28.10.2006
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 261/19
Žaloba podaná dne 4. srpna 2006 – Total a Elf Aquitaine v. Komise
(Věc T-206/06)
(2006/C 261/37)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Total SA a Elf Aquitaine (Courbevoie, Francie) (zástupci: E. Morgan de Rivery, advokát a S. Thibault-Liger, advokát)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyň
—
zrušit čl. 1 písm. c) a d), čl. 2 písm. b) a článek 4 rozhodnutí Komise K (2006) 2098 konečné ze dne 31. května 2006;
—
podpůrně změnit čl. 2 písm. b) rozhodnutí Komise K (2006) 2098 konečné ze dne 31. května 2006 v rozsahu, v němž ukládá společně a nerozdílně Arkema SA, Altuglas International SA a Altumax Europe SAS pokutu ve výši 219, 13125 milionů eur, za níž je Total SA společně a nerozdílně odpovědná do výše 140,4 milionů eur a Elf Aquitaine do výše 181,35 milionů eur a snížit částku dotčené pokuty na přiměřenou výši;
—
v každém případě uložit Komisi náhradu všech nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Projednávanou žalobou se žalobkyně domáhají částečného zrušení rozhodnutí Komise K (2006) 2098 konečné ze dne 31. května 2006, kterým Komise konstatovala, že podniky, jimž bylo rozhodnutí určeno, mezi nimiž jsou žalobkyně, porušily článek 81 ES a článek 53 Dohody o EHP (věc COMP/F/38.645 – Metakryláty) tím, že se účastnily souhrnu dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví metakrylátů, které sestávaly z jednání o cenách, uzavírání, prováděním a monitorování dohod o cenách, výměny obchodně důležitých a důvěrných informací o trzích nebo podnicích, jakož i účasti na pravidelných setkáních a jiných kontaktech umožňujících protiprávní jednání. Podpůrně se žalobkyně domáhají snížení částky pokuty, která byla uložena jejich dceřiné společnosti, za níž jsou společně a nerozdílně odpovědné.
Žaloba vychází z devíti žalobních důvodů směřujících ke zrušení.
První žalobní důvod vychází z porušení práv obhajoby a zásady presumpce neviny. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato na základě správního řízení, během kterého se nemohly účinně bránit, jelikož Komise nenesla své důkazní břemeno a tím nerespektovala zásadu rovnosti zbraní.
Ve druhém žalobním důvodu mají za to, že napadené rozhodnutí nerespektovalo povinnost uvést odůvodnění, která je dokonce podle žalobkyň významnější vzhledem k údajnému novému postoji Komise. Poukazují na to, že napadené rozhodnutí, na základě kterého je jim uložena pokuta za sporné protiprávní jednání způsobené jejich dceřinou společností, zakládá přičtení odpovědnosti pouze na základě předpokládaného určujícího vlivu žalobkyň na jejich dceřinou společnost z toho důvodu, že vlastní téměř veškerý její kapitál, bez zohlednění skutečností, které mohou odůvodnit nebo vyvrátit tento předpoklad. Dále žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí obsahuje množství rozporů, které vyplývají ze záměny pojmu podnik nebo hospodářská jednotka odpovědná za protiprávní jednání a pojmu právnická osoba, jíž je určeno rozhodnutí. V kontextu tohoto žalobního důvodu žalobkyně Komisi také vytýkají, že neopověděla dostačujícím způsobem na jejich argumenty týkající se nezávislosti jejich dceřiné společnosti.
Třetím žalobním důvodem žalobkyně uplatňují, že ve svém rozhodnutí Komise porušila jednotnou povahu pojmu podnik ve smyslu článku 81 ES a čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. (1)
Ve čtvrtém žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že Komise porušila pravidla upravující přičtení protiprávního jednání způsobeného dceřinou společností jejím mateřským společnostem. Žalobkyně uvádí, že Komise překročila rámec své pravomoci, když při určení kritéria přičitatelnosti nesprávně vyložila judikaturu, která se ho týkala, a rozhodla v rozporu se svou rozhodovací praxí v této oblasti. Podle žalobkyň Komise také porušila zásadu nezávislosti právnické osoby.
Pátý žalobní důvod vychází z porušení základních zásad, které jsou společně uznány členskými státy a které tvoří nedílnou součást právního řádu Společenství, jako je zásada zákazu diskriminace, zásada odpovědnosti za osobní jednání, zásada osobní povahy trestů, jakož i zásada legality.
V šestém žalobním důvodu žalobkyně uvádí, že Komise porušila zásadu řádné správy.
Sedmý žalobní důvod vychází z porušení Komisí zásady právní jistoty ze strany žalobkyň.
Osmým žalobním důvodem žalobkyně uplatňují, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci tím, že jim přičítá odpovědnost za spornou kartelovou dohodu a že jim ukládá společně a nerozdílně s jejich dceřinou společností pokutu.
V devátém žalobním důvodu mají žalobkyně za to, že Komise porušila určité základní zásady, které upravují stanovení pokut, jako je zásada rovného zacházení, tím, že nepoužila 25 % snížení základní částky pokuty uložené žalobkyním, zatímco je použila na jiný podnik, kterému bylo napadené rozhodnutí také určeno, z důvodu nedostatečné znalosti o celkovém protiprávním jednání. Žalobkyně se dále dovolávají porušení základních zásad presumpce neviny a právní jistoty, které podle nich vede k překročení rámce pravomoci Komise při zohlednění odrazujícího účinku.
Podpůrně mají žalobkyně za to, že pokuta uložená jejich dceřiné společnosti, za kterou jsou společně a nerozdílně odpovědné, by měla být snížena na přiměřenou výši. Požadují snížení o 25 % základní částky pokuty z důvodu, že nevěděly o protiprávním jednání, a také se dovolávají polehčujících okolností, jelikož jim bylo zároveň nařízeno platit velké pokuty ve dvou podobných věcech.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy, Úř. věst. L 1, s. 1.
Full & Egal Universal Law Academy