Věc C-525/06
De Nationale Loterij NV
v.
Customer Service Agency BVBA
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rechtbank van koophandel te Hasselt)
„Odvolání proti rozsudku, kterým je podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Odvolací soud, který sám rozhodne o původním sporu – Odpadnutí důvodů pro zodpovězení otázky“
Shrnutí usnesení
Předběžné otázky – Pravomoc Soudního dvora – Rozhodnutí, kterým byla podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce změněné odvolacím soudem, který sám rozhodl ve sporu mezi účastníky původního řízení – Neexistence řízení probíhajícího před předkládajícím soudem – Nevydání rozhodnutí ve věci samé
(Článek 234 ES)
Důvodem pro předběžnou otázku není poskytnutí konzultativního stanoviska k obecným nebo hypotetickým otázkám, nýbrž její nezbytnost pro efektivní vyřešení sporu. Není proto namístě, aby Soudní dvůr odpovídal na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce formulované předkládajícím soudem, jestliže rozhodnutí položit tuto otázku bylo změněno odvolacím soudem, který sám rozhodl ve sporu mezi účastníky původního řízení, čímž na sebe vzal odpovědnost za zajištění dodržování práva Společenství, a tedy v důsledku odvolání před předkládajícím soudem již neprobíhá řízení o sporu.
Na takovou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce není namístě odpovídat, a to i v případě, že předkládající soud – který má v zásadě povinnost vyvodit důsledky z rozsudku vydaného v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, konkrétně pak povinnost rozhodnout, zda bude na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce trvat, tuto otázku změní nebo ji vezme zpět – uvedenou žádost zpět nevzal.
(viz body 8–11 a výrok)
USNESENÍ SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
24. března 2009 (*)
„Odvolání proti rozsudku, kterým je podána žádost o rozhodnutí o předběžné otázce – Odvolací soud, který sám rozhodne o původním sporu – Odpadnutí důvodů pro zodpovězení otázky“
Ve věci C‑525/06,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 234 ES, podaná rozhodnutím rechtbank van koophandel te Hasselt (Belgie) ze dne 15. prosince 2006, došlým Soudnímu dvoru dne 22. prosince 2006, v řízení
De Nationale Loterij NV
proti
Customer Service Agency BVBA,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení C. W. A. Timmermans, předseda senátu, K. Schiemann (zpravodaj), P. Kūris, L. Bay Larsen a C. Toader, soudci,
generální advokát: Y. Bot,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
po vyslechnutí generálního advokáta,
vydává toto
Usnesení
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 49 ES.
2 Tato žádost byla předložena v rámci řízení mezi De Nationale Loterij NV (dále jen „Nationale Loterij“) a Customer Service Agency BVBA, v němž se žalobkyně jednak domáhá toho, aby bylo určeno, že činnosti společnosti Customer Service Agency BVBA, které spočívají v tom, že získává zájemce o skupinovou (a individuální) účast ve hře Euro Millions, která je typem loterie organizované na úrovni Společenství, představují porušení poctivých obchodních zvyklostí a porušení zákonného monopolního postavení přiznaného Nationale Loterij ve vztahu k pořádání veřejných loterií, a jednak toho, aby bylo nařízeno okamžité ukončení uvedených činností.
3 Rechtbank van koophandel te Hasselt měl pochybnosti ohledně slučitelnosti belgické právní úpravy hazardních her, kterou měl použít, konkrétně ohledně slučitelnosti o zákona racionalizaci činnosti a správy Národní loterie (Wet tot rationalisering van de werking en het beheer van de Nationale Loterij) ze dne 19. dubna 2002 (Belgisch Staatsblad ze dne 4. května 2002, s. 18828) s právem Společenství), a kladl si přitom zejména otázky ohledně slučitelnosti zákonného monopolu Nationale Loterij na pořádání veřejných loterií s článkem 49 ES. Rozhodl se proto přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Musí být článek 49 Smlouvy o ES vykládán v tom smyslu, že omezující vnitrostátní ustanovení, jako je článek 37 zákona ze dne 19. dubna 2002, které svým účinkem brání určitému podniku v přístupu na trh prodeje tiskopisů pro skupinovou účast na Euro Millions za účelem dosahování zisku, jsou přesto přípustná vzhledem k obecnému zájmu (prevence plýtvání penězi v důsledku hry) při vědomí toho, že:
a) Nationale Loterij, která získala od belgického státu zákonné monopolní postavení, za což odvádí poplatky za monopolní postavení, a která si uložila za cíl usměrňování vrozené hráčské vášně, dělá pravidelně reklamu na účast v Euro Millions, čímž ve skutečnosti tuto hráčskou vášeň podporuje;
b) reklama, kterou společnost Nationale Loterij pravidelně dělá, stejně jako její metody prodeje, způsobují rozšíření trhu, což dostatečně svědčí o jejím záměru maximalizovat zisk (finanční důvody), a nikoli usměrňovat hráčskou vášeň občanů;
c) méně omezující opatření, jako jsou omezení možných vkladů a zisků, by mohla lépe zajistit dosažení sledovaného cíle, tj. usměrňovat hráčskou vášeň?
2) Je omezující vnitrostátní ustanovení, jako je článek 37 zákona ze dne 19. dubna 2002, které brání podniku v přístupu na trh prodeje tiskopisů pro skupinovou účast na Euro Millions za účelem dosahování zisku, s ohledem na to, že žalovaná sama žádnou loterii nepořádá, ale snaží se pouze organizovat za účelem dosahování zisku skupinovou účast na Euro Millions pomocí tiskopisů společnosti Nationale Loterij v rozporu s volným pohybem služeb (článek 49 ES)?“
4 Poté, co byla Soudnímu dvoru předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, podala Nationale Loterij odvolání proti předkládacímu rozhodnutí k hof van beroep te Antwerpen.
5 Rozsudkem ze dne 8 listopadu 2007 uvedený odvolací soud změnil předkládací rozhodnutí a uložil Customer Service Agency BVBA povinnost zastavit svoji činnost z důvodu, že porušuje vnitrostátní právní úpravu, pod hrozbou pokuty 5000 euro za každé zjištěné porušení. Hof van beroep te Antwerpen ve svém rozsudku dospěl k závěru, že soud prvního stupně nastolil otázku slučitelnosti vnitrostátní právní úpravy s článkem 49 ES oprávněně. Měl však za to, že odpověď na tuto otázku je jednoznačná, a že tedy není třeba nezbytné podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Na základě přezkumu vnitrostátní právní úpravy s ohledem na rozsudek Soudního dvora ze dne 6. listopadu 2003, Gambelli a další (C‑243/01, Recueil, s. I‑13031), rozhodl, že je tato právní úprava s právem Společenství slučitelná.
6 Z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že pokud se jedná o soud, jehož rozhodnutí lze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, nebrání článek 234 ES tomu, aby rozhodnutí takového soudu, který se na Soudní dvůr obrací s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, podléhala obvyklým opravným prostředkům upraveným ve vnitrostátním právu (rozsudky ze dne 12. února 1974, Rheinmühlen-Düsseldorf, 146/73, Recueil, s. 139, bod 3, a ze dne 16. prosince 2008, Cartesio, C‑210/06, Sb. rozh. s. I-0000, bod 89).
7 Ve zbytku není výklad článku 234 ES, který je uveden v bodu 98 výše citovaného rozsudku Cartesio, z pohledu věci v původním řízení relevantní. Ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek Cartesio, se Soudní dvůr musel zabývat ustanoveními vnitrostátního práva upravujícími právo na odvolání proti rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která se vyznačovala tím, že věc v původním řízení jako celek je i nadále projednávána předkládajícím soudem a samostatným odvoláním je napadeno pouze předkládací rozhodnutí. Soudní dvůr v témže bodě 98 dospěl k závěru, že čl. 234 druhý pododstavec ES musí být vykládán tak, že pravomoc rozhodnout o předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru, kterou toto ustanovení Smlouvy o ES přiznává všem vnitrostátním soudům, nelze zpochybnit použitím takových pravidel, která umožňují odvolacímu soudu změnit rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, zrušit tuto žádost a nařídit soudu, který uvedené rozhodnutí vydal, aby pokračoval v přerušeném vnitrostátním řízení. Takovýto výklad však není přenosný na věc v původním řízení, neboť v ní řízení týkající se daného sporu před předkládajícím soudem již neprobíhá.
8 Hof van beroep te Antwerpen totiž sám rozhodl ve sporu mezi účastníky původního řízení, čímž na sebe vzal odpovědnost za zajištění dodržování práva Společenství.
9 Nelze tedy než konstatovat, že před předkládajícím soudem řízení o sporu již neprobíhá.
10 Vzhledem k tomu, že důvodem pro předběžnou otázku není poskytnutí konzultativního stanoviska k obecným nebo hypotetickým otázkám, nýbrž její nezbytnost pro efektivní vyřešení sporu (viz zejména rozsudek ze dne 20. ledna 2005, García Blanco, C‑225/02, Sb. rozh. s. I‑523, bod 28), není již nutné na položené otázky odpovídat.
11 Proto, i když předkládající soud, který má v zásadě povinnost vyvodit důsledky z rozsudku vydaného v rámci řízení o odvolání proti rozhodnutí podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, konkrétně pak povinnost rozhodnout, zda bude na své žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce trvat, změní ji nebo ji vezme zpět (viz v tomto smyslu výše citovaný rozsudek Cartesio, bod 96), žádost o rozhodnutí o předběžné otázce zpět nevzal, je v daném případě třeba učinit závěr, že na tuto žádost není namístě odpovídat.
12 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Ve věci C‑525/06 není namístě na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce odpovídat.
Podpisy.
* Jednací jazyk: nizozemština.
Full & Egal Universal Law Academy