27.1.2007
CS
Úřední věstník Evropské unie
C 20/29
Žaloba podaná dne 4. prosince 2006 – Kuwait Petroleum Corp. a další v. Komise
(Věc T-370/06)
(2007/C 20/45)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: Kuwait Petroleum Corp. (Shuwaikh, Kuvajt), Kuwait Petroleum International Ltd (Woking, Spojené království), a Kuwait petroleum (Nederland) BV (Rotterdam, Nizozemsko) (zástupci: D. W. Hull, Dr. G. M. Berrisch, advokáti)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyň
—
zrušit rozhodnutí Komise K (2006) 4090 ze dne 13. září 2006 v rozsahu, v němž se týká žalobkyň;
—
podpůrně snížit výši uložené pokuty;
—
v každém případě uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Rozhodnutím přijatým dne 13. září 2006 (dále jen „napadené rozhodnutí“) Komise uložila žalobkyním Kuwait Petroleum Corp. (dále jen „KPC“), Kuwait Petroleum International Ltd (dále jen „KPI“) a Kuwait Petroleum (Nederland) BV (dále jen „KPN“) společně a nerozdílně pokutu ve výši 16,632 milionů eur za porušování článku 81 ES stanovováním cen na nizozemském trhu s bitumenem. Všechny žalobkyně se tímto domáhají zrušení napadeného rozhodnutí nebo podpůrně snížení pokuty z těchto důvodů:
Ve svém prvním žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevného právního a skutkového omylu, protože použila nesprávný právní standard tím, že činila KPC a KPI zodpovědnými za úkony KPN a protože neposkytla náležité důkazy podle řádného právního standardu. Přesněji je tvrzeno, že Komise ve svém napadeném rozhodnutí konstatovala, že jak KPC, tak KPI odpovídají za angažovanost manažerů KPN v nizozemském bitumenovém kartelu z důvodu, že KPN je 100 % dceřinou společností KPC a že jak KPC, tak KPI vykonávají vůči KPN široké kontrolní pravomoci. Žalobkyně tvrdí, že mateřská společnost nemůže být činěna zodpovědnou pouze na základě vlastnických podílů a širokých kontrolních pravomocí a že Komise musí dokázat, že mateřská společnost vykonávala dostatečnou kontrolu nad chováním dceřiné společnosti na trhu dotčeném porušením, tak aby bylo možné rozumně předpokládat, že dceřiná společnost vzhledem k tomuto porušení nejednala autonomně.
Ve svém druhém žalobním důvodu žalobkyně dále tvrdí, že napadené rozhodnutí musí být zrušeno nebo, podpůrně, pokuta musí být snížena, protože se Komise údajně dopustila právního omylu tím, že žalobkyním uložila pokutu v rozporu s oznámením o shovívavosti z roku 2002 (1), které stanoví, že pokud žadatel o zmírnění pokuty poskytne důkazy, které se vztahují ke skutečnostem, které předtím nebyly prokázány, a tyto skutečnosti mají přímý dopad na závažnost nebo trvání kartelu, Komise tyto skutečnosti nemůže proti žadateli o zmírnění použít.
Konečně ve svém třetím žalobním důvodu žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při určení procentního snížení pokuty podle oznámení o shovívavosti z roku 2002, a proto uplatňují, že pokuta má být snížena o maximální částku 50 %.
(1) Oznámení o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3).
Full & Egal Universal Law Academy