15.7.2006
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 165/31
Žaloba podaná dne 12. května 2006 – Francie v. Komise
(Věc T-139/06)
(2006/C 165/62)
Jednací jazyk: francouzština
Účastníci řízení
Žalobkyně: Francouzská republika (Paříž, Francie) (zástupci: E. Belliard, G. de Bergues, S. Gasri, zmocněnci)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
—
zrušení sporného rozhodnutí z důvodu nedostatku pravomoci Komise;
—
podpůrně, zrušení sporného rozhodnutí z důvodu vady řízení spočívající v porušení práv obhajoby;
—
dále podpůrně, zrušení sporného rozhodnutí v rozsahu, ve kterém obsahuje nesprávné posouzení opatření přijatých Francií pro plné provedení rozsudku ze dne 12. července 2005;
—
ještě dále podpůrně, zrušení sporného rozhodnutí, jelikož mělo stanovit nižší výši penále;
—
nejdále podpůrně, přistoupení ke snížení výše penále;
—
uložit Komisi náhradu nákladů řízení nebo, pokud by Soud provedl snížení výše penále, uložit, že každý účastník nese vlastní náklady.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Rozsudkem ze dne 11. června 1991 (1) Soudní dvůr Evropských společenství shledal, že žalobkyně nesplnila povinnosti uložené členským státům právními předpisy Společenství v oblasti rybářské politiky. Pro neprovedení tohoto rozsudku Komise předložila Soudnímu dvoru žalobu na základě článku 228 ES a rozsudkem ze dne 12. července 2005 (2) bylo žalobkyni uloženo zaplatit Komisi penále za každých šest měsíců od vynesení rozsudku, jakož i paušální částku. Po vydání tohoto rozsudku Komise pokračovala v přezkoumání provedení rozsudku Soudního dvora ze dne 11. června 1991 žalobkyní a když shledala, že žalobkyně jej plně neprovedla, zaslala jí rozhodnutí požadující zaplacení peněžních sankcí uložených žalobkyni Soudním dvorem v rozsudku ze dne 12. července 2005. Jedná se o sporné rozhodnutí.
Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně několik žalobních důvodů.
Primárně uplatňuje, že sporné rozhodnutí musí být zrušeno z důvodu nedostatku pravomoci Komise přijmout rozhodnutí, které by ukládalo členským státům zaplacení penále uloženého Soudním dvorem v rámci článku 228 ES. Tvrdí, že podle článku 228 ES je pouze Soudní dvůr příslušný vyžadovat takovou platbu, neboť to znamená předběžné konstatování trvání nesplnění povinnosti.
Podpůrně žalobkyně uplatňuje vadu řízení, kterým Komise přijala rozhodnutí, kvůli porušení práv obhajoby, jelikož francouzské orgány neměly možnost efektivně předložit svá vyjádření předtím, než bylo sporné rozhodnutí přijato.
Dále podpůrně žalobkyně uplatňuje žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně posoudila opatření přijatá Francií pro plné provedení rozsudku Soudního dvora.
Ještě dále podpůrně uplatňuje, že s ohledem na prováděcí opatření, která provedla po vydání rozsudku Soudního dvora, měla Komise stanovit penále v menší výši.
Konečně, nejdále podpůrně, má žalobkyně za to, že za předpokladu, že by Soud měl za to, že Komise nemůže sama snížit výši penále uloženého rozsudkem Soudního dvora, by příslušelo Soudu, aby přistoupil ke snížení sám v rámci své pravomoci v plné jurisdikci.
(1) Komise v. Francie (C-64/88, Recueil, s. I-2727).
(2) Komise v. Francie (C-304/02, Recueil, s. I-6263).
Full & Egal Universal Law Academy