních regionálních hospodářských organizací“, zohledňující případná omezení volného pohybu kapitálu, o nichž může Unie nebo Společenství rozhodnout, z níž by v budoucnu vycházela veškerá vyjednávání mezinárodních dohod.
8 Jelikož se Komise domnívala, že tyto argumenty neumožňují vyvrátit výtky uvedené v odůvodněném stanovisku, rozhodla se podat projednávanou žalobu.
K žalobě
K návrhu na znovuotevření ústní části řízení
9 Dopisem ze dne 30. července 2008 požádala Rakouská republika Soudní dvůr, aby nařídil znovuotevřít ústní část řízení podle článku 61 jednacího řádu, jelikož Komise v průběhu ústní části řízení protiprávně předložila nový žalobní důvod
a jelikož stanovisko generálního advokáta následně vycházelo ze skutečností a argumentů, které nemohly být užitečně projednány mezi účastníky řízení.
10 Komise totiž poprvé a stručně uvedla, že ponechání dotčených dvoustranných investičních dohod v platnosti je neslučitelné s článkem 10 ES.
11 Generální advokát přitom v bodech 33 až 43 a 71 svého stanoviska Soudnímu dvoru navrhl, aby vytýkané nesplnění povinnosti založil na článku 10 ES, stejně tak jako na čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES.
12 Mimoto, jak zdůraznilo několik členských států, Komise argumentaci, která se vyvíjela, upřesnila velmi opožděně a nepříliš jasně.
13 V tomto ohledu je třeba jednak připomenout, že Soudní dvůr může, bez návrhu nebo na návrh generálního advokáta nebo také na návrh účastníků řízení, nařídit znovuotevření ústní části řízení v souladu s článkem 61 svého jednacího řádu, pokud má za to, že je věc nedostatečně objasněna nebo že musí být rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení projednán (viz rozsudky ze dne 14. prosince 2004, Swedish Match, C‑210/03, Sb. rozh. s. I‑11893, bod 25, a ze dne 14. září 2006, Stichting Zuid-Hollandse Milieufederatie, C‑138/05, Sb. rozh. s. I‑8339, bod 23; usnesení ze dne 4. února 2000, Emesa Sugar, C‑17/98, Recueil, s. I‑665, bod 18).
14 Dále pak je, podle čl. 222 druhého pododstavce ES, úlohou generálních advokátů předkládat veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora vyžadují jeho účast. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr není vázán stanoviskem generálního advokáta ani důvody, na základě kterých k němu dospěl, není nezbytné znovuotevřít ústní část řízení podle článku 61 jednacího řádu pokaždé, když generální advokát vznese právní otázku, která nebyla mezi účastníky řízení projednána.
15 Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr pokládá projednávanou věc za dostatečně objasněnou k tomu, aby mohl rozhodnout, a že tato věc nemusí být rozhodnuta na základě argumentů, které mezi účastníky řízení nebyly projednány, zejména v průběhu jednání, není namístě vyhovět návrhu na znovuotevření ústní části řízení.
K neslučitelnosti investičních dohod se Smlouvou
Argumentace účastnic řízení
16 Komise se domnívá, že skutečnost, že v dotčených dohodách není žádné ustanovení výslovně vyhrazující Rakouské republice možnost uplatnit opatření, o kterých by mohla Rada případně rozhodnout na základě článků 57 ES, 59 ES a 60 ES, může ztížit, či dokonce znemožnit dodržování povinností, které pro tento členský stát vyplývají z práva Společenství, a že jelikož tento členský stát nepoužil vhodných prostředků k odstranění takové neslučitelnosti, nesplnil povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
17 Komise tvrdí, že v případě, že by Rada přijala omezení pohybu kapitálu a plateb, by lhůta nezbytná pro vypovězení dotčených dohod nebo pro opětovné jednání o dotčených dohodách měla za důsledek, že by Rakouská republika musela na základě mezinárodního práva v mezidobí i nadále uplatňovat dotčené dohody, včetně jejich doložky o převodu, v souladu s tím, co ostatně stanoví čl. 307 první pododstavec ES. Z toho by vyplývalo nejednotné uplatňování opatření přijatých Radou ve Společenství.
18 Rakouská republika se domnívá, že v případě neexistence omezení pohybu kapitálu a plateb, o kterých by Rada rozhodla, může volně upravit pohyb kapitálu z a do třetích zemí na základě článku 56 ES. Tvrdí, že nebylo-li Radou rozhodnuto o jakémkoliv omezení, nevyvstává otázka slučitelnosti dotčených smluv s ustanovením Smlouvy, které nebylo nijak použito.
19 Spolková republika Německo, Litevská republika, Maďarská republika a Finská republika souhlasí s argumenty uplatňovanými Rakouskou republikou a domnívají se, že dotčené investiční dohody nejsou neslučitelné s existujícími opatřeními Společenství v oblasti volného pohybu kapitálu, jelikož tato opatření Společenství na ně nemají žádný dopad. Podle těchto členských států je nesplnění povinnosti uplatňované Komisí čistě hypotetické.
20 Uvedené členské státy tvrdí, že cílem řízení o nesplnění povinnosti stanoveného v článku 226 ES je nikoliv kontrola situací, ve kterých je tvrzené nesplnění povinnosti hypotetické, ale náprava nesplnění povinnosti, kterého se členské státy skutečně dopustily.
21 Spolková republika Německo a Maďarská republika zdůrazňují, že případná budoucí neslučitelnost smlouvy uzavřené s třetí zemí se sekundárním právem Společenství nespadá do působnosti článku 307 ES a mohla by být případně konstatována pouze tehdy, využila-li by Rada skutečně svoji pravomoc v oblasti dotčené tímto článkem.
22 Finská republika upřesňuje, že Komise existenci tvrzeného nesplnění povinnosti neprokázala a na základě judikatury Soudního dvora nemůže vycházet z domněnek.
23 Litevská republika dodává, že cílem čl. 307 druhého pododstavce ES je nikoliv zajistit formální soulad ustanovení mezinárodních dohod uzavřených členskými státy s právem Společenství, ale dbát na účinné uplatňování ustanovení práva Společenství, zejména tehdy, kdy členské státy přede dnem svého přistoupení uzavřely s třetími státy mezinárodní smlouvy týkající se týchž oblastí.
Závěry Soudního dvora
24 Jednotlivé dotčené investiční dohody uzavřené Rakouskou republikou obsahují rovnocenná ustanovení, která zajišťují volný převod plateb souvisejících s investicí ve volně směnitelných měnách bez zbytečného odkladu.
25 Jsou tak zaručeny zejména volný převod prostředků pro účely provedení investice a její správy a rozšiřování, volná repatriace příjmů plynoucích z této investice, jakož i volný převod prostředků nezbytných pro splácení půjček a prostředků pocházejících z likvidace nebo postoupení uvedené investice.
26 Tyto dohody jsou v tomto ohledu v souladu se zněním čl. 56 odst. 1 ES, podle kterého „[...] jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi“, a se zněním čl. 56 odst. 2 ES, podle kterého „[...] jsou zakázána všechna omezení plateb mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi“, a směřují k cíli, který tento článek sleduje.
27 Je pravda, že ustanovení Smlouvy, kterých se týká projednávaná žaloba Komise, přiznávají Radě pravomoc za určitých okolností omezit pohyby kapitálu a platby mezi členskými státy a třetími zeměmi, mezi něž patří i pohyby, kterých se týkají dotčené doložky o převodu.
28 Dotčená ustanovení, uvedená v čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES, za účelem ochrany obecného zájmu Společenství a proto, aby Společenství umožnila případné plnění jeho mezinárodních závazků a závazků členských států, zavádějí výjimky ze zásady volného pohybu kapitálu a plateb mezi členskými státy, jakož i mezi těmito členskými státy a třetími zeměmi.
29 Článek 57 odst. 2 ES umožňuje Radě na návrh Komise kvalifikovanou většinou přijímat určitá omezující opatření týkající se pohybu kapitálu, zejména pokud jde o přímé investice do a ze třetích zemí. Představují-li tato opatření v právu Společenství „krok zpět“, pokud jde o liberalizaci pohybu kapitálu do třetích zemí či z nich, je vyžadována jednomyslnost.
30 Článek 59 ES opravňuje Radu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou přijmout ochranná opatření, pokud pohyb kapitálu do či ze třetích zemí „způsobuje nebo hrozí způsobit vážné poruchy fungování hospodářské a měnové unie“, za podmínky, že taková opatření jsou naprosto nezbytná a že se vztahují na dobu „nepřekračující šest měsíců“.
31 Článek 60 odst. 1 ES umožňuje Radě na návrh Komise za účelem provádění společných postojů nebo společných akcí v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky přijmout „nezbytná okamžitá opatření“ v oblasti pohybu kapitálu a plateb. Taková činnost se může zdát nezbytná například pro provedení rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů.
32 Je nesporné, že dotčené dohody neobsahují žádné ustanovení, které by vyhrazovalo tyto možnosti omezení pohybu prostředků souvisejících s investicemi Společenstvím. Je tedy třeba přezkoumat, zda Rakouská republika byla z tohoto důvodu povinna použít vhodných prostředků, na které odkazuje čl. 307 druhý pododstavec ES.
33 Podle čl. 307 prvního pododstavce ES práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené přede dnem přistoupení členského státu mezi tímto členským státem a třetím státem nejsou Smlouvou dotčeny. Účelem tohoto ustanovení je v souladu se zásadami mezinárodního práva upřesnit, že uplatňování Smlouvy se nedotýká závazku dotyčného členského státu dodržovat práva třetích států vyplývající z dřívější smlouvy a plnit své povinnosti (viz rozsudky ze dne 14. října 1980, Burgoa, 812/79, Recueil, s. 2787, bod 8; ze dne 4. července 2000, Komise v. Portugalsko, C‑84/98, Recueil, s. I‑5215, bod 53, jakož i ze dne 18. listopadu 2003, Budĕjovický Budvar, C‑216/01, Recueil, s. I‑13617, body 144 a 145).
34 Článek 307 druhý pododstavec ES ukládá členským státům povinnost použít všech vhodných prostředků k odstranění zjištěných neslučitelností mezi smlouvami uzavřenými před jejich přistoupením a právem Společenství. Podle tohoto ustanovení si členské státy v případě potřeby poskytnou vzájemnou pomoc k dosažení tohoto cíle a zaujmou případně společný postoj.
35 Ustanovení čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES přiznávají Radě pravomoc k tomu, aby v určitých přesně stanovených případech omezila pohyb kapitálu a platby mezi členskými státy a třetími státy.
36 Pro zajištění užitečného účinku uvedených ustanovení je nezbytné, aby opatření omezující volný pohyb kapitálu mohla být v případě, že budou Radou přijata, okamžitě uplatňována vůči státům, jichž se týkají a mezi nimiž mohou být i některé státy, které podepsaly jednu z dotčených dohod s Rakouskou republikou.
37 V důsledku toho z těchto pravomocí Rady, spočívajících v jednostranném přijetí omezujících opatření vůči třetím státům v oblasti totožné nebo související s oblastí upravenou dřívější dohodou uzavřenou mezi členským státem a třetím státem, vyplývá neslučitelnost s uvedenou dohodou tehdy, jestliže tato dohoda neobsahuje žádné ustanovení umožňující dotyčnému členskému státu vykonávat svá práva a plnit své povinnosti jakožto člen Společenství a jestliže to neumožňuje ani žádný mechanismus mezinárodního práva.
38 Přitom se na rozdíl od tvrzení Rakouské republiky nezdá, že by opatření, která tento stát uvádí a která mu podle něj mohou umožnit plnit jeho povinnosti vyplývající z práva Společenství, zaručila, aby tomu tak bylo.
39 Zaprvé, lhůty související s jakýmkoli mezinárodním jednáním, které jsou nutné k novému projednání dotčených dohod, jsou svou povahou neslučitelné s užitečným účinkem těchto opatření.
40 Zadruhé, možnost použití jiných prostředků nabízených mezinárodním právem, jako je pozastavení dohody, případně vypovězení dotčených dohod nebo určitých jejich ustanovení, má příliš nejisté účinky k tomu, aby zaručila, že opatření přijatá Radou budou moci být užitečně uplatňována.
41 Krom toho, jak Rakouská republika ještě upřesnila na jednání, do investičních dohod, které jsou právě vyjednávány, nebo při obnovování existujících dohod zamýšlí vložit doložku, která by vyhrazovala určité pravomoci regionálních organizací, a umožňovala by tak uplatňování opatření omezujících pohyb kapitálu a platby přijatých Radou.
42 I když připustíme, že taková doložka by v zásadě měla, jak uznala Komise na jednání, být považována za doložku, kterou by mohla být odstraněna zjištěná neslučitelnost, je nesporné, že v případech uvedených Komisí Rakouská republika ve lhůtě stanovené Komisí v jejím odůvodněném stanovisku nepodnikla žádné kroky vůči dotčeným třetím státům, aby odstranila nebezpečí kolize s opatřeními, jež může Rada přijmout na základě čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES, která může vzniknout při uplatňování investičních dohod uzavřených s těmito třetími státy.
43 Je třeba doplnit, že jak vyplývá z rozsudku vydaného dnešního dne ve věci Komise v. Švédsko (C‑249/06, Sb. rozh. s. I-0000), neslučitelnosti se Smlouvou, ke kterým vedou investiční dohody uzavřené s třetími státy, které brání uplatňování omezení pohybu kapitálu a plateb, která může Rada přijmout na základě čl. 57 odst. 2 ES, článku 59 ES a čl. 60 odst. 1 ES, se neomezují na členský stát žalovaný v projednávané věci.
44 Proto je třeba uvést, že podle čl. 307 druhého pododstavce ES si členské státy v případě potřeby poskytnou vzájemnou pomoc k odstranění zjištěných neslučitelností a zaujmou případně společný postoj. V rámci odpovědnosti dbát na provádění Smlouvy, která Komisi přísluší podle článku 211 ES, jí náleží přijmout veškerou iniciativu umožňující zjednodušit vzájemnou pomoc mezi dotyčnými členskými státy, jakož i zaujetí společného postoje uvedenými členskými státy.
45 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba určit, že Rakouská republika tím, že nepoužila vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu obsažených v investičních dohodách uzavřených s Korejskou republikou, Kapverdskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Malajsií, Ruskou federací a Tureckou republikou, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
K nákladům řízení
46 Podle čl. 69 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Rakouská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení. Podle čl. 69 odst. 4 prvního pododstavce ponesou Spolková republika Německo, Litevská republika, Maďarská republika a Finská republika, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastnice, vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto:
1) Rakouská republika tím, že nepoužila vhodných prostředků k odstranění neslučitelností týkajících se ustanovení v oblasti převodu kapitálu obsažených v investičních dohodách uzavřených s Korejskou republikou, Kapverdskou republikou, Čínskou lidovou republikou, Malajsií, Ruskou federací a Tureckou republikou, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 307 druhého pododstavce ES.
2) Rakouské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.
3) Spolková republika Německo, Litevská republika, Maďarská republika a Finská republika ponesou vlastní náklady řízení.
Podpisy.
* Jednací jazyk: němčina.
Full & Egal Universal Law Academy